Deficitní vzdělávání, deficitní výchova, deficitní jedinec

05. 04. 2013 | 23:27
Přečteno 4830 krát
Hlavní problém našeho pojetí výchovy a vzdělávání spatřuji v tom, že se zaměřujeme nikoli na silné stránky dítěte, žáka či studenta, ale na jeho...ano, deficity. Zaměření na deficity je naším deficitem (psychologů, pedagogů, vychovatelů, rodičů) a rafinovaným způsobem, jak přenést tento deficit také na naše potomky...neboť taková výchova s sebou samozřejmě nese poselství, které se odrazí i v přístupu člověka k sobě samému.

VŠEOBECNOST, STEJNOST, BRATRSTVÍ!

Nebavme se nyní o tom, že každý člověk musí umět číst, psát a počítat. Bavme se o podrobnějších znalostech, které dítě začíná získávat řekněme od 11. či 12. roku, od primy víceletých gymnázií či šesté třídy základních škol. Aby takový žák zvládl pouze základy všech důležitých oborů a lidských činností, musel by ve škole být dvacet, třicet let. Proč není? Protože tradičně považujeme fyziku či biologii, jejíž znalosti probíráme poměrně hluboko, za důležitější než například psychologii, filozofii nebo sémiotiku, které neprobíráme vůbec, nebo v tak okleštěné až směšné formě, že by bylo lepší neprobírat je vůbec.

Je ale biologie skutečně o tolik důležitější než psychologie? Je chemie o tolik důležitější než ekonomie? Historie než dietetika? Jednoznačnou odpověď nám v dnešní postmoderní, globalizované době bez zaváhání asi dají právě pouze učitelé aprobovaní v těžké váze předmětů typu fyzika-dějepis-chemie, děsících se toho, že by si museli „dodělat“ ekonomii či politologii. Ostatní spíše jen opatrně pokrčí rameny: těžko říct. Já osobně jsem stupnici tvrdosti nerostů, se kterou mě trápila neurotická učitelka v 7. třídě, nikdy nepotřeboval...

Jak by vypadal takový imaginární, ideální systém vzdělání, zaměřený na naše silné stránky? Na konci školního roku by se učitelé sešli a na konferenci si řekli: Romanovi šly letos výtečně jazyky, ovšem s chemií a fyzikou je na tom dost podprůměrně. Navrhneme mu proto přibrat si třetí jazyk. A z chemie a fyziku mu ubereme - dokončí pouze základní kurz. Slečna Nováková je velmi šikovná na výtvarné obory, zajímá ji umění. Proto ji doporučíme samostatné studium dějin umění, které se sice jinak u nás neučí, ale díky e-learningu by jej měla zvládnout. Tento předmět se bude učit namísto cvičení z těchto a těchto předmětů, ve kterých je podprůměrná a které ji neoslovují...

ČÍM MÉNĚ, TÍM VÍCE. ČÍM VÍCE, TÍM MÉNĚ. ZENOVÝ KÓAN NAŠEHO ŠKOLSTVÍ

Jak vypadá reálný, standardní, školní svět? Na konferenci učitele vzdychají: Roman naprosto propadá v chemii a s fyzikou je na tom jen o chlup lépe. No, těmi jazyky už to nespraví. Musí se nad sebou zamyslet. Navrhneme mu doučování z fyziky a chemie. Holt musí strávit prázdniny nad učebnicemi těchto předmětů. V nejhorším bude opakovat ročník!

Filozofie je jasná: čím méně jde žákovi oblast X, tím více se musí oblasti X věnovat. Zato čím více jde žákovi oblast Y, tím méně se jí musí věnovat - vždyť mu to už jde, tak proč by se jí měl věnovat dále. Slečna Nováková je velmi šikovná na výtvarné obory - proto už k nám do výtvarky ani chodit nebude (navíc chodí do uměleckých kurzů mimo školu, které jsou kvalitnější), a bude tedy mít dostatek času, aby si zapsala povinně volitelný předmět, v němž není nejlepší, v němž má co dohánět!

Náš vzdělávací systém neuvěřitelně úspěšně oživuje starověký mýtus Prokrustova lože - kdo z postele přečnívá, toho zkrátíme, kdo je do ní příliš malý, toho povytáhneme. Zapomněli jsme, že abychom nepokřivili páteř a nezpůsobili nevratné změny již v útlém věku, je dost dobré lože přizpůsobit osobnosti člověka. A více číst pohádku O ošklivém káčátku.

MÝTUS OBECNÉHO VZDĚLANOSTNÍHO ZÁKLADU

Představme si, že bychom podobně jako ve škole postupovali třeba při výběru povolání: pan Jirka neumí počítat - honem s ním na pozici účetního, ať se trochu doučí. Jana se bojí lidí - skvělá příležitost si trochu zaprodávat...

Namítáte, že rozdíl je v tom, že škola je zde proto, aby děti učila a všestranně vyvíjela? Za prvé: v zaměstnání se snad člověk neučí a nevyvíjí? Za druhé: představa univerzality výukových osnov, jakéhosi pomyslného jedině správného „obecného vzdělanostního základu“, které musí všichni ovládnout pro svůj život, je dnes efemérním a vysoce diskutabilním konceptem. Jak je důležité pro KAŽDÉHO maturanta znát nuance struktury polycyklických uhlovodíků? Znát perfektní taxonomii hmyzu? Zakreslovat řeky do slepých map? Vyjmenovat pletiva rostlin? Umět diferenciální počet? To je to základní, neopominutelné penzum znalostí každého Evropana?

Já jsem diferenciální počet nikdy neznal a pracoval jsem na Akademii věd s poměrně sofistikovanými experimentálními designy a statistickými výpočty. A co kdybych jej potřeboval? Vinil bych naši matikářku, že se nám - kdo jsme nematurovali z matematiky - poslední rok příliš nevěnovala? Nevinil, vzal bych si učebnici a do týdne bych vše uměl. A stejně tak v jakékoli jiné oblasti, o které zastánci univerzálního glajchšaltování tvrdí, že prostě musí být povinnou součástí středoškolské výuky: průměrně zaneprázdněnému inteligentnímu a motivovanému člověku stačí několik málo měsíců, aby dohnal středoškolské učivo jakéhokoli předmětu, který nikdy nestudoval.

Kdo navíc dokáže stanovit obecný vzdělanostní standard v dnešní době: je to znalost data prusko-rakouské války, nebo znalost, jak vysoký úrok je ještě rozumný a není lichvou? Je to znalost struktury brka pera ťuhýka, nebo schopnost rychle vyhledat tyto informace na googlu? Je to bezchybné předvedení německého plusquamperfekta, nebo je to schopnost navázat skutečnou konverzaci s cizí osobou v němčině?

BUĎME VŠICHNI JEDNOTNÍ A STEJNÍ A NAŠE VŮLE....

Nedávno jsem se velmi zasmál při televizní debatě, v níž se paní moderátorka ptala psycholožky, zda se domnívá, že školní systém může dítě poznamenat negativně. Tato psycholožka (byla to zjevně zkušená profesionálka mezi padesátkou a šedesátkou) trefně odvětila: já si myslím, že je často div, že děti opouštějí školní systém ještě s relativně zdravou psychikou.

Odkud se bere představa, že všichni musí být stejní, znát totéž, mít tytéž dovednosti, studovat tytéž předměty do téže hloubky....ano jistě, cítíme zde tupou pachuť stádnosti socialismu, extatickou radost ministerských úřednic, které připravují minuciózní vzdělávací plány, nekonečné normy a neporušitelné směrnice. Na pozadí obhájců starých pořádků vnímáme nedocenitelný zdroj falešného sebevědomí neurotických takyučitelů, kteří nedokáží nabídnout nic jiného, než přeříkat penzum svých osnov a podle toho, kolik otázek v desetiminutovce žáci odpoví správně, patřičně oznámkovat. V psychice pesimistů, kteří nadávají, že studenti dnes nic neumí a že už nic není jako za těch „našich“ let, pak často tušíme pečlivé skrývané tajemství: oni sami jsou úspěšní absolventi velké školy deficitu. Trochu průměrní, trochu zakomplexovaní díky neustálému upozorňování na vlastní deficity - jak snadno promítneme vlastní frustraci a zaměření na deficit do - tentokrát už našich vlastních - dětí a studentů.

A co zbývá učitelům, kteří jsou zábavní, mají motivaci, mají znalosti a chuť? Pokud někdo umí, usadit ho do lavice s pochvalou, a pokud někdo neumí, věnovat se především jemu! Jak je to nelogické! O co raději by se jistě každý učitel bavil se žáky, kteří o daný obor jeví zájem, kteří s ním debatují, diskutují o článcích z časopisů... Blázníte? Třicet žáků ve třídě! Na to není čas, musíme kompenzovat deficity. Možná na nějaké soukromé škole...

NÁROD ZLEPŠENÝCH DO PRŮMĚRU

Budeme-li chtít pouze zlepšovat slabá místa našich žáků a studentů, budou z nich přesně takoví studenti - zlepšení do průměru. Průměrní. Protože nebudou mít čas, aby rozvíjeli to, co jim jde. Student k studentu, generace ke generaci. A najednou se stáváme národem, sestaveným z průměrných. Zlepšených do průměru. Takový národ už dokáže vychovat dostatek průměrných učitelů, kteří nebudou dělat nic s větší vervou, než dále předávat pochodeň průměrnosti a obecného vzdělanostního standardu. Průměrných učitelů, kteří rádi pomohou deficitním žákům dostat se....alespoň do slabšího průměru...

SAMI VYBÍRÁME, NA CO SE ZAMĚŘÍME

Dosud jsme přemýšleli o školství. Stejné principy je ale možné uplatnit ve výchově, v terapii, v chápání vztahů... Je opravdu nutné upozornit své dítě pokaždé, když nepozdraví? Musíme si s ním sednout na výchovný pohovor, napsat do rubriky "Bibi radí" ženského časopisu či dokonce zajít za odborníkem, protože dítě nezdraví? I když je to jinak poměrně vychované a slušné dítě? A nebo - zaměřit se naopak na to, co mu jde? Pochválit dítě za to, že si pěkně popovídalo s kamarádem. Pochválit jej za to, že se nebálo s námi jít mezi cizí lidi. Pochválit jej za to, co mu jde - a čeho si, právě proto, že mu to jde, často ani nevšimneme. Sednout si s ním na výchovný pohovor a říct mu, co všechno si myslíme, že umí velmi dobře a jestli to taky tak vidí...a že možná přece jen by mohlo i občas pozdravit cizí lidi. Dám ruku do ohně za to, že takto vychovávané dítě začne velmi brzy zdravit naprosto předpisově a mistrně.

Nedávno jsem dostal email. Protože byl jeho pisatel milý a vtipný, snad mu nebude vadit, že jej zde anonymně a v úpravě odcituji: „Dobrý den, mám dotaz - co mám dělat v situaci, kdy manželka nechce jíst u stolu. Jí všude možně, jen ne u stolu v kuchyni. Podotýkám, že stůl a židle jsou nové a funkční. Manželka jí na sedačce, v posteli, ve stoje. Je to nechutné a neslušné. Co mám dělat? Jak byste to pojmenoval?“ Odpověděl jsem takto: „Dobrý den, pokud je uvedený problém největším problémem Vašeho manželství, pak nezbývá než Vám pogratulovat. Situaci bych pojmenoval: šťastným vztahem. Buďte rád a nedělejte vůbec nic.“

Proč se neustále zaměřovat na deficity? Proč nám na jinak perfektním, zodpovědném, milujícím manželovi musí vadit, že jednou týdně jde na kulečník? Samozřejmě asi proto, abychom jako manželky mohly s holkami trochu podrbat...ale především proto, že jsme zvyklí, že nám musí něco vadit. Musíme hledat deficity. Vidět je na druhých. Opravovat je. Nebo alespoň maskovat. Přesně tak, jak nás naučila naše milá škola.

Ano, je to složité, vidět žáky a studenty spíše jako nadané než jen jako ty, kteří v něčem plavou. Pokud mí žáci v něčem plavou, mohu se totiž vnímat jako pravý učitel, který jim „dopomůže“ k lepšímu pochopení. Který je potrestá, ale možná i blahosklonně pochválí za zlepšení. Mohu se vidět intelektově nad nimi, protože všemu rozumím lépe. Pokud však budu považovat studenty za nadané, může to také znamenat připustit si, že jsou nadanější než já. Že mají na to, v patnácti letech zvládnout matematiku na úrovni, kterou jsem já ani nikdy neznal, a že na dějepis nadaní maturanti budou vědět o době, ve které jsem já (na rozdíl od nich) žil a pracoval, mnohem více, než si já kdy vzpomenu...No není snad lepší udělit takovému chytrákovi čtyřku z tělocviku nebo fyziky?

ZAMĚŘENÍ NA DEFICITY BRÁNÍ SPOKOJENOSTI

Až přestaneme vzdělávání zaměřovat na deficity, budeme vychovávat jedince, kteří vytvoří společnost motivovaných a relativně spokojených lidí, nadprůměrně vzdělaných v oblastech, pro které mají největší předpoklady. Lidí pracujících na pozicích, které jsou spojené s jejich přirozeností, talenty a silnými stránkami. Rozloučíme se se společností frustrovaných jedinců, neustále se snažících překompenzovávat slabiny, maskovat a obvykle neúspěšně dohánět to, co jim Pánbůh nenadělil. Nebudeme muset litovat kolegy třesoucí se strachy, že ostatní přijdou na to, že jsou vlastně nekompetentní, stejně jako se na to kdysi přišlo v hodině fyziky na základní škole... Budeme potkávat méně nešťastných lidí, v jejichž celoživotním zápolení neustále ozvěnou zní poselství: „Novák zase neumí kladkostroj! Co z tebe bude? Dávám pětku!“

Jaký životní pocit asi toto poselství vyvolá? Jakou představuje motivaci do dalšího vzdělání a k vlastnímu seberozvoji? Jistě všichni chápeme, že takové poselství je pro spokojený život daleko větší překážkou, než neznalost jakéhokoli kladkostroje...

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen pro korektní a slušně vedenou debatu. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. Pokud Váš text obsahuje hrubé urážky, vulgarismy, spamy, hanlivá komolení jmen, vzbuzuje podezření z porušení zákona, je celý napsán velkými písmeny či jinak odporuje zdejším pravidlům, vystavujete se riziku, že jej editor smaže.
Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů.
Libor Stejskal, editor blogů (blogy@aktualne.cz)

mb napsal(a):

Tato psycholožka (byla to zjevně zkušená profesionálka mezi padesátkou a šedesátkou) trefně odvětila: já si myslím, že je často div, že děti opouštějí školní systém ještě s relativně zdravou psychikou.

... to jo ... jiná psycholožka řekla, že by (některým) učitelům nesvěřila ani morče ...

... já mám doma dvě ...
05. 04. 2013 | 23:49

mb napsal(a):

Něco na té Mary je ...

... a co čertovo kopyto, začnou li se deficity prodávat jako ctnost ? ---
05. 04. 2013 | 23:59

Luba napsal(a):

Martine,
Vy jeden bigamisto!

Jak zvládnete dvě psycholožky? Čím je krmíte?

Tyl byl na to disponován. Byl Josef i Kajetán.
06. 04. 2013 | 00:33

Luba napsal(a):

Stěžejní otázka: Jak rozpoznat, na co má kdo vlohy, a na
co už ne?

Pětileté dítě umí hezky namalovat slona. Mělo by tedy být akademickým malířem? Umí z modelíny vymodelovat Lenina. Mělo by být politikem? Desetiletý chlapec si rád hraje s panenkami. Měl by být gayem, gynekologem nebo krejčím? Sedmileté děvče se rádo předvádí u tyče a staví se na špičky. Mělo by být baletkou?

Lidé totiž své vlohy v průběhu životaběhu objevují. K tomu musí mít nějaké zkušenosti z potyček se světem. A k tomu sebeobjevování mu má napomoci i učitel. On může probudit jeho zájem a odhalit dosud skrytý talent.
To učitel má být psychologem. A on jím je.
Skrze sebe poznává ostatní.

Učitel nabízí svět a jeho výklad. Vybízí žáky k dialogu. Učí je komunikaci. A ve vyučovacím procesu zapaluje pochodeň žákovy zvídavosti.
06. 04. 2013 | 00:47

Skalder napsal(a):

Gratuluji autorovi ke genialitě. Jeho vlastní i průměrných lidí, kteří ho obklopují.
Kdybych se já měl učit diferenciální počet jenom z učebnice, bez toho, co mi dal můj učitel matematiky, tak skončím u pochopení geometrického smyslu derivace. Počítání složitějších derivací bych jako samouk nezvládl, o integrálech nemluvě.
Podobné je to s účetnictvím. Nebýt mého profesora na vysoké škole, tak můžu přečíst stovky stránek o účtování a stejně nepochopím princip podvojného účetnictví.
06. 04. 2013 | 01:04

Richard napsal(a):

Škola není pro žáky, ale pro učitele, dítě a dospívající je v naší kultuře přes všechny úmluvy o právech této vývojové skupiny cosi méněcenného. Učitel se diví, že si žák dovolí projevit odpor, být případně agresivní? Když celý výchovně-vzdělávací systém s učitelem v čele soustavně znásilňuje žákovu duši, navíc za halasného a stupidně hysterického vykřikování o jeho dobru. Přitom jde jen prostoduché kecy zakomplexovaných pedagogických dušiček, které často o tolik primitivnější než osobnosti jejich svěřenců, kteří toto insinktivně cítí a staví se v přirozený odpor, který přerůstá v agresi, pokud není vyslyšen. Nedívím se stupňující agresi, kterou žáci projevují, dle mého jde většinou o sebeobranu, o ochranu osobních potřeb odpovídajících jejich věku a individualitě, jež škola systematicky a vědomě, v zájmu uplatňování vlastní vzdělávací ideologie, neuroticky frustruje.
My Češi máme ve zvyku chlubit se bláboly, které nám ve škole narvali do palic bez ohledu na náš zájem a domníváme se, že tak předvádíme ohromnou vzdělanost a chytrost. Přitom jen hlupák se tváří chytře, když znásilňují jeho rozum a duši, když mu vymývají mozek a uniformují individualitu. Do české autoritativní školy se chodí prostě zhloupnout, to je stará věc, stejně jako to, že spousta žáků je chytřejších a bystřejších než jejich zabrždění učitelé.
Jinak Váš článek je velmi výstižný, lze však očekávat, že Vás někdo obviní z boření "již existujícího lidského řádu", což bych vnímal jako kompliment, jelikož destruovat stupiditu je dle mého velmi inteligentní počin.
Článek mi přijde opravdu velmi dobrý, vlastně úplně ve všem, co je v něm psáno.
06. 04. 2013 | 01:07

Karel Mueller napsal(a):

Pane Špok,

načal jste široké téma a hned na úvod se nabízí dvě zásadní námitky: ZŠ musí poskytnout obecné vzdělání a ne vychovávat fachidioty, na to je čas později. A v těch Vašich nářcích chybí poukaz na naprosto zásadní deficit v celém základním školství a je systematická výchova logického myšlení. Na 1. stupni se rozvíjí myšlení hlavně díky studiu gramatiky a pak už jen pomocé (bohužel částečně) té fyziky nebo matematiky. Hllavně fyzika má nezastupitelné místo na 2. stupni nejen kvůli znalostem základních přírodních jevů. ale kvůli základům techniky a systémového myšlení.

Samozřejmě, že je třeba zavést psychologii a to už na druhý stupeň spolu s logikou.
Žáci se opravdu učí řadu méně důležitých věcí, takže konkrétně můžete navrhnout úpravu. Ale "tvrdé jádro", které učí myslet, musí zůstat, ne že Janička je trochu prostinká, tak její vývoj ukončíme v 5. třídě a přidáme cizí jazyk, který se našprtá ...
06. 04. 2013 | 01:50

Richard napsal(a):

Skalder

"Kdybych se já měl učit diferenciální počet jenom z učebnice, bez toho, co mi dal můj učitel matematiky, tak skončím u pochopení geometrického smyslu derivace. Počítání složitějších derivací bych jako samouk nezvládl, o integrálech nemluvě.
Podobné je to s účetnictvím. Nebýt mého profesora na vysoké škole, tak můžu přečíst stovky stránek o účtování a stejně nepochopím princip podvojného účetnictví."

Proč jste se tedy vůbec diferenciální počet a složitější derivace učil?
Proč jste šel studovat účetnictví, když nejste schopný samostatně pochopit jeho princip? Jaký to má smysl?
Proč se vlastně tyhle věci učíte, navíc na vysokoškolské úrovni, když Váš zájem o ně není natolik intenzivní a hluboký, že se k pochopení nedoberete sám, resp. prostřednictvím v současnosti již mnoha dostupných zdrojů?
06. 04. 2013 | 01:52

Adam Procházka napsal(a):

Mr. Špoku,
"inteligentnímu a motivovanému člověku stačí několik málo měsíců, aby dohnal středoškolské učivo jakéhokoli předmětu, který nikdy nestudoval" - hodno tesat.
Pro vysokoškolské učivo už to neplatí (Skaldere).
Skvělý text, dostanete za něj od školometů přes musculi glutei. Já taky kdysi dostal za svůj blog o přebujelé matematice.

Přesto dovolte pár pochybností, z nichž první už uvedl Luba.

Druhá pochybnost: aby z nedorostla populace vysoce odborných idiotů. Skvělých umělců, chirurgů, popelářů, ekonomů z nichž každý bude vědět kulový o všem mimo své nádání. A ti budou rozhodovat coby voliči, projektanti, ministři, zahrádkáři, zákazníci. Nebudou mimo svůj úzký obor schopni úsudku a dají si nakukat cokoliv od demagogů, lobbyistů, šarlatánů, panikářů. Už i tak je to dost hrozné (stačí se podívat na ty magické zhůvěřilosti na zhubnutí a uvolňování větrů, jaké šarlatáni úspěšně prodávají naivkům, z nichž každý snad chodíval na biologii. Nebo si pročít krofy pana Sarrazina - a lidi mu to žerou.).

Máte pravdu, že jurodiví pedagogové dovedou dětem zhnusit jakýkoliv obor a přepísknout až do útrpna to, co by jinak mohlo být tuze zajímavé.
(Když své děti doučuju biologii ze školních učebnic, vždy znovu žasnu, jak pitomě a nudně může tento skvělý obor být podáván. Autoři školních osnov by měli být obden řezáni koňským potěhem.)

Přesto by každý dospělý člověk měl být povinně vybaven základními znalostmi: dějin které by se neměly opakovat, vlastního těla, techniky kterou užívá, životního prostředí a biodiverzity které zpravidla bude ničit - a v nejhorším i trochy té pitomé matyky, aby ho v supermarktetu neošidili.

Otázka zní, jak dostat do hlav dětí potřebné základní vědomosti z oborů které jim nesedí a jak nezadusit jejich zájem o obory, pro které jsou stvořeny. Jak najít vhodný způsob výuky pro každé individuum.

To už je ovšem o penězích a pro ty existuje daleko lepší upotřebení než investice do příští generace.

