Básník a husa

20. 11. 2012 | 06:37
Přečteno 2202 krát
aneb

I mrtví spisovatelé se dokážou bránit


Někdy koncem roku 1988 přijela do Prahy teta Galja z Moskvy. Křestní jméno jsem pozměnil, titul teta nikoli, neboť to byla dávná přítelkyně naší rodiny. Znala se ještě s otcem, pamatuji se, že k nám chodívala na návštěvu i po jeho smrti a mluvila se mnou česky s ruským přízvukem, což na mě značně působilo.

Tentokrát přijela po velmi dlouhé době, oba rodiče mi už zemřeli, ale vzala s sebou i svou dceru zhruba v mém věku. Svět se prudce měnil, bylo o čem si vyprávět, odvážel jsem pak obě ženy autem kamsi do centra a přišla řeč i na Vítězslava Nezvala.

Teta Galja vyprávěla, jak se v padesátých letech v Praze potkávali, i já jsem přidal pár rodinných historek, které člověk nejlíp dokáže sdělit někomu, kdo byl kdysi u toho.

Neměla to být žádná zásadní sdělení, osudy těch, o nichž byla řeč, už se dávno uzavřely, a tak jsem oprášil i starou rodinnou zkazku o tom, jak můj otec napsal někdy počátkem padesátých let bezpochyby nedobrou sbírku básní Atomový mír a jak ji dal přečíst svému dávnému příteli Nezvalovi.

Nezval prý za ním tehdy přišel do divadla, a když se ho otec zeptal, co si o jeho nové sbírce myslí, vášnivě gestikuloval a svým typickým, trochu zajíkavým způsobem křičel: „Emilku, Emilku, to je báječný! Emilku, no to je báječný, Emilku, já to napíšu!“ A napsal podobně tematicky a ideologicky zaměřenou a v kontextu jeho tvorby značně pokleslou báseň Zpěv míru, za niž pak dostal zlatou medaili Světové rady míru.

O kvalitu obou výtvorů nám při rodinném vyprávění nešlo, ten Nezvalův byl jistě zručnější, ale od té doby se u nás v běžné konverzaci používá ona patetická věta „Emilku, já to napíšu“ vždycky, když se řeč stočí na nějaké epigonství nebo kulturní krádeže.

Teta Galja a její dcera si mou historku vyslechly a nevšiml jsem si, že by ji přijaly s nějakými rozpaky. A tak jsem přidal ještě příběh o tom, jak kdysi dávno přišel onen básník, proslulý nestřídmou zálibou v jídle, pití a konzumaci všech možných i nemožných radostí života, na návštěvu k mé babičce.

V té době byla málokdy při penězích, to víte, hospodyně v prvorepublikové domácnosti samých umělců, ale ten den zrovna pekla husu a všude v bytě to vonělo. Mladý bard nevydržel a zeptal se:
„Copak to pečete, paní Burianová?“
„Ale husu, Slávečku, chceš ochutnat?“

Podle té drsné historky Sláveček ochutnal a babička ho naivně zeptala, zdalipak chce ještě. Přikývl a dal si další kousek masa, až – nebudu to zdržovat – zlikvidoval celého ptáka a bylo po rodinném obědě.

Když jsem tuto absurdní příhodu, jejíž pravdivost už vám dneska nikdo nepotvrdí, dovyprávěl tetě Galje a její dceři, dodal jsem, že od té doby, co tu historku znám, mi je jasné, že člověk, který někomu takhle nelítostně sežere celou husu, přece nemohl napsat nic, co by stálo za přečtení. Že zkrátka ten poživačný Nezval s touhle povahou nemohl být dobrý básník...

Samozřejmě jsem to plácl hlavně proto, že mi to připadalo jako vtipné zakončení toho divného příběhu. Našinci by nejspíš záhy došlo, že když něco takového říkám o tvůrci sbírky Praha s prsty deště a dalších krásných básní, nemůžu to myslet úplně vážně, ale možná hrála roli i jistá odlišnost v tom, jak příslušníci dvou různých národů chápou vtipy.

