Petr Uhl v článku Jestlipak je Klausovo vyhlášení voleb platné (Právo 8. 2. 2010 s. 6) zpochybňuje vyhlášení květnových voleb do Poslanecké sněmovny tím, že rozhodnutí prezidenta spolupodepsal předseda vlády bez rozhodnutí vlády. Je pravda, že u nás není kancléřský systém, kdy je rozhodující předseda vlády, ale vláda rozhoduje ve sboru jako kolektivní orgán. Předseda může být přehlasován. Nicméně ústava dává některá práva premiérovi, ne celé vládě. V takových věcech rozhoduje premiér. Vláda mu může dávat jen doporučení. To je i případ spolupodpisu prezidentových rozhodnutí, což je právo premiéra, nikoli kolektivní právo vlády. Je zvyklostí, že vláda projednává i rozhodnutí prezidenta vyžadující kontrasignaci, přijímá však jen doporučující usnesení vůči předsedovi vlády. Doporučit může kdo chce, komu chce, co chce. Rozhodující je ústavně daná pravomoc. Vyhlášení voleb není vázáno na návrh vlády či jiného orgánu. Rozhoduje prezident, který potřebuje spolupodpis premiéra, ne vlády.

Ústavně daná odpovědnost vlády za rozhodnutí prezidenta podléhající spolupodpisu premiéra je pouze deklarace, jelikož ústava nestanoví pro členy vlády žádný postih. Trvání vlády závisí na většině v Poslanecké sněmovně. Bude-li vláda sebelepší, ale většinu ztratí, padne. Je odlišná odpovědnost politická bez právní sankce, jež je spíše neodpovědností, od odpovědnosti právní s možností trestu. Za první Československé republiky i monarchie mohl parlament soudit členy vlády a poslat je do vězení. Dnes tak může učinit britská dolní komora, která v minulosti některé ministry nechala popravit. Ve Francii, Belgii, Rakousku, Dánsku či Finsku soudí členy vlády zvláštní soudy, v nichž někdy zasedají i poslanci. Jestliže členové vlády mohou být sesazeni či posláni do vězení, jde o skutečnou odpovědnost. Naopak prezident může být trestán Ústavním soudem pro velezradu, např. kdyby volby odmítal vyhlásit.