Kvůli nespolupráci policie s psychiatrií zbytečně vyhasl další lidský život

Jedinec, který spáchá násilný čin, například se pokusí někoho zavraždit, je zpravidla vzat do vazby, trestně stihán, pak je souzen a obvykle potrestán dlouhodobým odnětím svobody. Pokud se v průběhu vyšetřování prokáže, že je duševně nemocen, je umístěn do detenčního psychiatrického zařízení a v případě že je uznán nepříčetným, podstupuje ochrannou léčbu – zpravidla nejdříve ústavní, pak ambulantní.

Další vražda po propuštění z psychiatrie. Selhala policie?

Třiatřicetiletá žena, která byla opakovaně léčena v bohnické psychiatrické léčebně, se začátkem července pokusila uškrtit zákaznici jedné z pražských kaváren. Přepadla ji na toaletě a škrtila tričkem. Oběť zachránili kavárníci a vražedkyně dopila svoji kávu. Když dorazila přivolaná policie, stalo se něco neuvěřitelného. Pravděpodobně nebyl přivolán forenzní tým ani nebylo zahájeno vyšetřování pokusu o vraždu, přestože je kvalifikován jako jeden z nejtěžších trestných činů se sazbou až do 18 let vezení. Násilnice nebyla převezena do cely předběžného zatčení ani do detenčního zařízení s ostrahou, ale předána záchranné službě, která ji převezla do běžné psychiatrické nemocnice v Bohnicích, kde pacientkám opět vyhrožovala vraždou. Po dvou týdnech však byla propuštěna s léky na tři dny a s kontaktem na ambulantního psychiatra. Tentýž den násilnice dokončila svůj úmysl vraždit a ubodala zákaznici v nákupním centru.

Léčba na psychiatrii neznamená imunitu a automatický útěk od trestné zodpovědnosti

Trestnímu stíhání a zatčení po škrcení v kavárně se budoucí vražedkyně zřejmě vyhnula pouhým prohlášením před přivolanými policisty, že se už léčila na psychiatrii. Policistům zmínka o tom, že škrtící žena je „na hlavu“ zřejmě postačila ke zproštění viny rovnou v kavárně, bez soudních znalců a soudu. Celého případu pokusu o vraždu se pak policisté zbavili předáním pachatelky zdravotníkům, a více už se o tento případ nezajímali.

Policistovi nepřísluší rozhodovat o příčetnosti, ale chránit společnost před násilím

Zde se pravděpodobně stala ta fatální chyba, protože policistovi nepřísluší rozhodovat o příčetnosti či nepříčetností pachatele násilné trestné činnosti, či dokonce ho předávat do běžné psychiatrické nemocnice místo do policejní cely. Povinností policisty je především chránit společnost před útočníky, především uvězněním pachatelů, a vyšetřovat násilnou trestnou činnost.

Policie poslala pachatelku pokusu o vraždy místo do cely do nemocnice v Bohnicích

Pokud není možnost umístit pachatele do cely předběžného zatčení vzhledem k jeho špatnému psychickému stavu, jedinou volbou je umístění pachatele do detenčního psychiatrického zařízení s ostrahou, podobnou té vězeňské, nikoliv do běžné nemocnice. Správným cílem umístění násilnice po prvním pokusu o vraždu bylo vězení nebo zabezpečovací detence.

Vedení Bohnic: vražedkyně netrpěla žádnou duševní chorobou

Ředitel Psychiatrické nemocnice Bohnice Martin Hollý tvrdí, že pacientku brzy propustili, protože byla ve stabilizovaném stavu a netrpěla žádnou duševní poruchou ve vlastním slova smyslu. Ale copak člověk, který se pokusil zabít nevinnou oběť a stále je schopen vraždit, je ve stabilizovaném stavu? A nemá se posuzovat spíše chování člověka, který někoho škrtí v kavárně než jeho ukázněnější vystupování v nemocnici, kde se nemůže dočkat propuštění, aby svůj hrůzný čin dokonal?

Policie neinformovala psychiatry o tom, že jejich pacientka škrtila v kavárně

Nepatřím k těm, kdo vždy obhajují své kolegy-psychiatry v případech, kdy duševně nemocní vraždí. Uznávám potřebu skutečné reformy psychiatrie, která je stále popelkou zdravotnictví a má řadu systémových chyb. Avšak v tomto případě vidím chybu jinde. Policie nejenže nebyla schopna zatknout nebezpečnou útočnici a zahájit její trestní stíhání ihned po prvním pokusu o vraždu v kavárně, ale ani neinformovala psychiatry o jejím nebezpečném chování.

Podle Marka Páva, primáře oddělení psychiatrické nemocnice v Bohnicích, kde byla útočnice hospitalizována, se psychiatři o jejím útoku v kavárně vůbec nedozvěděli, přestože se dotazovali. Získali pouze sdělení, že v tomto případě není zahájeno trestní stíhání. A vzhledem k tomu, že v bohnické nemocnici násilnice nebyla shledána duševně nemocnou, otázka ústavního ochranného léčení ani nevyvstala.

Případ „proklouzl“ rozhraním mezi psychiatry a policisty, kdy policie jako horký brambor přehodila psychiatrům ženu usilující o vraždu, aniž by je informovala o jejím nebezpečném násilném chování. Kvůli absenci spolupráce policie a psychiatrie pacientka byla předčasně propuštěna ve stavu, kdy znovu vraždila.

Každý nebezpečný násilník má být v rukou policie. Psychiatr je až druhý v řadě jen v případě nutnosti léčby

Správně by po prvním pokusu o vraždu mělo proběhnout řádné vyšetřování a soud, který by disponoval psychologickým a psychiatrickým soudně znaleckým posudkem a pak by se rozhodl o dalším postupu – jestli pachatelka má podstoupit výkon trestu či ochrannou léčbu. Do okamžiku rozhodnutí soudu by násilnice měla být ve vazbě nebo v psychiatrickém detenčním zařízení s ostrahou, aby společnost byla chráněna před jejími dalšími útoky. V případě vražedkyně z nákupního centra policie po prvním útoku totálně přesunula vlastní zodpovědnost za ochranu společnosti před touto násilnicí na psychiatrii. Kvůli této záměně zbytečně vyhasl další lidský život.