Prokletí bambusových uchošťourů aneb jsou ekověci skutečně eko?
Papírové kelímky, tašky z bioplastů, příbory ze dřeva nebo uchošťoury z bambusu. Věci na jedno použití z "ekomateriálů" zaplavily trh a firmy se nám snaží vnutit představu, že je máme kupovat. Ve skutečnosti je to greenwashing a novodobá forma marketingu.
Chci kupovat jídlo, ne obaly. Navažte mi šunku do vlastní nádoby
Nedávno v Praze přednášela Bea Johnsonová, známá propagátorka života bez obalů. Přednáška téhle pohledné blonďaté Francouzky mě dost zaujala. Pořádá semináře po celém světě a vysvětluje lidem, jak žít, aby kupovali a vyhazovali méně odpadků. Vozí s sebou malou skleněnou zavařovačku naplněnou změtí drobných věcí a tvrdí o ní, že je to celoroční odpad celé její rodiny.
Přitom má dva dospívající syny, manžela a psa. Zdálo se mi to neuvěřitelné. Když uvážím, kolik smetí vyhazuji do odpadu (i když tříděného) já, je to množství krabic, igelitových sáčků, PET lahví a nejrůznějších obalů od potravin, k tomu papíry v práci, obaly od kosmetiky a stovky dalších věcí. Můj roční odpad by se mi nevešel ani do bytu, natož do zavařovačky.
Nepřejte mi dobrou chuť a nedržte mi dveře
Byla to dost nepříjemná situace: sedím za svým pracovním stolem a jím oběd. Ohřátý, z krabičky, na který jsem se celé dopoledne těšila. Lačně si vychutnávám každé sousto svého kuřecího s rýží a jen doufám, že po mně zrovna v tu chvíli nebude nikdo z kolegů nic chtít, abych nemusela tu lahodnou chvíli, tu výsadu vzácného poledního klidu v redakci, ničím přerušit.
O autorovi
Redaktorka Hospodářských novin, dlouhodobě se věnuje tématům ochrany životního prostředí, CSR a popularizaci vědy. V HN začínala jako elévka v roce 2008, pět let působila jako reportérka domácího zpravodajství, nyní působí jako redaktorka speciálních příloh. Vystudovala magisterské studium na Univerzitě Karlově, obor Žurnalistika.