Bez obalu přiznávám, že mi Václav Klaus ml. už delší dobu pije krev. Skoro stejně jako svých časů jeho otec. Dnes, když jsem si na Novinkách přečetl jeho „neomarxistických magorů je všude plno“, přetekla poslední kapka. Přesto, že sám marxista nejsem a nikdy jsem jím nebyl. První co mne napadlo bylo: „A co neoliberalistických magorů?“

Jako bývalý klinický psycholog a soudní znalec v oboru psychopatologie zodpovědně tvrdím, že oba Klausové jsou magoři par excellence. Stran otce Klause (o otce našeho Divokého Západu) jsem byl po Listopadu mezi svými přáteli a známými první, kdo ho odmítl, ještě v době, kdy měl kolem sebe zářivou aureolu a kdy naše missky před ním, tehdy ještě frajerem v plné míze, klesaly do kolen. Já jsem tvrdil, že je to ekonomistický technokrat, který na vedení demokracie nemá, protože má omezený rozhled. Později jsem ovšem jen zíral, jak jsem byl tehdy vůči němu mírný. V nejstručnější zkratce: 1. Měli jsme podle něj být východoevpropským ekonomickým tygrem, což bychom možná byli, kdyby nedal zelenou rozkrádačům a jiným podvodníkům. 2. Spolčení se Zemanem v Opoziční smlouvě znamenalo průnik korupce do nejvyšších pater politiky, ze kterého jsme se dodnes nevzpamatovali. 3. Amnestie v závěru jeho prezidentství byla nevyvratitelným kriminálním činem. 4. Spolu s jeho klakerem, evidentním psychopatem Jaklem ubíjeli a ubili Zelené. Přitom popírání vlivu lidské činnosti na klimatické změny je absurdní a svými důsledky je v současné době ještě škodlivější než popírání holocaustu.

Jako psycholog si kladu otázku, jak člověk s takovou povahou vzniká a jak vůbec může vzniknout. Nastiňuji obvyklý průběh, nechť si každý vybere. Na začátku je kombinace genetické a tzv. sociální dědičnosti. Ta znamená nezdravé vlivy pramenící z nezdravé rodiny. V podobných případech (a je to možno vztáhnout i na Zemana) je to nejčastěji zbožňování malého dítěte některým z rodičů nebo prarodičů, znamenající rozmazlování a vznik neúměrně vysokého sebevědomí. Dítě tím ovšem ve skutečnosti trpí, zejména proto, že naráží v dětském kolektivu, který bývá krutý, a čelí různým drobným nebo větším traumatům. (Jeden můj známý o Klausovi: „Ten byl určitě hodně bacanej!“) Musí si ovšem udržet svou psychickou integritu. Řeší ji tím, že zpětně vazby z okolí odmítá a tím si potlačuje a poškozuje zdravé myšlení. Vzniká rozpolcená osobnost, na jedné straně přecitlivělá, na druhé straně velmi odolná, tj. necitlivá. Má zakuklený mindrák a překompenzovává ho.

(Tuto citlivost-necitlivost má Klaus společnou se Zemanem. Evropská unie Klause brzo prohlédla a odmítla ho. Pomstil jí euroskepticismem a zamořil jím nejen ODS, ale celou českou veřejnost. Zemanova mstivost je všeobecně známá. Mimo jiné proto nás oba táhnou na Východ, kde je berou. Platí pro ně výrok Jana Masaryka „vys..li se na Západ a z Východu přišlo ho.no“.)

Tak jako Klaus st. šmahem odmítl Evropskou unii, Klaus ml. šmahem odmítá marxismus a neomarxismus. To „šmahem“ je velmi důležité a nebezpečné. Marxistická ideologie má stejně jako většina jiných své záporné i kladné stránky. Jistě je třeba ji jako celek odmítnout, to však neznamená nevidět její klady – měla například kladný vliv i na pravici, která dnes hlásá něco úplně jiného než v 19. století.
(Adekvátní přístup k mýty prostoupeným marxismu a psychoanalýze jsem zmínil ve svém posledním článku: Erich Fromm „vyšel z marxismu a psychoanalýzy, avšak dokázal se od nich dostatečně odpoutat. Základem jeho ideologie byl humanismus, což je snad hlavní příčinou toho, že jeho teze dodnes neztratily smysl a neubylo jim na přesvědčivosti.“)

Václav Klaus ml. nepochybně zdědil po otci řadu negativních genetických a sociálně dědičných osobnostních rysů. Jak to řekl jeden můj přítel, nepsycholog a prostý venkovský člověk: „U nás na vesnici je to jasný. Ti co byli slušní, vychovali slušný lidi. Ti co bylo ha.zli, vychovali ha.zly.“

Zatím toho tolik jako jeho otec sice nenapáchal, avšak je to Bumbrlíček, a na ty je třeba si dávat vždy velký pozor.