Obě ženy se totiž výmluvně odmlčely, takže jsem pochopil, že jsem řekl něco velmi nevhodného.
Trochu zmateně jsem se rozhlédl, nejdřív se podíval na tetu Galju a pak se trochu hlouběji zahleděl do tváře její dcery. Jak to, že jsem si toho nevšiml dřív? Její dcera, v té chvíli přísná a zamračená, vypadala úplně jako Vítězslav Nezval...

Inu, i mrtví spisovatelé se někdy dokážou bránit.

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen pro korektní a slušně vedenou debatu. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. Pokud Váš text obsahuje hrubé urážky, vulgarismy, spamy, hanlivá komolení jmen, vzbuzuje podezření z porušení zákona, je celý napsán velkými písmeny či jinak odporuje zdejším pravidlům, vystavujete se riziku, že jej editor smaže.
Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů.
Libor Stejskal, editor blogů (blogy@aktualne.cz)

Sixtinský kaplan napsal(a):

Pane Buriane, výstižný popis umělců, krásná slova a fráze a jinak jenom umí sežrat zadarmo co se dá, nějaká společenská empatie a snaha být užitečný naprosto chybí.
Ale umějí v tom chodit - odtud odvozen název umělci. V minulých stoletích byl ovšem umělec ten kdo uměl něco přínosného
20. 11. 2012 | 06:44

Ládik!!! napsal(a):

To ještě byly domácí husy. Dnešní husu z Kaufu by nežral žádný národní umělec. Snad jedině Rath. Kdoví, jestli četl dnešní Insider...
20. 11. 2012 | 06:58

Drzá zrzka napsal(a):

I husa může inspirovat básníky.
20. 11. 2012 | 07:30

Ládik!!! napsal(a):

Teď mě napadlo, proč se říká "potrefená husa". Trefil se do ní Nezval.
20. 11. 2012 | 07:34

Targus napsal(a):

To Jan Burian:

Jsem čekal, že na konec přihodíte báseň Kybernetická válka, abyste odčinil dědičný hřích.
A vy nic.
Dost možná, že na to nemáte. A že nemáte ani někoho známého, kdo by to sesmolil za vás.
A jinak jsem si všiml, že Nezval sežral, na co přišel a vy se zas vyžíváte v kopání do mrtvol. Opravdu nic jiného neumíte? Na tzv. umělce mi to přijde jako dost slabá výbava.
20. 11. 2012 | 07:39

kroupa napsal(a):

Sebekritika do vlastních "uměleckých" řad??? Už i Burian prozřel že tolik parazitů nemůžeme uživit??
.
Když ta husa byla z vašeho, je zle,. Když se prožírá husa za peníze daňových poplatníků, to už tolik nevadí Buriane???
20. 11. 2012 | 07:56

Anna napsal(a):

Nevím, proč mi to připomnělo Vaši píseň, pane Buriane:

PÍSEŇ STRAŠLIVÁ O TOM VELKÉM DIALOGU,
KTERÝ NASTAL V ČECHÁCH L.P. 1989,
ALE NE S KAŽDÝM

Moje máma říkávala:
My jsme rodina
Príma čupr nóbl lidi
Žádná spodina!

Vem si hochu lopatičku
Na písku si stav
A když přijdou kamarádi
Jen s někým se bav

S Frantou ne
S Karlem jo
S Honzou ne
A s Jirkou teprv ne!

Bortí se mi zámky z písku
Já však mám svou čest
Nebavím se skoro s nikým
Zpívám o sto šest

S Vaškem ne
S Láďou jo
S Lojzou jo
A s Lubošem už ne!

Moje vlastní děti praví
Tati ty jsi cvok
Když furt mluvíš sám
To není žádnej dialog!

S Vaškem ne
S Gustou jo
S Joskou ne
A s Milošem tuplem jo!

