Reklamační protokol č. 1
Kdybych byla vůči sobě upřímná, tak bych se do něčeho podobného nenechala nikdy uvrtat. Deník jsem si psala naposled v pubertě a v životě už jsem se k němu nevrátila. Mé dny si jsou podobné jako vejce vejci, jen ta razítka na nich bývají občas jiná. Tu větší, tu menší spotřebitelský průšvih se opakují s pravidelností, kterou by mi roční období mohla docela závidět. Ale z toho bič neupletu, to je jasné.
Takže dneska začnu obecněji - reklamuji vymahatelnost práva v téhle naší malé zemi. Když se podívám do svého počítače, najdu stovky příběhů lidí, kteří před rozhodnutím soudit se či nesoudit, dali přednost druhé variantě. Zhodnotili všechna pro a proti a došli k závěru, že to fakt nemá cenu. Na stranu proti vršili další peníze na žalobu, několikaletou možnou délku soudního sporu a také konečný verdikt soudu. Ne, že by ti nešťastníci nevěřili, že by kauza nedopadla v jejich prospěch. Příběhy jsou tak do nebe volající, že v mnoha z nich opravdu není co řešit. Ale situace je taková, že i s rozsudkem ve svůj prospěch se mohou jít za příznivých klimatických podmínek po několika letech klouzat. Pan superpodnikatel už totiž zmizel v propadlišti dějin. Rozuměj . původní provozovnu zrušil a podniká v jiném oboru a pod jiným názvem. Nikdo si na něm nic nevezme…
Zřejmě se změnila historická situace, dříve prý - podle literatury - byli lidé schopni prosoudit grunt, ať to stojí, co to stojí. Dneska kvůli pračce, ledničce v žádném případě, už vůbec ne kvůli botám na tři tisíce. Takže po několika měsících dohadování se s panem podnikatelem si dají na vztek panáka a jdou si koupit novou pračku či ledničku, pokud už to neudělali na začátku anabáze. Proč to u nás nejde jako jinde v Evropě, proč jsou naše cechy jakýmisi zájmovými organizacemi, které možná pořádají nějaké společenské akce, ale je jim úplně jedno, jakou mají jejich členové pověst? Ale vlastně, co se divím, komu tady ještě záleží na pověsti, to už je zřejmě slovo určené do propadliště dějin.
Tak jen doufám – a děláme proto v SOS, co můžeme, že se karta obrátí, že se konečně způsob na mimosoudní řešení sporů dostane do zákona a těm nejslabším, spotřebitelům, dá šanci se svého práva domoci rychle a bez dalších nákladů.
Jak to ale nakonec dopadne, je ve hvězdách.
Takže termín vyřízení své reklamace do svého dnešního reklamačního protokolu neuvedu. Zákonných 30 dní to určitě nebude, ale spokojena bych byla i s 30 týdny.
Takže dneska začnu obecněji - reklamuji vymahatelnost práva v téhle naší malé zemi. Když se podívám do svého počítače, najdu stovky příběhů lidí, kteří před rozhodnutím soudit se či nesoudit, dali přednost druhé variantě. Zhodnotili všechna pro a proti a došli k závěru, že to fakt nemá cenu. Na stranu proti vršili další peníze na žalobu, několikaletou možnou délku soudního sporu a také konečný verdikt soudu. Ne, že by ti nešťastníci nevěřili, že by kauza nedopadla v jejich prospěch. Příběhy jsou tak do nebe volající, že v mnoha z nich opravdu není co řešit. Ale situace je taková, že i s rozsudkem ve svůj prospěch se mohou jít za příznivých klimatických podmínek po několika letech klouzat. Pan superpodnikatel už totiž zmizel v propadlišti dějin. Rozuměj . původní provozovnu zrušil a podniká v jiném oboru a pod jiným názvem. Nikdo si na něm nic nevezme…
Zřejmě se změnila historická situace, dříve prý - podle literatury - byli lidé schopni prosoudit grunt, ať to stojí, co to stojí. Dneska kvůli pračce, ledničce v žádném případě, už vůbec ne kvůli botám na tři tisíce. Takže po několika měsících dohadování se s panem podnikatelem si dají na vztek panáka a jdou si koupit novou pračku či ledničku, pokud už to neudělali na začátku anabáze. Proč to u nás nejde jako jinde v Evropě, proč jsou naše cechy jakýmisi zájmovými organizacemi, které možná pořádají nějaké společenské akce, ale je jim úplně jedno, jakou mají jejich členové pověst? Ale vlastně, co se divím, komu tady ještě záleží na pověsti, to už je zřejmě slovo určené do propadliště dějin.
Tak jen doufám – a děláme proto v SOS, co můžeme, že se karta obrátí, že se konečně způsob na mimosoudní řešení sporů dostane do zákona a těm nejslabším, spotřebitelům, dá šanci se svého práva domoci rychle a bez dalších nákladů.
Jak to ale nakonec dopadne, je ve hvězdách.
Takže termín vyřízení své reklamace do svého dnešního reklamačního protokolu neuvedu. Zákonných 30 dní to určitě nebude, ale spokojena bych byla i s 30 týdny.