Přiznám se naprosto bez nátlaku, jsem polepšený kuřák. A myslím, že na mě neplatí, že jsem tím horší bojovník proti kuřákům. Své přátele kuřáky toleruji, oni tolerují mě a dobrovolně chodí u nás doma kouřit na balkon, byť je jim nabídnut útulek uvnitř. Co mně ale vadí, je kouření v restauracích, což, jak se ukázalo v nedávném průzkumu SOS, vadí drtivé většině lidí.

Když jsem před mnoha lety po rizikovém těhotenství porodila zdravou dceru, vzal mě můj známý porodník k sobě do ordinace a ukázal výsledky své vědecké práce. Psal ji o vlivu kouření na potratovost žen. Před otěhotněním jsem kouřila celkem dost, deset, patnáct denně, ale v okamžiku, kdy jsem zjistila, že čekám dítě, jsem bez problémů přestala.
Rizikové těhotenství je děs. Nikomu ten strach několika měsíců před porodem, hrozivé obavy, zda se vám narodí zdravé dítě nebo zda se vůbec narodí, nepřeju. Ale jsou pocity, které musíte zřejmě prožít, abyste něco pochopili. V životě jsem si už nezapálila, i když přiznávám, že jsem chuť měla, zvlášť v prvních letech, minimálně stokrát.

Tohle vše se mi honí hlavou vždy, když se dočtu, jak se v další zemi unie podařilo omezit kouření, například s nástupem nového letopočtu ve Francii. Kdo tuhle zemi navštívil, ví, že Francouzi kouří (kouřili) hodně, ale stejně tak se v kavárnách, ale i restauracích kouří i u nás. Jenže tady všechny dosavadní pokusy o omezení kouření právě v restauracích narazily na silnou kuřáckou lobby. A tak neustále dokola se řešilo, co je vymezený prostor pro kuřáky, takže to dospělo do absurdních situací. Dva stoly v hospodě jsou kuřácké a vlk se nažral… Ostatní dýchají cigaretový dým a nemohou nic dělat, takže koza zůstala celá.

Časem určitě bude omezeno kouření v restauracích v celé Evropské unii, ale doufám, že my nebudeme jedni z posledních, kdo k zákazu přistoupí. Kolega, který studuje v Irsku, které bylo, pokud se nemýlím, první, kdo vykázal kuřáky z hospod, vypráví, jak tam kuřáci bez reptání chodí ven pod stříšku, kterou jim slušný restauratér nechal před svým pubem nad dveřmi nainstalovat a jsou spokojeni. Nevykouří tolik jako dřív – ale to je přeci pozitivum.
Během dvou let platnosti protikuřáckého zákona ve Španělsku prý přestalo kouřit milion dvě stě tisíc lidí, což je úžasné číslo. Kdyby se alespoň desetina povedla i u nás…

V současné situaci by bylo ideální, kdyby se povedlo do zákona dostat alespoň stavebně oddělené prostory pro kuřáky a nekuřáky v restauracích nebo vrátit se k tomu, že se během snídaně, oběda a večeře v restauraci nekouří. Jenže ani snahy zdravotníků, natož naše lobování, ani aktivity některých poslanců nestačily na sílu, kterou dokáží vyvinout výrobci hřebíčků do rakví. Uvidíme, jak dopadne nové kolo parlamentního boje o zdraví nás všech.
Volba kouřit či ne je samozřejmě svobodnou volbou každého z nás. Ale proč by si měl někdo jiný kvůli vaší cigaretě ničit zdraví? Chcete si zapálit, klidně cestou z oběda do práce (moji kolegové to tak dělají). Po dobrém obědě - dobrá cigareta – to v kuřáckém světě patří k sobě, to si i po letech ještě pamatuji. Ale proč by se tou vaší "dobrotou" měl nadýchávat i ten, kdo k ní má odpor?