Je rekreační sport na překážku těhotenství? Že není, jsem si nejlépe ověřila sama na sobě. Na webech o rodičovství a miminkách není jednouché najít informace nebo zkušenosti budoucích matek o sportu. Tzv. těhule jsou schopny internet zahltit čímkoliv s výjimkou užitečných rad a informací o sportu a pohybu vůbec. Proto jsem se rozhodla psát tento blog. Chtěla bych povzbudit ty, které mají podobnou chuť do života jako já, aby se o své zážitky a tipy podělily.

Kdo jsem / Kromě „neposednosti“ jsem vlastně docela obyčejná budoucí velkoměstská máma. Čerstvá čtyřicítka, vysokoškolačka, čekám 1. dítě. Mám skvělého partnera, který plně podporuje mě, dítě v rostoucím břiše i moji potřebu se aktivně pohybovat, co to jen jde. Hodně a rádi spolu cestujeme, fotíme, věnujeme se gurmánství a kulinářství a občas o tom píšeme.

Proč číst a přispívat / Můj blog je tu zejména kvůli sdílení zkušeností. Najdete v něm praktické zkušenosti a tipy pro různá stádia těhotenství. Berte je jako inspiraci. Každá jsme jiná, v tom vidím velké plus. Reagujte, pište komentáře, sdílejte zkušenosti, jak je libo.

A proč ne / Nerada bych tu viděla příspěvky fňukajících nebo strašících žen a ultimativní názory lékařů. Blog má cíl povzbudit aktivní a zároveň zodpovědné budoucí mámy, ne řešit medicínské problémy nebo posuzovat kondici kterékoliv z nás.

Jdeme na to… / Začnu netypicky, odzadu. Moje těhotenství je téměř u konce. Do porodu zbývá doslova pár dní nebo možná jen hodin. Brzy bude „hrášek“, jak jsme miminku pracovně říkali, s námi spát, jíst i chodit třeba na vernisáže. Třetí trimestr bývá pro mnoho těhotných žen dobou, kdy se nejraději ze všeho stáhnou domů na gauč a čekají… pokud zrovna nemusejí pečovat o své děti nebo manžela. Pro ty, které jsou zdravé a mají svoji práci rády (zvláště pokud jsou OSVČ), by třetí trimestr neměl být důvodem zmizet z veřejného prostoru psychicky ani fyzicky. Chce to podporu, sebedůvěru a rozumné dávkování.

Sportujeme ve třetím trimestru

Je jasné, že každá to máme jinak, ale když se cítíte fajn, proč si neužít i ty poslední tři měsíce fit jak na těle, tak na duchu. Nedbejte na ustrašené a ukňučené příbuzné a známé, kteří vás místo motivace straší. Miminko vnímá víc než předtím, co vám dělá radost. Věřte, že to dělá radost i jemu. Samozřejmě, že hlídat optimální vyvážení mezi aktivitou a odpočinkem je na místě. Víc než dřív je žádoucí se nechat rozmazlit nejlépe láskyplným partnerem, vynechat hádky a rozčilování, věci pro miminko shromažďovat s rozmyslem a zvolna. Zejména poslední měsíc se prý těhotné ženy dostávají do podivné uklízecí a vyklízecí nálady. Ale – ono se nic nestane, když se něco opozdí, vymalovat se mělo už dávno, tak proč s tím ještě rok nepočkat, a když jsou okna moc špinavá, je potřeba na ně najmout pomocnici nebo pomocníka. Zapojte i kamarády a pak je pozvěte na večeři. Spolu s otravnou a namáhavou prací spojíte i příjemnou návštěvu.

Co mě překvapilo, protože to bylo jinak

* Do snídaní mě nutí každé ráno partner. Láká dokonce na prostřený stůl. Někdy na jídlo „zapomenu“ i přes den, zato „hrášek“ ne. Dává mi to pěkně sežrat. Jíst se musí, i když mě pak většinou pekelně pálí žáha.

* Chutě. Něco, co jsem prvních 6 měsíců neměla. Zaskočilo mě to zejména v 7. a 8. měsíci. Sedmý byl bramborový a osmý těstovinový. A ty litry a litry biomléka! Každé 3 dny se vytřídí do plastu 2 lahve. Po pytlíkách ve mně také mizejí různé druhy oříšků a mandlí. Nebojím se ani makových zákusků a karobových čokolád. Cukr mi stále moc nejede. Zato v 9. měsíci se objevila chuť na pivo. Obden. Nejvíc mi chutná „plesnivý“ Hoegarden s limetkou. Ty bublinatý piva si můžete nechat. No a točená kofola, ta musí bejt…



* Začala jsem opět plavat. Venku je od června pěkně, teplo a i když občas více méně prší, do bazénu se mi chce. Uplavu bez mrknutí oka 40 bazénů (25 m), resp. 20 bazénů (50 m) a nefuním. Co do rychlosti jsem na tom skoro stejně jako před těhotenstvím. Že by kouzlo nadnášeného břicha?

* Pilátes jsem vyměnila za „těhotenský“ Pilátes. S rostoucím břichem to s cvičením i technikou Pilátes má společného jen málo. Spíš se jen tak koulím a protahuju si zbytky svalů. Dominantní sval, který se pěkně viditelně rozvíjí, je v mém těle jen děloha. Budiž ti přáno, „hrášku“.

* S usínáním začal být problém. Je jedno, jestli před půlnocí nebo po. Usínám výhradně, když mi partner nebo rozhlas čte. V noci se mockrát probouzím, časně ráno vstávám. Navzdory tomu jsem grogy jen občas. Prý to je normální, mix hormonů se připravuje na kojení.

* Chuť na dobrodružství v přírodě zvolna klesá s rostoucím břichem. Sluníčko a horko mě vyčerpává, nejlepší je horský vánek. Jak se tam ale dostat, a hlavně – co tam dělat?

* Schody a kopce mě ničí. Funím jak dožínkový valník.

A příště?

To se můžete těšit na tipy na výlety, které v takové kondici ve třetím trimestru zvládnete.