Přestaňte mi děcka dělat
Z pískoviště chlív
Dialog je když teď mluvím
Jinak nežli dřív

S Ludvíkem ne
Se Sašou ne
S Vasilem ještě jo
S Michalem radši ne!
S tebou jo!
S tebou ne!
S někým jo
A s každým hned tak ne!

http://www.janburian.cz/index.php?node=119&catid=187&id=807
20. 11. 2012 | 08:05

Targus napsal(a):

To Jan Burian:

Ještě se vrátím k předminulému blogu, nepřipadlo mi účelné odpovídat po návratu ze zahraničí několik dnů po tom, co se debata uzavřela.

Políček neboli symbolická facka je skutečně součástí světové kulturní historie, když ještě byla pravidla a ta se ve slušné společnosti ctila. Následoval souboj.

Souhlasím. Potom se ovšem neumíte správně písemně vyjádřit, protože jste v blogu psal o tom, že Erenburg dostal zasloužených pár facek.
Rozhodně mi nepřijde termín "zasloužených pár facek" jako kavalírská výzva na souboj, spíše jako normální hospodská nakládačka. Čímž nechci tvrdit, že dotyční neudělali správně.
20. 11. 2012 | 08:12

JAHA napsal(a):

Ad: autor
Pekna, dobre napisana a poucna prihoda.

P. S. Niektore vykriky nickov davaju tusit tiez pribuznost s opisovanym umelcom☺.
20. 11. 2012 | 08:14

klas napsal(a):

Jo, zadarmo se naž .. papat, to naši "umělci" umějí báječně. Ale být něčím užitečný, něco umět, tom už je horší, že Buriane
20. 11. 2012 | 08:34

Yosif K napsal(a):

Wer kennt er kennt......
20. 11. 2012 | 08:35

dennis napsal(a):

Kazdy clovek je tvoren tak roztodivnymi schopnostmi a sklony, temperamentem nejruznejsi pruraznosti, projevy zdvorilosti i uprimnosti, ze je az s podivem, ze existuji pratelstvi mezi (nikoli narody, ale) mezi lidmi. Neni pochyb o tom, ze vyrazne osobnosti a jeste k tomu lide s tvorivou schopnosti dovedou zaujmout pestrou skladbou osobniho charakteru. Dokonce jsem si vsiml prave v diskusich, ze jsou mi treba sympaticke ruzne dvojice lidi, kteri se navzajem prudce nesnaseji. Take jsem si vsiml, ze nejen sympatie a nebo prosty zajem pritahuje divaky nebo debatery, ale dokonce zast' a bytostny odpor dovedou pritahovat. A dokonce dovedou otevirat dusi a davat pruchod citum i slovum, za ktere by se titiz lide na verejnosti hluboce stydeli.

Osobni poznamka pro autora blogu: Vazeny pane, na Vasi laskavou nabidku, ze Vam mohu napsat email, jsem reagoval pozitivne. Jenom nevim, zda tim mel skoncit nas dialog, nebo se moje elektronicka adresa proste stala opet necitelnou. Je-li mlceni tou odpovedi, kterou jsem mel dostat, pak ji tedy prijimam. Dennis
20. 11. 2012 | 09:28

marxík napsal(a):

Autore,
příště zavzpomínáte na nedokonalosti dramatika Vendelína Havla?
Myslím, že se budou mračit jiní týpci, a vaše teta ožije.

I přes vaši úpornou snahu jsem toho názoru, že Sláveček nám více dal, než si sám poživačně vzal. Což se např. o Vendelínovi říct nedá.
20. 11. 2012 | 10:14

Xavier napsal(a):

Jestli jsem to dobře pochopil, tak pokračovatelku básnického rodu Nezvalů máme hledat někde v Moskvě. Nevíte, zda má k básnění sklony?
20. 11. 2012 | 10:19

vico napsal(a):

Zvláštní příběh...I když nejsem Rus a na český způsob humoru jsem zvyklý, tak se reakcím těch Rusek nedivím.

