Tlustá čára za zločiny bere lidem víru ve spravedlnost

23. 05. 2018 | 22:23
Přečteno 4083 krát
Za komunistického režimu bylo beztrestně napácháno mnoho zločinů, a když už bylo možné je vyšetřovat a viníky stíhat, tak se udělala tlustá čára za minulostí a téměř nikdo za zločiny nebyl potrestán. Téměř třicet let od roku 89 přineslo nové zločiny a podvody, ale těch případů, které skončily do ztracena, je příliš mnoho. To fatálně podlamuje důvěru lidí v právní stát a demoralizuje.

Rozhovor Jaromíra Soukupa s Andrejem Babišem na TV Barrandov na konci dubna prošel téměř bez pozornosti. To by ale byla chyba, protože stál za to. Premiér čelil dotazům, jak to, že tady je spousta miliardářů, kteří zbohatli na kšeftech se státem, a nikomu se nic nestalo. Padla jména celé řady kauz a lidí: privatizace OKD a Zdeněk Bakala, kauza Vidkun, David Rath, prodej dolů Mibrag v Německu, Balkánská expanze ČEZu, Martin Roman, Pavel Tykač, solární baroni. A nikomu se nic nestalo. Máme sice zákon o prokazování původu majetku, ale velcí hráči zůstali stranou.

Andrej Babiš měl vysvětlit, jak to je možné, když lidé považují stále korupci za jeden z největších problémů a miliardáři a milionáři, kteří rozhodně nezbohatli jen díky své píli, ale především díky dobrým kontaktům se státem a jeho představitele, si v klidu užívají svého bohatství. Pro obyčejného člověka je velmi demotivující, pokud on musí všechno zaplatit do poslední koruny, stát mu nic neodpustí a stále vymýšlí nové a nové povinnosti a regulace. Naproti tomu miliardáři nemusí dodržovat nic a nemusí se obávat ani trestu, ani že by o své miliardy mohli přijít.

V pořadu zazněla slova současného premiéra stará sedm let: „Naše země se změnila v Palermo, v němž vládne mafie, korupční systém v Česku po roce 2006 tak zbytněl, že umožňuje rozkrádat státní majetek po miliardách. Do systému je zapojena i policie a justice a je čas začít proti tomu bouřit.“ Co s tím udělal Andrej Babiš, ptal se Jaromír Soukup. A premiér reagoval vskutku překvapivě: „Je to všechno pasé. Nešel jsem do politiky proto, abych řešil tu minulost, nejsem schopen to řešit. Máme tady nezávislou justici. Nejsem za to odpovědný, nemám vliv na státní zástupce, na soudy, ani na policii. Já to nechci řešit. Jsme 21. nejšťastnější národ na světě. Máme se dobře, žijeme v krásné zemi, jsme 6. nejbezpečnější země na světě. To chci řešit. Já ani nevím, kteří jsou ti velcí korupčníci. Není na mě, abych řešil staré kauzy, to je úkol úplně jiných orgánů.“

Vyjádření Andreje Babiše je pozoruhodné. Znamená to tedy, že se s velkými rybami a miliardovými podvody nic dělat nebude? Že to vládu ani jejího premiéra nezajímá?

Vpodstatě se opakuje starý příběh z počátku 90. let. Za komunistického režimu bylo beztrestně napácháno mnoho zločinů, a když už bylo možné je vyšetřovat a viníky stíhat, tak se udělala tlustá čára za minulostí a téměř nikdo za zločiny komunismu nebyl potrestán, nebyly ani odhaleny mechanismy, jak bývalá moc uplatňovala svůj vliv na justici a jak se mohly dít politické procesy. Dokonce mnozí aktéři tehdejší zvůle vklidu dál působili na svých pozicích, politických, ve státních podnicích, v justici. Příklad za všechny: viníci smrti politického vězně Pavla Wonky ve vězení v dubnu 1988 byli parlamentní vyšetřovací komisí označeni, ale ani vláda, ani justice neudělala nic pro jejich potrestání. Co z toho zbylo? Obrovský pocit křivdy u spousty lidí, že u nás neplatí důležité pravidlo: Že za zločin přijde trest.

Nejen komunistický režim přinášel zločiny, i v tom současném lidé páchají zločiny, důležité však je, aby nezůstaly jejich pachatelé bez trestu. Máme právní stát, právo na spravedlivý proces garantuje ústava i mezinárodní úmluvy o lidských právech, ale k realizaci toho práva máme hodně daleko.

Někdo by řekl. Proč se zabývat starými věcmi? Hleďme do budoucnosti. Ale právě pro tu budoucnost musíme budovat stát, kde vládne právo a spravedlnost. Není nic spravedlivého na tom, a obyčejní lidé to velmi dobře cítí, když vlivný a vysoce postavený člověk s konexemi unikne trestu a žije v blahobytu, který si nezasloužil. Někdo jiný, bez potřebných kontaktů na vlivné činitele, když udělá chybu, za ni tvrdě zaplatí. Například administrativní chyba při schvalování veřejné zakázky může vést k odsouzení, někdo včas nezaplatil malý dluh včas a pod tíhou exekuce přijde o všechno. Takových příběhů jsem v advokátní kanceláři zažila mnoho.

Co nám to jenom připomíná? Známe to z literatury: Jean Valjean za krádež chleba byl odsouzen na mnoho let na galeje. Opravdoví zločinci měli přístup na dvůr panovníka. Mezi lidmi se říká, kdo ukradne tisíce, jde do vězení, kdo ukradne miliony či miliardy, koupí si stát a spravedlnost je na něj krátká.

Znamená to, že se máme smířit s tím, že všechny velké korupční a podvodné kauzy skončí do ztracena, jako se to stalo se zločiny komunismu. A pokud bude někdo potrestán, pak pouze malé ryby, protože ty velké jsou jaksi nedotknutelné?

Jestli něco fatálně podlamuje důvěru lidí ve stát a demoralizuje, je to, pokud stát neměří všem stejným metrem. Těch případů, které skončily do ztracena, a přitom se týkaly různých vlivných lidí s kontakty na vysoce postavené politiky, je zkrátka příliš. A Andrej Babiš, který díky svému deklarovanému boji proti korupci získal moc, najednou nám všem říká: Čo bolo, to bolo, terazky som premiérom.

Každý nepotrestaný zločin a každá oběť, která se nedočká satisfakce, způsobuje, že lidé nevěří ve spravedlnost a nevěří tomu, že dodržování zákonů se vyplácí. Nepotrestané zločiny ukazují špatnou cestu, že se zločin vyplácí. Ne náhodou je ve všech pohádkách ukryto jasné poselství o spravedlnosti: Má smysl si vybrat těžší, ale správnou cestu. Právě ta, ač to tak na začátku nevypadá, bude nakonec odměněna a zlo bude potrestáno. V každodenním životě jsou však lidé konfrontováni s pravým opakem. Přitom stát vzniknul právě proto, aby byl schopen se bezbranného zastat a lump byl potrestán.

Současný premiér Andrej Babiš nám sdělil vpodstatě totéž, co říkal v 90. letech tehdejší premiér Václav Klaus. Oba tedy říkají, nebudeme to řešit, nebudeme se tím zabývat, není to důležité, nemáme na to vliv. To se ale mýlí. Kdo jiný než premiér a vláda by měli řešit to, zda v zemi funguje spravedlnost padni komu padni!

Ilustrujme si to na aktuálním případu OKD. Nevýhodná privatizace, na které obrovsky vydělal miliardář Zdeněk Bakala, nedodržené sliby z privatizační smlouvy, lukrativní majetky a dividendy z firmy zmizely a pak státu zůstala zkrachovaná firma, kterou stát musí dotovat. Navíc podvod spáchaný na tisících nájemníků, kteří věřili slibům vlády a nového majitele OKD, že si budou moci byty levněji koupit. Teď mohou jen přihlížet tomu, že někdo jiný obrovsky vydělal, užívá si majetků v zahraničí a oni musí platit drahý nájem. Celá kauza je jedna obrovská nespravedlnost. A premiér Babiš říká, že s tím nemůže nic dělat. To ale není pravda.

Před soud byli postaveni jen úředníci a znalec, nikoli opravdoví viníci, a už vůbec se u soudu nemluvilo o těch, kteří stáli v pozadí a královsky na tom vydělali. Jako kdyby všichni – státní zástupce, soud, zástupci státu byli poučeni, že o některých věcech v této kauze se vůbec nebude hovořit. Výsledek je tristní: malé ryby byly zproštěny obžaloby, velké ryby nebyly ani pojmenovány.

To je ale chyba státu, celého systému policie, státního zastupitelství i justice. Vláda samozřejmě nemůže vstupovat do konkrétní kauzy a říkat soudu, jak má rozhodnout, ale může pomoct případ rozkrýt, podat trestní oznámení, navrhnout zablokování majetku, je-li podezření, že byl získán nezákonně. Nic z toho se tady nestalo. Trestní oznámení podali nájemníci bytů OKD. Všechny vlády, včetně minulé a současné, jsou v této věci nečinné. Stát byl poškozený, přišel minimálně o několik miliard, ale jeho představitele to nechává v klidu, žádnou aktivitu nevyvíjejí, ani nepodnikají kroky, aby se škoda skutečně nahradila. Dokonce stát ani nevymáhá porušení povinností z privatizační smlouvy.

Můžeme si lámat hlavu nad tím, proč! Jelikož je vláda nečinná a policie a státní zastupitelství odvedly laxní práci a celý případ nerozkryly, zřídila sněmovna loni vyšetřovací komisi. To je však vždy projev selhání státu, který nefunguje a není schopen zajistit vyšetření závažného případu.

Nabízí se jeden důvod, proč všechny velké kauzy končí do ztracena. Před několika lety BIS ve své výroční zprávě tvrdila, policejní a justiční orgány jsou vystavovány značnému tlaku jednotlivých osob, zájmových skupin i příslušníků organizovaného zločinu, snažících se ovlivnit jejich činnost, většinou za využití korupce nebo klientelistických vazeb, s cílem zabránit vyšetřování. Organizovaný zločin tedy získal obrovský vliv, takže se vlastně nemůžeme divit, že jaksi „čirou náhodou“ zrovna v těch největších kauzách, kde jde o miliardy, není odpovědný buď nikdo, nebo jsou před soud postaveni řadoví úředníci nebo bílí koně.

Dokud se to nepojmenuje nahlas, nebude to téma zásadní debaty v Parlamentu, zřejmě se nic nezmění. Dál budeme svědky toho, že velké podvody a zločiny zůstanou bez trestu, když už dojde na jejich stíhání, zajistí beztrestnost viníkům milost nebo amnestie a statistiku potírání zločinnosti budeme naplňovat uspokojivými čísly o postihu drobných podvodníků. Taková Potěmkinova vesnice. Jestliže premiér této země bude říkat, že není jeho úkol to řešit, bude Česká republika rájem korupce, která má krytí v nejvyšších patrech politiky.

Aby lidé věřili státu a politikům, musí být spravedlnost slepá a musí platit - padni komu padni. Poznáme to snadno. Až na své zločiny budou doplácet i velké ryby, bude líp.


Článek byl publikován 19.5.2018 v Mladé frontě Dnes

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen korektně a slušně vedené debatě. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. V opačném případě se vystavujete riziku, že příspěvek administrátor odstraní z diskuse na Aktuálně.cz. Při opakovaném porušení kodexu Vám administrátor může zablokovat možnost přispívat do diskusí na Aktuálně.cz. Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů. Redakce Aktuálně.cz.

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Bobek Miroslav · Boudal Jiří · Brenna Yngvar · Bureš Radim C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fábri Aurel · Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Glanc Tomáš · Groman Martin H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrbková Lenka · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chlupáček Ondřej · Chromý Heřman · Chýla Jiří J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kohoutová Růžena · Kolínská Petra · Kopecký Pavel · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Novotný Martin O Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Paroubková Petra · Passerin Johana · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Pikora Vladimír · Pilip Ivan · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rath David · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vích Tomáš · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojta Vít · Vojtěch Adam · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy