Hospodářské noviny otiskly 5. prosince článek o billboardové kampani na podporu prezidentského kandidáta Miloše Zemana. Masivní propagaci prý neplatí sám kandidát, ale spolek Přátelé Miloše Zemana. Statutárními orgány spolku jsou Vratislav Mynář, který je jinak státním zaměstnancem na pozici vedoucího kanceláře prezidenta republiky, a Karel Srp.

Statutární orgán spolku Vratislav Mynář na dotaz novin nereagoval a nesdělil jejich prostřednictvím veřejnosti, v jakém objemu a z jakých zdrojů je kampaň placena. Namísto toho noviny otiskly prohlášení Jiřího Ovčáčka, který prohlásil: „Vše bude samozřejmě započítáno do nákladů, zákon je striktně dodržován.“

Poznámka na okraj, ale nikoliv od věci: Jiří Ovčáček je ředitelem tiskového odboru Kanceláře prezidenta republiky a podřízený Vratislava Mynáře. Ve spolku Přátelé Miloše Zemana nezastává dle výpisu z rejstříku žádnou funkci a není jasno, zda a jakým způsobem je do kampaně kandidáta Zemana zapojen. V létě tohoto roku se v pořadu Duel na serveru Seznam.cz striktně ohradil proti tvrzení, že je PR pracovníkem prezidentského kandidáta. Skutečnost, že nyní hovoří za spolek Zemanových podporovatelů proto vybízí k úvaze, zda a nakolik Jiří Ovčáček rozlišuje svoji pozici ředitele odboru organizační složky státu od osoby, která v médiích objasňuje financování volební kampaně kandidáta Zemana. Obojí nelze kombinovat, stejně jako si lze těžko představit, že by třeba o financování kampaně volebního lídra ČSSD Lubomíra Zaorálka informovala ředitelka tiskového odboru ministerstva zahraničí.

Není patrně sporu o tom, že zmíněná billboardová kampaň je vedena s vědomím kandidáta Zemana. Billboardy používají stejnou grafiku jako Zemanův oficiální kandidátský web, na nějž navíc odkazují, a Zeman se proti tomu neohradil. Podle volebních regulí se tak zřejmě spolek Přátelé Miloše Zemana nemusí u Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí registrovat jako třetí osoba, která by musela zřídit vlastní volební účet a rozkrýt své financování. Kampaň realizovaná s vědomím kandidáta se totiž nepovažuje za agitaci na vlastní pěst, ale započítává se do finančního limitu kandidáta. A kandidát je zodpovědný za její vyčíslení. Volební zákon ukládá pod hrozbou sankce povinnost zveřejnit nejpozději 3 dny přede dnem voleb údaje o všech osobách, které ve prospěch kandidáta na funkci prezidenta republiky uhradily nebo se zavázaly uhradit výdaje na volební kampaň, poskytly peněžitý dar nebo bezúplatné plnění. „Vtip“ má pravděpodobně spočívat v tom, že Miloš Zeman ve stanoveném termínu zřejmě zveřejní spolek přátel sebe sama jako onu osobu, která za billboardovou kampaní stojí, aniž by byli uvedeni dárci, kteří poslali peníze tomuto spolku. Zmíněný novinový článek dále přepisuje vyjádření Martina Nejedlého. Podle listu je i Nejedlý, jinak poradce prezidenta republiky, jednou z ovládajících osob spolku. Rovněž on odmítl novinám rozkrýt zdroj financování kampaně s tím, že Přátelé Miloše Zemana coby zapsaný spolek všechny informace zveřejní až v květnu 2018 (čtyři měsíce po volbách) v souvislosti s daňovým přiznáním. (Nejedlý také popřel, že by se vůbec jednalo o kampaň. Zopakoval tak mylnou mantru lidí ze Zemanova okolí. Budiž tedy znovu konstatováno, že pojmu „volební kampaň“ nedává obsah prezident republiky ani zaměstnanci jeho kanceláře, nýbrž volební zákon. A považuje za ni jakékoliv sdělení ve prospěch kandidáta, které stojí peníze. Billboardy Zeman znovu, stejně jako mítinky Miloše Zemana s občany, na nichž hovoří o svých názorech a vizích, nepochybně jsou volební kampaní.)

Dva zaměstnanci organizační složky státu a poradce prezidenta se veřejně přihlásili k jednání, které je patrně legální, ale může vyvolat dojem účelového zacházení se zákonem. Tímto účelem je utajení skutečných finančních zdrojů podpory kandidáta, který je v době kampaně jednou z hlav výkonné moci. Kandidát Zeman, v jehož prospěch konají, se proti takovému jednání dle dostupných informací nijak neohradil a nevyzval spolek svých podporovatelů, aby dárce ještě v průběhu kampaně zveřejnil.

Politolog Pavel Šaradín nedávno na Twitteru připomněl úryvek z posledního prezidentského projevu Václava Havla: "(...) skládat po desítiletích bezčasí všechno znovu k sobě je nesmírně náročné a trvá to dlouho. Podobně, jako by restaurace starožitného kusu nábytku trvala určitě mnohem déle než jeho rozkopnutí." Jednou z oblastí, kterou naše společnost po roce 1989 potřebovala restaurovat, je politický pluralismus. Ten se nutně pojí se svobodnými a férovými volbami. Podrobná finanční pravidla volební soutěže byla přijata až v roce 2016, dlouho po sametové revoluci. Mají přispět k tomu, aby se znovu mohly „skládat k sobě“ střípky důvěry v politiku. Rozkopnout je hned na počátku nohou předního státního zaměstnance nebo blízkého spolupracovníka představitele státu je jistě snadné. S každým takovým kopancem jsme ale blíže novému bezčasí.