Jak se už každoročně očekává, zdravotní pojišťovny se s nemocnicemi a lékaři na platbách pro příští rok opět nedohodly a jako už každoročně výši plateb určuje na poslední chvíli vyhláškou ministr zdravotnictví. Přesto se pořád tvrdí, že prý provozujeme pojišťovenský systém hrazení zdravotní péče a nechce se přiznat, že jde už po léta o směsný a směšný hybrid, divný mutant nebo, slovy populární kontroly kvality, zmetek systému financování.

A jak je už v posledních reformních letech pravidlem, opět se zjišťuje, že řečmi, poplatky či zbytnými novozákony se do pokladničky nic nenareformuje. Peněz, že bude zase stejně nebo méně. Méně nejen proto, že za státní pojištěnce platí stát už po čtyři roky pořád jen hanebných 723 Kč, že stát dále podporuje osoby samostatně výdělečně činné redukovanou platbou s průměrem 1280 Kč právě na úkor zdravotnictví, ale že stát také nově převedl do pojistného náklady na preventivní očkování a ještě vydrénuje pár miliard ze zdravotnictví v DPH. Tahouny plateb jsou průměrnou měsíční částkou 3080 Kč zaměstnanci, placení ovšem často z daní, takže státní lišák jen v kruhu honí svůj vlastní ocas.

Také pro zdravotnictví narostly ceny pohonných hmot, potravin a řady služeb. Nové léky a technologie jsou rovněž stále dokonalejší, tedy dražší, a u nás, vlivem českých koeficientů, ještě více než je světové a nutné. Je učiněný div, že zdravotnictví čeká příští rok deficit ve výši pouze jednoho až dvou procent. Ten se zajisté vykompenzuje, jak je už zvykem, nízkou cenou práce zdravotníků, protože na pacientech se přece šetřit nebude. Ostatně nedovolily by to tlaky prodejců léků a zdravotnických prostředků ani pojistný náměstek a nový předseda správní rady VZP pan Nosek. Ten už předem národu sdělil, že deficitem financování nemocní utrpět nesmějí. Lékaři také slíbili, že nemocné trpět nenechají, a to už kdysi ve své promoční přísaze, takže pan Nosek a lékaři se společně na setrvalém blahu nemocných shodují. Jenom se opět nezaplatí část práce zdravotníků, o čemž se však nezmiňuje ani přísaha Hippokratova ani deklarace Noskova.

Pan ministr Heger svou úhradovou vyhláškou nepohybně ještě více nazlobí i tak už nazlobené nemocnice, které jsou letos navíc také ve smluvní nejistotě. Ještě více však rozladí ambulantní specialisty, které vyreguluje na hranu přežití. Když se evidentně nepodařila restrukturalizace zdravotnictví reformní moudrostí ani smluvním násilím, třeba se podaří provozním hladověním.

Pan ministr už však nemusí nikomu nic vysvětlovat, protože po nedodržených memoranďáckých slibech a propadáku nové a nedodržované legislativy, která lékovými aukcemi, příjmy z nadstandardů ani čímkoli jiným praxi neobohatila, už jeho argumentace stejně žádné důvěřivé posluchače nezíská. Je proto asi logické, že nešťastnou úhradovou vyhlášku pan ministr letos prodá a zúročí aspoň jako svou příslužbu celonárodní dluhové prosperitě a rozpočtové odpovědnosti svého topkolegy inženýra Kalouska. Ten ho za harmonizaci s plány ministerstva financí pochválí a dále ochrání před nadurděnými zdravotníky i pacienty, kteří stejně pranic nechápou, co ona pravá tradice, odpovědnost a prosperita v praxi znamená.

Bylo nedávno nanejvýš symbolické, že daňový balíček nepředkládal plénu Senátu v prvním prosincovém týdnu za nepřítomného ministra financí nikdo z ekonomických ministrů, ač přítomných, ale ochotnou příslužbou právě pan ministr zdravotnictví Heger. Nepochybně tak nechápajícím naznačil, že českou cestu za finančním zdravím z pera topkolegy Kalouska přijímá jako své léčivé poslání bez ohledu na zdraví svého nemocného rezortu. Pozorovatel pak ovšem nemůže jinak než úhradovou vyhlášku velmi nepochválit a vnímat ji jen jako příslužbu našeho zdravotního pana ministra mocnému rezortu financí v zájmu idylického nemocného spoluvládnutí.

Ve zdravotnictví by peněz ani tolik nechybělo, kdyby je z něj stát druhým koncem zase nevyváděl a kdyby pan topministr zdravotnictví svůj zdravotní rezort aspoň trošku statečně bránil, třeba jen v zájmu tradice, odpovědnosti a prosperity.