Zlí lidé

15. 07. 2016 | 17:13
Přečteno 3395 krát
Několik slov k teroristickým útokům

Tváří v tvář terorismu se všichni zatím stále děsíme. Děsivé nicméně bude, až si na to zvykneme. Ostatně genocida ve vzdálenějších oblastech nás již nechává chladné. Když někde dojde k útoku na civilní obyvatele, obvykle se v našich zprávách objeví bizarní sdělení rázu: mezi oběťmi nebyl žádný český občan. Co je to proboha za útěchu? Uklidní nás to snad? Ty lidské životy jiných národů či ras jsou snad méně cenné?

Ale zvykli jsme si. Je to daleko, nás se to netýká. S Francií je to ovšem trochu jinak. Skoro každý tam již někdy byl, alespoň na dovolené, případně tam i pracoval. Ale i zde okoráme. Dokonce sami Francouzi se přizpůsobí. Případně potud, pokud se někdo lhostejnosti ubrání, rozdmýchá v sobě zášť k Arabům, muslimům, barevným či kterékoliv jiné skupině lidí: musíme s tou verbeží bojovat do roztrhání, rozdrtíme a smeteme je. Tak se mnozí politici bijí v prsa.

Leč problém je úplně jinde. Hrubá chyba je mít za to, že se někdy podaří terorismus násilím zničit. Dokonce naopak: zesílení útoků bude vyhánět z děr různé psychopaty a ti v duchu Dostojevského Kirilova klidně propůjčí své skálopevné odhodlání spáchat sebevraždu některé z organizací se zálibou v zabíjení. Vymýtit takové snahy tvrdým potlačováním jiných náboženství či etnik je cesta do pekel.

V medicíně platí, že skutečně úspěšná léčba je léčba kauzální čili ta, jíž se podaří potlačit příčinu nemoci. Vše ostatní je pouze paliativní zákrok hrozící dalším a leckdy i horším vzplanutím choroby. Podobně je tomu se společností. Může bez konce likvidovat následky, výsledek ovšem bude vždycky hubený. Je tudíž třeba jít ke kořeni či k tomu, z čeho všechno to zlo pramení. Ono zlo ovšem nemá svůj zdroj v tom či onom politickém směru navzdory tomu, že máme stále sklon si své představy zla do té či oné skupiny promítat. Následně pak se zlem bojujeme tím, že se snažíme ony osoby vyhubit.

Původ zla je totiž daleko hlubší: tryská ze dna lidské duše. Avšak zde je třeba být ve střehu. Máme totiž kdesi v mozkové kůře zapsané jádro církevního učení o tom, že všichni lidé jsou hříšníci a že hříšník je spasen pouhou milostí. Ale pak je přece všechno jedno. Všichni jsme na tom stejně. To je bizarní pojetí rovnosti. A Luther pak může klidně psát Melanchtonovi: pecca fortiter! (směle hřeš!) Když se ovšem hřích a zlo skutečně ztotožní, vypadá všechno hrůzněji: klidně další a další zlo páchejme, vždyť Boží milosrdenství nezná hranic. Tak trochu jsme dospěli k tomu, že žádné zlo vlastně ani není. Všichni budou nakonec spaseni: apokatastasis. Origenovo učení bylo sice zavrženo, nicméně kdesi pod hladinou stále číhá.

Stejně scestný je oblíbený argument rázu: v každém z nás je skrytý Hitler a Hitlerem skutečným se za určitých okolností může stát. Kdyby tomu tak bylo, pak by každý, kdo hrůzné věci zrovna nepáchá, byl roven bohu. A křesťanská myšlenka je opět ta tam.

Zde je třeba se ke křesťanství či přesněji, k oné původní myšlence vrátit. Když čteme evangelia pečlivě, padne nám do oka, že Ježíš je náramně shovívavý k různým hříšníkům a vlastně i hříchu; hřích odpouští a hlavně relativizuje v poměru k něčemu jinému. Čemu? Právě zlu. Zlo je pro něj vrcholem špatnosti a jemu je třeba se především vyhýbat. Ovšem jde o zlo nikoliv obecně, nýbrž v podobě zlého člověka. Vlastně lze Ježíše pokládat za prvního myslitele, jenž se začal vážně zabývat zlým člověkem. A našel jeho reálnou podobu - farizejové. Farizejové jsou pro něj zosobněním toho, co člověk nemá dělat. Ba i nevěstky a celníky pokládá za přednější. Je smutné, že jeho následovníci šli poněkud jinou cestou a zkoumání zlého člověka nechali stranou. Asi se jim farizejský způsob života dost zalíbil a z toho důvodu otupili ostří Ježíšových slov. Tím, co zlý člověk je, se v průběhu dalších dějin již jen vzácně někdo zabýval. Výjimkou je snad pouze Dostojevský a pak někteří myslitelé nynější doby.

