A máme zde další z oblíbených policejních razií proti nalévání alkoholu mladistvým. Jednu z těch, které nazval bývalý ombudsman Varvařovský "efektní, ale neefektivní" a "na hraně zákona". Nikoho to však - zdá se - nezajímá.

Další razie proti nalévání alkoholu mladistvým (která však ve skutečnosti má spíše podobu razie zaměřené proti mladistvým, pijícím alkohol) proběhla včera u Třebíče. Ve článku čteme věty: "víc než dvacet policistů včetně městských strážníků obsadí vchod i rozlehlý areál" nebo "na klasický dotaz - kde jste přišli k alkoholu, zaznívají různé odpovědi". To je zajímavé. Vždy jsem si myslel, že ten, kdo zde páchá přestupek, je barman nebo prodavač. Proč je mladistvým zabráněno ve volném pohybu? Proč se jich někdo na něco ptá - navíc bez poučení, že mohou takové vysvětlení odmítnout podat?

ALKOHOL JE PROBLÉM. RAZIE VŠAK JEŠTĚ VĚTŠÍ.

Občan tleská, protože si samozřejmě uvědomuje, že pití alkoholu u mladistvých (a spotřeba alkoholu vůbec) je u nás zásadním problémem. S tím souhlasím a kde můžu, snažím se na to upozorňovat. Neztotožňujme však správnost a pochopitelnost boje proti konzumaci alkoholu u mladistvých (a jeho nadměrné spotřebě vůbec) s tímto typem policejní razie. Účel nesvětí prostředky. Prostředky musí být zákonné a přiměřené. Nesmí se používat metod a postupů, které jsou na hraně zákona nebo za ní a které jsou primárně zaměřené (či ohrožující) osoby, které žádný zákon neporušily.

Policisté uvedený postup - zdá se - milují. Nezaměřit se na prodavače či barmany, kteří prodali alkohol mladistvému. Nikoli. Problém nalévání alkoholu mladistvým řeší tím, že:

(1) Vtrhnou do restaurace a neumožní nikomu odchod. Už to je vzhledem k povaze odhalovaných přestupků naprosto nepřiměřené (a tedy nezákonné). Policisté neobsazují hlavní stan ruské mafie, nezasahují proti miliardovému tunelu, ale kontrolují, zda náhodou nedochází k PŘESTUPKU - dokonce zde nehovoříme ani o trestném činu.

(2) Následuje paušální kontrola občanských průkazů, často všech hostů restaurace bez rozdílu věku. Sám jsem tuto situaci zažil několikrát v době, kdy by mi ani nejhorlivější policista již nemohl hádat méně než 25. V běžné hospodě, nikoli na diskotéce. Přesto jsem byl - stejně jako ostatní hosté - legitimován. Bez udání důvodu.

Policisté na takový postup nemají právo, a to ani při velice extenzivním výkladu zákona o policii, o přestupcích či ochraně před alkoholismem. Představte si, že by se jednoho dne policie rozhodla udělat podobnou "preventivní akci" proti prošlým a poničeným občanským průkazům. Kompletně by uzavřela ulici. Následovala by kontrola všech občanů, kteří se na ní nacházejí. Jistě by se našlo několik lidí, kteří mají poškozený či propadlý doklad. Policie by to označila za přestupky a zpětně by tím odůvodňovala, že uzávěra ulice byla užitečná a zcela v rámci jejích pravomocí. Pomohla přece odhalit několik přestupků. Absurdní.

Ale i kdyby policisté při takovéto "preventivní" uzávěře ulice třeba zadrželi hledanou osobu či pachatele trestného činu, uzavřít ulici "jen tak", to si v demokratickém státě nemohou dovolit. Něco takového se dělo před rokem 1989. Dnes jim to dospělí a svých práv znalí občané nedovolí. Pokud však policisté vtrhnou na diskotéku plnou mladistvých (s nedostatkem svědků a dospělých lidí znajících svá práva), zdá se, že mnozí rádi vyvolají ducha staré doby: "Připravte si občanské průkazy, prosím...."

(3) Policejní razie nám pokračuje dále: Těm, kterým nebylo osmnáct, dají policisté paušálně dýchnout. V atmosféře strachu nutí mladistvé k dechové zkoušce. Nezajímá je, že tito mladiství zjevně neřídí motorové vozidlo. Nespáchali žádný dopravní ani jiný přestupek. I pokud pijí pivo či jsou namol opilí, nespáchali vůbec nic. Pití alkoholu mladistvými totiž není protiprávní jednání. Ten, kdo spáchal přestupek, je barman nebo majitel restaurace. Nicméně policie nutí "dýchnout" mladistvé, které žádný přestupek nespáchali a nemohli spáchat. Přichází pak s obratným vysvětlením, že při odhalování přestupků má právo požadovat dechovou zkoušku (či lékařské vyšetření) (§ 67 odst. 1 zákona č. 273/2008).

Taková interpretace je však sporná ze tří důvodů:

(a) Nejedná se o šetření zjevného a patrného přestupku, jedná se o "preventivní akci", které by potenciálně mohla takový přestupek odhalit. Domnívám se, že na takovýto typ "akce" se znění uvedeného paragrafu nevztahuje. Pokud najde policie ležet opilé dítě na lavičce v parku, je to úplně jiná situace, než když vtrhne do restaurace a kontroluje mladistvé, o jejichž opilosti/konzumaci alkoholických nápojů nemá zjevné indicie.

(b) Je pravděpodobné, že znění uvedeného zákona (právo na "provedení orientačního vyšetření při podezření na ovlivnění alkoholem") především hovoří o podezřelém z přestupku, nikoli o jeho zjevné oběti. Dalším možným důvodem pro takové vyšetření by mohlo být např. prokázání hodnověrnosti výpovědi svědka či poškozeného. Nedomnívám se však, že lze tento odstavec interpretovat ve smyslu provedení vyšetření kohokoliv, kdo stojí v okruhu sto metrů od místa přestupku (či "kdo se nachází v restauraci, kde možná mohlo dojít k přestupku").

(c) Policisté neodhalí žádný přestupek tím, že mladistvému dají dýchnout. Odhalí jej až tak, že prokážou, že někdo konkrétní mladistvému alkohol podal nebo opatřil. Důkaz dechovou zkouškou je tak pouze jakousi jednou evidencí vedoucí k evidenci vedoucí k prokázání přestupku... čímž se znovu ukazuje absurdita, s jakou se policie opírá o uvedené znění zákona o přestupcích. Musíme si uvědomit, že tento úkon mladiství nepodstupují dobrovolně (a rádi), ale pod nátlakem, s hrozbou poškození svého jména, své pověsti či ohrožení svých rodičů. A jako takový je tedy vzhledem k malé roli v celém důkazním řízení zcela nepřiměřený.

A KDE JE POUČENÍ, PÁNOVÉ POLICISTÉ?

Každý občan, který je obětí, podezřelým nebo svědkem přestupku či trestného činu, může odepřít podat vysvětlení (výpověď, odpověď na dotazy policisty), pokud by tím vystavoval nebezpečí stíhání za přestupek, trestný čin či správní delikt sebe či přímého příbuzného (v tomto případě pravděpodobně rodiče mladistvého, např. za možné obvinění z trestného činu ohrožování výchovy mládeže). Mladistvý nemusí v tomto případě podat vysvětlení, tedy není povinen jakkoli komentovat své chování. Navíc musí být před samotným úkonem (tedy dotazem, zda pil a kdo mu prodal alkohol) poučen policií o těchto svých právech, což se typicky nestává. Znovu opakuji: Musí být poučen o možnosti vysvětlení (odpověď) nepodat, pokud by tím sebe nebo svého bližního vystavil uvedené hrozbě. To je další příklad zjevné nezákonnosti celého postupu. Otázky typu: "Pil jsi alkohol? Kdo ti nalil? Kde jsi ho koupil?" jsou zcela rozhodně podáním vysvětlení, na které se nutnost poučení ze strany policie (i možnost odepřít jej) podle zákona vztahuje.

I MLADISTVÍ MAJÍ SVÁ PRÁVA

Přestože mladiství svým chováním nepáchají žádný trestný čin nebo přestupek, může jim být uvedeným úkonem policie přímo či nepřímo ublíženo: V případě možného obvinění jejich rodičů za přestupek či trestný čin; v případě, že daný případ řeší následně odbor sociální péče nebo dokonce škola (v tomto případě opět protiprávně, protože škola nemůže řešit chování žáků mimo akce organizované školou). Díky následné stigmatizaci bychom pak mohli hovořit o poškození osobnostních práv mladistvých (poškození pověsti nebo psychická traumatizace z celé události - uvědomte si, jak se cítí patnáctiletá dívenka, která je nervózní poprvé na diskotéce a vzorně cucá kolu, stojí-li proti ní najednou stokiloví ozbrojení maníci, kteří s ní jednají jako s pachatelem trestného činu). Taková stigmatizace je žalovatelným poškozením osobnostních práv. (Dodatečná poznámka: Máme zde také trestný čin útisku, tedy zneužití tísně či závislosti druhé osoby k donucení, aby něco konala... - vložil DŠ 30/8 16:54). Znovu si připomeňme: toto dítě nic protizákonného nespáchalo - i kdyby pilo místo koly čistý rum!

POVINNOSTÍ RODIČŮ JE CHRÁNIT SVÉ DĚTI. I PROTI NEZÁKONNÝM POSTUPŮM POLICIE.

Všichni rádi zděšeně volají: "Což rodiče nezajímá, co se děje s jejich dětmi? Že pijí alkohol? Že jsou opilé?" Ano, rád se přidám. Na mnoha místech píšu o hrozbě, jakou představuje alkoholismus v České republice. Hrozbě těžce podceňované, bagatelizované, ze které si ještě rádi tropíme žerty. Alkohol je jednoznačně a z mnoha ohledů nejnebezpečnější droga, kterou v naší zemi máme. Na tom se shodne většina odborníků.

Ale každému sociálně patologickému fenoménu je možno bránit se pouze v souladu se zákonem a neohrožovat přitom práva (včetně těch osobnostních) těch nejbezbrannějších. Nevytvářet ještě větší oběti z těch, kteří jsou už dávno oběťmi našeho kulturního postoje k alkoholu. Ano, rodiče by určitě mělo zajímat, co se děje s jejich dětmi. A to nejen, zda pijí alkohol (a kdo jim ho nalil), ale také, zda proti jejich dětem nepostupuje policie protiprávně, na hraně zákona, nebo dokonce za ní.

Současný postup policie při popsaných "raziích" je přinejmenším sporný a její interpretace zákonů - jak už to tak bývá - nebývale široká. Bývalý ombudsman Varvařovský se k tomuto problému vyjádřil kriticky už v roce 2011, kdy konstatoval: "Žádné zákonné ustanovení České republiky nenakazuje osobám mladším osmnácti let, že se musí takovým kontrolám podrobovat."

Policie však má - zdá se - vlastní názor a připomínky ombudsmana ignoruje. Rád bych připomněl rodičům, že je jejich povinností své děti nejen řádně vychovávat, ale také chránit před možnými nezákonnými postupy a šikanou, ať už ze strany úřadů nebo policie. Těm zodpovědným doporučuji v případě, že jejich dítě bylo takto "kontrolováno", bránit se - stížnostmi na nadřízený útvar policie, který razii vykonal, k ombudsmanovi, případně i soudními žalobami.

Policie je tady pro nás. Nikoli naopak.