Od úsvitu civilizace měly národy všech kultur, které kdy existovaly, své drogy, substance, které pozměňovaly stav jejich mysli. Dnes máme legální tabák, alkohol a kofein. Zákaz marihuany by měl být chápán jako nešťastný důsledek ideologického klimatu určité doby. Historikové užívají výrazu "progresivistické", když popisují ideologické klima začátkem dvacátého století ve Spojených státech. Šlo o období, které bylo charakterizováno silnou víru v kalvinistický protestantismus, ve vědecký materialismus a v neomezený kapitalismus. Rysy těchto tří filozofií se ve Spojených státech sloučily a projevily se vznikem "progresivismu", ideologie vyšších a středních vrstev.

Pro obyčejného člověka, který se musel potýkat s rutinou každodenního pracovního dne byl "progresivismus" neustálým hodnocením jeho ceny ve vztahu ke společnosti. Hodnota každého člověka se měřila tím, jaké vykonával zaměstnání. Pracovní místa byla hodnocena podle toho, jak vysoký měl jejich držitel plat. Tato formule pro úspěch se stala zdrojem moderní americké pracovní etiky.

Ideologicky zastávali "progresivisté" myšlenku, že určité společenské zvyky jsou nepřijatelné, protože zabraňují lidem, aby se zaměřili na svou práci a víc vydělávali. Na základě této argumentace byl vyvíjen tlak na federální vládu, aby vnucovala americkému obyvatelstvu morální imperativy a likvidovala "špatné zvyky" legislativními zákazy. Nejznámějším historickým příkladem tohoto druhu sociálního experimentu "progresivistů" byl "osmý dodatek" americké ústavy, zákaz alkoholu, znám jako prohibice. Je ironické, že západní kultury vždycky považovaly alkohol za přijatelný zlozvyk.

Selhála prohibice proto že se stavěl proti základním lidským instinktům. Potřeba dočasné změny stavu lidské mysli je tak lidská jako potřeba zábavy či sexu (který pozměňuje stav lidské mysli přirozeným způsobem...)

Ti, kdo si myslí, že umělým způsobem neovlivňují stav své mysli, si nejsou vědomi různých chemických reakcí, způsobovaných každodenními věcmi, jako je cukr nebo sůl, čaj a koření, cvičením v tělocvičně (endorfin) anebo díváním se po padesáté na ten normalizační film, posloucháním hudby, tancem, atd. Když má člověk chuť na čokoládu, reaguje prostě jen na žádost svého těla o další dávku té příjemné chemické reakce. Rozdíl je v intenzitě reakce a jak to ovlivňuje vaši schopnost vést svůj život.

Avšak efekt marihuany (ospalost, výpadky paměti, zpomalení reflexů) je možná nevhodný pro západní společnosti, kde se pracuje a studuje, ale možná zcela vyhovují nějakému amazonskému kmeni anebo horalu v Nepálu.

Je špatné, jestliže student kouří marihuanu před zkouškou anebo ve škole. Ale jestliže ji kouří v pátek večer, co na tom může vadit (když neřídí auto anebo nechce hrát s přáteli nějaký kvíz)?

Když jde o alkohol, západní společnost také očekává, že uživatel alkoholu bude pít, až slní své denní povinnosti, a v množství, které neovlivní jeho schopnost jednat rozumně. Ti, kdo pijí přehnaně, kdo projevují důsledky zneužívání této substance, jménem alkohol, která mění stav mysli, zneužívají společenskou smlouvu o tom, jak se má pít.

Ale jaká je reakce matky, když vidí syna opilého? A jaká je naproti tomu její reakce, když zjistí, že syn kouří marihuanu?

Marihuanu přinesl do Spojených států během prvního desetiletí dvacátého století jeden mexický přistěhovalec a byla používána pro rekreační účely i pro lékařské účely. Brzo poté, co byla tato zvyková praxe objevena, americké střední a vyšší třídy podlehly svým známým a xenofobním předsudkům a začaly proti marihuaně bojovat, identifikovaly ji s "nižšími" třídami a s nemajetnými, nechtěnými mexickými přistěhovalci.

Aby vznikla podpora pro zákaz marihuany, šířili politikové zvěsti, že užívání marihuany vyvolává zločinnost a násilí? Násilí? Zní to jako vtip, protože marihuana je spojována právem s hnutím za Mír a Lásku, v důsledku jejího vlivu na uživatele, který se dostane do stavu nirvánu, klidu, začne být téměř flegmatický.

V roce 1930 se začal nově založený Federální úřad pro narkotika zabývat marihuanou jako federální otázkou.

Navzdory pozoruhodnému nezájmu tohoto úřadu o objektivnost, bylo rozhodnutí démonizovat od třicátých let marihuanu politováníhodným důsledkem ideologického klimatu dne, ovlivněného progresivismem a latentní xenofobií.

Lidstvo mělo s konopím už odedávna pozoruhodnou symbiózu. Je to vidět i na etymologii jmen těchto rostlin. Asi kolem roku 1000 začali Anglosasové užívat výrazu "hanf", jímž popisovali to, co je zemědělsky dnes známo jako "hemp" (konopí). Ještě před tím nazývali občané římského impéria tuto rostlinu "cannabis". Na Blízkém východě tomu semitské kultury začali říkat kannab. Civilizace indického poloostrova užívala slov "ganja" anebo "bhang". Částice "an" a "ang" těchto starých slov ze sanskrtu se vyskytují v názvu konopí ve všech indoevropských a moderních semitských jazyků. V Číně se záznamy zmiňují o konopí poprvé v roce 2700 před Kristem, kdy se jmenovalo Ma.

Konopí poskytovalo lidem materiál na textil a papír, semena jako zdroj potravin a oleje a psychoaktivní substanci, které bylo využíváno lékařsky, pro rekreační účely a pro náboženské účely. Archeologové identifikovali pozůstatky semen a vláken konopí mezi pozůstatky neolitických kultur z doby starší než 10 000 let. První historickou zmínku o konopí učinil řecký historik Herodotus: "Musím se zmínit o tom, že mezi Skyty roste konopí, rostlina podobná lenu, ale hrubší a vyšší. Roste divoce i pěstuje se a Thrákové z ní dělají šatstvo jako z konopí..."

Během historie se stávaly psychoaktivní vlastnosti konopí součástí rituálů mystických náboženství. Ve starobylých západních společnostech využívala náboženství mystérií Velké Bohyně Matky konopí při posvátných rituálech. Na Západě se využívalo psychoaktivních vlastností konopí jako rysu pohanských náboženství a lékařství až do dvanáctého a třináctého století, kdy inkvizice oficiálně užívání konopí pro náboženské a lékařské účely zakázala. V roce 1484 vydal papež Innocent VIII bulu, vytvářející precedens, která označila uživatele konopí za kacíře a ctitele Satanáše. Avšak od šestnáctého století se stal papír základní součástí západní civilizace a to umožnilo právě konopí. Technika, jak vyrábět papír z konopí, byla staré čínské tajemství. Během renesance hrálo konopí aktivní historickou roli. Velké zámořské plavby závisely na provazech a plachtách, utkaných z konopných vláken. Po použití byly pak plachty prodávány jako hadry výrobcům papíru.

Tisk a pamflety, vyrobené z tohoto papíru, podporovaly demokratické revoluce od šestnáctého do osmnáctého století. Bez konopí by k těmto revolucím možná nikdy nedošlo. Totéž se týká vzniku kapitalismu a průmyslové revoluce do roku 1870.Obojí závisely na konopí jako na zdroji plátna a provazů pro obchodní lodi a jako na zdroji papíru pro účetní knihy, obchodní kontrakty a běžnou korespondenci. V roce 1930 zahájil americký Federální úřad pro narkotika mediální kampaň ve snaze podrobit "drogu" marihuanu federálním zákonům. Během následujících sedmi let úřad vypracoval důkazy proti nové droze. Úřad doporučil, aby bylo v Americe pěstování marihuany zakázáno.