Zde je třeba připomenou dvě současné osobnosti, přičemž každá z nich se všímá zlého člověka trochu jinak.

Philip Zimbardo se soustřeďuje na to, že člověkem se dá poměrně snadno manipulovat a přimět ho k tomu, aby dělal i něco, co jinak odmítá. Nástrojem je zde lidská obava z odlišností a napodobování druhých. V pozadí je to, že člověk se zbavuje osobní odpovědnosti; odpovědnost je neurčitě kolektivní a potažmo žádná. Z toho důvodu se člověk uchýlí ke zlu v uniformě či daleké cizině. Vlastně se jedná o módní chování. Mnoho je frikulínů (free + cool + in). Ale někdy se objeví jedinec zvlášť nadaný k manipulaci druhými, jenž tuto schopnost uplatní buď na jednotlivce, anebo na celou skupinu či dokonce společnost.

Scott Peck má bohatou zkušenost s psychoterapií a na jejím základě požaduje vytvoření zvláštní diagnostické jednotky, totiž zlého člověka. To nebývají lidé toužící po splynutí s davem. Přesně naopak. Pokládají sebe samé za výjimečné osoby, pověřené samotným bohem či dějinami něco vykonat. Obvykle jsou docela sympatičtí při letmém setkání, ovšem při dalším kontaktu s nimi se ukáže jejich zkázonosná povaha. Vyskytují se hodně ve veřejných funkcích a když se do takových funkcí nedostanou, vytvoří si různé sekty a s jejich pomocí vedou svou metafyzickou válku.


Oby typy zlého člověka se mezi teroristy vyskytují, přičemž osnovateli atentátů jsou ti druzí a vykonavateli ti první. Určitá souhra mezi oběma druhy zlého člověka je ostatně počátkem i všech totalitních režimů; režimy takto zlé se zhroutí tehdy, když vůdcové skonají či když se pokoření vzbouří. Ovšem i v rozvinutí demokracii se k sobě přitahují oba póly a vytvářejí různé sekty namnoze v podobě politické strany: tak se ostatně obvykle dostávají k moci. Jeden z posledních výhonků zla je pak "daeš" a všichni ti, kteří k němu lnou.

Řešením pro vyspělé společnosti je jistě odhodlání "daeš" porazit, ovšem nad terorismem se tím zdaleka nepodaří zvítězit. Záchranou je pouze rozvinout výzkum toho, co je zlý člověk a v čem tkví jeho úchylka. Základním předpokladem při tom je, že zlým se nikdo nerodí; stává se jím krok za krokem a ten vývoj je plíživý. A určitě nejde jen o psychologické děje; jádro je totiž povýtce filosofického a etického rázu. S takovým pochopením budeme pak předně s to rozpoznat náběh ke zlému člověku v sobě samém, avšak též diagnostikovat takové sklony u dospívajících či dětí, díky čemuž bude možné s nimi pracovat. Mnohé zkáze bude takto možno zamezit.

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen korektně a slušně vedené debatě. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. V opačném případě se vystavujete riziku, že příspěvek administrátor odstraní z diskuse na Aktuálně.cz. Při opakovaném porušení kodexu Vám administrátor může zablokovat možnost přispívat do diskusí na Aktuálně.cz. Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů. Redakce Aktuálně.cz.

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Bobek Miroslav · Boučková Tereza C Cimburek Ludvík Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr G Gazdík Petr H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Havel Petr · Havlík Petr · Heger Leoš · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hovorka Jiří · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chromý Heřman · Chýla Jiří J Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Keményová Zuzana · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kněžourková Tereza · Kolínská Petra · Komárek Michal · Kopecký Pavel · Kostkan Tomáš · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Krištof Roman · Kroppová Alexandra · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Vladimír · Kuchař Jaroslav · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Lalák Adam · Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga · Ludvík Miloslav M Mahdalová Eva · Marksová-Tominová Michaela · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Mihovičová Jana · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Navrátil Vojtěch · Němec Václav O Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Palik Michal · Paroubek Jiří · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Pikora Vladimír · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Pokorný Zdeněk · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rath David · Redakce Aktuálně.cz  · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Růžička Michal · Rychlík Jan Ř Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sláma Bohumil · Slimáková Margit · Sobotka Bohuslav · Sokačová Linda · Sportbar · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stejskal Libor · Stránský Martin Jan · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syková Eva Š Šefrnová Tereza · Šilerová Jana · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Štádler Petr · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel · Šumbera Filip · Švejnar Jan T Tolasz Radim · Tomášek Pavel · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Tožička Tomáš · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vileta Petr · Vlach Robert · Vlk Miloslav · Vodrážka Mirek W Wagenknecht Lukáš · Wheeler Adrian · Wichterle Kamil · Wollner Marek Z Zahradil Jan · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy