Chci být při tom. Mám plán.

Motto:

„Lidé, kteří jsou dost šílení na to, aby si mysleli, že mohou vládnout světu, jsou vždycky těmi, kteří mu vládnou.

Stefan Molyneux“

Mocnář Miloš Zeman se nechal z důvodů naprostého zdraví na pár dní hospitalizovat ve vojenské nemocnici. Teď je ještě zdravější než zdravý. Žádný nemocnář. Budiž mu přáno. Nic ale netrvá věčně. I sám pan prezident už se začíná ohlížet po důstojném nástupci. Nejvíc by se mu líbil Andrej Babiš. Kandidaturu prý zvažuje ex-ministr Vladimír Dlouhý nebo odborový předák Josef Středula. Sázkové agentury už vypisují kurzy. Není na co čekat. Jdu do toho. Mám ty nejlepší předpoklady. Jsem lékař (ty mají lidi rádi, věří jim), vzdělaný, moudrý, laskavý, obětavý, charismatický, mediálně známý. Schází jen poslední krok. Musím o tom přesvědčit voliče. Vím, jak na to. Mám plán.

Nejdřív musím založit politickou platformu. Nesmí to být klasická strana (těch mají lidi plné zuby). Lepší je hnutí. Důležitý je název. Aby z něj i největší pitomec pochopil, že budu hájit národní zájmy, že jsem vlastenec. Napadá mne Trikolóra. Vůbec přitom nevadí, že jsem cizinec, třeba Slovák nebo Japonec. Cizinec je našinec.

Pak se musím vetřít k obyčejným lidem. Nasednu na kolo nebo do autobusu s velkým nápisem Hnízdilák a budu objíždět nejzapadlejší vesnice. Aby lidi viděli, že jsem jedním z nich, že mluvím jejich jazykem. Musím si dát pozor na filozofování a cizí slova, to by mohlo debily znejistit. Řeknu jim, že budu hájit jejich zájmy, že mi mohou věřit. Vůbec přitom nevadí, že obyčejné lidi nemůžu ani cítit. Je to spodina, póvl, hnůj. Bez nich se ale k moci nedostanu. Hodně mne v tom inspiroval Adolf Hitler. Kdyby hned začal s pogromy a koncentráky, lidi by vyděsil a nikdy by nedokázat to, co dokázal. Na lidi se musí pomalu, opatrně.

Na besedách lidem po pravdě řeknu, že za všechny jejich problémy můžou předchozí vlády, předchozí politici - nemehla. Ti jen blábolili a nemakali. Já jsem jiný, nový, nepolitický. Musím je přesvědčit, že makám jen pro ně, 24 hodin denně, 365 dní v roce, do roztrhání těla. Vůbec přitom nevadí, že jsem mnohem horší, než předchozí politici, že nemakám a blábolím.

Lidem řeknu, že jim minulí politici ukradli stát a já že jim ho vrátím. To zabere. Každý rád slyší, že mu někdo něco vrátí. Netuším sice, jak by to mělo v praxi vypadat, o to ale teď nejde. Něco určitě vymyslím.

Musím se taky vymezit proti ostatním kandidátům. Nejlépe tak, že je z něčeho obviním. Třeba že všichni kradou. Jak říkal Hitlerův ministr propagandy Josef Goebbels: „Obviňte druhou stranu z toho, čím jste se provinili vy.“ To nemá chybu.

Lidi ujistím, že budu podporovat pracovité a slušné (tedy je). Tvrdě zakročím proti povalečům a těm, kteří zneužívají sociální dávky (proti těm druhým). Každý rád slyší, že je pracovitý, slušný a nedoceněný. Vůbec přitom nevadí, že sám pracovitý nejsem, zato na zneužívání dotací a dávek přeborník.

Taky musím ukázat na vnějšího nepřítele. Hodí se třeba Židé, migranti, muslimové, pravdoláskaři, ekologové nebo jiná verbež. Lidem naznačím, že po volbách s nimi bude potřeba něco udělat. Nebudu je hned strašit Křišťálovou nocí. Zatím musí věřit, že jsou moje úmysly křišťálově čisté, že to myslím upřímně.

Nesmím zapomenout na rodinu. Zdůrazním, že jsem zastáncem konzervativních hodnot, klasické rodiny, modelu máma + táta. K tomu se hlásí většina slušných lidí. Žádné zvrhlosti jako máma + máma nebo táta + táta. Fuj! Taky se musím nechat vyfotit s nějakým dítětem. Jak ho hladím po hlavičce. Vůbec přitom nevadí, že jsem několikrát rozvedený a parchanti se mi hnusí. Ty moje jsem neviděl ani nepamatuji.

Na veřejnosti se ukážu ve společnosti nějakého známého sportovce, zpěváka nebo herečky. Lidi je mají rádi. Sympatie k nim přenesou na mne. Umělcům nebo sportovcům se známost s budoucím prezidentem bude hodit. Pak jim přidělím dotace nebo zřídím státní sportovní agenturu. Chléb a hry. Všichni budou spokojení.

Při cestách po krajích popustím uzdu fantazii, budu slibovat, co mne právě napadne: krytý rychlobruslařský ovál, klimatizovaný lyžařský svah, kanál Jizera – Volha – Nil, megačtvrť pro státní úředníky, nebo třeba že kolem celé země nechám postavit Vysokou českou zeď. Lidi to ohromí. Přitom je to úplná blbost. Ale funguje. Sliby se slibují, blázni se radují.

Nakonec musím dát lidem nějaký dárek. Lidi strašně rádi dostávají dárky. Stačí nějaká kravina. Třeba kobliha. Nebo slíbím dětem a seniorům slevu na jízdném. Dá rozum, že to ze svého platit nebudu. Peníze lidem nejdřív seberu a pak jim dám koblihu. Spolknou ji i s navijákem.

Volte mě. Slibuji, že budu prezidentem všech. Jakmile usednu na Pražský hrad poznáte to na vlastní kůži. Sedřu vám ji z těla. Všechno bude jinak. Sliby zásadně neplním. Vlastní neúspěchy svedu na ostatní. Úspěchy ostatních si přisvojím. Jednu lež přebiji další lží. Kdekoho urazím. Nikomu se neomluvím. Když se mi někdo postaví do cesty, tak ho zničím. Naši na něj zakleknou. Lidi rozdělím. Zemi opanuji. Jsem sebestředný, samolibý, arogantní, bezcitný, bezohledný a dravý psychopat. Od začátku jste pro mne byli jen nástrojem ke získání moci a peněz. Nechali jste se napálit. Vymyl jsem vám mozky (pokud jste vůbec nějaké měli). Teď už se mnou nehnete. Zvolili jste mne dobrovolně, demokraticky, v přímé volbě. Mám silný mandát. Stojím nad zákonem. Stát je teď moje firma. Stát jsem já. Nikdy neodstoupím! Nikdy! Váš budoucí prezident.