Šilhali mladí Římané? Probíhá-li za Velkou louží ideologický boj, není možné, aby jeho vlny nešplíchaly do Evropy. Dědičný americký ex-prezident
George W. Bush, jenž obratně vyklouzl ze všech ostud mládí proměnou z Šavla v Pavla, hledál nové cesty, jak se zavděčit Ježíši Kristu, který mu (co si budeme namlouvat) výrazně dopomohl ke zvolení prezidentem. Po svatém tažení na Irák, ze kterého se vyklubala největší strategická porážka křesťanstva od dob bitvy u Vídně, kde spojené armády pod velením Jana III. Sobieského zhatily plány Osmanské říše na podmanění Evropy, rozletěla se zpráva o Inteligentním Designérovi, jenž nepochybně stvořil Vesmír.

I Václav Havel se nechal slyšet, on že si teda taky myslel, že to všechno jako náhodou vzniknout nemohlo. Marné jsou námitky lékařů, že ten, kdo by navrhl lidské tělo tak, jak je, by byl designér-psychopat.

Pojem inteligentní design je zde (má moderní říz a tisíciletou tradici) a jeho apoštolové křižují Evropou, dobře vědouce, že s takovou reklamou nebudou přednášet prázdným sálům. Avšak ani tato snaha důmyslného prezidenta de la Manchi se nesetkala s větším úspěchem. Američtí soudci rádi dávají najevo, jim že nikdo nebude vykládat, co a jak má být.

Nedávno mi padla do ruky zajímavá diplomová práce mgr. Martina Chocholy (jako vedoucí podepsán prof. PhDr. Petr Weiss, Ph. D., FF UK 2004) zabývající se problematikou subjektivity vnímání rozdílu mezi erotikou a pornografií... Její nesmírně informačně bohatá úvodní část se zabývá historií moderního pojmu pornografie a jasně odpovídá, že nikoliv. Přes všechnu cenzuru a kriminalizaci pornografie, našla si tato vždy znova své výrobce a konzumenty v množství, jaké aktuálně umožňovala technika. Od peprných básniček, přes první knihtisky, až k fotografii, filmu a internetu jde erotika ruku v ruce s naší civilizací a její současný nadbytek jen odráží obrovskou poptávku po ní.

Moderní člověk si nemusí nic nalhávat. Středem jeho zájmu je sexualita. Stoupenci regulace pornografie, vycházející z mýtu abrahámských náboženství, se nejčastěji uchylují k argumentaci dětmi, dále tvrdí, že pornografie vede k pohrdání ženami a nárůstu agresivity. Všechny tyto argumenty Chochola s Weissem, odvlávajíce se na seriózní výzkumy, vyvracejí jako liché. Dozvídáme se, že naopak právě pravidelní konzumenti pornografie se převážně stavějí pozitivněji k rovnosti pohlaví, trpívají méně předsudky, nechovají se agresivněji atp. Kritika naopak směřuje k hollywoodské filmové produkci, která již po desetiletí nahrazuje sexualitu násilím, jako k potenciálně mnohem větší hrozbě...

Možná že stojíme na začátku nové éry, kdy - stejně jako v antických časech - budou explicitně erotické výjevy běžnou součástí výzdoby interiérů, aniž by z toho děti - které právě neokonzervativci zneužívají jako rukojmí - šilhaly či dostávaly tiky. Nešilhala dítka starých Římanů a naše taky šilhat nebudou.