Kancléřský systém není řešení
Nadace Hannse Seidla a předseda Ústavně právního výboru Poslanecké sněmovny Marek Benda uspořádali 10. 5. 2010 v Poslanecké sněmovně konferenci „Je kancléřský systém řešením politické nestability v ČR?“. Pořadatelé uvažují o převzetí německého kancléřského modelu, což je varianta parlamentní republiky. Odlišností je, že parlament může vyslovit nedůvěru kancléři jen zvolením kancléře nového – konstruktivní nedůvěra. Ta zabraňuje parlamentu sesadit vládu, když je většina proti vládě, ale již není shoda na nové vládě.
Konstruktivní vyslovení nedůvěry posiluje postavení vlády. K tomu vedou i jiné mechanismy v parlamentní republice. Například jako v Československu 1919-48 předpoklad důvěry ve vládu, kdy parlament po jmenování vlády nehlasuje o její důvěře, ale vždy jí může vyslovit nedůvěru. Nebo hlava státu má při vyslovení nedůvěry možnost rozpustit parlament. Poslanci si tak při pádu vlády nejsou jisti, zda neskončí i oni, což posiluje jejich odpovědnost při hlasování o vládě. Spor mezi vládou a parlamentem může hlava státu vyřešit odvoláním vlády nebo věc předá voličům vypsáním nových voleb. Ve volbách pak poslanci, kteří vládu potopili, nemusí být zvoleni.
Kancléřský systém nemění základní závislost vlády na parlamentní většině. Pokud je tato většina slabá, je vláda slabá. U nás by kancléřský systém nezměnil, že po volebním patu 2006 musel předseda vlády získat většinu přetahováním poslanců opozice. Nezměnil by vládní koalici tří stran, kde došlo k rozporům mezi stranami i uvnitř nich. Konstruktivní nedůvěra by zřejmě zabránila pádu Topolánkovy vlády během evropského předsednictví, ale nezabránila by rozdělení Zelených, odštěpení TOP 09 od lidovců a odchodu některých poslanců ODS. Vláda by přihlížela jak nová většina v Poslanecké sněmovně zamítá její návrhy a prochází návrhy, s nimiž vláda nesouhlasí.
Volby opět mohou vést k malému rozdílu mezi pravicí a levicí, pak bude vytvořena široká vnitřně slabá koalice a nelze vyloučit ani nákupy poslanců. Je dobré, že někteří politici odmítli sestavení vlády na základě přeběhlíků, ale je lepší učinit ústavní změny, které této praxi zabrání. Může být posíleno postavení vlády. Ke skutečné změně umožňující pevné vlády to však nestačí, pokud se nezmění volební systém tak, aby vznikala většinová vláda z vítěze voleb a nejvýše jedné menší strany.
Konstruktivní vyslovení nedůvěry posiluje postavení vlády. K tomu vedou i jiné mechanismy v parlamentní republice. Například jako v Československu 1919-48 předpoklad důvěry ve vládu, kdy parlament po jmenování vlády nehlasuje o její důvěře, ale vždy jí může vyslovit nedůvěru. Nebo hlava státu má při vyslovení nedůvěry možnost rozpustit parlament. Poslanci si tak při pádu vlády nejsou jisti, zda neskončí i oni, což posiluje jejich odpovědnost při hlasování o vládě. Spor mezi vládou a parlamentem může hlava státu vyřešit odvoláním vlády nebo věc předá voličům vypsáním nových voleb. Ve volbách pak poslanci, kteří vládu potopili, nemusí být zvoleni.
Kancléřský systém nemění základní závislost vlády na parlamentní většině. Pokud je tato většina slabá, je vláda slabá. U nás by kancléřský systém nezměnil, že po volebním patu 2006 musel předseda vlády získat většinu přetahováním poslanců opozice. Nezměnil by vládní koalici tří stran, kde došlo k rozporům mezi stranami i uvnitř nich. Konstruktivní nedůvěra by zřejmě zabránila pádu Topolánkovy vlády během evropského předsednictví, ale nezabránila by rozdělení Zelených, odštěpení TOP 09 od lidovců a odchodu některých poslanců ODS. Vláda by přihlížela jak nová většina v Poslanecké sněmovně zamítá její návrhy a prochází návrhy, s nimiž vláda nesouhlasí.
Volby opět mohou vést k malému rozdílu mezi pravicí a levicí, pak bude vytvořena široká vnitřně slabá koalice a nelze vyloučit ani nákupy poslanců. Je dobré, že někteří politici odmítli sestavení vlády na základě přeběhlíků, ale je lepší učinit ústavní změny, které této praxi zabrání. Může být posíleno postavení vlády. Ke skutečné změně umožňující pevné vlády to však nestačí, pokud se nezmění volební systém tak, aby vznikala většinová vláda z vítěze voleb a nejvýše jedné menší strany.