Co lze udělat pro klienty H-Systému?
H-Systém je příběh obyčejného podvodu. Na jedné straně pachatelé, kteří vylákali od lidí miliardu korun, na druhé straně tisíc klientů, kteří jim jejich sliby věřili. V každém režimu se najdou takoví podvodníci. Stát není schopen zabránit páchání zločinu. Ale když už se to stane, je jeho povinností podvod vyšetřit, potrestat pachatele a zajistit jejich majetek, aby z něj mohly být oběti odškodněny. V tomto směru však stát totálně selhal a to selhávání trvá doteď!
Rozhodnutí Nejvyššího soudu o vyklizení části klientů H-Systému z domů v Horoměřicích se stalo doslova rozbuškou. Otevřel se tak znovu případ jednoho z největších podvodů spáchaných na tisícovce klientů, kteří přišli celkem o 1 miliardu korun, v průměru každý klient přišel o 1 milion korun. Proto tato kauza měla i tragické dopady, onemocnění, rozpady rodin, sebevraždy. Nemělo by uniknout pozornosti, že poškozenými klienty H-Systému nejsou jen lidé bydlící v Horoměřicích, ale stovky dalších, kteří ani nedostali možnost si dům dostavět a přišli o mnohdy celoživotní úspory, za které si chtěli pořídit základní potřebu bydlet. Tito lidé zatím z konkurzu dostali zpět pouze 10 procent z vložených peněz a už 20 let čekají na spravedlnost.
Má-li se vyřešit kauza H-Systém, musí se připomenout její průběh a pojmenovat hlavní viníci. Jsou to především manažeři H-Systému Petr Smetka, Jaroslav Eliáš, Jaroslav Vítek a Ladislav Tůma, kteří vylákali od lidí podvodem peníze. V každém režimu se najdou takoví podvodníci, stát není schopen zabránit páchání zločinu. Ale když už se to stane, je jeho povinností podvod vyšetřit, potrestat pachatele a zajistit jejich majetek, aby z něj mohly být odškodněny oběti. V tomto směru však stát totálně selhal a to selhávání trvá doteď!
Přestože byla všem čtyřem pachatelům prokázána vina a byli odsouzeni k vysokým trestům, tři z nich omilostnil prezident Václav Klaus. Policie nebyla schopna dohledat 2 miliardy korun, které z H-Systému zmizely, a to nejen od klientů, ale i od Komerční banky. Nepochybně část peněz skončila u lidí blízkých politikům, včetně lidí kolem Miloše Zemana. Státní zastupitelství zajistilo alespoň část majetku hlavního pachatele Smetky, z něhož měla být uhrazena škoda poškozených. Na základě nezákonné dražby byl majetek vyveden mimo jejich dosah a poškození z něj zatím nedostali ani korunu. Odpovědnost nese mimo jiné Obvodní soud pro Prahu 1 a exekutor. Policie tak dlouho odkládala trestní oznámení, až se případ promlčel.
Justice namísto toho, aby zločin pomohla rychle odhalit a zajistila, aby pachatelé uhradili škodu způsobenou obětem, přehazuje si tento případ neuvěřitelně dlouhou dobu: trestní řízení trvalo 13 let, konkurz trvá 20 let, 12 let se vede spor o majetek zajištěný v trestním řízení. Velkou odpovědnost za průtahy má Vrchní soud v Praze, protože opakovaně vracel případ Městskému soudu v Praze a pak vynesl ještě k tomu nezákonný rozsudek, který musel zrušit Nejvyšší soud. Vrcholem pak byla amnestie pro pachatele s odůvodněním, že jejich potrestání po tak dlouhé době by bylo nespravedlivé.
Kde je ale spravedlnost pro poškozené klienty? Proto jsem se rozhodla za část z nich ze sdružení Maják podat 60 žalob proti ministerstvu spravedlnosti a žádala jsem odškodnění za průtahy v řízení. Když má být kvůli průtahům pardon pro pachatele, musí být také odškodnění pro oběti. Dosud to však ministerstvo spravedlnosti odmítá a dokonce ignoruje nálezy Ústavního soudu. Podle nich má každý právo na spravedlivý proces, přičemž k tomu patří i vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Přitom délka řízení bývá nejčastěji způsobována právě nekonečným soudním ping-pongem, za který justice a stát nesou odpovědnost.
Premiér Babiš teď tvrdí, že kromě zprostředkování jednání mezi konkursním správcem a lidmi, kteří bydlí v Horoměřicích, nemůže udělat pro poškozené klienty nic. Argumentuje, že lidé utopili peníze i v řadě jiných projektů a není možné všechny odškodnit. Prý stačí pro lepší pocit klientů, že se stát a vláda o to zajímá.
Trvám na tom, že to nestačí. Klienti H-Systému nepožadují, aby stát platit škody za pachatele. Stát by ale měl zajistit, aby škoda byla uhrazena z prodeje majetku pachatele. Dále klienti požadují to, na co mají podle zákona a ústavy právo. Stát, který není schopen zajistit, aby soudní řízní netrvala nekonečně dlouho, musí nejen klientům H-Systému, ale komukoli dalšímu uhradit nemajetkovou újmu způsobenou porušením práva na spravedlivý proces. To, že se to neděje, je ostuda tohoto státu.
V tom může okamžitě premiér Babiš zjednat nápravu. Vláda by měla uložit ministru spravedlnosti, aby konečně začalo ministerstvo spravedlnosti respektovat právo lidí na náhradu za porušení práva na spravedlivý proces a nálezy Ústavního soudu. Když bylo možné odškodnit bez pravomocného rozsudku na základě dohody se státem poslance ODS Marka Šnajdra, Ivana Fuksu a Petra Tluchoře částkami přes půl milionu korun, je možné a zákonné odškodnit za průtahy v řízení klienty H-Systému.
