Já osobně bych se domníval, že ano. Avšak existují prominentní hlasy, které to popírají. Jeden z nich je PhDr. Rudolf Ströbinger (1931 - 2005) a ten druhý je JUDr. Miroslav Kopecký (1928 - 2010). Oba dospěli k podivuhodnému závěru: Nemáme žádný naprosto přesvědčivý důkaz, že by byla JUDr. Milada Horáková dne 27.06. 1950 na nádvoří pankrácké věznice popravena...

Ströbingera jsem poznal v Praze, ještě v době jeho působení, kdy byl zastupujícím šéfredaktorem „Lidové demokracie“. V roce 1968 emigroval do SRN, kde se stal redaktorem československého vysílání „Deutsche Welle“. Od roku 1975 jsem byl dopisovatelem západoberlínského rádia SFB (Vysílač Svobodný Berlín). Obě rozhlasové stanice spolu intenzivně spolupracovaly a tak jsme občas diskutovali...

Po vydání Ströbingerovy knihy „Stalins größter Schauprozess“ (Stalinův největší politický proces), 1983 v Rehau (SRN), jsem byl velice překvapen. Autor se tam sice intenzivně rozepisuje o Rudolfu Slánském, ale o Horákové se nezmiňuje ani slovem. Okamžitě jsem mu telefonoval do Kolína nad Rýnem. Ptal jsem se na důvod. Ströbinger se rozpovídal:

Chtěl prý o Horákové již v roce 1968 napsat monografii. Avšak, důkazy o jejím životě jakoby se prý „ztrácely v písku“. Její mladší sestra Věra (provdaná Tůmová) nechtěla ani o ní, ani o rodině Horákových nic vypovídat. Prý je „vázána mlčením“.

Zdálo se, jakoby Milada Horáková za sebou „pečlivě zahlazovala stopy“. Její činnost v letech 1945 - 1949 definoval Ströbinger jako činnost “doublera“ (dvojitý agent). Současně prý pracovala coby vyzvědačka pro Sovětský svaz, tak jako pro USA a Francii. Tím připomínala legendární dvojitou špionku Matu Hari v českém provedení...

Poznámka autora J. B-B: Mata Hari (pravým jménem Margaretha Zellová) byla holandskou vyzvědačkou pracující v době I. světové války pro Německo a Francii současně. Dne 15.10. 1917 byla v Paříži popravena. Rudolf Ströbinger o ni napsal vynikající publikaci “Mata Hari“ (Praha 1968).

Nejvíce mě překvapila Ströbingerova pochybnost o popravě Milady Horákové. Tvrdil, že o tom nelze nalézt vůbec nic - Její hrob neexistuje. O její urně nikde není žádný záznam. Jakousi záhadnou cestou se “ztratilo“ nejen popravčí prkno, ale dokonce i oprátka na které prý byla údajně oběšena. Kam a kdo se postaral o zmizení těchto „důkazů“, se neví. Údajný kat jménem Vladimír Trunda (později se stal vedoucím pohřební služby v Ústí nad Labem) se v roce 1968 vůči Ströbingerovi vehementně bránil nařčení, že “popravil Miladu Horákovou“. Dostal pouze odměnu 60.000,- Kčs za podpis úřední listiny jako “kat“, ale u popravy nebyl. Tu prý provedl jeho “pomocník“. Jak se tento “pomocník“ jmenoval však vedoucí pohřební služby neprozradil.

Protokol o úmrtí Horákové vystavil dne 27.06. 1950 jistý MUDr. J. Hampl. Ani tento lékař prokazatelně u popravy nebyl a tak jako v případě kata Trundy pouze podepsal protokol, který mu byl předložen. Podle Ströbingera si tím vysloužil odměnu 20.000,- Kčs.

Jako bývalému zpravodajskému důstojníkovi British Intelligence Corps (Berlin-West) se mi zde vnucuje hypotéza, že v případě Trundy (60.000,- Kčs) a MUDr. Hampla (20.000,- Kčs) se jedná o honoráře za “mlčenlivost“ (strict confidentiality). Pakliže by se tyto premisy zakládaly na faktech, znamenalo by to, že Horáková nikdy popravena nebyla.

Na můj dotaz, co by „nepopravou“ odsouzené vyzvědačky KSČ sledovala, Ströbinger odpověděl: “Fingovaná poprava musela být oficiálně provedena, jako odstrašující případ. Ve skutečnosti, ale mohlo dojít mezi USA a ČSR k výměně agentů a Horáková pod cizí identitou strávila zbytek života v Americe.“

JUDr. Miroslav Kopecký, coby člen ČSNS (po únoru 1948 ČSS) znal Horákovou osobně ještě ze svých studentských let na právnické fakultě UK v Praze. V roce 1949 byl vyloučen a odsouzen na 12 let za “pokus o převrat“. Po předčasném propuštění si členství v ČSS zachoval a spolu s bývalými předsedy Československé strany socialistické, Emanuelem Šlechtou (1948 - 1960) a Aloisem Neumanem(1960 - 1968), zastával o Horákové zdrcující mínění:

“Byla bezohlednou kariéristkou, ochotna se připojit ke komukoliv a spolupracovat s kýmkoliv, kde viděla prospěch vůči své kariéře. Nejdříve to byl Sovětský svaz a potom USA. Její výpovědi před soudem nejsou relevantní, neboť věděla, že se vše nahrává a filmuje. Chtěla se ukázat vůči národu v nejlepším světle jako bojovnice za demokracii T.G. Masaryka. Po skončení procesu, proto Gottwald veřejné promítání její obhajoby zakázal. Obával se její glorifikace. Šlechta i Neuman mi tvrdili, že popravena nebyla. Sovětská GRU jí prý odvezla do Moskvy...“
Máme zde celkem tři hypotézy: Ströbinger hovoří o možnosti transféru do USA. Kopecký hovoří o transféru do SSSR a já se domnívám, že Horáková popravena byla...
Co teď?
Ponechme nyní stranou úvahy o jejím poněkud neprůhledném charakteru a zametání stop. Transparentním faktem zůstává, že “doublerem“ (dvojité vyzvědačství) se stala a podobně jako Mata Hari byla odsouzena k trestu smrti. To je výchozí pozice. Zbývá pouze prokázat, zda byl trest smrti vykonán a pakliže nikoli, tak proč? Cui bono?

Fingovaná poprava v jejím případě by byla proveditelná pouze dvojím způsobem: Na šibenici by skončil někdo jiný, úředně vydávaný za “Horákovou“ a nebo oběť by na šibenici nezemřela. Přikláněl bych se k druhé verzi, která se doslova nabízí.

Na Horákovou byla použitá šibenice typu “prkno“. Zde nekončil odsouzenec na propadlišti (zlomený vaz), nýbrž byl popravován vleže se smyčkou kolem krku a provaz se napínal. Oběť zemřela udušením. Umírání bylo dlouhé a někdy trvalo až čtvrt hodiny. Aby se stala poprava fingovanou, stačilo by povolit lano a smyčka kolem krku se uvolnila. Odsouzenec se neudusil. Horáková by tedy přežila. To je přesto úvaha pouze hypotetická...

Kat Trunda patrně de facto u popravy nebyl. Přesto úřední záznam říká: “...katův pomocník tahal lanem za její spoutané nohy, až jí udusil.“ Kdo byl onen “katův pomocník“? A pakliže existoval, znamenalo by to, že odsouzená k trestu smrti popravena byla i když ne Trundou.

Dále je zcela transparentní, že rovněž “autor protokolů o úmrtí“ MUDr. J. Hampl u popravy nebyl. Vyplývá to z archivních pramenů, jenž jsem měl k dispozici já. Z těch lze vyčíst tato fakta: Popraveny (nebo snad - “popraveny“?) byly čtyři osoby. První byl Záviš Kalandra, druhý Dr. Oldřich Pecl, třetí Jan Buchal a teprve za ním následovala čtvrtá - Horáková.

I zde by pro přežití odsouzené hovořil fakt, že byla poslední. Jako vedoucí síla vyzvědačské sítě by měla být popravena první - to byla tehdejší praxe všude na světě. Pakliže by se jednalo o popravu fingovanou, je proto nutné přeřadit odsouzenou na místo poslední, aby se zachovala konspirace nepozorovaného úniku - tzn. co možná nejméně svědků...
J. Hampl se tam sice coby lékař neuvádí, ale ohledáním popravených na místě byl pověřen jistý MUDr. Grünwald. Tak jako v případě “katova pomocníka“, tak i v případě Hamplova náhradníka “MUDr. Grünwalda“, nelze v archivních dokumentech nic dohledat. Existence a
úlohy těchto dvou osob zůstávají záhadou...

Na druhé straně již téhož dne, 27. 06. 1950, předseda soudního senátu JUDr. Karel Trudák zaznamenává: „...těla popravených byla dopravena do Patologického ústavu v Praze.“ Kdyby tam v uváděný den dorazily místo čtyř rakví pouze tři a „popravená“ Horáková by tam chyběla, muselo by to přinejmenším vyvolat údiv. Nic takového se prokazatelně nestalo.

JUDr. Kopecký má snad pravdu, když tvrdí, že telegrafické žádosti o milost od Winstona Churchilla, Eleanor Rooseveltové a Alberta Einsteina nemohlo moskevské vedení, ani Gottwald ignorovat. Kdyby tomu tak bylo, tak tyto žádosti přicházely z USA a Velké Británie. Proč by tedy odvážela sovětská GRU Horákovou do Moskvy? Ano, takové praktiky se opravdu děly např. v případě předsedy vlády Imre Nagyho nebo maďarského generála Pála Malétera. Sama Horáková sdělila své spoluvězeňkyni, že se bojí odvozu do SSSR. Ovšem Horáková byl jiný případ než Nagy a Maléter. Pakliže by žádosti o milost moskevské vedení a Gottwald uznali, směřoval by její transfer na západ, nejpravděpodobněji do USA pod změněnou identitou. To by jí nemělo působit potíže, neboť již v době Protektorátu Čechy a Morava fungovala pod krycími jmény „Milada Králová“ a „Milada Pěkná“...

V případě transferu do USA mi chybí pádný důvod, proč by se měla americká CIA k takovému kroku rozhodnout, protože se nejednalo o jejich agenta, nýbrž o osobu, která se rozhodla z vlastní iniciativy nabídnout CIA své služby a ještě navíc šlo o “doublera“ , tím pádem o vyzvědačku pracující pro obě strany a to jak pro USA tak i pro SSSR.

Nehodlám v žádném případě argumenty Dr. Ströbingera a JUDr. Kopeckého podceňovat. Možná, že se mýlím a oni mají pravdu. Anything is possible - Všechno je možné! Já se však obávám, že Milada Horáková byla dne 27.06. 1950 popravena...