Obě vzpomínky na Vítězslava Nezvala totiž v jádru úsměvné nebyly. Možná byly pravdivé, ale skoro mi uniká smysl, proč cítil Burian až tak velké nutkání těm ženám pana básníka zošklivit.Zpěv míru byl tedy plagiát - zřejmě i Emílka napadlo :

aby se muž směl v kole točit
a zdravá žena dítě počít
do starodávné kolíbky

a Vítek ho zákeřně předběhl, byť svou loupež poškozenému s neuvěřitelnou naivitou avizoval.

Horší už byla ta druhá "ojínělá vzpomínka".

Představa rodiny, která prakticky nemá co do huby a celý rok se těší na posvíceneckou husu, kterou však básník sežral a jen kosti nechal, až fyzicky bolí. Poživačné monstrum se odkolébalo a u Burianů se zas podával chléb s margarinem...

Jakýsi humor v detailech by se našel, ale převažuje metanol nad etanolem. Rusové prý alespoň chlastaj a jed vyváží stakanem vodky.
20. 11. 2012 | 10:42

resl napsal(a):

Rus je pohostinný a to ve velkém, takže stížnost na sežrání husy, berou jako lakotu hostitele. Měla mít ty husy dvě a nebo ji nenabízet. Čech je přehnaně skromný a na otázku "nedáte si husu, chlebíček ?", reaguje zavrtěním hlavy a pak se divý, že mu není vícekrát nabídnuto. Ta předpona "ne" při nabízení je potvora a myslím, že se užívá pouze v naší kotlině.
20. 11. 2012 | 11:03

janburian napsal(a):

Pane Dennisi,
omlouvám se za zpoždění, ale byl jsem teď pracovně dva gtýdny v cizině a opravdu jsem neměl čas na normální odpověď. Doufám, že se k ní dostanu co nejdřív. Srdečně zatím zdravím JB

Pro Xaviera:
Nevím, o té doby jsme se nepotkali. Ale řekl bych, že je to dosti pravděpodobné. Nezvalův syn Robert byl také básníkem.

Po Vico:
Možná jste na český způsob humoru zvyklý, ale někdy prostě nějaký druh humoru člověku nesedí. Máte na to právo, chápu Vaši reakci a i když s Vámi nemohu souhlasit, díky za Váš názor. Jan Burian
20. 11. 2012 | 11:11

janburian napsal(a):

Pro Annu:
Já také nevím, proč Vám to připomnělo mou píseň. Až na to přijdete, budu rád, když mi to sdělíte. Děkuji a zdravím. Jan Burian
20. 11. 2012 | 11:13

nasliním a jedu napsal(a):

Pane Buriane
váš odpor k Nezvalovi mi konečně vysvětlil, proč vaše vlastní poetické výtvory mi vždycky připadaly stranou a tak trochu vlažné. Abych použil slova zlidovělého.

Nezvala jsme dokázali s kamarády na střední škole dlouze recitovat zpaměti bez toho, že by to po nás někdo chtěl.
Najděte mi dneska jednoho takového.

Byla normalizece a dobře jsme věděli, jakou měl za sebou kariéru.
Ten Zpěv míru nás ve škole nutili memorovat a bylo nám to jedno. Každý někdy napíše sračku. Majakovskij se kvůli tomu zastřelil a Jesenin oběsil.
Nezvala jen kleplo. Tak to chodí.

Prostě jsme v těch sedmdesátých letech byli zvykali na to, že i lidé, kterých si vážíme občas šlápnou do zhmotnělé psí lásky.
Jednoho dne Essex vrazí do královniny ložnice a vidí ji bez vlasů, bez šminky a se sifylitickými fleky.
Z hrdiny se stane padouch. Tak je to i s husami.

Nebudu nijak obhajovat poživačnost básníků a pitvat pitomou českou vlastnost říkat někomu "vem si ještě" když mám strach, co starýmu dám k večeři.

