Soud v Českých Budějovicích ocenil aktivity vedoucích pracovníků prodejny Julius Meinl směrem k „vylepšování“ prodávaného masa a masných výrobků podmíněnými tresty. Je to hodně nebo málo?

Faktem zůstává, že soudu chyběl hmatatelný důkazní materiál, a tím nemám na mysli dobře „vyzrálé“ maso vymáchané v octové vodě, ale například výsledky policejního vyšetřování nebo závěry důkladné kontroly dozorových orgánů. Soudce naopak dospěl k názoru, že jak ruka zákona, tak kontroloři postupovali laxně… Jediné, oč bylo možné se opřít, byly výpovědi prodavaček a ty se shodovaly i v takových maličkostech, jako je přesný popis kbelíku, v němž se maso omývalo. Používal se prý také na mytí podlah…

Když se v paměti vracím cca tři roky zpátky, tak si jasně vzpomenu na telefonát spotřebitele, který se jednoho letního pátečního odpoledne ozval na mém pracovním stole. Rozčilený hlas se domáhal pomoci, protože v mrazícím pultu prodejny Meinl na Václavském náměstí (dříve Družba) se prodávaly ryby, které dílem tekly, dílem byly evidentně znovu mražené, ale dohromady nelibě voněly. Zavolali jsme na pražskou Státní zemědělskou a potravinářskou inspekci a čekali. Inspektoři dali spotřebiteli za pravdu a pak už se dominový efekt valil dál – až dospěl do Českých Budějovic. Tam se ovšem nezastavil, protože za pár měsíců se zjistilo, že v nově otevřeném hypermarketu v pražských Butovicích se podobné praktiky staly také způsobem, jak zmenšit ztráty a prodat to, co by se ve slušném obchodě neprodalo. Pokud se nemýlím, soudní spor se vleče a řezník, který na to upozornil, byl dlouho bez práce, nikdo ho nechtěl zaměstnat, protože byl TEN, který to práskl…

Od té doby je ticho. Znamená, že se už nic podobného nikde neděje, nebo že se na to nepřišlo? Protože jsme se nesetkali ani s podezřením, že by v prodejnách spotřebitelé narazili na něco podobného, nemůžeme říci, že by se něco podobného dálo a věříme tomu.

V dané souvislosti, mezi úvahami, co je málo a co moc, bych chtěla smeknout před budějovickým soudcem, který uvěřil prodavačkám a vyřkl na základě toho rozsudek. Určitě si byl vědom, že podobné věci se velmi těžko prokazují, že takové příkazy se nevydávají písemně, ale zato je naprosto jasné, že v případě neuposlechnutí je verdikt jasný – za dveřmi čekají na tohle zaměstnanecké místo další zájemci.

Právě proto mi rozsudek přijde úžasný, byť se někomu může zdát málo, ale podle mého názoru podmíněný trest a zákaz několik let pracovat v daném oboru je - v důkazní nouzi, která byla, - maximum, co mohl soud uložit. A jen doufám, že stejný cejch, jako měl onen řezník z pražských Butovic, se potáhne za těmi třemi odsouzenými v Budějovicích. Že budou mít problém sehnat v oboru práci. A když ji nakonec seženou, dají si určitě pozor, aby nevydávali podobné příkazy. Což bude nakonec to nejlepší, co z dané kauzy po tolika letech pro spotřebitele vzejde.