Nejvyšší správní soud se v uplynulých dvou týdnech dvakrát vyjádřil k otázce registrovaných třetích osob. To jsou ty, které se sice voleb neúčastní, ale i tak se na vlastní pěst zapojují do kampaně. Chtějí nějakou stranu či kandidáta podpořit, nebo naopak strhat. Můžou to být lidé, firmy i organizace. Do roku 2016 legislativa třetí osoby neznala, od roku 2017 platí, že kdo chce do kampaně promlouvat a utrácet za to peníze, musí se zaregistrovat, agitaci označit a náklady veřejně vyčíslit. Registrace je zdarma, je formální a rychlá a dělá ji (kromě dalších věcí) Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí.

K čemu je institut třetích osob dobrý? Pamatujete si třeba na lživý inzerát proti Karlu Schwarzenbergerovi, který nechal anonymně v den druhého kola prezidentské volby 2013 v Blesku vytisknout bývalý důstojník StB Zavadil? Nebo na masivní billboardovou propagaci „Knihy prezidenta Zemana“ před další volbou hlavy státu? Povinná registrace třetích osob byla zavedena, aby veřejnost věděla, kdo za takovou agitací stojí a platí ji.





Co se na tom Nejvyššímu správnímu soudu nelíbí? Před dvěma týdny NSS přerušil řízení týkající se jedné z pokut, které padly za vstup do kampaně bez předchozí registrace. Jistý spolek nechal před sněmovními volbami 2017 otisknout inzeráty, ve kterých parodoval jednoho z kandidátů. Na to měl spolek právo, ale podle regulí se měl zaregistrovat a veřejnosti odkrýt karty. Což neučinil, a tak mu dohledový úřad dal pokutu. Soud sice potvrdil, že se organizace zapojila do kampaně, ale věc přerušil a navrhl Ústavnímu soudu, aby institut třetích osob úplně zrušil, protože prý i bezplatná formální registrace, která fakticky nijak neznemožňuje komukoliv se v kampani vyjadřovat, je nepřiměřeným zásahem do svobody projevu. Senát věc neviděl jednomyslně. Soudce Petr Mikeš vydal odlišné stanovisko. Také si sice myslí, že současné znění zákona není správné, ale k nápravě by podle Mikeše stačilo, aby třetí osoby nemusely s agitací čekat na lejstro od úřadu (i když ten ho vydává neprodleně) a mohly ji zahájit i bez úředního razítka. Nyní se čeká na názor Ústavního soudu.

Tuto středu se NSS vyjádřil k třetím osobám znovu. Šlo o odlišnou kauzu, podstata věci ale byla podobná. Jiný spolek dostal od úřadu pokutu, protože aniž veřejnosti odkryl karty, nechal v době kampaně vylepit billboardy, které rovněž (shodou okolností stejného) kandidáta zesměšňovaly. NSS toto řízení nepřerušil a kasační stížnosti vyhověl, protože případ se od předchozího přece jen v něčem lišil. Billboardy totiž sice visely v době kampaně (ta začíná už dnem vyhlášení voleb), ale ještě před tím, než strana registrovala kandidátní listinu (což stačí udělat až 66 dní před hlasováním). Oním kandidátem byl Andrej Babiš. Podle soudu nemohl dohledový úřad tvrdit, že je Babiš kandidátem, dokud ANO oficiálně soupisku neodevzdalo. Ten Andrej Babiš, kterého hnutí ANO coby svého předsedu v médiích jednoznačně označovalo za volebního lídra a který tou dobou už pořádal mítinky po celé zemi, vydal knihu se soupisem svých politických snů a stál na všech billboardech po boku krajských kandidátů.






V odůvodnění rozsudku soud napsal, že nijak nezpochybňuje povinnosti stran vést kampaň transparentně už od vyhlášení voleb. Nelze to prý ale chtít po třetích osobách. Jinými slovy, dokud strana oficiálně neodevzdá v tom kterém kraji soupisku, mohou podle soudu lidé, firmy a organizace vést bez omezení a bez limitu volební agitaci, o jejímž finančním pozadí nemusejí veřejnost nijak informovat. A současně v rámci prvně popsané kauzy NSS navrhuje Ústavnímu soudu, aby povinnost registrovat se neplatila pro třetí osoby vůbec – ani poté, co jsou listiny oficiální. Rozsudek si můžete přečíst zde.

Nejvyšší správní soud se za dobu své existence vyprofiloval jako respektovaná a vážená instituce, která dbá na to, aby úřední rozhodnutí nepoškozovala základní práva. Takovou instituci a takovýto přístup jistě potřebujeme. V tomto případě ale NSS vylil s vaničkou i dítě. Svobodě slova a férové volební soutěži nijak neprospěje, když se podstatná část výdajů na volby bude moci znovu dostat mimo veřejnou kontrolu. Naopak je poškodí. S netransparentními kampaněmi má tato země bohaté zkušenosti. I sám NSS je často kritizoval. Nyní ale otevřel cestu k tomu, aby strany zcela legálně přesunuly volební výdaje na bílé koně. Pro ně nebude platit žádný výdajový limit a voliči nebudou vědět, čí peníze nebo alespoň prostřednictvím koho peníze do kampaně proudí. Některým stranám se možná bude příčit nastrčené figury využít, jistě se ale najdou takové, které s tím problém mít nebudou.