V pondělí 27.5.2013 v divadle V Korunní jako součást Romfestu, který bude v Praze celý tento týden, proběhla premiéra původního romského muzikálu s názvem SUPERSTAR COMPANY. Spolu s Patrikem Bangou jsme cestou do divadla byli veskrze skeptičtí. V kapse sice VIP pozvánky, ale kroužíce na Vinohradech, bez šance zaparkovat se skepse ještě umocňovala. Osobně nejsem navíc příznivcem talentových soutěží, takže aktéry těchto moc dobře neznám a složení tohoto muzikálu tvoří z valné většiny právě absolventi takových soutěží. O Vojtovi Lavičkovi (režie, scénář) jsem byl přesvědčený, že se umělecky vystřílel u Gypsiho a nyní, už nemá co nabídnout. Pro mě neznámí interpreti na plakátu nebyli zárukou kvality a hlavou mi vrtalo, co tam ta Valerie Zawadská bude předvádět ve společnosti těchto lidí z valné většiny Romů. Bude snad tato dabérka, zpívat romsky, nebo bude v pozici vypravěče vzhledem k jejímu krásně zabarvenému hlasu? Prostě skeptik každým coulem. Po pár minutách však přišlo příjemné překvapení a já bezděčně zatleskal tanečním kreacím slečny Pikolové a pak se dostavil první faktor husí kůže, když to Burešová v romštině tahala na oktávy, které jsou z mého pohledu, už mimo veškeré stupnice. Na konci jsem tleskal ve stoje plný euforie s emocemi na pochodu.

To, že se jedná, o původní romský muzikál je v tuzemsku skutečně unikátní. Je to diametrálně odlišné od toho jak české divadlo, nastudovalo muzikál, CIKÁNI, JDOU DO NEBE. V tomto případě totiž krom romských interpretů se Romové podíleli na režii, scénáři, choreografii, tvorbě muziky a také na produkci. Pochopitelně, že na tvorbu tohoto díla mělo vliv i pár českých umělců. V první řadě Valerie Zawadská, která exceluje hereckým výkonem a zpěvem, ale překvapila také sofistikovaným tancem. Očekával jsem od této několika násobné držitelky ceny TýTý, že bude mít nějaký symbolický štěk a její tvář na plakátech bude jen prodávat vstupenky, ale chyba. Tato dáma z jeviště téměř nesleze, její role je vytížená na maximum a klobouk dolů před jejím výkonem, který předvádí s neskutečnou lehkostí a grácií.
Tvorbu choreografa Michala Šaraye sleduji celkem dost dlouho a byl jsem natěšený na to, čím mě překvapí. On sám svým tancem a maskou evokující Harlekýna působil hypnoticky a veškeré taneční vsuvky herců a zpěváků byly dokonalé. Bylo v tom hodně romského, přirozeného, tanečního umění a citu od všech zúčastněných. Jak jsem již napsal v úvodu, Pikolová byla v tanci nejvýraznější ze všech a její pohybové nadání je zjevné. Všiml jsem si v publiku i mistra Vlastimila Harapese, kterak se zaujetím sleduje výkony tanečníků. Já byl mile překvapen, že konečně v tuzemsku někdo dovede zatančit kvalitně, a stylově, na funkové a hip hopové rytmy. Nepochybně zásluha Michala Šaraye, ale také v tom hraje roli ten romský cit pro rytmus a pohyb. Kombinace těchto „black music“ stylů spolu s popovými odrhovačkami, proloženými romskou hudbou působila velice libozvučně a basy byly tak akorát vyšroubovány, že nesedět dva metry od JUDr. Kláry Samkové tak se zvednu a tančím v uličce také, ale úcta a děs z této nekompromisní dámy mě udržela na židli.
Bendig není interpret podle mého gusta, teda mám-li být upřímný tak jsem ho nikdy neslyšel, a když se na mě někdy zadíval z televize tak jsem okamžitě přepínal na jiný kanál. Soudil jsem ho vždy veskrze povrchně, dle vizáže a mluveného projevu. I teď jsem byl obezřetný a nachystaný vyběhnout na cigaretu, hned jakmile se objeví na podiu. Problém nastal ve chvíli, když mi při jeho zpěvu okamžitě naskočila husí kůže a já byl přimražený v sedačce s pusou dokořán. A faktor husí kůže pokračoval přes pěvecké lahůdky v podání Pavlíny Matiové a její sestry Jitky, až ke zlatému hřebu celého muzikálu, kterým bezesporu byl výkon Evy Burešové. Tohle nezažívám často, snad jedině při poslechu Richarda Wagnera, nebo Beethovena . Skutečný umělecký zážitek, občas s kostrbatým scénářem a nelogickou dějovou linkou, kterou však vždy vykompenzuje dokonalý pěvecký výkon, nebo taneční pasáž.
Ano, Vojta Lavička má ještě co nabídnout, nevystřílel se u Gypsiho. Vojto, promiň, můj počáteční názor na tebe. Toto tvoje dílo, mě rozsekalo v tom pozitivním slova smyslu. Pochopitelně, že velký dík a úctu si zaslouží celý realizační tým včetně Emila Baláže, na kterého nemohu zapomenout a zejména producenta JUDr. Emila Ščuky. Právě s producentem JUDr. Emilem Ščukou jsem hovořil před začátkem představení a on mi sdělil kolik práce a úsilí bylo vynaloženo na tvorbu tohoto díla a realizaci celého projektu. Všichni, od herců a zpěváků, přes choreografa, režiséra a scenáristy, až po producenta tomu dílu dali maximum ze sebe a je to na výsledku vidět. Mimochodem JUDr. Emil Ščuka je stále neskutečný formát a debaty s ním jsou hodně plodné.
Pro mě osobně kulturní zážitek roku