Článek byl zveřejněn v Lidových novinách 1.8.2018
Rozhodnutí Nejvyššího soudu o vyklizení části klientů H-Systému z domů v Horoměřicích se stalo doslova rozbuškou. Otevřel se tak znovu případ jednoho z největších podvodů spáchaných na tisícovce klientů, kteří přišli celkem o 1 miliardu korun, v průměru každý klient přišel o 1 milion korun. Proto tato kauza měla i tragické dopady, onemocnění, rozpady rodin, sebevraždy. Nemělo by uniknout pozornosti, že poškozenými klienty H-Systému nejsou jen lidé bydlící v Horoměřicích, ale stovky dalších, kteří ani nedostali možnost si dům dostavět a přišli o mnohdy celoživotní úspory, za které si chtěli pořídit základní potřebu bydlet. Tito lidé zatím z konkurzu dostali zpět pouze 10 procent z vložených peněz a už 20 let čekají na spravedlnost.
Má-li se vyřešit kauza H-Systém, musí se připomenout její průběh a pojmenovat hlavní viníci. Jsou to především manažeři H-Systému Petr Smetka, Jaroslav Eliáš, Jaroslav Vítek a Ladislav Tůma, kteří vylákali od lidí podvodem peníze. V každém režimu se najdou takoví podvodníci, stát není schopen zabránit páchání zločinu. Ale když už se to stane, je jeho povinností podvod vyšetřit, potrestat pachatele a zajistit jejich majetek, aby z něj mohly být odškodněny oběti. V tomto směru však stát totálně selhal a to selhávání trvá doteď!
Přestože byla všem čtyřem pachatelům prokázána vina a byli odsouzeni k vysokým trestům, tři z nich omilostnil prezident Václav Klaus. Policie nebyla schopna dohledat 2 miliardy korun, které z H-Systému zmizely, a to nejen od klientů, ale i od Komerční banky. Nepochybně část peněz skončila u lidí blízkých politikům, včetně lidí kolem Miloše Zemana. Státní zastupitelství zajistilo alespoň část majetku hlavního pachatele Smetky, z něhož měla být uhrazena škoda poškozených. Na základě nezákonné dražby byl majetek vyveden mimo jejich dosah a poškození z něj zatím nedostali ani korunu. Odpovědnost nese mimo jiné Obvodní soud pro Prahu 1 a exekutor. Policie tak dlouho odkládala trestní oznámení, až se případ promlčel.
Justice namísto toho, aby zločin pomohla rychle odhalit a zajistila, aby pachatelé uhradili škodu způsobenou obětem, přehazuje si tento případ neuvěřitelně dlouhou dobu: trestní řízení trvalo 13 let, konkurz trvá 20 let, 12 let se vede spor o majetek zajištěný v trestním řízení. Velkou odpovědnost za průtahy má Vrchní soud v Praze, protože opakovaně vracel případ Městskému soudu v Praze a pak vynesl ještě k tomu nezákonný rozsudek, který musel zrušit Nejvyšší soud. Vrcholem pak byla amnestie pro pachatele s odůvodněním, že jejich potrestání po tak dlouhé době by bylo nespravedlivé.
Kde je ale spravedlnost pro poškozené klienty? Proto jsem se rozhodla za část z nich ze sdružení Maják podat 60 žalob proti ministerstvu spravedlnosti a žádala jsem odškodnění za průtahy v řízení. Když má být kvůli průtahům pardon pro pachatele, musí být také odškodnění pro oběti. Dosud to však ministerstvo spravedlnosti odmítá a dokonce ignoruje nálezy Ústavního soudu. Podle nich má každý právo na spravedlivý proces, přičemž k tomu patří i vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Přitom délka řízení bývá nejčastěji způsobována právě nekonečným soudním ping-pongem, za který justice a stát nesou odpovědnost.
Premiér Babiš teď tvrdí, že kromě zprostředkování jednání mezi konkursním správcem a lidmi, kteří bydlí v Horoměřicích, nemůže udělat pro poškozené klienty nic. Argumentuje, že lidé utopili peníze i v řadě jiných projektů a není možné všechny odškodnit. Prý stačí pro lepší pocit klientů, že se stát a vláda o to zajímá.
Trvám na tom, že to nestačí. Klienti H-Systému nepožadují, aby stát platit škody za pachatele. Stát by ale měl zajistit, aby škoda byla uhrazena z prodeje majetku pachatele. Dále klienti požadují to, na co mají podle zákona a ústavy právo. Stát, který není schopen zajistit, aby soudní řízní netrvala nekonečně dlouho, musí nejen klientům H-Systému, ale komukoli dalšímu uhradit nemajetkovou újmu způsobenou porušením práva na spravedlivý proces. To, že se to neděje, je ostuda tohoto státu.
V tom může okamžitě premiér Babiš zjednat nápravu. Vláda by měla uložit ministru spravedlnosti, aby konečně začalo ministerstvo spravedlnosti respektovat právo lidí na náhradu za porušení práva na spravedlivý proces a nálezy Ústavního soudu. Když bylo možné odškodnit bez pravomocného rozsudku na základě dohody se státem poslance ODS Marka Šnajdra, Ivana Fuksu a Petra Tluchoře částkami přes půl milionu korun, je možné a zákonné odškodnit za průtahy v řízení klienty H-Systému.
Článek byl zveřejněn v Lidových novinách 1.8.2018