Brzo stoupne cena jízdného MHD. Tento vzrůst může přimět celou řadu lidí znovu zvážit, jestli chtějí jejich služeb i nadále využívat, nebo zvolí raději individuální automobilovou přepravu. Jezdíme jimi každý den ráno do práce či do školy, přepravujeme se jimi během dne po městě a večer dojíždíme domů. Mnozí s velkým sebezapřením a mnozí s takovou ignorancí, že nutí ostatní přemýšlet, zda právě tohle mají zapotřebí.

Obecně lze říci, že kvalita a úroveň prostředků MHD není pohoršující. Někdy je špatná, vozy jsou špinavé, jindy je vyšší. S poměrně výrazným navýšením cen jízdného se však musí podobně výrazně navýšit i očekávání zákazníků.

Úroveň vozů MHD je však jen jedním z hledisek. Velmi důležitým hlediskem, které cestování zpříjemňuje, nebo naopak otravuje, je mezilidské chování. Stále se například ozývají nářky cestujících, že si z nich řidiči dělají nejapnou legraci, když je nechají dobíhat k vozu, aby jim před nosem zavřeli a ujeli. Na obranu řidičů je však nutno uvést další fakt: jsou vázáni dodržováním jízdního řádu.

Autobusovou přepravu obstarávají z valné většiny nové vozy, tiché a přiměřeně pohodlné. Není však naprostou výjimkou narazit i na starou hrkající karosu. Autobusy mají obecně největší problém dodržovat jízdní řád, což ale vyplývá z jejich podstaty. Často uvíznou v zácpě, ze které se nemohou dostat. Je otázka, zda by nebylo na místě zapřemýšlet o systému, který by umožnil všem prostředkům MHD volný průjezd - alespoň na křižovatkách. Nelze je totiž srovnávat s individuální přepravou: zatímco ve většině vozů sedí jedna či dvě osoby, v autobuse jich může být řádově mnohem víc.

Tramvajový vozový park je naopak velmi zastaralý. Řada tramvají již má pomalu tři křížky na krku. To rozhodně není fakt, který by sloužil Dopravnímu podniku ke cti. Ještě závažnější však je, že celá řada klientů MHD je paradoxně raději, když na zastávku přijede starší typ tramvaje. Slavné nové posily tramvajové flotily s designem Porsche jsou totiž sice na pohled skutečně povedené, přeprava v nich je ale kvůli stísněnému prostoru a nepříjemnému hluku atraktivní už mnohem méně. Navíc postupující renovace starých vozů je také v některých aspektech kontraproduktivní: například čalouněné sedačky fungují jako skvělé lapače špíny a dokonce někdy i moči. Je proto nanejvýš vhodné je před usazením zkontrolovat. Jako nejlepší tak vycházejí prastará plastová sedadla. Přestárlé tramvaje tak ze souboje s novými vycházejí ještě se ctí.

Málokdo asi tráví v MHD svůj čas dobrovolně a rád, nač jej tedy ještě zbytečně znepříjemňovat?

Nikdo nepopírá svobodu zapomenout na jistě velmi svazující hygienické standardy. Přesto si je třeba uvědomit, že při jízdě MHD není většinou nikdo ve voze sám, přičemž je nutno dbát, že kde začíná svoboda jiného, tam končí svoboda naše.

Proto se zdá logickou úvaha, že kdo neuznává důležitost každodenního mytí, měl by svou cestu MHD zvážit. Hygienu neprovádíme jen kvůli svému zdraví, ale i s ohledem na ty, kdo s námi musí sdílet společné prostory. Máloco je přitom tak odporné, jako kvalitně propocená těla některých cestujících, která jejich nositelé ještě hrdě vystavují na odiv. Jistě není třeba používat nejnovější kosmetiku, ale určité hygienické minimum by mělo být standardem.

A jakkoli se inovuje vozový park a technické zázemí prostředků MHD, mezilidské vztahy zatím žádná podobná inovace nepostihla. Na každém kroku si lze všimnout bezohlednosti, sobectví a malichernosti.

Pokud vám nesmrdí lidé v MHD - obzvláště v létě - tak:

1. Sám smrdíte tak ukrutně, že se k vám ten chudák cizí smrad ani neprobije;

2. Máte neustále ucpaný nos, což vás řadí mezi ty bacilonosiče, kteří v MHD roznášejí různé choroby, neboť si nedokážou dát ani ruku před ústa, když kašlají a neustále prskají kolem sebe;

3. Nejezdíte MHD.