Live long and prosper
06. 04. 2013 | 01:54

Richard napsal(a):

Adam Procházka

"Nebudou mimo svůj úzký obor schopni úsudku a dají si nakukat cokoliv od demagogů, lobbyistů, šarlatánů, panikářů"

tohle ovšem není věcí logiky, nýbrž emocionální a sociální zralosti, ke které patří schopnost odlišit své vlastní potřeby od potřeb jiných, včetně dovednosti adekvátního sebeprosazení, tedy např. neučit se věci, které jsou důležité hlavně pro toho, který chce, abych je uměl..tedy schopnost čelit manipulacím, čehož nelze dosáhnout logickou obranou, ani tím, že hned v počátku podlehnu ideám jiného, že toto je ta správná cesta, kterou bychom měli začít, jak navrhujete....
dokud školské poznání nebude spojeno s emocionálními a citovými potřebami dítěte, ze kterých vystupuje hodnocení světa a sebe v něm, jakož i celkově vytvářený světonázor, bude celá tato instituce působit jako patogenní faktor, resp. podporovat neurotické disiciace a generovat hloupost bez ohledu na kvantum naučených rádoby objektivně významných poznatků, bez ohledu na úroveň komplikovanosti osvojených logických algoritmů....žádná objektivní skutečnost nemá hodnoty bez subjektu, kterým je v prvé a hlavní řadě žák jako plnohodnotná bytost rovnocenná učiteli....
06. 04. 2013 | 02:12

Karel Mueller napsal(a):

Adam Procházka:

Platí za určitých podmínek i pro vš. Záleží na inteligenci a vzdělání. Schopný strojař nastuduje elektrotechniku a obráceně, např.
06. 04. 2013 | 02:14

Karel Mueller napsal(a):

Richard:

Tady bych s Vámi polemizoval.
Sociální inteligence je samozřejmě v běžném životě mnohdy důležitější než teoretická. Ale i ona musí stát na základě zvládnutého logického myšlení a jisté úrovni kritického myšlení. Jinak nebude dotyčný schopen to šarlatánství atd. vůbec odhalit.
06. 04. 2013 | 02:21

Luba napsal(a):

Richard napsal:
"Škola není pro žáky, ale pro učitele"

Stejně tak by mohl tvrdit:
Medicína není pro pacienty, ale pro lékaře.
Psychologie není pro klienty, ale pro psychology.

... a bude mít částečně pravdu.

I když i major Terazky pravil: "Na všetko je nám treba specialistov," poté, co zepsul doktora filosofie Macháčka za podvýživení jím opatrovaných čuníků.

I pan Špok je doktorem filosofie.
Možná je i dobrým učitelem, ačkoli na učitelství specialista není. Papírově. Nemá pajdu.
Možná by byl i dobrým "ošetrovatelom prascov", jelikož jako empatický milovník zvířat pozná, kdy jeho svěřenci kvičí hlady, a kdy si jen radostně notují. Ovšem - jen tak to nejde. Musí mít v interakci s vepříky a jinými sviněmi nějakou zkušenost.

A jakou zkušenost ve školách získávají žáci a studenti?
Asi nejvíce času stráví komunikací se svými spolulidmi.
Přesto - naučí se komunikovat užitečně? Naučí se vést dialog? Naučí se myslet? Tedy, naučí se pokládat sobě otázky a hledat řešení? Poskytuje jim vyučující pro tyto objevné cesty prostor a bezpečné prostředí na omyly a poučení se z chyb?

Ne? Nikoli? Žák je trestán za to, že něco nepochopil? A dokonce se ke své neznalosti drze přiznal? To by bylo ještě dobré. Ale on se bál přiznat, že něco nepochopil. Nechtěl být považován za hlupáka. I když ostatní, co by se mu mohli vysmívat, si poučku pamatují, přesto, že jí také nerozumí. Zákonitě ji také brzy zapomenou, souvislosti a důvody praktického využití oné poučky neznaje. Chybí jim kontext.

Jeden žák se poctivě přiznal ke své neznalosti ... "nedával jsi pozor, nemilý žáku, tvoje chyba, a máš za pět!" dí takéučitel.
Druhý žák si poučku pamatuje, sice neví, k čemu je to dobré, ale jeho fotografická paměť mu ji promítne. "Máš za jedna," dí takéučitel. "Dával jsi pozor, a tak můžeš jít příkladem!"

Co učitel hodnotil a co potrestal?
Učitel potrestal upřímného a odměnil konformistu.

Konformista, toť vzor občana každé totality.
Konformisté nekladou žádné nepříjemné otázky.
Jsou vždy loajální a "slušní" k těm, kteří mají nějakou moc.
I oni sami tak mají šanci dostat se výš. Stačí respektovat autoritu. Nikoli kritéria pravdy, ale "držitele pravdy".

Vychovávají-li naše vzdělávací ústavy konformisty, to se pak nedivme žalostnému stavu společnosti, a věcí veřejných.

"Já osobně jsem stupnici tvrdosti nerostů, se kterou mě trápila neurotická učitelka v 7. třídě, nikdy nepotřeboval...", napsal pan doktor Špok.

No a?
Ale je to přece zajímavé. Že tuha i diamant mají stejné složení, přesto mají úplně jiné vlastnosti. A co teprve grafen :) Jeden rýpe do druhého. Tvrdší do měkčího ... a máme tady docela zábavný příběh. Z Mohsovy stupnice tvrdosti.
Je na učiteli/neurotické učitelce, co bude hodnotit.

Jestli ohodnotí výše aktivitu žáka, jeho představivost, originalitu, nebo u ní více zaboduje namemorovaná básnička "O stupnici". Pravda - zkoušení metodou testů originalitu a vhled žáka do problematiky spíš potrestají.

Není dobré vědět více, než ví tvůrce testů. Než majitel pravdy. Věru smutný trend ...

To se pak učitel může rozkrájet ... a jeho myslící a motivované žactvo testová metoda zkoušení "pohřbí". A demotivuje.
06. 04. 2013 | 02:46

Neudržitelný napsal(a):

Autor
"Já osobně jsem stupnici tvrdosti nerostů, se kterou mě trápila neurotická učitelka v 7. třídě, nikdy nepotřeboval..."
V 7 třídě diagnostikoval učitelku přírodopisu. Tomu se říká nadaný psycholog.
06. 04. 2013 | 03:48

dennis napsal(a):

"Hlavní problém našeho pojetí výchovy a vzdělávání spatřuji v tom, že se zaměřujeme nikoli na silné stránky dítěte, žáka či studenta, ale na jeho...ano, deficity. Zaměření na deficity je naším deficitem (psychologů, pedagogů, vychovatelů, rodičů) a rafinovaným způsobem, jak přenést tento deficit také na naše potomky..."

Pane S'poku, chcete-li upoutat nas - ctenare vaseho blogu, nerikejte, "ze se zamerujeme nikoli na silne stranky ditete...". To nejsme my - ctenari vaseho blogu, ani my - obcane teto zeme, kdo se nesnazi rozvijet nadani nasich deti a vsemi mocenskymi cestami se naopak snazi rozvratit vychovny a vzdelavaci system v tomto state. To vase euforisticke "MY" jsou nase vlady, statni urednici a cely tento system kleptokracie, ktera slouzi korporatnim zajmum.

Az se spolecne shodneme na tom, kdo je skutecnym podmetem ve vasi klicove vete, pak si spolecene polozime otazku: Je glajchs'altovani ceskeho vyukoveho systemu PROBLEM nebo PRINCIP?

V dobe, kdy kapitalove skupiny rozhoduji koncepcne o rozvoji produkcnich a distribucnich sfer v globalnich rozmerech, jsme svedky, ze i jednotlive slozky spolecenske struktury museji zapadat do systemu. Outsorcing statnich sluzeb je eufemismus pro destrukci funkcniho statu a privatizaci zakladnich sluzeb. Nebudeme odbihat od skolstvi ke zdravotnictvi, socialniho zabezpeceni, kulture, sportu, zajmovych sdruzeni atd. atp. Zustaneme u skolstvi.

Neni vami definovany problem skolstvi vlastne principem dnesniho skolstvi, ktere ma za ukol vychovavat dalsi a dalsi generace nevzdelanych lidi, jejichz obzor nikdy nepresahne uroven pubescentnich naroku na zabavu a pozitky, ktere nabizi dnesni konzumerismus?

Pane S'kope, MY nemame problem. My mame strach, ze mocenska vrstva si v soukromych skolach vychova dost odborniku do sfery vedeni soukromeho businessu a do statni spravy. A verejne skolstvi, dostupne nejsirsim vsrstvam, nebude podporovat rozvoj vsech talentu, ale jak uz jsem rekl, vychovavat tupe stado konzumentu. Neni-li ono, vami zminovane zglajchs'altovani zakladniho skolstvi nikoli problemem, ale nebezpecnym trendem?
06. 04. 2013 | 04:07

otokar napsal(a):

Špoku, Vy už jste zřetelně produktem devastace vzdělanosti a morálky tohoto národa,druhdy vzdělaného a inteligentního.Lidé jako Vy přispívají k tomu, aby upadala nejen vzdělanost, ale i morálka.Je to návod k tomu, aby si každý dělal co chce,bez ohledu na např.Mohsovu stupnici, potažmo fyzikální zákony.Pak nebudou respektovány ani zákony ostatní,navíc budou produkovány takové, jichž jsme svědky v podání našich zákonodárců.
Komu to může prospět? Společnosti zde určitě ne.
Skončí to negramotností,když děti nebude bavit čtení a psaní.Ti zvídaví to doženou na gúglu,asi jako Vy ten počet infinitesimální.Vsadím boty, že nevíte, co to je.Ale jste zřejmě šťasten, protože nejste neurotický jak ta dotyčná učitelka.Asi si zoufala nad Vaší selektivní vnímavostí.
06. 04. 2013 | 05:23

tomeek napsal(a):

Mily pane Spoku --
Zcela s vami souhlasim pouze v jedne veci: ze totiz ze skoly pro zivot clovek potrebuje realne asi 2-15% znalosti (vice ze skoly zakladni, mene z university).
Problem je podle meho v tom, ze memuzete vcas rici, ktere ze to zkusenosti spadnou do tech 85-98% balastu. Rozhodne to nemuzete rici vcas.
A pak je tu to obligatni "na co spickovy ekonom ci jaderny fyzik potrebuje znalosti z teorie hudby, historie Egypta ci biologie bezobratlovcu, ze?!"
Ja si myslim, ze prave proto, aby byl spickovym ekonomem ci jadernym fyzikem. Aby byl inspirovany, ne nabiflovany. Nemam po ruce platny odkaz, ale mam za to, ze za poslednich rekneme 50 let rekneme 50% procent prinosu ze spickove vedy a technologie (a tim myslim i lekarstvi ci ekonomii) pochazi z meznich oboru, ci jeste lepe z disciplin inspirovanych jevy/udalostmi/fakty z oboru jinych, nez tech, ve ktere se ten ktery prinos uskutecnil. Tyto mezni obory je jako specializace proste skolit nedaji, nektere totiz dosud ani nejsou identifikovany!
No a konecne: zapomenme na Nobelovy ceny a patenty. Ma vlastni zkusenost z USA je ta, ze z vetsiny i hodne ceneny absolvent z prestizni university je pro potreby praxe daleko mene uzitecny (a tim padem mene uspesny a mene v baliku!!), nez clovek mene vzdelany a specializovany, zato pak vice vzdelany v discipline "zdravy rozum". A nevymyslim si, mam s nimi vic nez 15-letou zkusenost (dotycny lide pracovali/pracuji se mnou ci pro mne), napr. PhD z MIT, MSc a MBA z teze skoly, a PhD z Cornell University. (Je pro ilustraci: na techto skolach vas letos jen undergraduate skolne prijde na ccq 40k+ USD rocne a to neni bez duvodu...)
Naopak inzenyr s mene vyhranenym a sirsim zaberem, s fantazii, tedy a s omezenym sirsim vzdelanim se projevi jako ten, kdo se rychleji (pokud vubec kdy!) douci, zadaptuje, a produkuje.
Problem je vsak, ze i v USA "neproduktivni" obory pocinaje telocvikem az po zpev a dejepis jsou ty prvni, ktere se na zakladnich a strednich skolach kvuli nedostatku penez likviduji jako prvni.
Ach jo! Skoro se mi chce zarvat: jen tak dal, tady je zarucena cesta ke dnu! Cesta, jak se diky casnemu "podchyceni" tech lidi v 15 letech [snad] talentovanych na a zapalenych do ekonomie dostaneme k 25-ti letym, kteri ekonomii nemohou ani citit, ale zato niceho jineho se nejsou schopni chopit ciste pro prilis uzkou specializaci. (Kvalifikaci se to ani nazvat neodvazim...)
06. 04. 2013 | 07:10

Občan napsal(a):

Tak jsem to dočetl je k otázce, zda je chemie důležitější než filosofie, vč. profilu autora. Dál to nemělo smysl.

Ano.
Chemie, biologie, pracovní výchova, zeměpis a podobné předměty JSOU důležitější než filosofie, sémiotika nebo dietetika. Dávají totiž žákovi základy případného řemesla nebo jiné PRODUKTIVNÍ činnosti. Bez PRODUKTIVNÍCH činností ekonomika a společnost nejsou schopny existovat. Filosof, bankéř ani stravovací poradce nepostaví dům, nevyrobí auto ani vrtačku, nevytvoří regál na knížky, neroznesou poštu, nevyprojektují most ani nepoloží dlažbu.

Co je platné Mařence, že umí tři jazyky, když neumí nic jiného? Překladatelů, poradců přes cokoli, managerů i sekretářek máme, že bychom je mohli vyvážet. Ale nedostává se nám klempířů, NCčkářů, svářečů, čalouníků a dalších profesí. Znám několik řemeslníků a "manuálů", kteří časem vystudovali některý z humanitních oborů nebo jsou tak sečtělí, že by filosof omdlel závistí. Jen tak, pro radost. Ale neznám žádného filosofa, který by se časem vyučil např. čalouníkem nebo truhlářem.
06. 04. 2013 | 07:19

MaB napsal(a):

Cituji z autorova textu: "...budeme vychovávat jedince, kteří vytvoří společnost motivovaných a relativně spokojených lidí, nadprůměrně vzdělaných v oblastech, pro které mají největší předpoklady. Lidí pracujících na pozicích, které jsou spojené s jejich přirozeností, talenty a silnými stránkami."

To je zcela jistě utopie, pane Špoku. Distribuce přirozeností, talentů a silných stránek se moc nekryje s možnostmi a potřebami společnosti, potažmo trhu práce. Dokonce bych řekl, že většina lidí nepůsobí na pozicích, odpovídajících jejich předpokladům, ale prostě tam, kde je přijmou a oni se udrží. Tou silnou stránkou, která je poté udrží na dosažené pozici, je spíš snaha a schopnost se přizpůsobit, než soulad s talentem či přirozeností. Takže, nakonec, škola přeci jen tu skutečnou silnou stránku, jež je základem uplatnění lidí, posiluje, protože už ve škole se musí přizpůsobovat požadavkům, které pro ně nejsou zcela příznivé - musejí se naučit i tu nenáviděnou fyziku nebo němčinu, které jim nejdou...

A pokud jde o tu první část, kdy "budeme vychovávat jedince, kteří vytvoří společnost motivovaných a relativně spokojených lidí, nadprůměrně vzdělaných v oblastech, pro které mají největší předpoklady." Tady je velké riziko, pane autore. Jistě jste o něm už slyšel. V západní Evropě se potýkají s problémem, který se pomalu, ale jistě objevuje i tady. Rostoucí vrstva mladých, vzdělaných lidí, kteří získali kvalifikaci v oborech "pro které mají největší předpoklady", kteří ovšem spokojení nejsou. A to proto, že nesehnali práci, čímž je tu opět ten nesoulad předpokladů a možností. A že je to vážný problém, to snad nemusím moc zdůrazňovat. Ti lidé ve svém oboru nikdy práci neseženou, v jiných oborech jsou zpravidla nekvalifikovaní, a tak mohou leda tak tahat balíky v supermarketu nebo na jihu sklízet ovoce. Pokud jim i tam neseberou tuhle práci imigranti.

To samozřejmě neznamená, že by nebylo dobré promyslet skladbu předmětů a oborových oblastí, které se na všech stupních škol probírají. Určitě ano. Ale vaše závěrečná představa je, opakuji, nepochybně utopická a pro lidi dokonce velmi riziková.
06. 04. 2013 | 07:40

muromec napsal(a):

"Odkud se bere představa, že všichni musí být stejní, znát totéž, mít tytéž dovednosti, studovat tytéž předměty do téže hloubky....ano jistě, cítíme zde tupou pachuť stádnosti socialismu,..." To snad není možné - Co s tím má společné socialismus, probůh? Všeobecné vzdělání je klasický a osvědčený evropský system. Zhruba v patnácti se pak každý žák vybere svou cestou, kde se bude už specializovat, ale do té doby nemůže být vůbec jasné, jaká ta specializace přesně bude.
A všechny ty ostatní nesmysly v podstatě o tom, jak se má každý učit jenom to co ho baví a co mu jde? To myslíte vážně? Takovou hloupost jsem už dávno nečetl. Nebo dokonce stavíte sociologii, psychologii a jiné takové vědy důležitostí na úroveň vědám přírodním? No ano, společnost se podle vás uživí moudrýma kecama a filosovováním...
06. 04. 2013 | 07:48

Baba napsal(a):

Milá Máňo, já tu naši domácí internetovou pohodu prostě zbožňuju. Dnes nás nechali vyspat až do osmi.
06. 04. 2013 | 08:16

Ládik!!! napsal(a):

Sokrates to řekl stručně (jako já):
"V každém člověku je Slunce, jenom jen nechat plát".
06. 04. 2013 | 08:29

Ládik!!! napsal(a):

Občane,
já znám doktora (uznávaný expert), který si pořídil profesionální stolařské vybavení a dělá (když má čas) kvalitní dřevěná okna a dveře. Až prý zavřou nemocnici, aby se měl jak uživit.
06. 04. 2013 | 08:33

Ládik!!! napsal(a):

... jenom je nechat plát...
06. 04. 2013 | 08:35

Baba napsal(a):

Milá Máňo, s tím asi nic neuděláš. Jsi-li spotřebitelkou virtuálního mixování dýdžejského typu, klidně jí zůstaň, já si jdu po svém.
06. 04. 2013 | 08:42

Občan napsal(a):

Ládiku!!!,

doufám, že neoperuje. Operatéra s prackami truhláře bych se dost bál.
06. 04. 2013 | 09:21

šašek z Jihlavy napsal(a):

Občan napsal:
" Ale neznám žádného filosofa, který by se časem vyučil např. čalouníkem nebo truhlářem."
xxxxxxxxxxxxxxx
Já ano, možná byste se divil. Znám profesionálního hudebníka, který je skvělým lodním modelářem, znám architekta, který vyrobil dokonalý futrál na koncertní kytaru, znám lékaře, který je prvotřídní klavírista, znám prvotřídního klavíristu, který je kutilem-všeumělem (i když se občas zraní a pak nějaký čas prvotřídně nehraje), znám geniálního filosofa, který je prvotřídní ožrala....
Ale v podstatě vám dávám za pravdu.
(Na této blogosféře jsem poznal Ládika!!! a VBgardenera, kteří reprezentují zlaté české ručičky a hlavičky, i když se to všechno asi ve škole neučili).
V hudbě jsem poznal spoustu nadaných a chytrých studentů, kteří této bohulibé činnosti věnovali značný kus dětství a mládí, většinou se pak věnovali jiným oborům (mnozí s vynikajícími výsledky) a neslyšel jsem, že by litovali času a námahy, který muzice obětovali. Asi jim to něco dalo, podobně jako jiným výuka fyziky, matiky, literatury či biologie (mně například bavily dílny i pozemky a taky se mi to v životě hodilo).
Pokud mají rodiče vyšší ambice se svými "geniálními" ratolestmi, budou se muset plácnout přes kapsu a umožnit jim studium na prestižních soukromých ústavech s motivovaným učitelským sborem. Od našich podfinancovaných škol, často řízených spíše manažery než osvícenými pedagogy, těžko očekávat radikální zlepšení.
Všichni jsme chodili do školy, ale většina ji zná jen z perspektivy školní lavice. Pohled od katedry může být znašně odlišný. Uvidíme, zda se k tomuto tématu vyjádří zdejší kantoři v činné službě. Já už jsem ze hry a jsem tomu rád, řeholi učitele už bych si nechtěl zopakovat.
06. 04. 2013 | 09:28

český maloměšťák napsal(a):

Zajímalo by mě, co měl z hodin etiky třeba...no třeba takový Madoff.
Či zda vůbec na hodiny etiky chodil...zda jeho učitel v jisté chvíli neusoudil, že : " víš co, Bernardku, ty na tyhle složité a někdy velmi drobné hnutí , co se odehrávají v myslích lidí a pak i v jejich skutcích - ty na to nemáš hlavu...takže od příštího týdne choď místo na etiku raději na hodiny o kolektivním investování - k profesoru Ponzimu, ten má dobré nápady - které ty, Bernardku, jistě ve svém profesním životě budeš umět dále rozvinout , než by ses trápil s těmi vzorci etického chování - to by nikam nevedlo, kompenzovat ten tvůj deficit rozlišovat zda je to dobro či zlo...."

No - ještě že si malý Bernardek neoblíbil hodiny tělocviku.
Mohl totiž s klienty zacvičit i jinak - třeba kdyby se stal ministrem obrany - přičemž díky zanedbávání hodin architektury neuměl by rozlišit zbraně hromadného ničení od hromad něčeho zcela jiného. Byvše naopak vycvičen v hodinách rétoriky pak toto své poznání podal tak, že ty zbraně hromadného ničení pak viděli snad všici krom pár novinářů šťouralů, kteří zase naopak na hodiny architektury, ale i logiky a etiky chodili, stejně jako na hodiny zpěvu...a tak to dokonce uměli veřejnosti i vyzpívat.
Takhle oškubal Madoff své klienty pouze o prachy.
Je dobré mít na školách prozíravé, všímavé a hodné učitele. Předejde se tak mnoha nedorozuměním.

Ostatně malý Adolfek Hitlerů také prý v dětství pohrdl přáním tatíka, aby se stal státním úředníkem. Chtěl malovat. Schválně tak zanedbával hodiny matematiky a protěžoval hodiny dějepisu.
Nakonec se ale paradoxně stal jak tím státním úředníkem...tak také , a to velmi důkladně, téměř celému světu vymaloval.
No a dějiny, např. Slovanů - se mu dokonce na čas podařilo i přemalovat - nejen vymalovat.
06. 04. 2013 | 10:02

Dan Konečný napsal(a):

Pane ŠPOKU, po r 89 v rámci hurá svobody si každý myslel že bude studovat zadarmo co ho baví, školy se přizpůsobily a učí co studenti chtějí, jsou placeny od počtu studentů a vydaných diplomů, tak vydávají. Výsledek: VŠ školy chrlí nepoužitelné s diplomem, neumí ani to co uměl kdysi žák ZDŠ nebo učeň ( např. českou gramatiku). jako nepoužielní končí na pracáku.
Sociální,politologické, humanistické, a managerské pavědy převládají. Manažerem se člověk stává tak, že vystuduje konkrétní (technický) obor, potom jde do praxe, získá znalosti a pokud na to má, i autoritu a nápady jak podnikat. Doučí se něco z manažerských dovedností.
Ale nikdo nemůže získat kursem post primáře, když nebyl předtím dobrým lékařem.
Vysoká škola pro znalce Evropských institucí? To se snad naučí každý z praxe v rozsahu který potřebje, ale studovat to?
06. 04. 2013 | 10:04

Ládik!!! napsal(a):

Občane -
operuje. Ale pacoš je pod narkózou, tak o tom neví.
06. 04. 2013 | 10:08

mb napsal(a):

vypůjčím si kousíček z občana: Bez PRODUKTIVNÍCH činností ekonomika a společnost nejsou schopny existovat. Filosof, bankéř ani stravovací poradce nepostaví dům, nevyrobí auto ani vrtačku, nevytvoří regál na knížky, neroznesou poštu, nevyprojektují most ani nepoloží dlažbu.