Je ironické, že tatáž droga, nazývaná hovorovým mexickým výrazem marihuana, má dlouhou a slavnou historii náboženského, rekreačního a lékařského užívání v mnoha různých kulturách. Znalost této drogy na Západě zmizela během středověku, ale na Východě dál trvala. Během osmnáctého století se setkali Britové s indickými zvyky využívání bhangu, charasu a ganji, což všechno byly drogy vzniklé z konopí. Britští úředníci v Indii tvrdili, že indické užívání drog z konopí vyvolává šílenství, zločinnost a násilné chování v domorodé populaci. Koloniální guvernéři usilovali o zákaz těchto drog, ale domácí vláda vždycky tato obvinění vyšetřovala a nikdy nenašla žádné důkazy, že tvrzení státních úředníků o škodlivosti konopí je pravdivé.

Během devatenáctého století se jako zaměstnanci velkých obchodních společností a vládních úřadů přistěhovalo do Indie větší množství příslušníků středních a vyšších britských vrstev. Tato nová vlna zahraničních administrátorů spojovala indický zvyk užívání drog z konopí s neobyčejně špatnými životními podmínkami u nižších tříd lidí v Indii. Avšak oficiální vyšetřování koncem devatenáctého století neodhalilo žádné závažné problémy, které by vyvolávalo konopí, a tak oficiální komise doporučila, aby se konopí nezakazovalo.

Mexikáni nebyli jedinými obětními beránky při raném úsilí zakázat marihuanu. Afroameričané v nižších vrstvách v Novém Orleansu dlouho také využívali marihuanu pro rekreační účely. Původně přivezli drogu karibští námořníci a přistěhovalci ze Západní Indie. Cigarety s marihuanou, běžně známé jako "reefers", rituálně kouřili afroameričtí hudebníci, kteří vytvořili blues a jazz. Když se ve dvacátých letech dvacátého století stal jazz kulturním fenoménem a rychle se rozšířil z New Orleansu do jiných měst, přirozeně s tím šlo i užívání marihuany. Jazzová střediska se brzo uhnízdila uprostřed vnitřních čtvrtí amerických měst, kde jsou trvalými problémy zločinnost a násilí. Místní činitelé, kteří hledali jednoduchá řešení, obviňovali právě marihuanu, že způsobuje tyto problémy. Agitátoři úmyslně označovali marihuanu za narkotikum.

Například v polovině sedmdesátých let tvrdil výzkum, financovaný americkou vládou, že užívání marihuany způsobuje smrt mozkových buněk. Jejich závěry byly založeny na analýze mozkových buněk opic, které byly vystaveny kouři marihuany a pak srovnány s buňkami opic, které mu vystaveny nebyly. Výsledky tohoto výzkumu byly jednou z hlavních zbraní propagandy proti marihuaně. Veřejnost považovala tyto informace za nesmírně znepokojující.

Avšak Hugh Hefner a jeho časopis Playboy požádali o přesné informace o průběhu tohoto výzkumu. Po šesti letech soudních procesů s americkou vládou časopis nakonec tento materiál získal. Vyšlo najevo, že šlo o neuvěřitelný případ vědeckého podvodu: "Opice byly přivázány k židli a plynovými maskami jim do plic byl napumpován za pět minut ekvivalent kouře z 63 cigaret marihuany kolumbijské koncentrace. Opice se dusily! Tří až pětiminutová deprivace kyslíku způsobuje poškození mozku - úmrtí mozkových buněk. Šlo o studii dušení zvířat a otravu kysličníkem uhelnatým!

Samozřejmě, že marihuana mění stav vaší mysli. Avšak alkohol také. A také často usmrcuje, v dopravním provozu anebo doma (obětí je rodina). Tabák je tak silné narkotikum, že kuřáci jsou schopni prosit pozdě večer, kdy se nedají cigarety koupit, úplně neznámé lidi na ulicích o cigaretu. Existuje vůbec nějaká jiná situace, kdy člověk prosí úplně neznámého jiného člověka, aby mu něco dal? Tato solidarita mezi kuřáky se dá jedině vysvětlit tím, že sami vědí, jaké to je, když trpí nedostatkem cigarety...