Jak rodiče zvonili klíči až svrhli špatného hospodáře.
Sametová revoluce očima našich dětí.
Nabídka redaktora aktualně.cz, pana Stejskala, dát prostor našim dětem, aby napsaly, co pro ně znamená sametová revoluce, se mi zalíbil. O příspěvek jsem poprosil patnáctiletou dceru Johanu. Jan Hnízdil
O sedmnáctém listopadu se dozvídám z vyprávění rodičů nebo prarodičů. Naši se tehdy seznámili na barikádách. Máma byla studentka vysoké školy, kde táta učil. Obdivuhodná je pro mě komunikace mezi účastníky demonstrací, bez sociálních sítí a mobilů. Dnes by se vytvořila facebooková událost, o protestech by hned věděla celá republika. To jen dokazuje velkou nespokojenost lidí, kteří se tenkrát sešli na Národní třídě. Asi to nebyli žádní bojovníci ani hrdinové, ale lidé, kterým nebylo jedno, co se v zemi děje, překonali strach a postavili se něčemu, co vypadalo, že je tady navěky. Jsem ráda, že můžu studovat jazyky a cestovat po světě. Když se ale podívám na naše politiky, v čele s panem prezidentem, tak si vybavím knížku George Orwella Farma zvířat. Četla jsem ji letos o prázdninách a moc se mi líbila. S tátou jsme si pak o ní hodně povídali. Je o tom, jak zvířata svrhla nenáviděného hospodáře, jeho místo zaujala prasata a začala se chovat ještě hůř, než hospodář. Díky ní jsem snad něco pochopila o sametové revoluci a současné politice. Když jsem viděla v televizi přenos z odhalování korunovačních klenotů, slyšela záznam Hovorů z Lán nebo ve zprávách sledovala, jak policisté v civilu zatýkají dva kluky, kteří v Krnově drželi transparent s nápisem Stydím se za svého prezidenta, napadlo mne, jak velký je to rozdíl v chování a projevech tehdejších komunistů. Začetla jsem se proto zase do Farmy zvířat: „Bylo to prase na zadních nohách. Trochu kymácivě, jak nebyl zvyklý pohybovat se v této poloze, ale v perfektní rovnováze přecházel přes dvůr.“… „Zvenčí pohlížela zvířata z prasete na člověka a z člověka na prase, a opět z prasat na člověka. Ale nebylo už možné rozlišit, která tvář patří člověku a která praseti.“
Na volné pondělí se těším. Naši se večer chystají na Albertov. Tak půjdu s nimi. Možná tam zažiji to, co oni před pětadvaceti lety. Možná, že když budeme hodně zvonit klíči a bučet, svrhneme špatného hospodáře.
Johana. I. ročník, Střední odborná škola grafická, Praha.
Nabídka redaktora aktualně.cz, pana Stejskala, dát prostor našim dětem, aby napsaly, co pro ně znamená sametová revoluce, se mi zalíbil. O příspěvek jsem poprosil patnáctiletou dceru Johanu. Jan Hnízdil
O sedmnáctém listopadu se dozvídám z vyprávění rodičů nebo prarodičů. Naši se tehdy seznámili na barikádách. Máma byla studentka vysoké školy, kde táta učil. Obdivuhodná je pro mě komunikace mezi účastníky demonstrací, bez sociálních sítí a mobilů. Dnes by se vytvořila facebooková událost, o protestech by hned věděla celá republika. To jen dokazuje velkou nespokojenost lidí, kteří se tenkrát sešli na Národní třídě. Asi to nebyli žádní bojovníci ani hrdinové, ale lidé, kterým nebylo jedno, co se v zemi děje, překonali strach a postavili se něčemu, co vypadalo, že je tady navěky. Jsem ráda, že můžu studovat jazyky a cestovat po světě. Když se ale podívám na naše politiky, v čele s panem prezidentem, tak si vybavím knížku George Orwella Farma zvířat. Četla jsem ji letos o prázdninách a moc se mi líbila. S tátou jsme si pak o ní hodně povídali. Je o tom, jak zvířata svrhla nenáviděného hospodáře, jeho místo zaujala prasata a začala se chovat ještě hůř, než hospodář. Díky ní jsem snad něco pochopila o sametové revoluci a současné politice. Když jsem viděla v televizi přenos z odhalování korunovačních klenotů, slyšela záznam Hovorů z Lán nebo ve zprávách sledovala, jak policisté v civilu zatýkají dva kluky, kteří v Krnově drželi transparent s nápisem Stydím se za svého prezidenta, napadlo mne, jak velký je to rozdíl v chování a projevech tehdejších komunistů. Začetla jsem se proto zase do Farmy zvířat: „Bylo to prase na zadních nohách. Trochu kymácivě, jak nebyl zvyklý pohybovat se v této poloze, ale v perfektní rovnováze přecházel přes dvůr.“… „Zvenčí pohlížela zvířata z prasete na člověka a z člověka na prase, a opět z prasat na člověka. Ale nebylo už možné rozlišit, která tvář patří člověku a která praseti.“
Na volné pondělí se těším. Naši se večer chystají na Albertov. Tak půjdu s nimi. Možná tam zažiji to, co oni před pětadvaceti lety. Možná, že když budeme hodně zvonit klíči a bučet, svrhneme špatného hospodáře.
Johana. I. ročník, Střední odborná škola grafická, Praha.