... no vědec sestrojí bombu ... filosof řekne, proč ji nesvrhnout ... pokud mu jí mezi tím nesebere voják ...

njn ... stane se ...
06. 04. 2013 | 10:28

mb napsal(a):

šašku jste nepozoren ...
06. 04. 2013 | 10:33

mb napsal(a):

čm solidně ... k věci ...
06. 04. 2013 | 10:35

daliborspok napsal(a):

Děkuji za mnohé inspirativní komentáře. Vyjádřit bych se chtěl především k opakujícímu se tématu - strachu, že pokud výuka nebude "pestrá" a všeobecná, nebude student inspirován a stane se z něj fachmagor bez zájmu o další oblasti vzdělání.

(1) Nikde v článku netvrdím, že člověk talentovaný na jazyky by měl na střední škole studovat POUZE jazyky. To je hloupost. Mluvím o správné míře. V současnosti jsme svědky přístupu: všem stejně a ti nejtalentovanější ať si zapíšou jeden výběrový předmět.

(2) Inspiroval jakýkoli předmět vyučovaný středoškolskou metodikou? Tj. 20 min. dokola omílat teorii/výklad, 10 minut zkoušet a zbytek věnovat pečlivému zápisu do sešitu dle metodiky Marie Terezie nebo cvičením (bez ohledu, že Pepa vpředu tomu naprosto nerozumí a Alena vzadu vše chápe od prvního momentu a další cvičení jsou pro ni zbytečná a nudná?). Mně se osobně díky tomuto přístupu spousta předmětů znechutilo - např. dějepis, který je dnes mým velkým koníčkem. Ovšem to jsem zjistil až v době po střední škole, kdy jsem pochopil, že dějepis není nudným výčtem politické historie a memorování zbytečných dat bitev. Vím, že to není chyba učitelů, ale systému pedagogiky a filozofie vzdělávání u nás.

(3) Mnozí čtenáři namítají, že se student někde přece musí naučit logicky myslet atd. Ale logicky myslet se naučíte v kurzu sémiotiky, aviatiky i etnologie, je-li kvalitní. Student si během výuky jistě osvojuje spoustu dovednosti nad rámec osnov konkrétního předmětu: řešit sociální situace, argumentovat, naučit se jak se učit, dovednost jak získat informace a vytěžit z nich maximum... to se lze naučit takřka v jakémkoli předmětu a tím lépe, čím více je pro něj student motivován.

(4) Jeden čtenář namítl, že standardizované všeobecné vzdělání je základ evropské vzdělanosti. Musíme si ale uvědomit, že ještě cca do poloviny 19. století mohli existovat poslední komplexní polyhistoři, kteří skutečně znali velkou část relevantních znalostí evropské civilizace (typu Goetheho či Helmholtze). To, co se učilo na gymnáziích, nebyl uměle stanovený výběr toho, co je "asi" základní učivo, ale jednalo se skutečně o základy většiny věd - protože jich bylo relativně málo.

Za 200 let penzum lidských znalostí a oborů narostlo nepředstavitelnou exponenciální řadou a jistě nelze chápat to, co se v 19. století považovalo za "základ" (např. starořečtina, latina) za základ i dnes. Jistě mnohé překvapí, že jeden ze ZÁKLADNÍCH oborů a předpokladů přijetí na středověkou pražskou artistickou (=filozofickou) fakultu (kterou jste obvykle museli vystudovat, abyste mohli pokračovat ve specializačním teologickém, právnickém, lékařském studiu), byl.....ZPĚV ! Ano, zpěv, základní podmínka dobrého právníka a lékaře... Zdá se to dnes absurdní? Tehdy nikoli.
06. 04. 2013 | 10:37

Baba napsal(a):

Spolehnout se na své empatické vjemy mohou spíš lidé zkušení než staří známí. Podávat o sobě pravdivé informace, možná nebude tou nejelegantnější cestou, možná ani nejbezpečnější.
06. 04. 2013 | 11:02

gaia napsal(a):

budem děti vzdělávat, jak autor navrhuje a po 13 letech takové výchovy je nacpem do jednotných škatulek testů státních maturit.
Kdo bude púřečnívat, dopadne jak Židé na Mengeleho rampě.
A školy s nejvíc přečnívajícími budou zrušeny a učitelé dehonestováni.

Autor je hlavička
realita v Česku
06. 04. 2013 | 11:07

gaia napsal(a):

také mne fascinuje, jak všichni humanitní krasoduchové, Štefflem počínaje a autorem konče, opovrhují biologií. Vždy se do ní strefují a tvrdí, že ji nikdy nepotřebvovali.

Jednomu nevoní lišejníky, druhému stupnice tvrdosti.
Já tvrdím, že odstatou dnešního marasmu je právě málo biologie a ekologie ve školách, málo výchovy k lásce k přírodě , planetě a okolnímu prostředí.

Pak se akorát kořistí exploatuje, zneužívá a ničí.

vždyť právě při biologii se může probrat sociologie, ekonomie, etika etologie i vztahy v jednom předmětu
06. 04. 2013 | 11:14

Petr Bilina napsal(a):

Šíře diskuse s autorem blogu, který s vámi o tom svém vůbec nemíní diskutovat, svědčí, přes zřejmě vysoké vzdělání respondentů, o zcela chybějícím pochopení smyslu diskuse pod tímto blogem, o grafomanii a neuvědomění si významu vlastní časové investice do této činnosti. Diskuse s autory, kteří pod svými blogy reagují, jsou tudíž chvályhodnou výjimkou, trochu smyslu občas má.
06. 04. 2013 | 11:31

miláno z Děčína napsal(a):

Autorovi článku!
Nejdříve písnu,že chcete-li vésti polemiku či propagaci tak závažné tematiky,kterou je "Výchova" a poukazovat jednoznačně z toho jen na "Deficit" či deficity s tím spojené vůbec,pak musíte jednoznačně v prvé větě a to krátké napsat:KAPITALISTICKÁ VÝCHOVA a VÝCHOVA MODERNÍ-perspektivní,či-li "LIDSKÁ"!Jinak je ostatní psaní na psaní a Vy to moc dobře víte,zbytečné!!!

Dokud zde bude Kapitál,či-li hrubé vlastnictví jednotlivce či rodiny,která nedbá na :intelekt,inteligenci,genový předpoklad,morálku,mravy národní hrdost atd.,je Vaše zamyšlení se a poukazování na cokoliv "MARNÉ,marné a zcestné"!

P.S:Nedbají na vzdělanost,tělesné,duševní i duchovní zdraví,zdraví jako takové,či-li tělesné/somatické/,životaschopné životní prostředí a stále se zlepšující,vědu,ale pro každého u nás i ve světě,ne pro svůj zisk atd.!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
06. 04. 2013 | 11:36

český maloměšťák napsal(a):

Autora pobuřuje, že hudební výchova byla protěžována na fakultách právnických či lékařských.
Přičemž je známo, že právě hudba velmi kultivuje duši, ale dokáže léčit i fýzis. Přes kladné vibrace.

Nepřipadá mi absurdní, že dobrý lékař, právník či např. fyzik umí hrát na nějaký hudební nástroj.
Naopak.
Připadá mi hrůzné, když lékař či právník dají raději přednost vzdělávání se v podvojném účetnictví či v investování do asijských aktiv. Neřkuli že vymýšlejí nové pohledy na etiku - kdy pak není jasné, zda jde v případě právníka ještě o dohledávání, porozumění a vysvětlování skutečnosti ...či spíše jde o napomáhání zločinu....či zda v případě lékaře, který odmítne hospitalizovat pacienta z důvodu čistě byrokratického rázu - zda jde ještě v tomto případě ještě o léčbu anebo spíše o selekci podobnou té, co se kdysi odehrávala na rampě v Auschwitz.
Zda by tedy nebylo lepší, kdyby dotyční hráli v nějakém orchestru podžupní úrovně a kvality - třeba druhé housle.

Navíc zpěv...pokud si lidé při práci zpívají...vyjadřuje jejich pocit štěstí.
Pokud pak zpívají falešně...bývá i to štěstí často jen falešným přeludem.

Škoda že se zpěvu nevyučují chemičtí inženýři.
Ti kdyby pořádně zazpívali...to by bylo pojednou zajímavých informací !!!!
Zatím jsem slyšel pouze jednoho - jak velmi falešným tónem řve :
" Eméééériknnn Eprááááájzl" - a to prosím přímo v Parlamentu, kde je do 22. 00 hod. zpívání zakázáno.
Myslím si, že hlavně chemičtí inženýři by měli chodit na hodiny zpěvu - nejen sokolové práva a lékaři zevlující na rampě.
06. 04. 2013 | 11:37

český maloměšťák napsal(a):

Ostatně zpívat by se mohl naučit i občan Schwarzenberg.
Když už neumí slova.

/mám na mysli zpívání coby kombinaci čistého tónu a drženého rytmu...nikolivěk zpívání např. u výslechu na policii/

K té léčbě /experimentální/ :

http://www.youtube.com/watch?v=GZa0aPhJvVc

Nesmutněte, že vás nevzali na medicínu či na práva - kupte si looper !
06. 04. 2013 | 11:53

strýc virus H3N1 napsal(a):

tomeek

naprosto souhlasím: (parafrázuji) - nač potřebuje špičkový popelář něco vědět o opylovačích? ano, kvůli inspirovanosti!
přesně tak!

autor blogu na jedné straně skučí, jak škola děti mučí, na straně druhé se prořehtává nad zoufalcem, který si mu postěžoval na nemožné stolovací návyky manželky. Sancta simplicitas!
06. 04. 2013 | 11:56

Karel Mueller napsal(a):

Pane Špok,

na toto téma jsme měli doslova dvouletý maraton u pana Šteffla a tak se možná sejde celá stará debatérská parta :-), názory se postupně třídily a tak jen tolik (omezém se na ZŠ). Určitě se dohodneme, že škola má zaručit tři věci: Naučit žáky myslet, tj. rozvinout teoretickou a sociální inteligenci a poskytnout základní sumu všeobecných a zároveň užitečných informací.

Koncepce, která se vyvíjela desetiletí, se ukázala jako naprosto vyhovující a pokustoni (jak říkal přítel vlk) spíš zkazili co se dalo. Pro rozvoj teoretické inteligence je na prvním stupni naprosto nezastupitelné studium gramatiky (základy abstraktního myšlení a cvičí se paměť) a úsudkové úlohy z matematiky (základy logiky). Na druhém stupni k těmto dvěma pilířům přibude fyzika, zde se dělají základy techniky a systémového myšlení (žák musí pochopit funkci strojů, základnách elektrotechnických obvodů atd). Špičky získávají v rámci MO i základní schopnost analytického myšlení.
To jsou ty základní, nenahraditelné pilíře, kdo tímto neprojde, tak jeho teoretické inteligence nebude stát za moc.
Pokud jde o humanitní vzdělání, tak zde máme k dispozici dějepis, literaturu v ČJ, občanskou nauku a částečné zeměpis. Můžete udělat radikální změny v koncepci a tu psychologii sem začlenit, samozřejmě na odpovídající úrovni. Ale určitě by alespoň v 9. třídě měl být samostatný předmět logika, zde hlavně na základní pojmy a studium logických klamů.

Samozřejmě do základního vzdělání patří i biologie atd. A pokud je žák zaměřený na nějaký obor, tak má možnost navštěvovat zájmové kroužky, které by měla mít každá dobrá škola. Vlastně v těch kroužcích vznikají příští skuteční odborníci. Jak rád poznamenávám, kdo se nehrál v dětských letech s merkurem, tak z něho technik sotva vyroste.

Pokud jde o rozsah znalostí v porovnání s minulostí, tak to na základním vzdělání nic nemění. Ne, systém byl dávno vymyšlen a to dobře, pokazit ho lze snadno.
06. 04. 2013 | 12:01

Parabellum napsal(a):

Karel Mueller

Zdravím pane Muellere, k tomu Vašemu poslednímu odstavci: Někdy v roce 2006 jsem udělal mezi svými bývalými kolegy- konstruktéry (1/3 ze SRN) na jednom workshopu anketu, ve které jsem zjišťoval, kdo v dětství modelařil. Z těch, kdo byli v úloze vedoucích projektů či samostatných konstruktérů do jednoho všichni, a naopak, kdo dělal rutinní konstrukční práce, tak z těchto nikdo. V obou skupinách byli jak SŠ tak VŠ. Celkem se té ankety účastnilo cca 35-40 lidí.
06. 04. 2013 | 12:12

Parabellum napsal(a):

Karel Mueller

Přimlouval bych se za to, aby se na ZŠ vrátil nějaký předmět zaměřený na základy manuální zručnosti. Tohle bylo v minulé jedenapůl dekádě nahrazeni informatikou, a tohle rozhodnutí začíná nést své otrávené plody.
06. 04. 2013 | 12:14

Richard napsal(a):

Karel Mueler
Obraně proti manipulaci se nemůžete naučit v instituci, která je sama jedním z nejvýraznějších symbolů manipulace - autoritativní české školství.
Obraně proti manipulaci se nemůžete naučit metodami manipulace, to je podobný nesmysl jako válkou za mír.
S Vaší námitkou však souhlasím, myslím ale, že způsob jakým se žáci učí logice jde často proti jejich zájmům, je silně demotivační až násilnický. Přitom jak jsem již psal, mnoho z žáků má vrozený předpoklad myslet logicky daleko výkonněji než učitelé, kteří "ví", co je pro ně v této oblasti nejlepší.
Luba
školství jako instituce je na rozdíl od psychologie a medicíny stále velmi autoritativní zakrnělý systém. Psychologie a medicína již pracuje s "rovnocenným" klientem, žáci jsou stále něco jako onuce, se kterou je třeba zacházet, jak "my" chceme, jak se to hodí v prvé řadě "nám". Prvek "násilnosti" je pro nižší úrovně vzdělávacího systému příznačný. Tolik absurdit a stupidity jako ve školství - vzdělávací instituci zaměřenou na kultivaci intelektu, lze spatřit málokde.

"Ale je to přece zajímavé. Že tuha i diamant mají stejné složení, přesto mají úplně jiné vlastnosti."
No, to je právě to, ono to zajímavé může být, ale taky k smrti nudné. Pokud jde o druhý případ, efektivita učení rovná se nule.
Učitel nedokáže dělat zázraky a podnítit zájem kdekoliv, proto je dle mého důležité oslovovat již ustavené motivace. Ty jsou však u každého rozličné. Mě prostě objektivní vlastnosti tuhy a diamantu nezajímají, i kdyby jste v přednášce o nich tancoval na hlavě, budu se nudit, ztrácet čas a zbytečně psychicky vyčerpávat. Prostě mi zkazíte chuť nejen k učení o nich, ale k učení celkově. Ve střetu žák vs instituciální školství prostě marnost nad marnost ústící v pocit bezmoci, který škola masově rozvíjí. Místo tuhy a dimantu jsem si dle vlastního výběru mohl studovat např. něco o antropologii(a rozvíjet tak současně obecnou kategorii myšlení, kterou mi násilím cpe např. učitelka v matematice - každá věda stojí na logicky konzistentním systému, tedy např. i v humanitních vědách lze rozvíjet logiku), třeba bych jednou k tuze a diamantu dorazil jako k symbolům a v nově objeveném zájmu si osvojil také jejich objektivní vlastnosti, do té doby však žádnou potřebu nepociťuji - prostě po vědění tohoto typu má duše prozatím nehladoví. Jde o instinkt, v případě nerespektování těchto osobních sklonů a psychických potřeb o jeho deformaci a záměrné znásilňování přirozenosti. Nikdo nemá právo hodnotit, zdali je má potřeba dobrá či špatná, žádné objektivní měřítko na toto nelze uplatnit, dokonce ani většinovou shodu partičky, která vymýšlí osnovy. Jestli jsou to ti stejní(či jim podobní), kteří vymysleli nedávnou maturitu, tak upřímnou soustrast všem školou povinným.
06. 04. 2013 | 12:37

KvL napsal(a):

A já se ptám jsou vámi jmenované vědy důležitější než teba kurz přežití? A jsou důležitější než třeba meditace? Když si budeme takto klást další a další otázky tak můžeme dojít k dvěma závěrům
a) Člověk by musel do školy chodit opravdu desítky let (neprosto nemyslitelné)
b) Nelze dále pokračovat ve vzdělávacím systému, který tu máme nastavený

Před několika lety jsem někde slyšel, nebo četl zajímavou úvahu, že současný vzdělávací systém má za úkol produkovat polotovary pro průmysl. Ano je to vlastně tak, pokud se navíc podaří tímto kvantem zbytečných znalostí znechutit další vzdělání, pak je to z hlediska krátkodobého průmyslového zájmu žádoucí.

Jak dlouho trvá současný vzdělávací systém? (nemyslím od zavedení povinné školní docházky, kdy se učilo číst psát a počítat) 100, 150 let? Před tím se jaski dalo snad v rámci tehdejších věd nakonec zaměřit na to, co člověka opravdu bavilo.

Kardinální otázka ale je, jestli máme jít cestou masové produkce, nebo kvality. Přístup, kdy jen vyučující napochoduje do učebny a odříká látku asi není ideální. Možná že bysme se v přístupu k výuce mohli inspirovat starými východními mistry, nebo i starými řeckými filosofi.

Na druhou stranu jak říkal kdysi jeden japonský mistr, člověk by se neměl soustředit jen na jednu zbraň.

Ale ono by to chtělo asi se mírně zpátky vrátit k přírodě.
06. 04. 2013 | 12:38

Karel Mueller napsal(a):

Parabellum:

Zdravím též :-). Nijak mě to nepřekvapuje, špičkoví odborníci opravdu rostou jen z těch, kdo byli odpovídajícím směrem orientování již v dětských letech. A byly jim vytvořeny odpovídající podmínky. Čím víc si uvědomuji, jak nesmírně se o technickou úroveň národa zasloužil vynálezce té krásné stavebnice.

Richard:

Víte, logika je samozřejmě základ všeho, jak humanitních, tak přírodních i exaktních věd. Proti manipulaci se lze chránit jen dosažením úrovně kritického myšlení.
Samozřejmě, i velmi inteligentní člověk může být manipulován, protože třeba nemá odpovídající vzdělání v oboru a přístup k informacím. Ale právě díky kritickému myšlení si umí spočítat, že může být manipulován, což by si při absenci logiky a kritického myšlení ani neuvědomil.

A jak je stav v populaci žalostný jste viděl v nedávných volbách. A vůbec nejde o to, kdo koho volil ...
06. 04. 2013 | 12:57

Richard napsal(a):

jinak hezký příkladem "efektivity" institucionálního školství byl sám velký Einstein, považovaný za jednoho z největšího myslitelů všech dob, který propadal z fyziky, vědy, která se mu stala životem a zdrojem geniálních objevů.
Jednodušší systém prostě nepochopí komplikovanější, v tomto případě byl prosťáček Einsteinův učitel, který nepochopil, že jeho školní výsledky nejsou odrazem nedostačivého intelektu, ale zcela ochablého zájmu, který představoval sám prostinký mentor.
Tohle je jen exemplární příklad.
Většina géniů byli samouci, kteří ve škole vesměs trpěli.
Ale jak tak čtu diskuzi, většina prostě touží po nějaké té autoritativní soudružce, která vymezí jasné hranice a objektivně stanoví, co je pro všechny dobré a špatné, "pořádek přece musí být"
06. 04. 2013 | 12:59

Dan napsal(a):

Pane Muellere, mám jinou definice. Posláním školství je předat mladým poznatky, které předchozí generace nasbíraly a považují je za důležité. Naučit je logicky myslet je hezké, ale otázka co to znamená.
škola zábavná- hezké kecy. V chemii a fyzice mohu oslnit spoustou barevných a atraktivních pokusů, v matematice už méně, a ta je možná nejdůležitější a základní
06. 04. 2013 | 12:59

KvL napsal(a):

to: Richard
Souhlasím, ale to je problém celé koncepce vzdělávacího systému, jak správně píšete. Najít dneska dobré vyučující je asi dost složitý problém, nemyslím dobrých v tom směru, jestli mají červený diplom, nebo ne, ale v tom jak umí učit. K čemu je dějepisář, který umí bezchybně životopisy všech antických králů, když to neumí předat?

to: Karel Mueller
Možná že to bylo myšleno tak, aby (možná že se to mělo týkat spíš středních škol) nebyli žáci učení zbytečněé věci, teď si přesně nevzpomenu, jak moc se to bralo, ale třeba v biologii rostliny, jednoděložné, dvojděložné nahosemené, krytosemené, navíc rostliny, se ktrými se člověk setká tak na dovolené. Spíš by se to mohlo koncipovat (na zš) tak aby to člověk mohl klidně použít v životě, vědět o tom, že vanilka je lijána, navíc když se většina "vanilky" dělá synteticky je u nás zbytečné. Na gymplu jsem měli takovou učitelku před důchodem, která to právě pojala tak, vzhledem k tomu že nikdo nechtěl na nějakou botaniku, právě tímto způsobem, vybrala ty rostliny, které se dají nějak použít a o těch jsme si pak toho řekli víc, jiné jsme zmínili jen okrajově, že existují. Na druhou stranu chemikáž
řka jaksi nechtěla pochopit, že 80% třídy nikdy nebude potřebovat znát vzorec gutaperči, nebo názvy uhlovodíků, kde je jeden z uhlíků nahrazený jiným atomem.

to: Adam Procházka
<quote>...biodiverzity které zpravidla bude ničit...</quote>
Právě to se jaksi se mi zdá hodně často zanedbává (otázka jak něco takového učit lidi, kdy to chce aby ten člověk prostě pochopil a zkoušet se to nedá, na rozdíl od latinského jména leguána zeleného, nebo lišky obecné). Zvykli jsme si všechno příliš zaškatulkovávat, řešit normama etc. to je podle mne špatný přístup k životu a světu.

Když se zmiňovala komunikace a ty německé vychytávky, tak s angličtinou je to podobné, v běžné komunikaci nepoužijete moc často všechny předpřítomné a předminulé časy, dokonce se to ani v "náročných" vědeckých textech nenajde, zato se to tak najde v červené knihovně. Sice ho možná poznám a pochopím co je jím řečeno, ale správně ho asi nevytvořím. Přitom v angličtině jsem schopný komunikovat bez vážnějších problémů (nějaký ten výpadek slovíčka, ale to se stává)
06. 04. 2013 | 13:13

Karel Mueller napsal(a):

Dan:

Snažil jsem se vysvětlit, jaký je význam těch tří pilířů pro rozvoj jednotlivých složek inteligence a pokud jde o logiku ... to je základní požadavek pro kvalifikovanější práci a také pro schopnost si poradit v různých situacích a samostatně studovat. K té fyzice: Jasně jsem řekl, že na této elementární úrovni musí vyústit v pochopení přírodních jevů a základů techniky. Jak se to má dělat nám ukazuje třeba stavebnice merkur elektro, která je na této elementární, dětské úrovni cennější než všechny učebnice dohromady.