Ale co se plagiátu týče, musel bych báseň vašeho pana otce znát. Mám někde na půdě Básnické almanachy asi 1953-1958 jako dokumenty doby, ale nepolezu pro ně. Většina toho je prostě odpad, i věci z období tzv. II. tání.
Rodinné historky jsou kořením života a lidé (zvláště od doby, co se nebudují domy s pavlačemi) si je s gustem přečtou.

V okamžiku, kdy z nich vypravující začne vyvozovat dalekosáhlé závěry, přejdou posluchači od zlomyslného smíchu k úvahám v druhému plánu.
Valná většina literátů je samozřejma toho druhu, že mají své silné stránky (někteří ani tak), ale na nějaký Olymp to prostě nedá.
Být přítomen delšímu večírku skupiny lidí s touto společnou úchylkou je pro nás, normální, maličko nesnesitelné. (Občas si to dopřeji, ale už zřídka. Zrovna mě bolí plíce z toho, jak jsem asi před týdnem musel prokládat panáky cigaretmi, abych zůstal na výši situace. Jsem už pomalu čtyřicet let nekuřákem. Na dalších pět let literáty nemusím.)

Takže husa a Atomový mír (Zpěv míru je titul z maličko jiné kategorie, a to nechci být jízlivý) nebo Atomové housle či co, je fajn. Že si Nezval zcela samozřejmě myslel, že to napíše o mnoho líp je součást jeho povahy a po dlouhou dobu to tak prostě bylo.
Kdyby mu váš ctěný pan otec jednu vlepil a řekl: "Ne Víťo, teď jsem u lizu já", byl by chlap. Bez ohledu na do hrobu se táhnoucí uražené ješitnosti.

Takhle prostě zbylo na vás, pokoušet se z obrů dělat trpaslíky. Možná tam na severu, kam pořád jezdíte to je běžné řemeslo. Odina někam zakopali ale trollů mají zásoby.
Ještě ne chytit a rváti si z cizího
A už přece
Abych si vypůjčil z BÁSNÍKA s také trochu křivolakým osudem.
20. 11. 2012 | 11:26

Bestia triumphans napsal(a):

Vida, a pak se říká "mám hlad jako herec".
Kdepak, jako básník...
20. 11. 2012 | 11:30

Baba napsal(a):

V dnešní době se děti ve škole básním zpaměti neučí. Našinec neumí posoudit, stanovují-li to školní osnovy anebo to je v kompetencí učitele. Ve světě jsou prý oblasti buď více memorovací nebo více aplikovací a deduktivní. Získat dobrou vůli jako zboží lze nejen v současnosti vysoké specializace.
20. 11. 2012 | 11:37

janburian napsal(a):

Pro Nasliním a jedu:
Napsal jsem:
"Našinci by nejspíš záhy došlo, že když něco takového říkám o tvůrci sbírky Praha s prsty deště a dalších krásných básní, nemůžu to myslet úplně vážně, ale možná hrála roli i jistá odlišnost v tom, jak příslušníci dvou různých národů chápou vtipy."

A k Vašemu komentáři musím jen dodat, že jsem zřejmě nedomyslel, že se to může týkat i příslušníků stejného národa. Proč prosím po přečtení tohoto hned mluvíte o odporu k Nezvalovi? Nebo jste tento odstavec nečetl?
Nerozumím Vám.
S pozdravem Jan Burian
20. 11. 2012 | 11:41

Jan V napsal(a):

To je pravda, čecháčkovské specifikum, nabízím a čekám že ten druhý odmítne a já budu vypadat jako štědrý dobrák. Všude jinde jsou pohostinní a když nabízí tak od srdce. O rusech platí 2 x
A jinak, nenažranost umělců a přitom žádné ohledy a empatie, natož přemýšlet čím by mohli být užiteční, to je hodně typické
20. 11. 2012 | 12:06

resl napsal(a):

pro "nasliním a jedu",
dobře napsáno.
20. 11. 2012 | 12:22

nasliním a jedu napsal(a):

janburian
Protože jsem to přečetl jako alibismus.
Protože žiju ve státě, kde organizace, která má pomáhat lidem v nouzi kontroluje, co si MYSLÍ učitelé dějepisu.
Možná jste opravdu hodně nepřítomen v téhle smutné zemi.
20. 11. 2012 | 12:25

michal napsal(a):

>nasliním a jedu:
"Najděte mi dneska jednoho takového." Znáte např. jistého Jiřího Suchého?
20. 11. 2012 | 12:42

Anna napsal(a):

"O kvalitu obou výtvorů nám při rodinném vyprávění nešlo, ten Nezvalův byl jistě zručnější, ale od té doby se u nás v běžné konverzaci používá ona patetická věta „Emilku, já to napíšu“ vždycky, když se řeč stočí na nějaké epigonství nebo kulturní krádeže."


E. F. Burian - Atomový mír
http://www.sorela.cz/web/articles.aspx?id=41

Vítězslav Nezval - Zpěv míru
http://www.sorela.cz/web/articles.aspx?id=45
20. 11. 2012 | 14:26

janburian napsal(a):

Pro: Nasliním a jedu
Já si vážím Vašeho názoru, jen prosím čtěte to ne jako alibismus, ale normálně.
Jan Burian
20. 11. 2012 | 14:31

Baba napsal(a):

Humor má co dělat s intimitou, pouvažujete, jak se to má s humorem a synchronizací.
20. 11. 2012 | 16:16

bzíl napsal(a):

Chybí u toho už jen Adolf Hofmeister.Cože o něm se přestalo úplně psát,dříve přítel všech umělců,copak? Nebo Hoffmeister,sorry ?
20. 11. 2012 | 16:57

Baba napsal(a):

Humor, synchronizace a intimita jsou součástí profese pana Buriana, ale otiskuje-li aktuálně.cz jeho předem napsané články, tak asi hned tak neodpoví.
20. 11. 2012 | 17:06

No co napsal(a):

Autor,

nebylo to náhodou devět měsíců před vaším narozením? Také jste básník. A co podoba?
20. 11. 2012 | 20:41

šašek z Jihlavy napsal(a):

V Písmu je věta, že komu bylo hodně dáno, od toho bude hodně požadováno. Myslím, že např. Jaroslav Seifert se tohoto pravidla zhostil se ctí. Nezval i E.F. Burian se z nějakého důvodu rozhodli sloužit myšlence komunismu, což je škoda, hlavně jejich. Zajímalo by mne, jak se na toto selhání dívali ke konci života, nebyli to tehdy žádní zajíci, museli vědět, s kým se to zapletli. Určitě se osobně znali i s takovým baziliškem, jako byl Václav Kopecký, cožpak jim ten ničema nevadil. Nebo např. politické procesy! To už muselo být všem jasné, co je to za režim. Že by strach? Asi ano, padaly i jiné hlavy. Možná ani Jan Burian nezná na tyto otázky odpověď.
V této souvislosti mě napadá parafráze na Nerudu: Je slabost otců špatný los pro syny, však chceš-li ctěn být, poper se s tím sám!
20. 11. 2012 | 21:46

janburian napsal(a):

pro Šaška:
Jen pro infomaci. Letos vyšla moje pětisetstránková monografie E.F.Buriana nazvaná Nežádoucí návraty E.F.Buriana. Pokud by Vás to zajímalo, našel byste tam odpovědi na své otázky. Myslím, že je to dosti dramatický příběh...
Děkuji za Váš názor a zdravím.
Jan Burian
20. 11. 2012 | 22:49

jepice napsal(a):

Roztomilá historka, pane Buriane.
Pokouším se představit kyselý výraz na masité básníkově tváři nasazené na těle ruské dámy.
Nezval byl skutečný bohatýr. Co se týče velkých jedlíků, v naší rodině se tradují pověsti o prapradědečkovi. Ale před vámi popsaným výkonem jeho sláva bledne. Protože pradědeček prý říkával, že husa je blbý pták. Pro jednoho je jí na jedno jídlo moc a nadvakrát málo.
20. 11. 2012 | 23:50

už mě to nebaví napsal(a):

Jak Burian a Dědeček 23 let po pádu režimu s ním resp. sami se sebou bojují...Kdybyste za normalizace nedělali kompromisy Vy dva a Rejžek,tak už se budete věnovat současným problémům této kreptokracie a ne neustálým odklońováním pozornosti jinam...To je spíše pro psychoanalytika,ale Vy jste stále veřejně aktivní-Pen,Rozhlas,LN a je mi už někdy za Vás trapně,protože jsem Vás měl za normalizace rád...Dobrou noc!
21. 11. 2012 | 00:39

janburian napsal(a):

Pro Už mě to nebaví:
Hlavně nedělejte ty kompromisy. Prostě se normálně podepište celým jménem, napište nám, jakej jste byl a jste frajer. A my vám pak odpovíme, jestli Vás ještě máme rádi nebo ne. Takhle je to trapas a člověk má pocit, že se sebou nějak bojujete a odkloňujete pozornost jinam :-)
Dobrý den!
Jan Burian
21. 11. 2012 | 10:14

vosk napsal(a):

Jan V včeta 12,06 jasná pravda, jeden z mála
21. 11. 2012 | 12:09

už mě to nebaví napsal(a):

J.Burian. Kdo je to My? Za bolševika jsem byl stále stejný jako teď,jen s tím rozdílem,že mi ONI sebrali pas,a tak jsem nemohl ani do NDR. Žádný hrdina,jen obyčejný člověk se svědomím. Vzúpomínka na Vás. Byl jsem v Ondřejově na minifestiválku tzv. zakázaných zpěváků a Vy jste mě vzal Volhou do Prahy,tak ještě jednou díky! Auto nemám dodnes,ale již nestopuji.. Doufám,že Vy se na mě nebudete zlobit,když se nepodepíši? Není to tady teď povinnost? Měl jsem Vás rád,dnes už ani nevím,jakou děláte muziku,protože Vaše sloupky v Rozhlase a cestování překryly Vaší event. muzikantskou činnost,jestli nějaká je... Ale vypadáte pořád dobře a spokojeně a ani to veganství Vám na úsměvu neubralo! Buďte zdráv a díky za ten stop,před 27 roky!
21. 11. 2012 | 12:22

janburian napsal(a):

Pro Už mě to nebaví
"My" byl fór. Upřímnost za upřímnost: neznáte moje písničky ani desky, protože "vás nebaví" chodit na koncerty a v rádiu to nevysílají. /kromě Rádia 1). Moje sloupky v rozhlase a cestování (provádění turistů, abych nemusel dělat blbé komerční ústupky) pro Vás logicky překrývá to, co není vidět. Ale v pohodě jsem právě proto, že mě to nežere. Scházíme se s podobnými "ztroskotanci" na večírcích Osamělejch písničkářů v Kaštanu, jednou za rok máme festival, koncertů je pořád dost a kdo chce, tak si to najde. Víc dělat nemůžete, když si chcete uchovat svobodu. Myslím, že to máme podobné, jenže mě to pořád baví. To všechno jen na vysvětlenou. Taky buďte zdráv a jak říká Sládek v Audienci: Nebuďte smutnej :-)
JB
21. 11. 2012 | 12:35

Oslýk s divným pocitem napsal(a):

Pane Burian,
zdá se, že nejen vaši kritikové mají z historky divný pocit. Nejen ty dvě ruské dámy.
Zas jindy, a možná lépe.
21. 11. 2012 | 13:52

už mě to nebaví napsal(a):

J.Burian. Děkuji. A prosba. Přemluvte K.Diepolda,ať něco natočí,abych si ho mohl občas pustit...
21. 11. 2012 | 13:59

Jarmila napsal(a):

Buriane, ty blogy jsou opravdu stále více kecy kavárenského povaleče který neví co by ještě tak....
Když hostitel nabídne husu, ve světě je normální že když někdo nabízí, beru to jako poctu a jím. Zejména Rusové jsou pohostiní a upřímní, netrpí na to pokrytectví kdy čecháčci nabízí a doufají že si nikdo nevezme a oni budou vypadat jako dobráci / Ta česká věta ---ale nedělejte si škodu...-
A že umělci vynikají snahou zadarmo se přiživit - to už tu pár lidí také napsalo
22. 11. 2012 | 08:28

janburian napsal(a):

Pro Už mě to nebaví:
Když mi napíšete na můj email, pošlu Vám Karlovo demo. Určitě by mu to nevadilo. Zdravím JB
22. 11. 2012 | 09:52

Marie Kubinova napsal(a):

to jarmila
Rusove jsou uprimne pohostinni, ale zase maji tendenci nutit, nutit, nutit...az to na me bylo nasilne,hlavne piti, dost me to vadilo... Holt, na kazdem je neco. A bohuzel toto je priklad, ze se muzeme zabyvat jen hnidovinama, na velke veci nemame vliv..
17. 01. 2013 | 17:22

Přidat komentář

Tento článek byl uzavřen. Už není možné k němu přidávat komentáře ani hlasovat

Blogeři abecedně

A Arnoštová Lenka Teska B Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bízková Rut · Bobek Miroslav · Boučková Tereza · Bursík Martin C Cimburek Ludvík Č Černý Jan · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fajt Jiří · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr G Gazdík Petr · Gregor Kamil H Hamáček Jan · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Havel Petr · Havlík Petr · Heger Leoš · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hnízdil Jan · Hokeš Tomáš · Hokovský Radko · Holmerová Iva · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Horváth Drahomír Radek · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hovorka Jiří · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hůle Daniel · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chromý Heřman J Janeček Karel · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Keményová Zuzana · Klan Petr · Klíma Vít · Klimeš David · Kněžourková Tereza · Kolínská Petra · Komárek Michal · Kopecký Pavel · Kostkan Tomáš · Kostlán František · Košák Pavel · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Krištof Roman · Křeček Stanislav · Kubita Jan · Kubr Milan · Kučera Vladimír · Kuchař Jaroslav · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Lalák Adam · Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipold Jan · Lomová Olga · Ludvík Miloslav M Mahdalová Eva · Marksová-Tominová Michaela · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Mihovičová Jana · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Navrátil Vojtěch · Němec Václav · Novák Martin O Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Palik Michal · Paroubek Jiří · Payne Jan · Pecák Radek · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Peychl Ivan · Pikora Vladimír · Pixová Michaela · Poc Pavel · Pohled zblízka · Pokorný Zdeněk · Pražskej blog · Procházka Adam · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rath David · Redakce Aktuálně.cz  · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Řízek Tomáš S Sedláček Tomáš · Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Shanaáh Šádí · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sláma Bohumil · Slimáková Margit · Sobotka Bohuslav · Sokačová Linda · Sportbar · Staněk Pavel · Stanoev Martin · Stehlíková Džamila · Stejskal Libor · Stránský Martin Jan · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syková Eva Š Šefrnová Tereza · Šilerová Jana · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Štádler Petr · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel · Šumbera Filip · Švejnar Jan T Tejc Jeroným · Tejkalová N. Alice · Tolasz Radim · Tomášek Pavel · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Tošovský Michal · Tožička Tomáš · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vileta Petr · Vlach Robert · Vlk Miloslav · Vodrážka Mirek W Wagenknecht Lukáš · Wheeler Adrian · Wichterle Kamil · Wollner Marek Z Zahradil Jan · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zděnek Michal · Zelený Milan · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy