Na přelomu roku koupila 60 procent akcií deníku Metro mediální skupina Mafra, do té doby vydávající konkurenční Expres. Bylo rozhodnuto o sloučení těchto deníků s cílem využít nejsilnějších stránek obou periodik. Spojením Metra a Expresu měly vzniknout dynamické noviny se silnou pozicí na trhu, které by byly postupem času schopny (alespoň podle mého názoru) konkurovat i těm největším hráčům na malém českém hřišti, píše Martin Kovalčík, bývalý zástupce šéfredaktora deníku Metro. Pokračuje:

"Čtenáři obou deníků jsou již několik týdnů přesvědčováni, že jde o velkou lásku. E. prostě miluje M. a konečně mohou být spolu. Láska má však nespočet podob a jen těžko se shodneme na její definici.

Australský psycholog J. T. A. Condon lásku například charakterizuje těmito snahami:

- o druhém něco vědět
- být s ním ve vzájemné interakci
- vyhnout se odloučení nebo ztrátě
- ochraňovat
- uspokojovat neboli sytit potřeby druhého

Rodina E. se nikdy nesnažila o M. něco podstatného zjistit. A pokud ano, tak čerpala informace ze špatných zdrojů. Výběr nové redakce nebyl veden pouze snahou o nalezení toho nejkvalitnějšího řešení a pokud ano, byl proveden špatně.

Vzájemnost nahradilo prosazování síly, která vyplývá z nerovného postavení obou partnerů v manželství.

Myslet si, že by zámožná rodina, ze které E. pochází, a která nyní určuje pravidla hry, plakala nad případnou ztrátou (původně konkurenčního) partnera, kterého si její potomek našel, by bylo více než naivní.

A poslední dva body Condonovy teorie? Ihned po sloučení byla redakce deníku Metro přestěhována do malé komůrky bez oken a klimatizace. Původní místnost zabral Expres. A to všechno proto, aby torzo Metra vyrábělo v prostředí připomínající svou teplotou a vlhkostí deštný prales rozsahem dvakrát tak velké noviny než byl v té době Expres. To kvalitní, co ještě z Metra v nové redakci zbylo, je tak již přes měsíc brutálně přetěžováno v nelidských podmínkách, aniž by to někoho trápilo. A přitom zcela zbytečně. Stačilo jen nechat původní redakci dodělat jejich „staré“ Metro a nenutit je, aby odcházeli na konci února. Tedy více než měsíc před tím, než Metro, jak jsme ho znali doteď, definitivně skončilo.Ti, co se rozhodli zůstat, se mohli v klidu školit a nemuseli chodit do práce šestkrát týdně, někdy i na dvanáctihodinové směny.

Celá fúze tak spíše připomíná praktiky středověkých vladařů než láskyplný vztah. Ti, když chtěli ovládnout nějaké území, se ho nejdříve pokusili podrobit silou. Poté, pokud síla nestačila, přišla na řadu diplomacie a vyjednávání, jejíž výsledkem většinou bylo manželství spojující obě znesvářené strany. Je těžké uvěřit v upřímnost svazku, jež vznikal na vzájemné nevraživosti současných manželů. E. totiž nepřišel na svět díky lásce, ale proto, aby co nejvíce přistřihlo křidélka tenkrát ještě nenáviděnému M. A silou se mu to nepovedlo.

Cílem celého manželství je tak zřejmě postupné zadupání formátu bezplatných novin, které postupem času začaly „lézt do zelí“ oněm respektovaným a „seriózním“ deníkům v čele s MF Dnes. Škoda, Česká republika tak zřejmě přijde o jednu z nejdynamičtěji se rozvíjejících se forem tištěných periodik.

A osud M. nebo E. v této situaci není nijak podstatný…

Ing. Martin Kovalčík
bývalý zástupce šéfredaktora deníku Metro"