KvL:

Tady bych s Vámi souhlasil, musíme se dohodnout na tom, co je pilířem vzdělání a minimem v rámci jednotlivých předmětů. Tady by asi debaty nebraly konce, rozhodně je nesmysl učit např. v dějepise o všech římských císařích, stačí popsat hlavní rysy římského zřízení, jeho přínos a roli v historii a hlavní osobnosti. Pak jen kouknout na pár filmů plasticky zobrazující římskou společnost. Pokud ty filmy budou pro žáky přitažlivé, tak jim to dá asi víc, než celý dějepis, který zapomenou.
06. 04. 2013 | 13:41

Adam Procházka napsal(a):

Gaio,
doufám že jsem mimo podezření že bych biologií opovrhoval.
Ale řekněte mi, proč se mají děti biflovat formulky calvinova cyklu. NADPH a 3-Fosfoglycerát. Proč mají děti odříkávat hormony, nukleotidy a fáze mitózy? Já Vám řeknu proč. Poněvač se to dá tabulkovitě odzkoušet. A nejhorší je, že učitelé budí dojem, že tohle je biologie a kdo se to nabifluje, ten něco ví. To, co jsem se bifloval z genetiky ve škole, na uni platilo už jen z polovičky.
Smeták bych bych o strůjce tohoto systému přerazil.
Dětí mají vědět, ŽE existuje kalvinův cyklus, ŽE existují hormóny, nukleotidy, mitóza. A hlavně mají vědět, že stále známe jenom jednotlivé mechanismy a zbytek je black box. Interakce druhů na jednom čtverečním metru louky dosud žadný program nedovede simulovat. Operuje se převážně se souhrnnými parametry. Black box. A s takovými vědomostmi zavádíme stále nové herbicidy a biocidy, hormonelně aktivní syntetické látky a lidé si dají nakukat, že máme všechno pod kontrolou, protože to přece stálo v učebnici.
Kolik žáku zná rozdíl mezi trávníkem a loukou?
Vysvětlil někdo někdy někomu ve škole v souvislosti s fotosyntézou co je to uhlíkový koloběh? Že za každý oxidovaný fossilní uhlík jde jeden karbonát ze sedimentu do atmosféry a to půjde tak dlouho, až nás od stavu prekambrického bude dělit jen ten uhlík fixovaný v recentní biomase?
V naší obci zřejmě nikdo neví, jaký je rozdíl mezi predátorem závislým na kořisti a predátorem bez feedbacku (doma dokrmovaná bestie kočka domácí). ousedé říkají, když kočka dožírá posledního ptáčka, že "to je holt příroda". Kdo dovolil, aby něco takového vycházelo ze škol?
Jak je vůbec možné, že ve vzdělané společnosti jsou na postupu takové hovadiny jako "intelligent design". Jakto že žáci nebyli imunizováni?
Promarnili tam čas bulimickým biflováním formulek, které taky už zapoměli.
A to v mylném domění, že škola nemá vychovávat svéprávné lidi, ale co nejefficintněji připravovat humání surovinu pro průmysl. Což taky nedovede.

(My měli osvíceného učitele. Ten říkal: v krátkosti se musíte bohužel nabiflovat tyto blbé osnovy, ztratíme s tím co nejméně času a provedeme to comožná bezbolestně - a pak nám barvitě líčil souvislost mezi etiketou a etologií - například důvod ke zdravení. Jenže to byl učitel anarchista.)
06. 04. 2013 | 13:52

Bestia triumphans napsal(a):

Dalibor Špok:
Díky za zajímavý blog.
Adam Procházka:
Dobré! Nechtěl byste napsat blog s vašimi zkušenostmi s německým školstvím? Jak to chodí v Německu? Už jste se jednou o tom zmiňoval, překvapilo mne tehdy, že i tam kladou důraz na biflování, aniž by vysvětlili k čemu že to vlastně je.
06. 04. 2013 | 14:16

Adam Procházka napsal(a):

KvL
Vanilka je orchidej. Jediná potravinářsky využívaná orchidej.
Ale to fakt nemusíte vědět.

Víte co je jedno z nejděsnějších německých novotvarů?
"demographische Dividende" - nevím zda to slovo existuje i v Češtině.
Popisuje to okolnost, že díky ubývajícímu počtu žáků lze z už teď chronicky podfinancovaného vzdělávacího systému odklonit další prostředky na rozličné komunální hovadiny typu reprezentativní nádraží a nová letiště.

A pak se divte, že nejsou prachy na individuální vzdělávání tenčící se generace nadaných.
Chtělo by to samostatný blog, ale ten by musel být psán krví.
06. 04. 2013 | 14:30

Luba napsal(a):

Reportáž ze školy v České Skalici dvacátých let století devatenáctého, aneb Barbora Panklová vzpomíná ...

Božena Němcová: Pan učitel

Bylo mi šest let, když se rodiče začali radit, kterak to bude „se školou". U nás školy nebylo a děti musely chodit na učení do města hodinu cesty vzdáleného. Ráno šly, večer přišly. … Rodiče … pravili, kdybych celý den sama sobě ostavena byla, že bych zvlčela, a proto se uradili se strýcem, že mne dají do Chvalína, abych tam chodila do školy, a u paní kmotry že budu ve stravě.

Sousedé mínili, že by mne rodiče neměli dávat do vesnické školy, že se ničemu nenaučím, ve vesnicích že nebývají tak cvičení učitelé jako v městech; …

Mysliliť moji rodiče a nemýlili se, že k životnímu vzdělání mi lépe škola vesnická s řádným, svědomitým učitelem, než škola městská poslouží.

Znaliť bezpochyby, že nejen v městě, ale sem a tam i v městečku hrává si učitel na pana profesora a dává si taktéž říkat od rodičů i od žáků a v té důmince že se nesníží, jak toho třeba, k žákům svým, ani v mluvení ani v obcování;
pracujeť obyčejně napřed se zámožnějšími, a poněvadž, jak desátá a čtvrtá hodina padne, od učení přestává, pro děti nuznějších rodičů času mu nezbývá;
v hodince, v private, za něž zvláště má placeno, odhaluje teprv tajnosti všelikera umění, dělá nejdůležitější úlohy, opravuje bedlivěji a mírněji všeliké poklesky dětské.

Však nižší městské školy bývají velmi přeplněné a těžko jimi k vyšším, prázdnějším třídám probřednouti.

Znala jsem školu jen podle pověsti, co mně o ní sousedovic děti vypravovaly, a to bylo takové, že jsem měla před školou strach. K tomu i domácí přispívali, neboť jakmile jsem něco dokázala, hned mi vyhrožovali:
„No, počkej, počkej, jen až přijdeš do školy, však oni tě naučí být tichou!" a stará chůva chtíc mne potěšit říkávala:
„Milá dušinko, to už jinak na světě není, učení je mučení, to si musíme každý přetrpět. Já když chodila do školy, byla jsem bita jako žito!"

Slýchala jsem též poklasnou, ana se proti škole zpouzívala a vzdorně tvrdívala, že své dítě do školy nepošle; že sama do školy nechodila, že ač neumí ani číst ani psát, přec živa;
a by její dítě umělo na modlitbách říkat a se podepsat, tomu že je tatík sám za několik zimních večerů naučí.

Viděla jsem tutéž poklasnou, anaž jindy sama své dítě nemilosrdně prala a křikem a láním ku škole vyprovázela, byvši k tomu úředně donucena. — Nebylo tedy divu, že jsem se školy bála co nějaké mučírny. …

Anežka chopila mne za ruku a šly jsme. … No, a to je škola!" pravila a stály jsme před jednopatrovým dřevěným stavením, ale velmi přívětivým. Zápraží bylo vydlážděné a před ním stála stará lípa. Z pravé strany vchodu byla před okny malá květinová, zeleným plotem ohrazená zahrádka, což mne na domov upamatovalo, i ty vlaštovičky pod střechou.

— Za školou bylo vidět sad. U prahu ležel vích slámy; teta mi přikazovala, abych si vždy obuv očistila, pan učitel že to má rád, když jsou děti čistotné.

Srdce se mi třáslo úzkostí, když jsem přes práh kráčela, ale plakat jsem se styděla. Vtom otevřely se postranní dveře a do síně vešel pan učitel.

— Jak nás spatřil, pozvedl černou aksamitovou čepičku nad lysou hlavou, poděkoval na Anežčino pozdravení, a skloniv se ke mně, za ruku mne vzal, pohladil a velmi srdečným hlasem promluvil:

"To je Bětuška, moje nová žačka, není-li pravda? Z té bude dojista dobrá dívčina!"
— „Naši vzkazují uctivou službu a máte již s ní míti strpení, pane učiteli," vyřizovala Anežka.
— „Jako s každým, panno Anežko!" odpověděl pan učitel. …

Pokračování ...
06. 04. 2013 | 14:41

Adam Procházka napsal(a):

Triumfující bestie:
O školství jsem psal už dvakrát. Jenže já vůbec neznám to české, takže srovnávat můžu vždycky jen když se někdo v blogu do tohoto tématu pustí.
Domnívám se, že oba systémy budou obdobně blbé, s tím rozdílem, že v Německém začíná u devítiletých robátek tvrdá selekce kdo půjde na vyšší školu a kdo do hajzlu.
Systém je momentálně dost v pohybu, protože politici zjistili, že rodiče jsou vesměs rozzuřeni na nejvyšší obrátky (jak i z mých reakcích asi patrno) a že tímto tématem lze sériově prohrávat zemské i spolkové volby. Jenže dosud nikdo přesně neví, kam by to mělo směřovat. Jenom že takhle to dál nepůjde.
06. 04. 2013 | 14:42

Luba napsal(a):

...
Co jsem pana učitele viděla a co na mne tak laskavě promluvil, odpadla mi od srdce všecka tíže.

— Vždy mi doma u nás říkávaly děti, že je pan učitel ušňupaný, že má vestu a prsty samý tabák, že nosí pod paží rákosku, a když se rozzlobí, že zaskřípá zuby, že si položí dítě přes koleno a kam řeže tam řeže. Učitel byl pro mne tedy člověk hrozný, ošklivý a bála jsem se ho více než Mikuláše.

Ale jak zcela jiný byl pan učitel chvalínský! …
Na šatu neměl pan učitel ani chmýrka a pod paží si nesl knihu.

— Když Anežku přes práh vyprovodil, vzal mne za ruku a vešli jsme do školní světnice. Pan učitel posmekl a děti všecky jako jedno vstaly a pana učitele pozdravily.
Vlídně jim poděkoval a ptal se jich:
„Jste tu všecky, moje děti? Nikdo z vás neschází?"

— „Nikdo", ozvaly se děti jednohlasně.
— „To slyším rád. Nyní vás bude o jednu víc; tuto přivádím sobě novou žačku a vám družku. Doufám, že se budete s Bětuškou dobře srovnávat a že ji budete mít rády?" pravil pan učitel, ukazuje na mne.

— „Budeme!" ozvala se děvčata a hned se na mne přívětivě usmívala. — Chlapci se na mne dívali, ale neříkali nic.

Potom posadil mne pan učitel do třetí lavice vedle pekařovic Barušky, zeptal se, co všecko mám s sebou, a vida knížku, ptal se, umím-li již číst, a ukázal mi, kam si mám mošinku klást, jak mám sedět, a vstoupna zase před lavice, smekl čepičku a ruce sloze pravil:
„Dítky, modleme se!"

Dítky, čekajíce již na to vybídnutí, všecky slušně povstaly a sepjavše ruce na kříž nábožně pohlédly a se zrakem tamo upřeným říkaly mírným hlasem kratičkou modlitbu …

Po modlitbě následovala píseň buď obsahu nábožného aneb podněcující k učení, k mravnosti, k pilnosti; načež jsme začali se učit.

— Ohlížela jsem se chvílemi po rákosce, po oslovské lavici, po pytlíčku s hrachem, na němž prý děvčata klečívají, po černé tabulce a po jiných strašidlech, ježto jsem si z domova přinesla. Ale ve chvalínské škole nebylo ani oslovské lavice, ani rákosky, ani černé, ani jiné potupné tabulky.

V čele světnice, na bílé stěně, visel pěkný obraz „Kristus, jak žehná maličkým"; nad stolkem pana učitele visela podobizna císaře pána a vyobrazení města Prahy a na poboční zdi visela mapa Čech a v rámci za sklem čistě napsaná mravná průpověď, obyčejně každý týden jiná.

V pondělí totiž vyvěsil pan učitel při krasopsaní předpis ten, který v celém předešlém tém dni byl nejpěknější.

Psali jsme při krasopisu vždy toliko jednu průpověď.
Napřed ukázal pan učitel jednotlivá, buď těžší aneb snad méně známá písmena, kterážto jsme po něm psali na tabulkách a v sešitech svých; též slova celá napsal zprvu, a prohlédnuv hnedle všem písařům práce jejich, shledal, že to půjde, a napsal konečně celou — avšak jen jednu a krátkou průpověď.

Bývalyt' průpovědi ty vždy užitečné, a poněvadž byly krátké a my je po celou hodinu psali, při čemž nám neustále pan učitel po ruce byl, hluboce v paměti nám utkvěly.

Kdo tedy tu neb onu průpověď nejpěkněji napsal, tomu stala se ta čest, že dal pan učitel písmo jeho za sklo, kde zůstalo až zas do druhého pondělí. …

U kamen stála almara, v níž byly spisy, knihy a jiné vyučovací úpravy a pomůcky. Když pan učitel prvníkráte almaru před mýma očima otevřel, štochla mne Barča loktem, a ukázavši hlavou do almary na knihu v červených deskách se zlatou ořízkou a okrasami, šeptala mi:
„To je ta zlatá kniha!"

— „A kde je černá?" ptala jsem se jí.
— „Černé my nemáme. Do zlaté knihy zapíšou se ty nejhodnější a o zkušce se čtou nahlas a potom dostanou od pana vikáře obrázky a knížky!"

Pokračování ...
06. 04. 2013 | 14:46

Luba napsal(a):

...
Ale v téže skříni spatřila jsem také všeliká zvířátka: veverku, kolčavu, tchoře a jiná mnohá, ano i ptáky, kterých jsem posud neznala. … Tu jsem … zpozorovala, že nejsou zvířátka ta živá, ale jen vycpaná.

A když na otázku pana učitele:
„Což se vám, dětičky, na veverce nelíbí?" já odpověděla, že všecko pokazí a rozkouše, a on stou mou odpovědí spokojen jsa, ji opakoval a dětem vykládal, tu já oblažená usednouc, nespustila více s něho ani oči ani uši, po celé vyučování jen myšlenka na zlatou knihu a touha: kéž bych v ní už zapsána byla, vytrhovala pozornou mysl mou.

Když jsem přišla ze školy domů, ptala se mne Anežka:
„No, ukaž se, jsi-li celá, jestli tě tam kousek neukousli?" — Neřekla jsem nic. jen jsem se usmála.

Odpoledne ale bez pobízení jsem vzala mošničku a s chutí do školy pospíchala.

Bylo nás dětí ve škole čtrnácte lavic; osm lavic chlapců a šest lavic děvčat; v prvních dvou lavicích seděly, co měly tabulky a slabikáře.

Když větší psaly, vybírajíce ze čteného buď podstatná jména nebo časoslova a jiná, aneb jiné příklady na pravidla mluvnická čili pravopisná, aneb početní úlohy pracujíce, učil pan učitel menší děti písmena znát, v složky a slova skládat, počítat s kuličkami, ano i s kroužky a fizolemi, učil je zvířata a květiny jmenovat, popisovat, rozeznávat;

při čemž se však obyčejně dítky tím způsobem zúčastňovaly, že co na zvířatech, bylinách samy našly, pan učitel pochválil a potřebné doplnil; načež povídané napsati a přečítati musely.

S malými musel milý náš učitel zvláštní trpělivost míti, neboť jak se poučily, štěbetaly a hrály si, překážejíce větším v učení. Avšak ihned pomáhal a výtržnost zamezoval, dal jim kreslit buď písmenka, bud cifry, jež právě jmenovat se naučily, aneb jim sám nakreslil čárkami: stoleček, stolici, domek, pejska a podobné věci.

Štěbetaly sice mezitím některé, ukazujíce sobě vespolek práce své a vyčítajíce si chyby, to ale větším nepřekáželo, a mělo-li se s většími něco důležitějšího a těžšího pracovati, odešli maličcí, jak se poučili, domů.

O rok později přišel mladý pomocník, který učil malé děti ve zvláštní světnici.
Já seděla v třetí lavici, neboť jsem již uměla dosti obstojně číst, začínala jsem psát a počítat jsem znala do dvacíti, když jsem do školy přišla.

Ačkoli jsem hned na začátku mezi čtenáře přišla, přece s pana učitele jsem nespustila ani zraku ani sluchu, když učil on číst. Byl mi způsob jeho zcela nový.

Napsal totiž hlásky, na př. m, a napodobil mumlání medvědovo a vypravoval o něm, což i děti dělaly, pak k té mumlavé souhlásce připsal buď a, buď e. bud i, aneb o, a děti hned čtly ma, me, bez slabikování, píšíce spolu na svých tabulkách.

Měl také písmenka na tabulkách nalepená, která děti vyhledávaly a do složek od něho vyřknutých skládaly. Jaká to bývala radost, jaký řehtot, když takto na tabulce byla má ma, aneb tá ta, aneb ko tě, neb ja ho da, aneb něco jiného, co děti zajímalo!

S jakou radostí, s jakým smíchem si to každé to pouzdrátko na svou tabulku křídou nebo rafijí psalo!
To mi bylo zcela nové a já upřímně spolu se smála a v radostných posuňkách překvapených maličkých sebe samu viděla, ač jsem se tomu tak neučila.

Neboť když mi byla čtyři léta, přinesla mi matka z jarmarku tabulku, na níž byl lístek, potištěn černými literkami; nad nimi byl vymalovaný červený kohoutek. „Tu máš tabulku, když si pamatuješ písničky, můžeš si pamatovat i písmenka," pravila mi matka. …

Pokračování ...
06. 04. 2013 | 14:50

Richard napsal(a):

Karel Mueller
kritické myšlení není funkcí logiky, ale schopnosti pochybovat - o světě, sobě, ideách atd. Jde o schopnost reflexe, sebereflexe, otevřenosti vůči odlišnosti, novému atd., o fenomén, který má emocionální - osobnostní základ, jenž dále souvisí s pocitem vlastní hodnoty, sebevědomím, sebeúctou atd.
06. 04. 2013 | 14:53

Luba napsal(a):

...
Když mne pan učitel po prvé vyvolal, abych čtla, rychle jsem vstala, ale tu mi napadlo, že mne budou všickni poslouchat, i zapálila jsem se a nemohla slova ze sebe vypravit.

I povzbuzoval mne pan učitel laskavými slovy:
„Neboj se, Bětuško, a byt jsi i dobře číst ještě neuměla, nemusíš se za to stydět. Učeným se nikdo nenarodil, každý se musil teprv učit, a když jsem já byl tak malý jako ty, také jsem ještě číst neuměl."

Osmělená těmi slovy pustila jsem se do čtení, a když jsem dočtla, pochválil mne pan učitel, že to šlo dosti dobře.
— Tak byl k nám, ke každému laskav a k učení chuti nám dodával.

— Předměty učení měly jsme, jaké jsou obyčejně v normálních školách: čtení, psaní, počty, mluvnici, náboženství.

Mimo to vypravoval nám pan učitel týdně alespoň jednou některý děj z historie české.
Činíval to obyčejně za odměnu, bud že jsme pozorné byly, aneb když v nehodě žádný školy nezanedbal, aneb že jsme uložené práce všecky pořádně zhotovily, a podobně.

A my větší, které výslovně určil, musely jsme doma, co a jak jsme pamatovaly, napsati a ve škole jeden neb druhý, jak koho určil, z napsaného čísti; čímž se nám ovšem při stálých jeho opravách a doplňcích vlastenecké děje hlouběji, úplněji a dokonaleji do paměti vštípily.

Také jsme měli dvakrát v tém dni učení zeměpisné. Ale jak?

Čistý papír rozprostřel pan učitel na tabuli a na tom papíru poznenáhla nakreslil před námi podobu vlasti, hranice nejprv zelenou barvou — křídou, protože jsou to prý hnedle vesměs lesnaté hory; pak jedna řeka po druhé, též jezera a rybníky, ovšemže modrou křídou, přibývaly a konečně na těch řekách a jezerech, u lesů a pat hor stavěly jsme červené vesnice, zámky, městyse, města, pevnosti, až i hlavní město Prahu.

Také jsme si musely krátká poznamenání psát toho, což při jednotlivých těchto věcech nám vypravováno.

Na toto učení jsme se zvláště těšívaly; neboť věděl pan učitel velmi mnoho a krásně o kroji a životu obyvatelstva, o tvaru a úrodnosti jednotlivých krajin povídati a nejvíce ze své vlastní zkušenosti, poněvadž větší část Čech sám byl prošel a prohlédl.

Neopomenul spolu vybízeti k cestování, netoliko ty, kteří budou řemeslníci, nýbrž i ty, kteří pluhem vzdělávati budou role otcovské.

Ani zpěv nebyl v naší škole v podruží.
Ačkoli jsme každý den na počátku školy i po škole, ano i mezi vyučováním, přecházejíce od jednoho předmětu k druhému, jako na zotavení, písně zpívaly, při nichž pan učitel houslemi přizvukoval, nicméně jsme měly dvakráte do tého dne vesměs všecky řádné cvičení ve zpěvu, kteréž obyčejně půl i třičtvrtě hodiny trvalo. …

Třikrát v tém dni měli po škole hudební hodinu chlapci, co na kruchtě hráli a zpívali. I já se učila později zpívat i hrát na klavír, ale po třech letech řekl mi pan učitel:

„Nemoř se s tím, Bětuško, nech toho, z tebe nebude nikdy zpěvačka, ani muzikantka, spíše by z tebe byl dobrý študent, kdybys chlapcem byla! Vynalož ten čas na něco užitečnějšího!" Poslechla jsem ho.

Ve čtvrtek scházívali jsme se do zahrady a pomáhali jsme panu učiteli při práci; což nám bylo velmi užitečné, neboť nám při práci ustavičně vykládal, proč se to tak a ono jinak děje a jak která květina a strom se jmenuje, a rozličné věci z přírodopisu nám povídal.

— Větší chlapce učil pan učitel i štěpovat a malou školku měl při sadě; také včely ve dvou úlích pěstoval a často nám o nich povídával, zvláště pracovitost jejich za příklad nám dával.

Pokračování ...
06. 04. 2013 | 14:54

SuP napsal(a):

Karel Mueller -
Zdravím Tě! Asi Tě nepřekvapím, že s (06. 04. 2013 | 12:01) naprosto souhlasím, byť jsi považoval za potřebné ho znovu zopakovat. Řekl bych, že naše subgenerační názory tady nedojdou sluchu (určitě ne uznání), ale vývoj jde tím směrem, že ne.
Shrnul bych to asi tak. Držme jim všem palce, aby jim pořád fungoval aspoň internet, až jako superspecializovaná fachidioti zjistí, že budou potřebovat dohonit to, co měli vědět ze ZŠ. A aby jim na ten internet nějací šikulové mezitím nepověsili nějaké úplné voloviny, které by oni už nedokázali rozeznat. Zatím to vypadá tak, že nejvyšší obdiv sklízejí ti, kdo se nejrychleji naučí mačkat tlačítka v daném pořadí. A je fakt, že mnohé obory, kde to skutečně JE prioritou, jsou dnes na špici. Jen se nesmí zapopínat, že každá špice musí stát na bytelném základu.
06. 04. 2013 | 15:14

Luba napsal(a):

...
V neděli odpoledne po požehnání chodívalo nás, co jsme se sešli ze žáků i z opakovákú, s přemilým panem učitelem na procházku, a to nám celou cestou povídával: tu byli mravenci na cestě a povídal nám o nich; tu pták, tu motýl, tu pole, tu rybníček, při všem a všudy nás poučoval.

