Stále vznikají katastrofické vize. Ve středověku chiliasté tvrdili, že roku 1000 skončí svět. Na přelomu tisíciletí se bláznilo s přechodem na letopočet s dvěma nulami na konci, který prý nezvládnou počítače. Měly se hroutit počítači řízené bezpečnostní systémy letectví i věznic. Nastal klidný rok 2000 a nic se nestalo.

Na informační trh nevstupují jen známí hráči jako zpravodajské agentury či jednotlivci, kteří natočí pád letadla a video prodají. Na trh vstupují i skrytí hráči, jež podporují určité zprávy kvůli prodeji svého produktu. Výhodné je užít katastrofické zprávy a skrze média vyvíjet tlak na stát, aby pro ochranu obyvatel nakoupil určité zboží. To je efektivnější než klasická reklama. Katastrofické vize emotivně zaujmou, texty v médiích jsou prezentovány jako odborné, nikoli jako inzerce, a náprava je viděna v hromadném nákupu z veřejných, ne soukromých, peněz, takže nikdo to neposuzuje jako osobní výdaj. Do marketinku jsou zapojeni též vědecké skupiny závislé svým výzkumem na daném průmyslovém odvětví. I vědec chce bohatnout, odbornost není zárukou mravnosti.
Dnes jde o prasečí chřipku, včera to byla ptačí chřipka, určitě bude i jiná chřipka. Prasečí chřipkou onemocnělo množství lidí a určité procento zemřelo. To jsou pravdivé, ale neúplné informace. Úplná informace by obsahovala i rozbor, zda dotyčný zemřel jen na prasečí chřipku, či trpěl chorobami, které by vedly k úmrtí, i kdyby onemocněl obyčejnou chřipkou či jiným onemocněním dýchacích cest. Rovněž by informace porovnala počty těchto zemřelých s počty zemřelých na jiné choroby a s počty zemřelých na základě událostí, jako bylo zemětřesení na Haiti. Pak lze posoudit, zda peníze na vakcínu proti prasečí chřipce v daném množství jsou správně vydané. Neměly být dány na boj s jinou chorobou?
V politickém rozhodování má být rozumnost. Rozumné rozhodování musí čerpat z informací, ale nesmí se nechat ovládnout mediálním světem. V něm se projevuje spletitost skrytých zájmů. Co je dnes propagováno, může být zítra zatracováno.