S blížícími se volbami do Evropského parlamentu referují média stále častěji o obavách z cizího vměšování do kampaně i samotného hlasování. Může mít podobu kybernetických incidentů či manipulace s informacemi. Před hackery varovala už na podzim Evropská komise (zde), protože i členské státy, které u voleb používají papírové volební lístky (jako třeba Česko), se spoléhají na elektronická řešení. Například při správě volebních seznamů, přípravě volebních místností, registraci voličů a kandidátů, sčítání hlasů nebo sdělování výsledků. O manipulátorech v kampani výmluvně pojednává nedávno představený snímek Brexit. Že nejde o filmovou fikci, ale o realitu, která rozhodla i české prezidentské volby, uvedl ve středečním rozhovoru pro iRozhlas analytik František Vrábel (zde). Ve stejný den se očekávaným vměšováním do evropských voleb zabýval i zahraniční výbor Senátu. Jednání se podle časopisu Respekt účastnil také šéf Bezpečnostní informační služby Michal Koudelka. Upozornil, že i když je hlavním státním aktérem, který má zájem na ovlivnění voleb a demokratických procesů, Rusko, mohou dosavadní úspěchy manipulátorů povzbudit i další země (zde).

Vedle šíření dezinformací a napadání infrastruktury je další metodou vměšování do voleb „přímé sponzorování konkrétní politické strany a kampaně v té které zemi,“ dodal v Senátu Koudelka. To je tvrzení, které si zaslouží pozornost. Česká legislativa od roku 2000 zakazuje stranám přijímat dary ze zahraničí (do té doby to vůbec neřešila). Ovšem s jednou výjimkou. Tou jsou dary od politických stran a veřejně prospěšných fundací (nadací). Důvodová zpráva k zákonu výjimku pro zahraniční strany a nadace nijak nerozváděla. V té době nabraly na obrátkách přípravy na vstup do Evropské unie, a tak možná poslanci chtěli nechat prostor pro podporu od stranických příbuzných. Všechny členské země EU mají platná pravidla pro transparentní financování stran i kampaní. Jenže náš zákon zahraniční sponzorování neomezuje jen na unijní země. Do českých kampaní mohou legálně přijít peníze z libovolného subjektu na světě, který daná země vydává za politickou stranu nebo nadaci. Včetně států bez jakékoliv regulace financování politiky. Patří k nim třeba v Česku proslulé Bahamské ostrovy, některé africké státy, ale i země, kde se stranická soutěž neprovozuje ani naoko (například Čína).

Dá se čekat, že peníze na dezinformační kampaň by k nám její zahraniční „zadavatel“ dostával spíše méně nápadnými kanály, typicky přes nastrčené firmy (ostatně už podporovatelé úřadujícího prezidenta v tomto smyslu vzbudili pozornost médií – např. zde). Zatím se nestalo, abychom u nás mezi sponzory kampaně našli obskurní politická uskupení z Karibiku. Předpisy však nijak nebrání tomu, aby jednoho dne příspěvek od partaje, jejíž název by česky zněl třeba Strana bílého trojského koně, neposloužil k zaplacení billboardů. Bez možnosti dopátrat se, kdo toho koně nakrmil.

Dostat do kampaně legálně zahraniční peníze je v ČR snadné. Stačí je prohnat přes strany - bílé koně z libovolných zemí. Třeba na Bahamách neexistuje žádná regulace financování stran, původce peněz by se nedohledal. O "veřejně prospěšných" fundacích nemluvě.
Repro: @RESPEKT_CZ pic.twitter.com/ECAzwgniE7

— Jan Outlý (@JanOutly) March 14, 2019