— Jednou jsme šli špatnou cestou okolo suchého vrchu, pod nímž stál močál. I zastavil se vůdce náš a pravil:
„Vidíte, dítky, kdyby tu ten močál hospodáři vysušili, měli by o kus dobrého pole víc;

kdyby tento holý vrch třešněmi posázeli, měla by obec za několik let několik set zlatých užitku, a kdyby si tu cestu spravili, nemuseli by koně týrat, vozy lámat a o čtvrt hodiny byli by dříve na místě.
Pamatujte si, vy chlapci, až někdy hospodařit budete, co vám tuto řekl starý váš učitel!"

— Nejčastěji s námi chodíval na jedno návrší, s kterého na všecky strany daleko viděti bylo do kraje.

A aj, tu učil nás znáti úhly země, jmenovati polní lány ve vůkolí, jmenovati vesnice všecky, ježto jsme odtud mohli spatřiti: ukazoval směr, v kterémž to neb ono znamenitější město leží a jež jsme na mapě dobře uměli hledati;

vypravoval nám o dějích a zvláštnostech hradů, vsí a krajin, na které jsme hleděli; upínal pozornost naši na vrchy v dálce se buď modrající anebo černající, a kdo z nás ten neb onen vrchol nejdříve znamenal, pochválil bystrost zraku i pozornost jeho a pojmenoval je k obecné všech radosti.

Tenkrát jsme i hry své nejraději provozovali, při kterýchž ovšem i milovaný náš učitel se zúčastňoval, obyčejně buď sám aneb jedním z nás je řídíval.

Tuť jsme z velkého kamene učinili sobě kazatelnu a radostně, co kdo uměl, deklamovali, což i pan učitel spolu s námi činil.
Tu jsme u nohou jeho usednuvše písně naše školní u velkém roznícení prozpěvovali, takže jimi okolí se rozléhalo a lid z nejbližších vsí vycházel do polí a zahrad, aby nás poslouchal.

O, kterak jsme se na neděle a svátky těšívali, kterak nás nastalý déšť aneb vítr zarmoutil! …Procházky takové bývaly nám milejší než kdovíjaká jiná zábava.

— Ano, pan učitel trestával nezbedné děti tím, že buď nesměly do zahrady aneb s ním na procházku. A jakkoli bychom často bývali trestu zasluhovali, — ale on nás přece málo a nerad trestal.

Tresty pozůstávaly obyčejně v mírném opisování některé průpovědi, znějící o vině opisovače, — aneb musel vinník ve škole přes oběd zůstati, aneb že nesměl, jak již povědíno, do zahrady a s panem učitelem na procházku.
Mnohý by byl raději citelný než takový trest vydržel.

Před školní hodinou bývalo ve škole jako v úle, ale jak pan učitel vkročil, hned se stalo ticho jako v kostele.

-Nekřičel na nás ani nám nehrozil, mlčky se po nás po všech podíval, ale tak jaksi, že jsme usedli jako pěny, mimovolně oči sklopili a ruce na lavice složili.
Málo zakazoval, ale co zakázal, nesmělo se dělati.

Žalovat jeden na druhého jsme nesměli, toho nestrpěl, a jen tenkráte směli jsme vztyčením ruky hlásiti se, když kterému z nás soused v učení překážel.

Partiky, nadávky, posmívání se jeden druhému pro neduh tělesný nebo cokoliv podobného, jak mezi dětmi bývá, zapovídalo se přísně.

Také netrpěly se dětem nezpůsobné návyky, jichž mezi námi rozličných bylo, že jim některý žák dlouho neodvykl.

— Já se mžhourat naučila, moje sousedka vytahovala si ustavičně prsty z kloubů, až je měla tak ohebné, že je nazpět dlaně obrátit mohla a „stoleček udělat," jak to děti jmenovaly, dovedla.

Jeden ze žáků při psaní ukazováček levé ruky mezi zuby držel; druhý hubou stříhal; třetí zase zuby skřípal a takových nezpůsobů bylo i mezi většími.

Ale všechny nás tomu moudrý vychovatel náš odnaučil, dílem trpělivým napomínáním, dílem hrozbou, že se na nás hněvati bude, když nezpůsobům těm neodvyknem, pro které bychom někdy v posměch a ošklivost před lidmi přijíti musili. …

Pokračování ...
06. 04. 2013 | 15:17

daliborspok napsal(a):

@Karel Mueller (12:01): díky za zajímavý názor, já s ním však nemohu úplně souhlasit (podotýkám znova, že můj článek se týká spíše vzdělání cca od 11-12 let, nikoli 1. stupně ZŠ). Vzdělávací soustava se sice vyvíjela desítky let, jak píšete, jenže před cca 20lety začala s příchodem internetu, globalizace, s ekonomicko-společenskými změnami a dříve nepředstavitelnou dostupností informací revoluce, která si vyžaduje především posun od znalostního k dovednostnímu vzdělání. A to nejen proto, že dnes skutečně není nutno znát podružnost, kterou během 5 sekund najdu ve wikipedii (narozdíl od dřívějška, kdy jsem se musel vypravit do knihovny a hledat pár hodin či dní....).

Daleko důležitější než "biflovat informace" se proto nyní ukazuje "mít dovednost": jak informaci najít, jak ji vyhodnotit (může to být pravda, kdo je autorem, o co se opírá, je to spíše diskutabilní....?), jak ji srovnat s ostatními informacemi, jak se nenechat indoktrinovat nesmysly apod.

Dalším důvodem pro změnu k dovednostnímu vzdělávání je rychlá změna pracovního trhu během posledních dvou desetiletí - dřívější model "(1) získat všeobecné vzdělání, (2) specializovat se v oboru X, (3) vykonávat obor X celý život" fungoval bezvadně a vzdělávací systém jej víceméně úspěšně reflektoval.

Dnes je situace jiná - dnešní mladý člověk pravděpodobně změní v budoucnu možná třikrát či pětkrát svou kariéru (nikoli pracovní pozici, ale celou profesní oblast). Neboť nové obory a profese se budou rychle rozvíjet, staré zanikat nebo se stávat méně užitečnými (kolik je dnes např. potřeba písařek? rýsovačů? mlékařů? topičů?). To, co si student musí odnést ze SŠ, je nejen penzum určitých obecných znalostí o světě (v tom s Vámi nejsem ve sporu - viz má předchozí odpověď v diskuzi), ale jsou to PŘEDEVŠÍM dovednosti - práce s informacemi, znalosti jak se učit, znalosti jak se poznat a vybrat si pro sebe vhodnou práci, znalosti jak kriticky vyhodnocovat (nabídku, půjčku, zprávy). Pro tyto společenské změny je škola drasticky nepřipravená a podle mého názoru JEDINÝ EFEKTIVNÍ ZPŮSOB, jak toto děti naučit není připravit nějaký nový suchopárný předmět "etické výchovy", "práce s informacemi", "znalosti pracovního trhu" apod. To jsou podle mě spíše kontraproduktivní nápady konzervativních pedagogů uvažujících v intencích "nová kompetence? Nový předmět!".

Právě naopak - tím, že se studenti budou především věnovat tomu, na co mají talent a co jim jde, hlubším studiem právě těchto oborů (neboť jsou pro ně motivováni) se naučí všechny potřebné dovednosti, o kterých píšu výše. Včetně logiky, včetně schopnosti analyzovat strukturu apod. (a nevím, proč by tyto znalosti měli získávat např. zrovna a pouze nudným rozebíráním syntaktiky jazyka, když můžou rozebírat starý elektromotor - možná s podobným výsledkem pro rozvoj abstraktního uvažování...)

K Vašemu popisu humanitního a přírodovědného vzdělání: úroveň vyučování společenským a humanitním vědám (mimo češtinu a dějepis) je na SŠ naprosto tristní (čest výjimkám), předmět typu základy společenských věd má povětšinou obsahovou náplň natolik zastaralou a matoucí, že by - podle mého názoru (mohu hovořit především za psychologii, filozofii a podobné obory) bylo často rozumnější je neučit vůbec, než znechutit tyto zajímavé oblasti studentům.

Přírodovědné vzdělání: biologie, fyzika, chemie - samozřejmě, je nutnost chápat přírodní podstatu světa, ale sporná je otázka míry (a tedy stráveného času), do které vtloukáme do hlav studentů často zbytečné informace. Dtto s matematikou, která samozřejmě představuje nejdůležitější nástroj rozvoje abstraktního myšlení. Sám jsem navštěvoval třídu s rozšířeným vyučováním matematiky a přírodovědných předmětů, takže mě nikdo nemůže vinit, že bych tyto obory neměl rád či pro ně neměl talent. Když jsem však posléze zjistil, KOLIK dalších zajímavých oborů, o kterých jsme se na SŠ nikdy nedozvěděli, existuje, začal jsem přemýšlet...je důležitější aromatický uhlovodík než dějiny filmu 60.let? Je důležitější rýsování trojúhelníka než představa o galaktických kupách? Je důležitější znát sbírky Karolíny Světlé než znát rozdíl mezi komanditní a obecně prospěšnou společností?

Nepíšu o tom, že je nutno základní předměty z výuky vyloučit. Píšu o tom, že mezi studenty jsou velké diference a ty by měl reflektovat jejich vzdělávací program. Právě proto, aby se především rozvíjeli v tom, co je jejich silnou stránkou, a nikoli trávili čas nad tím, čemu se stejně budou celý život vyhýbat...
06. 04. 2013 | 15:17

Luba napsal(a):

...
Každé ráno, jako když jsem po prvé do školy přišla, ptával se pan učitel před učením, jsme-li všickni; chyběl-li který, hned se ptal, kde je, a byl-li nemocen, neopomenul navštíviti jej, a viděl-li, že je choroba značná, domlouval rodičům, aby pro lékaře poslali, což oni ovšem ne velmi rádi učinili, an lékař skoro hodinu cesty bydlel. …

Od chudých dětí nebral pan učitel žádného sobotálesu, knihy a papír zaopatřil jim od velebných pánů a říkával:
„Jen choďte do školy a učte se pilně a já vám rád zaopatřím a vyžádám, čeho budete potřebovati."

— Byliť mezi námi zvláště dva chudí sirotci, chlapci, jimž rodiče jeden den a jednu hodinu na choleru zemřeli. Měli jen starého dědečka, chudého záplatkáře, který sotva sebe uživil.
O ty dva chlapce staral se pan učitel jako otec; dostávali šat, stravu, učení, všecko zdarma a ještě se s nimi dědeček přiživil. …

Chlapci se velmi dobře učili a byli i jinak poslušní a pořádní, pan učitel je měl rád a říkával:
„Snad se na nich dočkám někdy radostí!"

A dočkal se radostí na nich.
Z jednoho stal se dobrý truhlář a druhý měl též řemeslníkem se státi, že však neobyčejné schopnosti k hudbě ukazoval a žádost jeho byla státi se hudebníkem, nebránil mu vtom moudrý pěstoun, řka: „K čemu má člověk chuť, vtom i lépe prospěje."

Cvičil ho sám, pokud síla stačila, a potom se přičiněním přátel do pražského konservatoria dostal. Stal se z něho výborný hudebník a došel později skvělého zaopatření v cizině, čeho se ale pan učitel nedočkal. …

Pan učitel měl ve své skříni mnoho krásných knih, z nichž i nám půjčoval, měl mnoho květin, zvláště kamenů; ale čeho jsme se z počátku báli, byla umrlčí hlava, kterou měl na skříni ležeti.

Každý týden, dostali jsme báseň, kterou jsme potom, když jsme se jí nazpamět naučili, přednášet museli.

Když jsme se dobře učili, ukazoval nám některé věci ze své přírodovědecké sbírky a jmenoval nám je a jednou nám i umrlčí hlavu na stůl postavil a museli jsme ji vzít do ruky — až posud tkví okamžik ten v paměti mé.

Šest let byla jsem v Chvalíně, a čemu jsem se tam naučila, to mi zůstalo dobrým základem dalšího učení; a nejen já, ale všickni, kteří jsme tam do školy chodili, na pana učitele s vděčným srdcem pamatovat budeme. …

Vystoupila jsem z chvalínské školy o celoroční zkoušce přede žněmi. Mívaliť jsme každý rok dvě zkoušky, jednu v postě, druhou o sv. Prokope, po každé mohli žáci dospěvši k dvanáctému roku vystupovati ze školy.

Ale zkouška o sv. Prokope bývala slavnější, poněvadž k ní pan vikář a mnoho kněžstva z vůkolí, úředníků a více osadníků přicházelo. My pak také školu sobě květinnými a obilními věnci a rozmanitými ratolestmi ozdobili.

Nejprve zkoušel pan katecheta a pan učitel, pak pan vikář a mnoho se zvláště těch mladších a slabších tázával;

posléze předvolali se ti z nás, kteří ze školy měli vystoupiti, a tu žádal pan vikář všecky přítomné hosty, aby sami tázali a přesvědčili se, zdali jsme pro obecný, společný život dosti vycvičeni.

Duchovní pánové, tážíce se nás o různých věcech náboženských, země-, přírodo-, dějepisných a o povinnostech občanských, dodali druhým hostům chuti a hned se tázal lékař o některých zdravotních pravidlech, tu pan hospodářský úřední o něčem z hospodářství a pan obroční dal si o obilí, pan starý o pivu, kramář na lokte a kusy v různých penězích počítat;

sousedé pak dali si číst a psát; načež pan vikář vybídnul nás, abychom napsali seznam vydání a příjmů hospodářských, a vida, že vtom sběhlí jsme všickni, pokynul, bychom děkovací list našemu dobrému učiteli ještě zde před vystoupením složili.

Když jsme práce své, ten i onen, v jeden smysl a upřímně znějící předčítali, hluboce dojatí hosté ohlíželi se po pilném učiteli a moudrém vychovateli našem, ale on tam nebyl; mezi prací naší tiše, aniž od koho pozorován, vyšel;
neboť nedala mu skromnost poslouchati díků našich. ..."

Zdroj:
http://ld.johanesville.net/nemcova-08-pan-ucitel?page=1
06. 04. 2013 | 15:21

SuP napsal(a):

Pane Špoku -
A až dokážete, že se školství bude věnovat především těm nadaným v rozvíjení toho co je baví, aby v tom byli nejlepší, co budete dělat s těmi cca 50% dětí, které jsou blbé na všechno, nemají žádné zájmy a mají blbé rodiče, aby v nich nějaké zájmy vzbudili? Myslíte, že nadaných, fyzicky zdatných a mrštných zlodějů a okrádačů je ve spoklečnost potřeba tolik?
Omlouvám se, jestli tu tahle otázka už zazněla.....
06. 04. 2013 | 15:24

Tužka napsal(a):

Tužka napíše pro pana Dalibora Špoka,....položil jste si někdy otázku,....jaký by byl stupeň vzdělanosti jednotlivých ročníků lidské populace, kdyby školní docházka a vzdělání nebylo povinné?

Až si na tuto otázku odpovíte, tak v té odpovědi bude i to, že některé Vaše návrhy není možné realizovat.

Tužka.
06. 04. 2013 | 15:38

Bestia triumphans napsal(a):

SuP napsal(a):
"Pane Špoku -
A až dokážete, že se školství bude věnovat především těm nadaným v rozvíjení toho co je baví, aby v tom byli nejlepší, co budete dělat s těmi cca 50% dětí, které jsou blbé na všechno,..."

?
50% dětí jsou blbé na všechno?
pardon že odpovídám, nejsem Špok, ale tahle nehoráznost mě donutila použít klávesnici.
Nikdo není blbý na všechno, Supe...
06. 04. 2013 | 15:44

SuP napsal(a):

Bestia T -
Tužka pode mnbou napsata přesně totéž, jen mnohem laskavěji. Tak zkuste zapřemýšlet ještě jednou a nečilte se kvůli formě.
06. 04. 2013 | 15:53

daliborspok napsal(a):

@SuP(15:21) - přesně jak píše Bestia triumphans(15:44). Nikde jsem nehovořil o tom, že se děti mají rozhodovat mezi astrofyzikou a analytickou chemií. Každý člověk - je-li jen trochu správně pedagogicky veden, najde pro sebe spektrum zájmů a talentů. I když v nich nebude první na světě. Nejedná se zde přece o srovnávání nebo soutěž mezi lidmi (nejlepší malíř, nejlepší tesař, nejlepší řidič). Jedná se o nalezení oblasti, o kterou má daný člověk zájem, která mu jde, ve které bude motivován se vzdělávat. A to nesouvisí s intelektovou úrvovní. Kdysi jsem četl velmi zajímavá skripta o Camphillském hnutí, kde byly popsány neskutečné kazuistiky, co všechno mohou dokázat nikoli "intelektově podprůměrné", ale přímo mentálně postižené děti. Divil byste se.
06. 04. 2013 | 15:54

SuP napsal(a):

Pane Špoku -
Díky za reakci. Právě proto, že jsem si všiml ("....Nikde jsem nehovořil o tom, že se děti mají rozhodovat mezi astrofyzikou a analytickou chemií...."), jsem tu otázku položil.
Těch cca 50% dětí bez zájmu objektivně existuje a to co popisujete (propagujete) jejich situaci neřeší. A v dalším životě právě s nimi jsou problémy.
06. 04. 2013 | 16:18

Luba napsal(a):

Jedním z důvodů, proč jsem zde uvedl 150 let starý text klasické české spisovatelky je skutečnost, že se zde nikdo nezmínil o důležitosti osobnosti učitele/učitelky.
Tedy v pozitivním smyslu.

Jako osobnosti, která se neřídí direktivami, ale v práci s dětmi svobodně uplatňuje vlastní kreativitu. Má k dětem dobrý vztah, a ten vztah je vzájemně obohacující a poučný.

I učitel se učí. Celý život je vlastně nepřetržitý proces učení.

Tím učitelem, kterého popsala Božena Němcová ve své povídce, byl pan Viktorín Kejzlar:

"Viktorin Kejzlar (Geisler) působil 24 let a dva měsíce v rodné Úpici jako učitel. Roku 1826 odešel na vlastní žádost do České Skalice. Byl velmi vzdělaný, znalý i latiny, dbal na hudební výchovu a sám hrál na několik hudebních nástrojů. Zvláště si oblíbil varhany. Veřejnost si ho velice vážila. Za manželku měl Johanu, sestřenici Bedřicha Smetany, která byla o plných třicet let mladší. Roku 1825 byl Viktorin Kejzlar jmenován vzorným učitelem náchodského okresu. ..."

http://www.upice.cz/vyznamne-osobnosti/d-1399/p1=52

Pan učitel Kejzlar může být všem svým současným kolegům a kolegyním vzorem.
06. 04. 2013 | 16:18

SuP napsal(a):

Je dobře, že se nejedná o srovnávací soutěž, kdo je nejlepší pekař, tesař, lakýrník. Nicméně jak budou ostatní vynikající jednotlivci umět hodnotit, kdo je ten nejlepší poekař, tesař, lakýrník, když nebudou mít ani tuchu o tom, co ta která profese obnáší?
06. 04. 2013 | 16:21

Luba napsal(a):

"... jak budou ostatní vynikající jednotlivci umět hodnotit, kdo je ten nejlepší poekař, tesař, lakýrník, když nebudou mít ani tuchu o tom, co ta která profese obnáší?"

Jednoduše:
Docela postačí, když "ostatním vynikajícím jednotlivcům" bude chutnat pečivo, dobře si pohoví na židli či v křesle, a z dveří či oken se jim nesloupá lak. A když nebudou těmi pekaři, tesaři a lakýrníky okradeni.
06. 04. 2013 | 17:10

SuP napsal(a):

Luba -
Jednoduše? Asi jako když nerozeznáte rozdíl mezi tesařem a truhlářem?
06. 04. 2013 | 17:17

Karel Mueller napsal(a):

Ahoj SuPe,

myslím, že si nemusíme moc povídat a rozumíme si. Základní roblém je v tom, že na internetu budou moci najít různé - i špatné - informace, nikoliv však schopnosti :-).

Pane Špok,

s úsměve jsem si přečetl Vaši zajímavou odpověď. Proč s úsměvem? Protože v plném rozsahu potvrzujete to, co jsem napsal.
Jak jsem již naznačil SuPovi, internet poskytuje informaci, nikoliv však "schopnost myslet". Jinak řečeno, dotyčný musí vědět, co hledá a proč to hledá. A pokud jde o flexibilitu ... to lze pouze v rámci spektra oborů, které jsou postaveny na stejných základech, pokud jde o požadavky na intelektuální úroveň a znalosti. Jako absolvent FJFI a jaderný inženýr si mohu pro radost nastudovat obecnou relativitu (což jsem učinil), živit se aplikovanou matematikou se zaměřením na matematickou statistiku a analytiku v průmyslu nebo dělat šéfa elektrozkušebny a nastudovat odpovídající partie z elektrotechniky. To vše i jiné mám za sebou, protože je zde matematicko-fyzikální základ, který to nastudování formou samouka umožnil. Na medicinu bych se přeškolit samozřejmě nemohl :-).

A platí to obecně: Čím má být kdo flexibilnější a mít široký záběr, tím vyšší "úrovně myšlení" musí dosáhnout.
06. 04. 2013 | 17:18

Richard napsal(a):

Luba

"Jedním z důvodů, proč jsem zde uvedl 150 let starý text klasické české spisovatelky je skutečnost, že se zde nikdo nezmínil o důležitosti osobnosti učitele/učitelky.
Tedy v pozitivním smyslu. "

protože se v našem školství nikdo s takovou osobností již několik epoch nesetkal, jsou zapomenuty...
Institucionální školství tomuto typu osobností nepřeje, generuje masovost, uniformitu, poslušné, ze kterých jsou slušní....
Mimochodem, Němcová sice byla "vesnická realistka", ale trochu si ty svoje vjemy nejspíš barvila, dle toho jak by se to líbilo jí.......
Učitel Kejzlar jakoby neměl slabé místo, působí téměř jako pedagogická ikona...
06. 04. 2013 | 17:18

SuP napsal(a):

Luba -
Ale zrovna do vás jsem se navážet nechtěl.
Ten váš příspěvek byl obávám se příliš dlouhý na to, aby to, co kjste ke němu potom vysvětlil, z něj někdo chtěl separovat.
Mně se na tom nejvíc líbilo, že tenkrát byl zdaleka nejvzdělanější člověk na vsi učitel. A přitom hned druhej nejchudší. (po kostelní myši)
06. 04. 2013 | 17:20

SuP napsal(a):

Richard -
Když učitele Kejzlara nahradí Kojzar, pak lze čekat změny....
06. 04. 2013 | 17:23

Luba napsal(a):

Richarde,
ó nikoli.

Můj děd byl takřka celý Kejzlar :)
Ovšem, hrál jen na housle, nikoli na varhany, a byl antiklerikál, sokol a národní socialista, čili "brkoslav".
06. 04. 2013 | 17:31

mb napsal(a):

richard napsal: protože se v našem školství nikdo s takovou osobností již několik epoch nesetkal, jsou zapomenuty...

... já měl spoustu vynikajících učitelů na základní škole ...

(takže je mi líto, že vy jste se s učiteli osobnostmi nesetkal)

na gymnáziu to bylo horší ... ale alespoň jsme měli výborného učitele na češtinu a filosofii ...

taky ludvik vaculik opěvuje a vzpomina na svou tridni ucitelku ...

takže ne že by nerostli ... třeba jsou jen dobře ukryti ...

/ i když půjde li to s veřejným vzděláváním z kopce ... pak je třeba nenajdeme ani ukryté ... /
06. 04. 2013 | 17:44

jos napsal(a):

Pane Špoku,pokud vy, který jak píšete,jste ani nematuroval z matematiky, klidně napíšete, že se naučíte diferenciální počet za týden, tak to jen dokládá, že jste dost mimo.
06. 04. 2013 | 18:06

Ládik!!! napsal(a):

Když je řeč o Kejzlarovi a Kojzarovi, tak já v 1. třídě ZDŠ zažil jako ředitele Zdeňka Hejzlara, v roce 64 na Ostrčilce v Ostravě. Ten měl pohnutý učitelský osud...
06. 04. 2013 | 18:48

daliborspok napsal(a):

@Karel Mueller(17:18) - pane Muellere, nevšiml jsem si ovšem, že bych tvrdil opak. Můj článek není o tom, že máme zrušit školství a posadit děti před internet. Samozřejmě, že medicínu na něm nenastudujete (mimo jiné právě proto, že se medici nebiflují pouze informace, ale osvojují dovednosti). Internetu samozřejmě chybí zásadní aspekty pedagogiky - výchova, role modelu, přímý interpersonální kontakt... Na druhou stranu nemáte pravdu v tom, že internet pouze poskytuje informaci. To je jako tvrdit, že učebnice matematiky pouze poskytuje informaci. Ovšem, když se z ní učíte, tak se přeci nebiflujete nazpaměť informace - vyhodnocujete je, převádíte je na dovednosti, aplikujete je, vytváříte hypotézy atd. Internet je totéž (a to odhlížíme od interaktivních prvků typu e-learningu, sociální sítě, záznamy přednášek předních světových univerzit atd).

Má argumentace byla ta, že díky snadnosti přístupu k informacím (ruku v ruce s jejich neustálým exponenciálním růstem) je dnes relativní role učení nazpaměť daleko menší, a to právě na úkor dovedností, které zkrátka pro absolventa reálky před 100 lety potřeba nebyly... ale to není nic objevného, o tom se v pedagogice mluví minimálně posledních dvacet let.

@jos - OK, tak do tří dnů (na úrovni SŠ). O kolik se vsadíte? :-)
06. 04. 2013 | 20:18

daliborspok napsal(a):

@SuP (16:18) - je velmi snadné nedokázat poskytnout dětem žádné podnětné a motivující prostředí a jejich následný nezájem o cokoli vysvětlit tím, že je to přece jejich chyba. Je to totéž, jako výchovně zanedbávat své vlastní dítě a po pár letech si stěžovat, že "má poruchu chování".

Neříkám, že výjimky neexistují. Ale tak nějak selským rozumem si myslím, že cca do jejich 18 let věku máme v tom, co děti/dospívající zajímá, nejprve zásadní, a potom postupně menší, ale stále ještě znatelnou, roli my, dospělí.
06. 04. 2013 | 20:28

Xxx3 napsal(a):

Pane Špoku, asi už bylo vše napsáno, jen jedna poznámka - žádný "zpěv" se na středověkých univerzitách neučil. Součástí tzv. Kvadrivia byla sice "musica", to ale nemělo se zpíváním nic společného. Jednalo se o čistě spekulativní vědu, která operovala se vztahem akustických zákonitostí k božskému, astronomii etc. Opravdové "Zpívání" bylo až to poslední, co by středověké učence zajímalo.
Vím, že to není poznámka úplně podstatná, nicméně když už používáte takový příklad...
06. 04. 2013 | 20:32

daliborspok napsal(a):

@Xxx3 - o zvládnutí zpěvu jako základního předpokladu úspěšného přijetí na artistickou fakultu jsem četl docela nedávno, tuším že v Nodl, Šmahel: Člověk českého středověku (ale mohu se mýlit, četl jsem v té době více sborníků). Dalšími požadavky byly kromě zpěvu už jen gramotnost (číst, psát a základní latina). Každopádně to byl regulérní medievalistický sborník, nikoli populární časopis, takže bych tomu věřil...
06. 04. 2013 | 20:42

SuP napsal(a):

Jo a potom ještě, aby jim v těch tlačítkách nedošly baterky. Bez baterek je dnešní generace v prřiti. Bez baterek totiž z tlačítek nic nevytlačí.
Nevim, jestli to pochopíte.
06. 04. 2013 | 21:17

uku napsal(a):

Asi to zapadne, ale když už tu byla řeč o "fachidiotech" ... Člověk by si pomyslel, že na biologickou olympiádu vyrazí studenti a žáci, kteří se opravdu vyznají v biologii na své určité úrovni... A ejhle... Ve zkoušce poznávání zvířat se komise dozví, že předložený mravkolev je: veš, štěnice, běžník, kapřivec, hrotnatka, listonoh jarní... K smíchu či k pláči... ???

p.s. pokud nevíte, co si pod názvy zvířat představit, stačí strávit pět minut na vyhledávači obrázků přes google :-)

p.p.s. "Biologická olympiáda (BiO) je předmětová soutěž ve znalostech z přírodopisu a z biologie určená žákům základních a studentům středních škol. Vychází z obsahu vzdělávacích oborů přírodopis a biologie v rámcových vzdělávacích programech a svým pojetím přispívá k dalšímu rozvíjení klíčových kompetencí." - oficiální text
06. 04. 2013 | 21:17

Jarle Halsnes napsal(a):

Proč pořád nějací "myslitelé" koumají, jak to udělat, aby děti neuměly ani to málo, které ještě umí?
A hlavně, porosím, pozor na tu ekonomii. Nebo snad ti všichni bankéři, spekulanti a vůbec podvodníci nejsou povětšinou ekonomové?
Jo a s tím diferenciálním počtem nám to předveďte, jestli tedy jste chlap. Dejte kontakt a já si Vás ta týden přijdu vyzkoušet, jinak jste trapák.
06. 04. 2013 | 22:16

mb napsal(a):

to jarle ... špok je soutěživej ... ten do toho pude ...
06. 04. 2013 | 23:06

Beník napsal(a):

Pane autore,je mi jedno jaké názory máte, ale zvedla mě ze židle věta"medici se také nebiflují informace ale získávají dovednosti". to je tedy perla. Biflovat anatomii není třeba, získám až na operačním sále, fysiologie je nesmyl, google to jistí. a co neurolgie atd. Pokud Váš pohled na studium je takový, tak Vám opravdu nepřeji lékaře, který je sice "dovedný" ale diagnostikovat neumí. Protože se základy nenabifloval. Žádnou praxi lékař nezíská, pokud nemá dokonale nabiflované teoretické základy. Stát nad postelí pacienta a marně přemýšlet jakou diagnozu mu "přišít" je opravdu frustrující jak pro pacienta tak pro léře. To ale platí o všech oborech, neznám obor, kde by se nemuselo biflovat. Ale pokud se žácí již na střední škole nenaučí "učit se", tak se pořád může vymýšlet "jak správně učit". Já jsem končil studia před čtyřiceti lety, po "sameťáku" jsem nějaký čas učil, ale to co chodí na VŠ je opravdu zážitek. Studenti nejsou hloupí, ale všemožné "nové metody" vyučování donutí vyučujícího začít mnohdy středoškolskou látkou, kterou jim moderní vyučovací metody neposkytly. Naše školství nemělo špatnou úroveň,z mého ročníků mnoho absolventů pracovalo na špičkových pracovištích, moje generace provedla ale neprocházela každý rok "novým" metodám učení. Na závěr jednu tvrdou pravdu. Žáci se nechtějí učit a tam je zakopaný pes. Můžete argumentovat že máme mmnoho schopných studentů, ale praxe a život nepotřebují jen špičky, je potřeba i dobrý felčar který nedělá špičkovou chirurgii ale kvalitně řeší práci v terénu.
06. 04. 2013 | 23:45

Karel Mueller napsal(a):

Jarle Halsnes:

Dělal jsem i do six sigmy a jsem black belt. O co v této velmi populární koncepci jde? O "matematiku bez matematiky", o aplikaci pravděpodobnosti a matematické statistiky v technickém vývoji i výzkumu tak, aby to mohli dělat i lidé bez matematického vzdělání.

Takže se vezme člověk, který nemá z matematiky ani maturitu, seznámí se se základními pojmy, dostane minitab, seznámí ho se základní kuchařkou a teď řeš úlohy obtížnější, než se probírají v rámci kurzu pravděpodobnosti a matematické statistiky na technických fakultách.

Samozřemě to dopadlo tak, jak to dopadnout muselo: Pokud dotyčný nezná matematickou statistiku alespoň na úrovni technických fakult (a to opravdu dobře), tak není schopen ani formulovat úlohu, natož jí řešit. Jaksi se zapomělo, že minitab je "kalkulačka" a nikoliv mozek.
Zkrátka fraška nehezká, vyhozené peníze (drahé) a čas.
06. 04. 2013 | 23:49

Občan napsal(a):

daliborspok napsal(a):
"@Xxx3 - o zvládnutí zpěvu jako základního předpokladu úspěšného přijetí na artistickou fakultu jsem četl docela nedávno, tuším že v Nodl, Šmahel: Člověk českého středověku (ale mohu se mýlit, četl jsem v té době více sborníků). Dalšími požadavky byly kromě zpěvu už jen gramotnost (číst, psát a základní latina). Každopádně to byl regulérní medievalistický sborník, nikoli populární časopis, takže bych tomu věřil... 06. 04. 2013 | 20:42"

Pochopitelně.
Kněz totiž MUSEL a MUSÍ umět zpívat. Patrně Vám nic neříká pojem "liturgický zpěv", dnes známý i pod pojmem "gregoriánský chorál". Papež Řehoř Veliký ho zavedl někdy v 6. století jako součást bohoslužeb a protože šlo o zpěv velmi náročný na rytmus (rytmus dokonale vystihující zpívaný text, nikoli rytmus hudební jak ho známe dnes), rozhodl, že zpívat při bohoslužbě smějí jen vyškolení klerici.
Pojem "artistická fakulta" NEMÁ nic společného s uměním v moderním slova smyslu, ale jejím obsahem bylo "sedm svobodných umění" - totiž gramatika, rétorika, dialektika, aritmetika, geometrie, astronomie a hudba. Naprostým základem úspěšného absolvování fakulty bylo naučení se latině na takové úrovni, aby student latinsky četl, byl schopen podat výklad přečteného, sepsat o tom vlastní pojednání a sestavit listinu. Znalost matematiky, geografie, hudby atd. pak měly za cíl pochopení božského uspořádání světa a vesmíru.

Zbytek si snad vygooglíte sám.
Svou tragickou neznalostí historie jste vystavil dost hroznou vizitku nejen sobě, ale i těm blábolům, co hlásáte. Jste krásným důkazem toho, kam vede absence "všeobecného rozhledu" na všech stupních vzdělávání.
07. 04. 2013 | 00:25

Jank napsal(a):

Ja si myslim, ze kazde dite by melo znat zaklady za vsech stezejnich predmetu. A pak casem se stejne pozna, v cem je lepsi a co ho vic bavi. Myslim ze zalezi na ucitelich , aby dite vedli tim smerem, kde uplatni svuj potencional. Rodice jsou v mnoha pripadech nekriticti a chteji mit ze svych ratolesti Einsteiny, i kdyz na to nejsou. Samozrejme se musi vzit na zretel i soucasna
situace pracovnich prilezitosti. Kdyz bude nekolik tisicu nezamestnanych sekretarek, ale nedostatek tlumocnic jazyku, tak si spise vyberu ten obor, kde najdu uplatneni, ne?
Na zakladni skole jsem vyhrala 3. misto v matematicke olympiade, na gymplu jsem z ni v druhem rocniku v pololeti malem propadala.
Nase telocvikarka (byvala gymnastka) nas nutila do cviceni na hrazde, kladine ap, jak ja jsem to nenavidela. Po skonceni gymplu jsem radeji chodila nebo behala. Mela jsem rada biologii a diky profesorovi na gymplu jsem s jeho latkou vystacila i prvni rok na nastavbe. Tam jsem poznala foceni - a to je moje velka laska. Pracuji na fotce, ktera by mohla byt v National Geographic. Tim chci rict, ze zajmy cloveka se meni nejen na skole, ale i po ni. Pokud by se deti specializovaly jen na to, co umi, treba by se nikdy nezjistilo, ze dovedou i jine veci. A
mozna i ta nenavidena ...(dosadte si cokoli) v osme tride na zakladni skole , muze deti zacit bavit na stedni nebo naopak.
Dnesni doba je jina, v posleni dobe je zaznamenan velky ubytek
manualnich profesi jako elektrikar, zednik ap. Udajne behem 5 let bude treba v Kanade kolem 60 000 techto profesionalu. Kdybych mela teenagera, rozhodne bych mu doporucila nektere z techto remesel.
07. 04. 2013 | 04:49

Luba napsal(a):

Mueller napsal:

"... Pokud dotyčný nezná matematickou statistiku alespoň na úrovni technických fakult (a to opravdu dobře), tak není schopen ani formulovat úlohu, natož jí řešit ..."

Muellere,
jak se podle Vás liší statistické výpočty technických fakult od statistických výpočtů fakult humanitních?
Tedy, krom objektů jejich zájmu ...

Zase nedělejte z těch psychologů a sociologů úplné blbce.
Jsou to nejméně tak dobří matematici, jako ekonomové, kteří mají - kupodivu - titul Ing.

Přitom rovněž zkoumají chování lidí. Nikoli robotů.
To jsou paradoxy ...
07. 04. 2013 | 09:00

Bestia triumphans napsal(a):

Beník napsal(a):
..."Na závěr jednu tvrdou pravdu. Žáci se nechtějí učit a tam je zakopaný pes. "

!
Jo, to byly ZA NÁS ČASY, kdy se žáci chtěli učit a tak vůbec, prostě všecko bylo za našich časů jakési lepší...
:-)
07. 04. 2013 | 09:32

gaia napsal(a):

dovoluji si upozornit na nějaké neznalosti autora, které mi bijí do očí (dávám je do uvozovek pro odlišení od mého textu)

píše "extatickou radost ministerských úřednic, které připravují minuciózní vzdělávací plány,"

tak to neplatí již nějakých 6 let, osnovy byly zrušeny a tzv. RVP si museli vypracovat samotní učitelé, sice podle
"nekonečných norem a neporušitelných směrnic", ale přesto to význam věty dost podstatně mění
" Na pozadí obhájců starých pořádků vnímáme nedocenitelný zdroj falešného sebevědomí neurotických takyučitelů, kteří nedokáží nabídnout nic jiného, než přeříkat penzum svých osnov a podle toho, kolik otázek v desetiminutovce žáci odpoví správně, patřičně oznámkovat."
tak přesně tomuto stresu jsou vystavení právě žáci, nucení vypracovávat otázky testů státních maturit, testování je v plánu zavést již od základních škol(zde 2x v průběhu docházky) a ministr Dobeš dokonce navrhoval, aby byly děti plošně povinně testovány již v posledním ročníku mateřských škol, což je nesmys na desátou.

"A najednou se stáváme národem, sestaveným z průměrných. Zlepšených do průměru."
přesně k tomuto směřuje současné školství
padouch nebo hrdina, každý bude muset absolvovat stejné testy , cvičné od Scia za 200 za kus a povinné od Cermatu za 10 miliard od daňových poplatníků.

Peníze se musí točit, o děti nikomu nejde.
07. 04. 2013 | 10:45

Jos napsal(a):

To Luba,
bohužel jsou mnohé práce v oborech o kterých se zmiňujete, a často jsem to viděl též u lékařů, přehlídkou chybně použitých statistických metod. Na některých mezioborových setkáních si matematik dost užije.
07. 04. 2013 | 10:50

SuP napsal(a):

Bestia triumphans -
Za nás se žáci sice taky NECHTĚLI učit, ale museli (aspoň trochu).
Dneska nechtějí, zároveň nemusejí a ještě se spousta lidí živí za státní peníze tím, jak jim to zlegalizovat. V tom vidím problém.
Viz i na těchto debatách - i/y, vůbec čeština jak prase (zjednodušování gramatiky), Comenia script a podobné vymoženosti.
Neříkám nic proti zjednodušování mechanických úkonů v pozdějším praktickém životě. Ale začít učit děti flákat se už na škole, kde se mají začít rozvíjet jejich aktivity pro zbytek života, mi nepřijde to pravé.
07. 04. 2013 | 11:13

gaia napsal(a):

SuPe

dnes s tebou souhlasím.

a také mi přijde nemístné, učit děti teorie, které mnohdy jsou odsouzeny hned, jakmile větší množství lidí zacinká klíči.

Toto např. psychologie a ekonomie.
I sám VŠ učitel Sedláček zde měl nedávno depresivní blog, že neví, co vlastně na té VŠE má z ekonomie učit, že nic neplatí a nic neochrání systém od krizí.
Cvičená opice pak má na burze stejný úspěch, jako ekonom analytik z Harvardu.

Má cenu s dětmi probírat něco, co nejde experimentálně dokázat a ověřit, předvést pokusem a na co si sáhnout? a co se změní po jakémkoli převratu?

Není lepší zůstat u té staré dobré matematiky, jejíž základní poznatky získali již u staří Egypťané při stavbě pyramid a jsou platné stále?
U chemie, jejíž poznatky získali dávní alchymisté i biologie, kde vše probíhá stejně již 4,6 miliardy let? U fyziky, kde Pythagoras psal do písku a jeho vzorce platí také stále a Archymédes zjistil ve vaně, která plně napuštěná reguje na tlustého člověka také stále stejně.

Nemám na mysli zpěv a TV, to samozřejmě patří do té kalokagathii, co propagovali již staří Řekové.
07. 04. 2013 | 11:26

Richard napsal(a):

Jarle Halsens

"Proč pořád nějací "myslitelé" koumají, jak to udělat, aby děti neuměly ani to málo, které ještě umí?"

ono je to ale přesně naopak, efektivita učení o které žák nejeví zájem je velmi nízká a naopak....
Mezi osnovy, které zahrnují všeobecné předměty a všeobecným vzděláním žactva prostě rovnítko položit nelze. Tato teze stojí na chybném předpokladu, který zaměňuje "měl by mít" a "bude mít" (pokud jde o vzdělání). člověk si primárně neosvojí to, co by měl, ale co sám chce, tedy vědomosti, které ho zajímají, navíc s několikanásobně vyšší efektivitou oproti vědomostem subjektivně nepřitažlivým, které jsou však v rámci školních osnov povinné(už jen ten "mus" je významným faktorem znechucení a odporu při osvojování učiva, i pro dítě a dospívajícího je totiž velmi důležitá svobodná volba a vlastní rozhodování, které jednak potvrzuje jeho plnou hodnotu a navíc se stává možností vyjádření autentických potřeb a zájmů). Mnoho absolventů školy povinné, která nutí absorbovat "objektivně důležité" neví z jejího učiva téměř nic, přitom jde často o bystré a chytré jedince. Tento systém spolehlivě zabíjí jakoukoliv motivaci ke studiu, učení dokáže maximálně znechutit ....
Tento článek, který vyzývá k zohledňování specifických potřeb žáků vyznívá přesně v opačném duchu, tedy upozorňuje, že efektivita osvojování vědomostí spočívá v oslovování specifických zájmů jedince, tedy nabízí možnost účinnějšího vzdělávání. V tomto pojetí by žáci "měli" vědět více než to málo, který nyní (ne)vědí.
Takový systém má o mnoho větší šanci úspěšně vzdělávat než současný autoritativně normativistický, ve kterém všichni víme, co by dítě mělo, co je pro něj nejlepší a jaké jsou jeho objektivní intelektuální potřeby. Ve výsledku je z něj malý neurotik, který ze školy, přes objektivně osnované učivo, vytvořené radou "starších a moudřejších", neví skoro nic, navíc maximálně znechucený a demotivovaný učit se.
07. 04. 2013 | 11:44

daliborspok napsal(a):

Děkuji za další podněty a zajímavé názory. Komentáře k některým z nich:

@gaia: (1) RVP připravuje ministerstvo, školy mají možno modifikovat/konkretizovat tento plán pomocí školního vzdělávacího programu. Obávám se, že se (zatím?) jedná o spoustu vzletného povídání o klíčových kompetencích, které skončí opět stále stejnou výukou podle hesla vlk se nažral... Ve výsledku to mnoho nemění - můj článek je o individualizaci vzdělávacího plánu podle talentů jednotlivých žáků, nikoli podle talentů a názorů paní ředitelky/paní učitelky (což je de fakto filozofie ŠVP)
(2) státní maturity nevnímám jako zásadní problém (něco jiného je jejich současná konkrétní realizace, to je tristní záležitost) - standardizace výstupu SŠ studenta je podle mě správná, ale měla by být opět více individualizována (což je otázka povinných a volitelných předmětů). Nesmíme si plést jednorázovou standardizační zkoušku vybraných předmětů od 4- či 8-letého individuálního programu.

@Beník: žádnou větu "medici se také nebiflují informace ale získávají dovednosti" jsem nenapsal. Tak jste ji četl vy.

@Občan: gratuluji, neuvažoval jste o vstupu do politiky? váš styl argumentace je velmi moderní - vymyslíte si, že jsem něco tvrdil (že na artistické fakultě se studovalo umění), pak to vyvrátíte a nařknete mně z diletantství. Mrkněte se, co jsem napsal: "artistická(=filozofická)". Ve smyslu chápání filozofie ve 14. století, tedy jako univerzální vědy, nikoli chápání 19. století. Pokud si dobře vzpomínám na zmiňovaný článek, byla podmínka zpěvu skutečně podmínkou přijetí již do trivia (artistická fakulta), nikoli až na navazující teologickou fakultu. Dále bych již o tom asi nediskutoval, pro smysl mého článku to nemá větší význam.

@pan Mueller: Je přeci trochu rozdíl mezi "znát principy faktorové analýzy" a "umět ji spočítat ručně". Připomíná mi to argumentaci, že řidič kamionu, který nepochopí fyzikální děje v polovodičové struktuře tranzistorů mikroprocesoru řídící jednotky jeho kamionu...nemůže nikdy úspěšně řídit kamion. Podobně bereme např. pí 3.14 jako danou konstantu bez dalšího tázání a nijak nám to nevadí - kolik absolventů s titulem Ing. ji umí odvodit a spočítat? Je tato znalost nutná pro bezchybný výpočet obsahu kruhu?
07. 04. 2013 | 11:45

Xxx3 napsal(a):

Daliborspok:
Medievalistickému sborníku věřte v tomto případě pouze tehdy, pokud ho psali medievalisté - muzikologové. Přečtěte si něco o pojmech "musica mundana, humana a instrumentalis".
07. 04. 2013 | 11:47

daliborspok napsal(a):

@Richard - díky moc za argumenty, to je přesně můj pohled. V důsledku to samozřejmě znamená, že student bude vědět více (i když ne totéž, co jeho spolužák), nikoli méně, jak se bojí zastánci průměrování a stejnosti.
07. 04. 2013 | 11:52

konstanz04 napsal(a):

To Richard: Velmi doporučuji postavit se před třídu osmáků nebo deváťáků standardní základní školy a své představy o školství a vzdělávání uvádět do praxi. A teprve pak si sednout k počítači a psát diskusní příspěvky...
07. 04. 2013 | 11:53

daliborspok napsal(a):

@xxx3 - nechápu příliš, jak to souvisí s muzikologií. Jak jsem psal v odpovědi Občanovi - neklame-li mě paměť, byly požadavky již pro vstup do trivia artistické fakulty znalost zpěvu, schopnost číst, psát a základy latiny (ale toto poslední se snad dalo obejít a učit se latinu až na fakultě). Patrně to souviselo s následným pokračováním studia na teologické fakultě, jak upozorňuje Občan, neboť význam zpívané liturgie byl jistě o mnoho vyšší než později po vynálezu knihtisku. Já ten článek snad dohledám...
07. 04. 2013 | 11:57

Richard napsal(a):

konstanz
vždyť, ale celou dobu píšu, co pro mě STANDARTNÍ škola znamená, jak vnímám její nastavení a systém....
07. 04. 2013 | 12:04

Luba napsal(a):

Jos,
právě proto je inter- či transdisciplinarita pro moderní vědy nezbytná! :)
07. 04. 2013 | 12:07

konstanz04 napsal(a):

Ono je celkem užitečné vědět, jak takový žák vypadá, kde se vyskytuje, čím se živí, jak se rozmnožuje atd. Po takovém seznámení může u leckoho dojít k určité modifikaci názorů a představ.
07. 04. 2013 | 12:19

Richard napsal(a):

Dalibor Špok
na druhou stranu, nejen při čtení některých zdejších příspěvků nabvývám pocitu, že pro některé lidi, alespoň dle toho jak hodnotí současný výchovně-vzdělávací systém a školou povinného žáka jako jeho součást, je vhodnější normativní zaměření a diktující autoritativní vedení. Prostě určité typy povah zřejmě potřebují jasné vedení a pocit jistoty vyvěrající z obklopení davem, ke kterému primárně vztahují (sebe)hodnocení...
Uvědomuji si, že do svých myšlenek promítám své vlastní potřeby, svou vlastní osobnost, takže svůj pohled vnímám spíše jako alternativu...
Nerad bych sám sklouzl do pozice, ze které bych jiným určoval, co je pro ně nej. Nechť každý sám "váží a měří" vlastní potřeby a zájmy, které mu mohou posloužit jako prostředek vcítění do nynějšího studenstva, s vědomím že, co bylo dobré pro maminku, tatínka, babičku a dědečka, nemusí být stejně ideální pro synka či vnoučka.
Jedna moudrost praví:
"Matka svého malého synka může přinutit jíst, ale nemůže ho donutit, aby mu jídlo chutnalo."
A dodávám, dost často nám chutná to, co naše tělo právě potřebuje, o co si instinktivně prostřednictvím chuti říká. Určitou podobnost spatřuji také v duševní oblasti.
07. 04. 2013 | 12:37

Richard napsal(a):

konstanz

"Ono je celkem užitečné vědět, jak takový žák vypadá, kde se vyskytuje, čím se živí, jak se rozmnožuje atd. Po takovém seznámení může u leckoho dojít k určité modifikaci názorů a představ"

souhlasím s Vámi, stejně tak je však důležitá možnost, toto poznání osobnosti žáka a jeho hodnot uplatnit v přístupu k němu.....
Myslím, že současná škola tento postoj neumožňuje...
osobnost(hodnoty) a vzdělání je disociováno, osobnost je znormovaná, všichni jsou vnímání jako jeden....
07. 04. 2013 | 12:42

Karel Mueller napsal(a):

Luba:

Měl by jste číst pozorněji. Nikde se nezmiňuji o úrovni matematické statistiky na jedntotlivých školách, pouze se zmiňuji o tom, co by mě znát a ovládat ten, kdo chce na kurs black belta.

Pane Špok,
těší mě, že jste se setkal s faktorovou analýzou a tak víte, že pochopit pojem interakční efekt, udělat úplnou faktorovou analýzu pro 2-3 proměnné a najít interakci není žádný kumšt, na to to školení nepotřebuje (a divil by jste se, kolik VŠ vzdělaných lidí má i s tímhle štěkem téměř nepřekonatelné problémy). Ty skutečné analýzy začínají tak na 20 - 30 vlivech a hlavní nástroje bývají multiregresní analýza a neúplná faktorová analýza v kombinaci s dalšími nástroji podle průběžných výsledků, včetně modelování Monte Carlo. A to docela kumšt je, věřte mi. A tu matematickou statistiku znát musíte, protože Vám vychází výsledky, které do přihrádek podle kuchařky nezařadíte. Lidé, kteří to umí, jsou pro firmy obrovským přínosem, není problém vykázat úspory miliony EUR ročně. Ovšem aby to uměli, tak musí dobře znát technickou a procesní stránku výroby i vývoje a stejně dobře tu matematiku. Moc jich není. A musí mít štěstí, že tamní management je vůbec schopen pochopit, co vlastně dělají ...

Vrátím se k tomu Vašemu příkladu: Auto může řídit podle kuchařky
i netechnik, to je vcelku jasné :-). Opravit řídící jednotku však sotva. A tady se chce, aby ji podle návodu opravil.
07. 04. 2013 | 12:47

Karel Mueller napsal(a):

Pane Špok,

ještě trochu úsměvný dodatek: Umět odvodit přibližnou hodnotu pí by měl student třetího ročníku gymnasia, který začíná limity :-).
07. 04. 2013 | 13:16

Luba napsal(a):

Mueller napsal: "Měl by jste číst pozorněji."

Vy byste si zase měl zopakovat gramatiku, abyste nebyl před "polovzdělaným" doktorem Špokem za blbce :)
07. 04. 2013 | 13:33

gaia napsal(a):

daliborspok

pokud se státní maturita stane jednotnou standartizační zkouškou, cíloem vzdělávání bude jasně v ní uspět. Ta jednotná standartizační zkouška se stane cílem, nikoli prostředkem vzdělávání, zvláště pokud se budou školy seřazovat do tabulek dle úspěšnosti.

A v důsledku to právě povede k přesnému opaku, než tvrdíte vy.
zajímavý je také příspěvek konstanz04 07. 04. 2013 | 12:19

což pak jistě povede k velké deziluzi takových jako vy.

Víte, mozek dítěte je ve věku 11-12 let velmi plastický a dítě také ještě má tzv. orientačně pátrací reflex, který je u různých dětí na různé úrovni, takže máme škálu, že některé děti se zajímají úplně o vše a některé zas úplně o nic.
A vzhůledem k tomu, že máme z ekonomických důvodů nastaven počet žáků ve třídě na 28!, pak skutečně těch odstínů šedi můžeme mít tolik a přitom ani jednoho černobílého, takového,, který by splňoval Vaše výše uvedené představy.

Takže co potom třeba s takovou holčičkou, která v pondělí chodí do baletu a v úterý trénuje vrh koulí v oddíle těžké atletiky.
Řekové by z její všestrannosti a harmonie jistě měli radost, ale co pak přednostně rozvíjet na základní škole?

A jak to má zařídit učitel ve třídě 28 jedinců, když ostaních 27 nemá zájem o žádný pohyb, neb jejich zájmy jsou zas jiné.
A na nepovinné předměty chybí v rozpočtu peníze? Prostě na to není?
07. 04. 2013 | 14:06

daliborspok napsal(a):

@Karel Mueller (12:47) - Naprostý souhlas, v tom nevidím rozpor. A vzhledem k tomu, že pro cca 50% experimentů (nikoli korelačních studií) v psychologii, lékařských vědách apod. vystačí výzkumník s (M)ANOVOU, t-testem a vizuální inspekcí dat, pak je spíše řidičem kamiónu (samozřejmě je-li schopen rozlišit typ experimentálního designu a proměnných). Pro odbornější práci jistě povolá zkušeného automechanika - statistika. To je ale snad v pořádku, ne? Po statisticích taky nechceme, aby uměli v jazyku C++ naprogramovat celý svůj program SPSS. To je přece pro oborovou specializaci normální. Od původního tématu - individualizace vzdělání - je to už dosti vzdálené téma.
07. 04. 2013 | 14:09

Občan napsal(a):

To Dalibor Špok:
"Ano, zpěv, základní podmínka dobrého právníka a lékaře... Zdá se to dnes absurdní? Tehdy nikoli."

Ani tohle není správně. Zakládajícími fakultami byly artistická, právnická, lékařská a teologická.
Právnická fakulta Karlovy university existuje od samého počátu - tedy od r. 1348. V r. 1372, tedy ještě za života zakladatele university, se od university na 40 let úplně oddělila. Právníci tak nestudovali na artistické fakultě, ale na specializované právnické.
Ani lékaři nestudovali na artistické fakultě. Lékařská fakulta rovněž existovala na UK od samého počátku university.
07. 04. 2013 | 14:18

daliborspok napsal(a):

@Občan - lékařská fakulta existovala od samého počátku UK, přesto ale museli nejprve studenti studovat trivium na artistické fakultě (což si můžeme představit jako dnešní obdobu bc. stupně, což je podmínka pro následné mgr. studium), podobně na později oddělené (jak správně píšete) právnické fakultě studovali studenti až po absolvování trivia. Možná nějaké výjimky existovaly, ale toto byl obecný postup (alespoň se tak píše ve většině studií, které jsem četl). Nicméně, vzhledem k tomu, že se radikálně odchylujeme od původního tématu tohoto příspěvku, kterým je individualizace výuky, pojďme tuto málo plodnou větev diskuze ukončit. Přeji vám pěkný zbytek víkendu.
07. 04. 2013 | 14:44

Luba napsal(a):

"Pro odbornější práci jistě povolá zkušeného automechanika"

Pan Špok
na sebe prozradil, že svůj vůz raději svěřuje automechanikům.
Důvěřuje silnými stránkami obdařeným specialistům, které právě vychoval.

My ostatní, co se "v tom" rádi šťouráme, tak činíme proto, že "tomu" chceme porozumět. Rádi poznáváme nové. Rádi se učíme. A když tomu začneme rozumět, tak nás "to" začne bavit. A nejsme pak závislí na konání nějakého podnikavce (třeba se silnými stránkami), který chce hlavně pomoci vlastní kapse.

Přátelé,
ať žije české národní kutilství, a schopnost improvizace zvláště!
07. 04. 2013 | 14:47

gaia napsal(a):

učení má kořen hořký ale plod sladký

hlásal již Komenský.

Dnes chceme aby děti všechno měly snadné a sladké.

Bílá rasa vymře.
07. 04. 2013 | 14:56

Richard napsal(a):

jinak ještě...
osobně bych pochopil lidi, kteří prošli základní a střední školou jako spokojení žáci s nabytými vědomosti, které subjektivně uspokojily jejich touhu po vzdělání, na celou školu vzpomínající v dobrém, jenž i nyní celý systém v duchu projektivního vnímání "dle sebe, soudím Tebe" obhajují. Neschopností těchto lidí je dle mého omezená citlivost a akceptace odlišnosti jiných, ovšem nejde o pokrytectví.
Ovšem poměrně zajímavá situace pro mě nastává ve chvíli, kdy lidé, jež povinnou školní docházku v jejich autoritativně-normativních aspektech v dobách svého studia sami vnímali jako cosi nepatřičného, poškozujícího, bez potenciálu podněcovat rozvoj, avšak nyní také oni prahnou jiným diktovat, co by měli a co je pro ně objektivně žádoucí. Pro tuto osobnost je příznačné hájení práva na vlastní individuální zájmy a potřeby, ačkoliv jiným s chutí indikuje přísnou objektivitu, v duchu smýšlení: "objektivita a norma musí být, ale nesmí se týkat nás", tedy jakési pokrytectví - dvojí metr, jež může být více či méně vědomé ....
Vlastně tak dochází k situaci "padajícího lejna", kdy člověk traumatizovaný zneužíváním, v budoucnu sám zneužívá a toto jednání dále ospravedlňuje. V jednání se zřejmě projevuje obranný mechanismus "identifikace s agresorem"...
viz neustálý koloběh šikanujících mazáků a šikanovaných bažantů, kteří se posléze sami stávají mazáky se vším všudy...
Ve školství jde samozřejmě o poměrně sofistikovanou a institucionalizovanou šikanu, která posvěcením státní moci, může pozorovatele svádět k vytěsnění jakýchkoliv pochyb o její morální legitimitě..
07. 04. 2013 | 15:02

daliborspok napsal(a):

@gaia - ad srovnání za pomocí standardních maturit - nedokážu sledovat příliš vaši argumentaci. Proč by snaha o vysoký výkon u maturit měl směřovat k průměrování v přístupu k výuce? (Nebudou-li maturity pouze ze 4 předmětů, ale bude na výběr třeba z 20?) Snad právě naopak - chci-li být nejlepší gymnázium, motivuji na matiku šikovného Pepu, ať se co nejvíce učí matematiku (a maturuje z ní) a motivuji umělecky nadanou Petru, ať si zapíše Dějiny umění a Teorii kultury, a z obou maturuje.

ad praktická realizovatelnost - souhlasím, že za stávajích podmínek ve školství to proveditelné není. To ale není důvod, proč negenerovat podobné ideje - možná
se spíše zamýšlet, jakým způsobem podmínky změnit...(máme e-learning, brzy budeme mít běžně online interaktivní výuku na dálku - to samozřejmě nemůže nahradit běžný kontakt učitele se žákem, ale může to velmi pomoci např. právě u některých výběrových předmětů, kde je obtížné sehnat aprobované učitele atd.) Jinak se také jedná o problém strukturace tříd/žáků - např. nestrukturovat třídy na A,B,C,D, ale pojímat celý ročník (a nebo klidně i dva, tři ročníky) jako jednu populaci žáků a strukturovat jim rozvrh podle talentů - nevidím v tom nic nemožného.

ad multitalentované děti - samozřejmě rozvíjet všechno a v míře, v jaké to jen jde (a zároveň dítě nestresuje přílišným vyčerpáním)! Ovšem odlišit, co je skutečný zájem a talent dítěte, a co je neurotická tendence rodiče po zviditelnění jeho potomků (neboť jak známo multitalentované dítě je z 50% problémem multitalentovaného dítěte a z 50% problémem rodičů nemultitalentovaného dítěte).
07. 04. 2013 | 15:03

daliborspok napsal(a):

@Luba (13:47) - díky, právě jste popsal to, o co mi v celém článku šlo. Teď toto ještě převést do světa pedagogiky a ukázat žákům, jak zajímavé je právě ono šťourání v něčem, co je zajímá...
07. 04. 2013 | 15:05

daliborspok napsal(a):

(oprava: předchozí příspěvek byl pro @Luba (14:47))
07. 04. 2013 | 15:08

Richard napsal(a):

gaia
Pokud vidíte v trápení a zatěžování úkoly, které pro člověka bez ohledu na jeho subjektivní potřeby a zájmy vymyslí někdo jiný velký smysl, po jehož naplnění v důsledku automaticky očekáváte nárust velkého sladkého plodu, proč se s touto strategií neobrátíte hlavně sama na sebe? Když je to tak výhodné a účinné?
Pokud máte zájem, mohu Vám sám ihned vymyslet několik úkolů, o kterých si budu myslet, že Vám přes veškerou Vámi pociťovanou nesmyslnost v jejich plnění, přinesou jednou v budoucnu žádoucí a skvělé ovoce na kterém si pochutnáte tak, že se budete až za ušima olizovat a navíc mi v kleče budete děkovat, za mé přemoudré úkolování..
Pro začátek zkuste hodinu klikovat, pokud kouříte, pijete alkohol či kofeinové nápoje, všechno si ihned odpusťe. S dalšími úkoly dám vědět. Večer si dáte dvacet minut kondičního běhu.
07. 04. 2013 | 15:13

Občan napsal(a):

Pane Špoku,

nepletete si UK s universitou v Montpellier, kde byly jen lékařská a filosofická fakulta a přijímali tam pouze studenty, kteří za sebou měli ono trivium?

Nicméně, abychom se vrátili k původnímu tématu - i ono zmiňované trivium bylo právě tím "všeobecným rozhledem", základem, od něhož se odvíjelo další studium a specializace. Již ve středověku bylo zřejmé, bez obecného rozhledu je specializace nemožná, protože bez základů nelze stavět dál.

U vzdělávání dospělých to platí úplně stejně jako u vzdělávání dětí a mládeže. Výukou předmětů "všeobecného rozhledu" a studijních "dovedností" se vytváří nejzákladnějšé předpoklady pro to, aby se kdokoli mohl vzdělávat dál. Součástí toho je i hromada biflování, protože bez zapamatování si a automatizovaného používání základů čehokoli není možné se specializovat. Což platí i v psychologii.

Mimochodem - ono se něco jako "trivium" vyučuje na právech dodnes. Prváci mají kromě právní propedeutiky, římana, teorie práva a právních dějin také ekonomii, psychologii, sociologii, statistiku a logiku, jako volitelné pak i religionistiku či kanonické právo, politologii a mraky dalších předmětů. Bez toho by vůbec nebyli schopni zvládnout následné specializační obory práva. A buďte si 100% jistý, že naprostá většina studentů to minimálně zpočátku považuje za úplně zbytečné, protože to je pro ně "buzerace".

No, a "římana" nelze bez biflování vůbec zvládnout (podobně to platí o kanonickém právu). Zvlášť pokud student úplně vypustí latinu. Praktika z římského práva jsou přitom v latině a jen díky laskavosti autora byl připojen i český překlad. Asi znal své pappenheimské...

Prostě platilo, platí a bude platit, že když nezvládne žák ZŠ základní rozhled a naučení se učit se, má při dalším studiu i při práci VELKÉ problémy. I kdyby bylo na google jánevímco, když žák, student nebo dospělý neví co a proč má hledat, tak to buď hledat nebude, nebo to najít nedokáže.
07. 04. 2013 | 15:18

Richard napsal(a):

Jinak samozřejmě nutnost vynakládat úsilí nikdo nezpochybňuje, jde o to, aby bylo vynaloženo efektivně a smysluplně, aby se v důsledku nestalo zcela zbytečnou, kontraproduktivní marností.
07. 04. 2013 | 15:25

Karel Mueller napsal(a):

Pane Špok,

asi bychom se shodli, nicméně načaté téma se sice od blogu vzdálilo, ale má dost zásadní důležitost, tak bych k tomu ještě dodal pár slov.

Aplikovaná matematická statistika je kvalitativně obtížnější, než ostatní partie aplikované matematiky. Tím chci říct asi toto: Když Vám z obrázku vysvětlím pojem určitého integrálu, že představuje určitou vyznačenou plochu, jak se pomocí primitivní funkce počítá a jak to všechno najít ve sbírce, tak budete spolehlivě "počítat plochy" a v podstatě k tomu znalost integrálního počtu nepotřebujete. To ale v matematické statistice neplatí, tady musíte umět udělat model a vyhodnotit ho. A k tomu ji musíte opravdu znát a rozumět ji.

Úroveň jejího zvládnutí je i mezi techniky až na vyjímky v případě SŠ takřka nulová, v případě VŠ praslabá. ANOVA a t-test patří do vzdělání green beltů, školil jsem to. Ještě přidejte ze základních nástrojů testování hypotéz, lineární regresi a úplnou faktorovou analýzu. Mohu Vás ujistit, že jsou nemalé problémy s pochopením základních pojmů a chybí i zvládnutí elementární kombinatoriky. K tomu ovšem přidejte schopnost to aplikovat na procesy, což je ještě o stupeň vyšší požadavek. A když je toho už schopen, tak mu minitab vyhodí p hodnotu pod 0,05 a je tedy všechno v pořádku.

Samozřejmě není, dotyčný musí přesně vědět, co ten výsledek a další informace, které mu minitab podal, vlastně znamenají. A jaké má na procesy dopady. Zkuste někdy své kolegy požádat, jak ty výsledky interpretují a jaká je pravděpodobnost chybných závěrů a jaké by to mělo dopady. To je totiž kardinální otázka a bez to se můžete dopustit omylů s dalekosáhlými důsledky.

No, trochu jsem si zařečnil :-), ale myslím, že si rozumíme.
07. 04. 2013 | 15:28

Luba napsal(a):

Taky díky, doktore!

Vyvolal jste velmi zajímavou a cennou diskusi.
Je skvělé, že se zapojujete ...

Málokdo na to má ... jen skutečná elita :)
Např. dr. Honzák, pan Brom, pan Procházka ... no, nebudu je jmenovat všechny :)))
07. 04. 2013 | 15:30

Richard napsal(a):

Luba
"My ostatní, co se "v tom" rádi šťouráme, tak činíme proto, že "tomu" chceme porozumět."

Ano, toto je velmi důležitá věta - "RÁDI a MY CHCEME". Ovšem, životní čas má své omezené trvání, stejně jako životní energie své dno, takže pokud jste sám vysoce specializovaný odborník s hlubokým zájmem o specifické, nejenže se vzdáte touhy porozumět oblastem, které jsou pro Váš obor vzdálené, ačkoliv jinak subjektivně celkem přitažlivé(neboť ve Vás oslovují obecnou touhu poznávat a rozumět, např. Vámi zmiňované kutilství), ale také se zaměříte pouze na pouhý určitý výsek skutečnosti ve Vámi preferovaném oboru. Tedy, pokud chcete být v oblasti svého zájmu dobrý, případně posouvat hranice. Ale tohle je spíše případ lidí, kteří vnímají svou profesi jako životní poslání a jejich "libidlo" proniká opravdu hluboko.
Jenže tohle jsou většinou ti skuteční "guru" svého oboru, kteří jsou navíc přínosem sobě i společnosti, tedy plně individuováni (nioliv individualizováni).
07. 04. 2013 | 15:40

evix napsal(a):

MaB napsal(a):Rostoucí vrstva mladých, vzdělaných lidí, kteří získali kvalifikaci v oborech "pro které mají největší předpoklady", kteří ovšem spokojení nejsou. A to proto, že nesehnali práci, čímž je tu opět ten nesoulad předpokladů a možností. A že je to vážný problém, to snad nemusím moc zdůrazňovat. Ti lidé ve svém oboru nikdy práci neseženou, v jiných oborech jsou zpravidla nekvalifikovaní, a tak mohou leda tak tahat balíky v supermarketu nebo na jihu sklízet ovoce. Pokud jim i tam neseberou tuhle práci imigranti.
...................................
A nebo najdou práci v montovně a při řeči s nadřízenými zjistí, že ten nejvyšší a obyčejně i nejarogantnější blbec má vzdělání naprosto stejné, ale má "kámoša na tom správném místě"...!

Tak to funguje v Česku a je dobře, že jsou naštvaní, protože to tu potřebuje pořádně vyčistit. Z hora vyčistit, my padesátníci/šedesátníci už přece nepolezem někam stávkovat, to musí udělat právě ti mladší....

A ještě jedna perlička, nemusíte mít patřičné vzdělání, protože v zahraničí se bere i délka praxe a mám dojem, že oddělat 5 let se bere jako dostatečná doba, aby byla uznána další kvalifikace. Jenže v Česku je to zase na prd! Tady v tomhle binci totiž nic nefunguje jak má!
07. 04. 2013 | 16:28

evix napsal(a):

http://sphotos-d.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-ash4/374565_440271819394522_1591465188_n.jpg
07. 04. 2013 | 16:52

aga napsal(a):

Já myslím, že by se děti ze všeho nejdřív měly seznámit se základy teorie (i praxe) poznání. Otázka je, jak by se pak postavily k těm konsensuálním bludům, co jsou do nich po zbytek života pchány.

Jinak úkolem školy je především vytvořit robůtky užitečné pro systém. Nároky na děti se mění jen podle aktuálních potřeb systému. A co systém opravdu nepotřebuje, jsou samostatně myslící a cítící bytosti.
07. 04. 2013 | 17:21

aga napsal(a):

Kdysi jsem narazil na nějaká povídání o pokusech, při kterých byla skupina dětí od narození vychovávána striktně bez přítomnosti dospělých, aby se zjistilo, jak sby se člověk vyvíjel, kdyby nebyl od počátku podmiňován a určován výchovou (pokus jistě velmi krutý a nelidský, ale akademicky jistě zajímavý).

Není náhodou přítomen někdo, kdo o tom ví něco přesnějšího?
07. 04. 2013 | 17:36

Luba napsal(a):

ago,
o takovém pokusu nic nevím. Jsou známy příběhy tzv. vlčích dětí (Amala a Kamala), Kašpara Hausera, a dalších deprivovaných dětí, které z nějakého důvody vyrůstaly bez rodičovské péče.

Pokusů, o kterých píšete, by se snad mohli dopustit jedině němečtí nabo japonští nacisté.

Ale ve smyslu Vašeho názoru, cituji: "... úkolem školy je především vytvořit robůtky užitečné pro systém" by Vás mohly zajímat práce behavioristy Skinnera. Tyto možnosti jsou nadneseny v jeho filosofických knihách "Walden Two" a "Beyond Freedom and Dignity".

Skinner experimentoval s vlastní dcerou Deborah, kterou zavřel na pár hodin denně do polstrovaného klimatizovaného boxu:

http://drvitelli.typepad.com/.a/6a00d834523c1e69e20120a53687f3970c-320wi

Skinner se totiž domníval, že když bude dítě vyrůstat v prostředí bez trestajícího nebezpečí, v pohodlí (Deborah neměla ani pleny) a bude-li podmiňováno pouze odměnami, vychováme z něj sebevědomého člověka, který si bude věřit, a okolní svět v něm nebude vyvolávat úzkost.

Pro tuto jeho teorii by hovořila některá antropologicko-etnografická pozorování. Myslím, že se o nich zmiňuje Koukolík ve svých knihách o deprivantech. Jeden indiánský kmen vychovával své děti liberálně, druhý je týral zákazy a tělesnými tresty. A pak výzkumníci porovnávali, jací z nich vyrostli lidé a jak statečnými byli bojovníky.

Skinner se zabýval otázkou svobodné vůle a vlivem prostředí.
Domníval se, že člověk je schopen při správném tréninku překročit hranice svých možností.

Ovšem - nejznámnější jsou jeho experimenty s holuby a operantním podmiňováním.

Více v knize Lauren Slaterové "Pandořina skříňka".

Asi nejznámnějším Skinnerovým soudobým kritikem je "levicový liberál" a lingvista Noam Chomsky, který jeho názory na uspořádání společnosti pokládá za nevědecké:

http://www.chomsky.info/articles/19711230.htm
07. 04. 2013 | 18:55

daliborspok napsal(a):

@Občan - nikoli, myslím pražskou univerzitu, doporučuji již zmiňovanou knihu Člověk českého středověku či Dějiny UK doc. Čornejové. Ale nechme konečně zpěv zpěvem, účelem bylo ukázat, že co bylo kdysi bráno jako naprosto zásadní, se za několik let, desetiletí či století může ukázat jako poměrně či naprosto vedlejší jako předpoklad studia pro danou oblast či jako podstatná součást základního kurikula (zpěv, starořečtina, latina, znalost marxismu-leninismu, těsnopis, najednou se ukáže, že prvňáčky není třeba učit množiny, že inženýr nemusí vždy umět rýsovat atd.).

Problém mezi středověkým triviem a dnešním všeobecným vzděláním je ten, že středověké trivium skutečně obsahovalo relevantní výtah nejdůležitějších poznatků evropské kultury, kdežto dnes je takovýto "všeobecný přehled" (zvládnutelný ve 4 letech studia) arbitrární kategorií, protože než byste získal skutečný "základní přehled všech lidských oborů, oblastí a činností", byl by čas jít do důchodu...

A do třetice - a naposledy v této diskuzi - opakuji: neuvažujme v kategoriích vše-nebo-nic: "pro všechny totéž", nebo "vytvořit fachmagory bez rozhledu". Existují přece střední cesty. O tom je můj článek.
07. 04. 2013 | 20:01

daliborspok napsal(a):

@aga: traduje, se, že se podobné "pokusy" zkoušely za dob francouzských encyklopedistů, Rousseaua apod., neboť ti razili romantickou tezi o vznešeném divochovi, podle které lidská společnost má vyloženě negativní vliv na socializaci člověka a pokud by byl ponechán sám sobě bez vlivu společnosti, stal by se z něj supermuž (jehož předobrazem jsou pro encyklopedisty divoši, které pochopitelně nikdy neviděli...). (jak blízké některým dnešním názorům :-)

Ale myslím, že to jsou jenom báchorky, nikdy jsem to ve vědecké literatuře neviděl potvrzeno.
07. 04. 2013 | 20:07

evix napsal(a):

Aga, něco sem četla, ale už nevím kde, bezesporu na nějakém blogu, že něco podobného zkoušeli snad středověcí mniši, že se na děti nemluvilo, nebyl žádný kontakt s dítětem...snad všechny zemřely...

Richard, mám podobné zkušenosti ze ZŠ, nejlepší učitelé byli na učnáku, bylo to po normalizaci, pedagogové se "spletli po 68" a byli potrestání učňákem. Kupodivu nebyli neurotizovaní, ale naučili hodně. Nejhorší pedagogové byli na střední, takové blbce snad už nikdy nepotkám :-(

Překvapily mě zkušenosti A.Procházky z německého školství: Domnívám se, že oba systémy budou obdobně blbé, s tím rozdílem, že v Německém začíná u devítiletých robátek tvrdá selekce kdo půjde na vyšší školu a kdo do hajzlu. :-(
07. 04. 2013 | 20:19

aga napsal(a):

Luba

No, mlhavě si vzpomínám, že to bylo spíš někde v SSSR nebo v USA, byla to spíš záležitost taková vědecko-sektářská. Stála za tím teorie, že dítě má latentně mimořádné mentální schopnosti, které výchova od prvních dnů brzdí a ničí. Ty děti byly nějak vybrány a chovány ve skupině, aby měly styk jen samy mezi sebou, a čekalo se, že později budou jejich mentální schopnosti využity. Ale nějak jsem zapomněl, jak to dopadlo.

Vlčí děti apod. jsou jiný případ, i ty jsou něčím podmiňovány. V tom pokusu šlo o to, nechat věcem naprosto volný průběh. Ale je to samozřejmě ujeté.
07. 04. 2013 | 20:30

aga napsal(a):

evix PS

Jo, je možný, že už to zkoušely středověcí mniši, nějaká náboženská mystika v tom byla.
07. 04. 2013 | 20:32

aga napsal(a):

PPS - mniši hergot zkoušeli

a díky za odpověď i panu Špokovi.
07. 04. 2013 | 20:35

Luba napsal(a):

Co se týče "ušlechtilých divochů", v tomto filmu jich uvidíte celou řadu:

http://www.youtube.com/watch?v=BvtBs9jCK2c

Jsou nádherní, ... a čtvernozí :)
Také výsledek výchovy. Oboustranné.
07. 04. 2013 | 21:18

Richard napsal(a):

Psychologický experiment: Klec zoufalství
Psychologické experimenty Harryho Harlowa zaznamenaly průlom v teorii attachmentu. Do té doby laická i věděcká veřejnost považovala za dostačující, že matka zaručí dítěti pouze základní biologické potřeby: nakrmí ho, přebalí, zajistí teplo apod.

Zřejmě nejznámější Harlowovy pokusy zahrnovaly studium opic, které byly „vychovávány“ dvěma druhy opičích matek – obě byly atrapy vytvořené z drátů. Jedna z nich byla pokryta příjemnou tkaninou běžně používanou k výrobě ručníků – froté, kdežto druhá atrapa byla vytvořena pouze z drátů. Tato drátěná matka však v sobě měla navíc zabudovanou láhev mléka, čili plnila funkci kojení. Přestože froté matka nekojila, malé opice trávily většinu času u ní.

Další fáze experimentu spočívala v zastrašení opic v kleci. Kdykoliv bylo dané mládě opice zastrašeno, utíkalo k froté „matce“ a objalo ji namísto matky, která jí poskytovala jídlo. Podobně ve chvíli, kdy byl do klece vložen neznámý předmět, mláďata opice zůstala nejdříve přitisknuta k froté matce a poté se odvážila daný předmět prozkoumat. Opice, které byly zavřeny do místností bez přitomnosti své froté matky se chovaly jiným způsobem: zkameněly strachem, začaly naříkat, dřeply si, nebo si začaly cucat palec. Jiné začaly naříkat a běhat od objektu k objektu, hledajíc svoje froté matky. Přítomnost drátěné matky v neznámé místnosti nepředstavovala žádnou změnu – opice byly stejně nešťastné i tehdy.

Když už mladé opice nepotřebovaly mléko a začaly jíst klasickou stravu, byly od froté matky odděleny po dobu tří dnů. Po navrácení ke svým froté matkám se již od nich nechtěly oddělit a jakmile jim byl do klece vložen neznámý objekt, zůstaly přitisknuty k matkám namísto toho aby daný objekt prozkoumaly, jak tomu činily před třídenním odloučením. Harlow z toho usoudil, že potřeba bezpečí byla důležitější než potřeba seberozvoje.

Výsledky studie ukázaly, že mláďata „vychovaná“ jak pouze drátěnou matkou, tak froté matkou (která v tomto případě dodávala zásobu mléka) přibírala na váze stejnou rychlostí. Nicméně mláďáta, které byla vychovávána pouze drátěnými matkami, měla problémy s trávením mléka a častěji trpěla průjmem. Harlow z tohoto vyvodil, že nedostatek útěchy je pro opice psychologicky stresující.

Důležitost této studie však především spočívá ve vyvrácení do té doby běžného pedagogického názoru, že matky by se měly vyhýbat rozmazlování dětí a že emoce jsou ve výchově dětí zanedbatelné. Do tohoto experimentu se považovalo za nejdůležitější prvek ve vytváření pouta mezi matkou a dítětem krmení. Harlow však názorně předvedl, že matčina péče toto pouto mnohonásobně zesílila. Harlow svou studii popsal jako studii lásky. Byl také přesvědčen, že útěcha a láska může být poskytována jak matkou, tak otcem, což je dnes široce uznávaným faktem.

Pochopitelně se našli odpůrci, kteří Harlowovi vytýkali, že experiment dokazuje pouze vztah mezi opicemi a výsledky Harlowových studií by neměly být aplikovány v lidských vztazích. Podle nich Harlow přeceňuje důležitost útěchy a podceňuje důležitost kojení a péče.
wiki
07. 04. 2013 | 22:58

Luba napsal(a):

No jo,
Harlowovy opičky ... to je také klasika.
Raději kožíšek, než dudlík.

Harlow nemohl dost dobře zkoumat pečování, protože jeho opičátka lozila po drátěných modelech :)

Ach, ti kritikáři. Co by všechno po chudákovi výzkumníkovi nechtěli?!

http://www.youtube.com/watch?v=_O60TYAIgC4
08. 04. 2013 | 08:32

Richard napsal(a):

Tady něco zajímavého o inteligenci krkavcovitých

Když nestačí zobák, poslouží nářadí
Zajímavým příkladem vynalézavosti vran a krkavců je používání nástrojů. Nikoli vrozené, jaké můžeme spatřit například i u bezobratlých – jako u mravkolva, vrhajícího zrnka písku na mravence, kteří skončí v jeho pasti. Jedná se o promyšlené reakce na konkrétní situace.

Pokud si vrána či krkavec chtějí pochutnat na mlži, jehož silnou lasturu nemohou zobákem rozlousknout, vyletí s nimi vysoko do vzduchu a pustí na skály s jasným účelem – rozbít ji. Ostatně krkavci takto házeli kameny i na ornitology, kteří se k po skalách šplhali k jejich hnízdům – tato obrana soukromí před dotěry byla poměrně úspěšná. S něčím podobným se můžeme setkat již jen u primátů.

Vrány na přechodu chodí pouze na zelenou
Ještě promyšlenější jsou nápady vran japonských, které ornitologové v Japonsku i nafilmovali. Tvrdé ořechy shazují na rušné ulice, aby jim je rozdrtila projíždějící auta. Ovšem – v rušném provozu pak není snadné vylouplá jádra sebrat. Jak to vrány vyřešily? Některé z nich začaly házet ořechy na bíle značené přechody, neboť si všimly, že zde bude čas od času snadné je sebrat! Procházející lidé jsou daleko bezpečnější, než smrtící kola aut.

http://www.ireceptar.cz/zvirata/ptaci/krkavci-havrani-vrany-vite-jak-jsou-chytri/
08. 04. 2013 | 12:22

gaia napsal(a):

Richarde

zvířata jsou velmi chytrá a učí se celý život, nespoléhají na žádné školy.

Tuhle zas byl v TV příběh vydry mořské, která vypozorovala, že žít na moři je těžké a více klidu i potravy bude mít, nastěhuje-li se do přístavu mezi lidi, kde bude chráněná větru a proudu a také najde víc potravy, neb bude bez konkurence jiných zvířat. Dokonce poznala toho nejhodnějšího miliardáře, na jehož můstku porodila mládě. Nějaký pruďas by ji zahnal, ale ona poznala intuicí toho, co má rád zvířata. Ten ji nechal v klidu a chodil kolem ní po špičkách a dokonce pozval filmový štáb, který nafilomoval celý film.

Vydra si velmi brzy sama vyzkoumala stupnici tvrdosti, neb lastury rozbíjela jen o určité části lodi, ty nejtvrdší, které poznala podle zraku.

Miliardářovi odřela jachtu za několik milonů dolarů na těch nejtvrdších místech, jak rozbíjela ty lastury, ale on ji nechal. Ona dobře odhadla toho miliardáře, že má rád zvířata a živý tvor mu bude bližší, než lak na jachtě.

Pro autora je stupnice tvrdosati zanedbatelný balast, pro vydru však otázka přežití.

Poznat hodné lidi a zmetky se však hodí i člověku. Tomuto škola může hodně napomoci. Právě to sociální prostředí školy naučí takovým dovednostem, co nemůže dát člověku ani ten nejlepší e-learning.

A na tom závisí přežití, jak vydry, tak člověka.
08. 04. 2013 | 13:47

Richard napsal(a):

Gaia
Škola učí rozumu, vydra, jak jste sama napsala vycítila (ne) bezpečí instinktem - naučila se instinktivně to, co sama potřebovala k přežití. Škola dělá přesný opak - citovost a instinkt potlačuje(avšak nemůže ho zničit - nevědomě a nutkavě si tyto přirozené vrozené sklony hledají cestu ven - např. zvýšená obranná agrese žáků) v zájmu uplatňování normativního vzdělávacího konstruktu zaměřeného na osvojení společensky """objektivních""" žádoucích vědomostí(jak psal aga - v zájmu mechanické výchovy konformního - poslušného stroje bez citu, nejde o adaptační mechanismus jako v případě vydry, ale o pouhou snahu začlenit konformního jedince do kulturního vědomí poplatného dané době a právě uplatňované ideologii), tedy rozumu jakoby odděleného od zbytku osobnosti, která je pro systém nežádoucí. Prostě cit a instinkt jedince zodpovědný za subjektivní výběr(který odpovídá moudrosti přírody) je od vzdělávání oddělen, v důsledku čehož dochází k těžkému neefektivnímu paskvilu - jde vyloženě o patogenní systém vychovávající neurotiky - viz nárůst ADHD a jiné...
Takže ti skutečně chytří na školu nespoléhají, pokud možno jí pouze přetrpí jako nutné zlo. Pokud mají štěstí vyváznou duševně zdrávi. Jak jsem psal, většinou jde o samouky, kteří naslouchají svému instinktu a učí se skutečně to, co sami VYHODNOTÍ(funkce citu) jako důležité.
Znovu opakuji, kritické myšlení není funkcí logiky, tedy pokud se nepohybujeme pouze v rámci suchých neživotných teorií, ale v celém živém systému lidského společenství, které je světem významů, symbolů a hodnot, tedy našim životním prostorem, ve kterém se snažíme orientovat pomocí hodnocení.
Koukněte např. na lidi s aspergerovým syndromem, jejich intelekt je neporušen, často bývá dokonce nadprůměrný, či nadmíru rozvinutý v jedné ze svých částí, ovšem díky narušené emocionalitě a sociálním citům tito lidé nejsou schopni vnímat významy sociálních situací, číst emoce atd. resp. omezeně.
Škola svou autoritativní normativností potlačuje instinktivní schopnost rozlišit subjektivně významné od nepodstatného, jak v oblasti osvojování vědomostí, tak sociálních významů, které s určitým typem vědomostmí souvisí, prostě v ní člověk hloupne, byť se u toho tváří ohromně vědecky.
08. 04. 2013 | 14:47

Richard napsal(a):

vědecky či ohromně křesťansky - sami sebe představují jako předobrazy ideálního a vzory žádoucího - slušného člověka - pasují se do rolí objektivních ikon - Kristových náměstků či vědeckých držitelů nejvyšší Pravdy
Ve skutečnosti je dítě przněno, když ne tělesně, tak pro změnu duševně, v zájmu prosazování osobních potřeb systému a jedinců moci zracionalizovaných do rádoby objektivního a morálního hávu.
Myslím, že kdyby nyní Ježíš nyní žil, řekl by si, "díky Bohu, že nejsem křesťan"
Ti nejchytřejší z vědců zase tuší limity racionality.
Dítě a dospívající je v současném školství pouze prostředek a nástroj. Z tohoto přístupu nemůže vzejít nic hodnotného.
08. 04. 2013 | 14:59

gaia napsal(a):

vy jste nějak pesimistický.

Spousta dětí jsou natolik ignoranti, že školským systémeme projdou naprosto nepoznamenáni.

Často ještě v 9. třídě píší kislík s měkkým i po tvrdé souhlásce.
a tak je to se vším.
08. 04. 2013 | 16:19

Richard napsal(a):

myslím, že schopnost aktivní ignorace chrání dětskou psychiku před přetížením zbytečným balastem, některé děti jsou ovšem velmi citlivé a tento obranný mechanismus neumějí uplatnit, veškerý stres na ně dopadá celou tíhou...
Raději dítě s vybudovanou sebeúctou a sebehodnotou, které bude psát měkké i po tvrdé souhlásce než dítě traumatizované, které se nechá poslušně zneužít. Co na tom, že pravopis bude ovládat bravurně, když jednou skočí z okna nebo se ufetuje v zoufalství ze ztráty smyslu vlastní existence?...
Mimochodem, Vy píšete pravopisně vždy přesně? Čekáte, že Vás za to někdo pochválí? Proč je pro Vás tak důležité měkké a tvrdé "i/y"?
Nesluží Vám náhodou jen jako samoúčelný nesmyslný prostředek k hodnocení jiných?
Věřím, že dítko, která nemá danou schopnost zapamatovat si gramatické vzory Vás jednou předčí v jiných oblastech. Holčička bude mít třeba vyvinutější estetické cítění, chlapec Vás trumfne třeba v řízení auta. Tím piedestálem ze kterého kriticky hodnotíte lze velmi snadno otřást a dokážou to i ti, které "srážíte". Vy to instinktivně cítíte, proto je třeba mít je pod kontrolou, že?
Dítko, kterým pohrdáte kvůli pravopisu Vás jednou nechá vlát daleko za sebou, ono to cítí už teď, nespíš proto "Vás" nebo i jiné ignoruje a "jede si svoje". Je totiž chytřejší, bez ohledu na osvojený pravopis.
Čelí mocenské autoritě i pudovému stádu, které touží podmanit si ho, vy jste jen pěšák systému. To dítě si jednou bude vážit samo sebe více než Vy bez ohledu na to Vaše akcentované I/Y a kecy o bíle rase. Mít se rád, vážit si sebe bez ohledu na hodnocení, které je jen zástěrkou pro zneuživání k uspokojování potřeb jiných, o to jde asi především, všechno ostatní je bonus.
Jestli jsem pesimista? Ano, vůči myšlení, které představujete Vy, ano, velmi.
08. 04. 2013 | 17:00

Richard napsal(a):

taky docela zajímavé, che che....
opice vs finanční analytici 1:0
http://aktualne.centrum.cz/finance/penize/clanek.phtml?id=775905#utm_source=aktualne.centrum.cz&utm_medium=carousel
08. 04. 2013 | 18:48

Richard napsal(a):

ještě odjinud..
např... tolik oblíbená činnost Čechů budovat si intelektuální sebevědomí a hodnotit intelekt jiných dle míry osvojených titulů povinné četby, aniž by doško k nejmenšímu pochopení smysl autorových myšlenek je asi podobné hlupáctví jako chodit v roli velkého znalce hudby do opery, které pro svůj hudební hluch ani krapet nerozumím a jež mě tak ani v nejmenším ve své podstatě nezajímá a neoslovuje, jen proto, aby mě nějaký stejně hluchý šašek ve fráčku uznale poplácal po ramenou a tímto mi sdělil "patříš mezi nás - si taky náš", vlastně řekl "vítej v klubu šašků"....che, tyhle rádoby intelektuální polohy mě vždy pobaví, a to se za intoše, z něhož mě někdo nedávno obvinil, sám nepovažuji..toto divadlo je tak prostoduché, že k jeho rozpoznání stačí vrozená a nezakrněná schopnost vnímat a cítit...
tohle stupidní vědomostní snobství mají Češi velmi v oblibě, tuším jsme díky tomu některým národům pro smích, řekl bych, že oprávněně...aj mě to přijde jako dosti legrační show...jen si nejsem jist, zda herci vědí, že hrají...spíš bych tipoval, že se považují za ty předstírané figury, které vydávají za sebe sama....pak jsou tady ti, kteří ví, že hrajou a těží z toho.....a ti co jsou sví a skutečně chytří bez touhy to předvádět a mentorovat jiným, tak ty lze spočítat na jednom prostředníku jedné ruky...ale i tyhle Čechy jsme měli a máme..
09. 04. 2013 | 01:19

petval napsal(a):

jeden postřeh z rozhovoru s Naomi Aldortovou:
...
Ani jeden z mých tří synů nikdy nenavštívil základní ani střední školu a dnes jsou všichni tři na univerzitách. Při přípravách na zkoušky na univerzitu zvládli dva z mých synů učivo základní a střední školy během několika měsíců, ten poslední dokonce za tři týdny. Když jsem se ho ptala, jak to dokázal, odpověděl mi, že se to ve školách asi učí nějak špatně.
...
http://www.sedmagenerace.cz/text/detail/radikalne-jsme-se-odklonili-od-prirozenosti
03. 06. 2013 | 13:53

Přidat komentář

Tento článek byl uzavřen. Už není možné k němu přidávat komentáře ani hlasovat

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Bobek Miroslav · Boučková Tereza · Brenna Yngvar C Cimburek Ludvík Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr G Gazdík Petr H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Havel Petr · Havlík Petr · Heger Leoš · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hovorka Jiří · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chromý Heřman · Chýla Jiří J Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Keményová Zuzana · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kněžourková Tereza · Kolínská Petra · Komárek Michal · Kopecký Pavel · Kostkan Tomáš · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Krištof Roman · Kroppová Alexandra · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Vladimír · Kuchař Jaroslav · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Lalák Adam · Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga · Ludvík Miloslav M Mahdalová Eva · Marksová-Tominová Michaela · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Mihovičová Jana · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Navrátil Vojtěch · Němec Václav O Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Pikora Vladimír · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Pokorný Zdeněk · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rath David · Redakce Aktuálně.cz  · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sláma Bohumil · Slimáková Margit · Sobotka Bohuslav · Sokačová Linda · Sportbar · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stejskal Libor · Stránský Martin Jan · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syková Eva · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šilerová Jana · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Štádler Petr · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel · Šumbera Filip · Švejnar Jan T Tolasz Radim · Tomášek Pavel · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Tožička Tomáš · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vileta Petr · Vlach Robert · Vlk Miloslav · Vodrážka Mirek W Wagenknecht Lukáš · Wheeler Adrian · Wichterle Kamil · Wollner Marek Z Zahradil Jan · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy