Sociální služby, bezpečnost v ulicích nebo digitalizace: vládní priority, stejně jako mnoho dalších, na nichž jsme se shodli v programovém prohlášení společné koaliční vlády s hnutím ANO. Podle návrhu rozpočtu na příští rok na to však nejsou peníze.

Mě i další ministry za ČSSD to udivilo. Programové prohlášení vlády je ambiciózní plán, jak Českou republiku posunout dopředu. Nechci, aby přešlapovala na místě, její místo je na špičce mezi nejvyspělejšími státy světa.

Například v digitalizaci státní správy, s níž deset let nikdo nepohnul ani o milimetr. Tady zaostáváme a je za pět minut dvanáct, abychom se probrali a zařadili po bok zemí, jako je Estonsko. Příští rok jen na digitalizaci potřebujeme více než miliardu, ale v rozpočtu vnitra na to není ani koruna.

Co se týče mého resortu, rozpočet hasičů a policistů na investice a provoz je stále pod úrovní roku 2010, a to teď, v době hospodářského růstu. Budeme čekat, až hasiči nedorazí k požáru nebo policisté na místo trestného činu, protože se jim cestou rozpadnou auta?

Naše vláda chce pomáhat těm nejpotřebnějším, kteří se o sebe nedokážou sami postarat nebo se ne vlastní vinou dostanou do obtížné situace. Velmi se obávám, aby se neopakoval letošní boj o financování sociálních služeb, jen možná ještě ostřejší.

Příští rok budou chybět peníze mimo jiné na příspěvky pro pěstouny, na pomoc opuštěným dětem nebo na aktivní politiku zaměstnanosti. Ministerstvu práce a sociálních věcí schází více než deset miliard. Pro mě je jako pro sociálního demokrata nepředstavitelné, že ministerstvo financí chce šetřit na dětech.

Jiný příklad: Česko dlouhodobě odmítá kvóty a jako řešení migrace prosazuje pomoc v zemích, odkud uprchlíci odcházejí do Evropy. Nechápu pak, proč v návrhu rozpočtu na rok 2020 ministerstvo financí škrtá peníze na tyto programy. Takže nikoho od migrace do Evropy neodradíme, a navíc oslabíme naši pozici v EU?

To je jen několik důvodů z mnoha, proč se v červnu ministři ČSSD zdrželi hlasování o státním rozpočtu. Není to však tak, že stojíme s nataženou rukou a požadujeme peníze, které pak rozházíme, jak často nesmyslně tvrdí pravicová opozice. Je mi jasné, že zdroje rozpočtu mají limity, ale zároveň mám stále na paměti slib občanům formulovaný ve vládním programu.

Odmítám plošné škrty, to není řešení. Politik má povinnost najít cestu, jak své sliby plnit. Hnutí ANO je odpovědné za ministerstvo financí, a věřím, že nakonec najde dodatečné finanční prostředky.

Nabízí se několik možností. Například přehodnotit příliš konzervativní a opatrnou predikci hospodářského vývoje. Nemá smysl nyní „podstřelit“ odhad růstu (a tedy i příjmů rozpočtu) a za rok se chlubit, že čísla jsou lepší. Optimističtější odhad by znamenal další miliardy do rozpočtu.

Pokud chceme plnit program a udržet zdravé veřejné finance, musíme otevřít debatu o příjmech rozpočtu a tady nabízí ČSSD pomocnou ruku. Navrhujeme zavést bankovní daň, která by mohla přinést až 14 miliard korun, nebo přehodnotit daňové výjimky, kde státu unikají desítky miliard.

Současný návrh rozpočtu na rok 2020 považuji za naprosto nerealistický. Musíme najít cestu, jak dostát našim slibům občanům České republiky.

Komentář vyšel v deníku Právo (31.7.2019)

Pokud mě chcete kontaktovat anebo chcete vědět více o mých názorech, využijte můj Twitter @jhamacek, nebo Facebook, případně navštivte mé webové stránky hamacek.cz.