Vážení vědečtí pracovníci, četl jsem vaši výzvu VĚDCI PROTI STRACHU A LHOSTEJNOSTI pečlivě a několikrát. A rozhodl se NEPODEPSAT.

Předpokládám, že máme stejný cíl. Mír, demokracii a svobodu (svázanou s odpovědností). Nepochybuji rovněž o vašem dobrém úmyslu. Je jisté, že musíme pomoci skutečně potřebným. Je jisté, že si kdekdo na uprchlících přihřívá svou polívčičku. Ale neočekával bych, zvláště od vědců, takovou bagatelizaci rizik.

Moje polemika vychází z několika předpokladů:
- Lze dokladovat, že muslimští imigranti se ve významném procentu ani v druhé či třetí generaci neintegrovali do západoevropské společnosti; není to totéž, jako integrovat Ukrajince či Srby.
- Neexistuje důkaz (ani existovat nemůže), že Islámský stát nehodlá uprchlické vlny vy užít k penetraci svých zfanatizovaných teroristů do Evropy. Spíše se objevují indicie, že to tak je.
- Xenofobie nevzniká sama od sebe, je výsledkem nečinnosti politiků nebo nedostatku komunikace s veřejností. Stejně tak nárůst volebních preferencí skutečně extremistických stran. Psychologicky je to nevědomá adaptivní reakce voličů na strach z neznámého.

V jádru sporu tedy proti sobě stojí dvě hodnoty: „miluj bližního svého“ a „chraň sebe, rodinu, komunitu, vlast“. Obě tyto hodnoty jsou za výše uvedených předpokladů relevantní a zaslouží si vážnost a hledání rovnováhy mezi nimi. Pokud všechny, kdo akcentují tu druhou hodnotu, házíte do jednoho pytle s xenofoby a těmi, kdo se na situaci přiživují, vaše výzva se stává jednostranným, zbytečně mravokárným a poněkud elitářským, čistě emotivním prohlášením. Navíc je z něj cítit opovrhování jiným názorem (zjevně potvrzené při televizní diskuzi panem Hořejším). To před národem, který si prošel oním známým „kdo nejde s námi, jde proti nám“, není zrovna šťastné.

Měli byste být vzorem kritického myšlení a sami ke kritickému myšlení v textu vyzýváte, ale ignorujete základní fakta, která jsou všeobecně známa. Za všechny: na jedné straně v ČR žijí stovky tisíc cizinců, kteří se bez problémů integrovali a žádná zřejmá xenofobie na obzoru (kromě jedné nebo dvou známých skupin se zatím téměř nulovou podporou obyvatel). Na druhé straně všichni víme o problémech i s druhou či třetí generací muslimských uprchlíků v západní Evropě. Ne a ne se integrovat. Pokud nemá prostý člověk pochybovat a vašich analytických schopnostech, co si má potom myslet o vašich motivech?

Exodus uprchlíků je vysoce profesionálně řízená operace vynášející miliardy dolarů ročně. Je těžko představitelné, že nemá alespoň v některých zemích politické krytí. Víte, kdo přesně na tom vydělává? Chápete, že čím více uprchlíků, tím větší business?

Ne úplně nepodstatná část populace i politiků (nemyslím jen komunisty) interpretuje příčiny migrační krize jako důsledek politiky Strýčka Sama. Někteří si dokonce myslí, že spolu-stvořil Islámský stát a jedním z jeho cílů je oslabit či rozložit Evropu. Pokud toto a priori vylučujete, je vaše výzva ideologicky podmíněná. A pak by měl být tento předpoklad součástí textu.

V textu přiznáváte, že riziko existuje a přesto obavy či strach považujete za iracionální. Jak jistě víte, existují dvě protikladné extrémní reakce na riziko, které neumíme vyhodnotit: paranoia a strkání hlavy do písku. Vy varujete před paranoiou… ale sami strkáte hlavu do písku! Pokud 80% populace deklaruje obavy (i kdyby to byla paranoia, jako že není), je to ta lepší z obou extrémních variant! Paranoia má totiž vyšší adaptivní potenciál / šanci na přežití. Musím se pak ptát, kdo má k pověstné Darwinově mezi našlápnuto více, vy, nebo většina národa? Nenašel jsem mezi signatáři pana profesora Koukolíka, možná to nebude jen opomenutí…

Běžný člověk se nedívá na svět jako na statistiku. Pokud by pronikl v imigrační vlně byť jediný zfanatizovaný klerofašistický islamista a ublížil mu, jak se jeho příbuzným podíváte do očí? Alespoň někteří politici a novináři, doufejme, tuto odpovědnost cítí.

Bagatelizací rizik také neberete v potaz princip předběžné opatrnosti, který je bezpochyby moudré uplatnit především v situacích, kdy je situace nepřehledná a vývoj nejistý. Jak je to možné u slovutných vědců, jejichž práce je tak pečlivá a systematická? Kde závěry se vyslovují opatrně, až když není pochyb? Mě z toho vychází jediné: máte strach, kam může vést strach jiných.

Celkovým výsledkem výzvy je, že přispíváte pouze k další polarizaci společnosti. Tím se naprosto míjíte zamýšleným účinkem.

Na závěr nabízím k zamyšlení část textu, který spisovatel a konzervativní myslitel Vlastimil Podracký napsal na svém blogu (celý text zde):

Už dlouho existuje skupina, která by za našich předků nemohla existovat, protože nebere na zřetel zájmy společnosti a vůbec už ne dlouhodobé zájmy národa. Mnozí z těchto lidí si na to zvykli jako na samozřejmost, ale najednou stojí snad poprvé tváří v tvář drastickému vyjádření (zde autor naráží na „šibenice“), že jejich postoj je nesprávný. Jejich reakce, symbolicky vyjádřená právě shora uvedenou peticí, naznačuje, že si to uvědomují. Proč tedy existuje skupina, jejíž zájmy jsou v naplňování univerzalistických ideologií, ale přirozené zájmy společenstva utvářeného tisíciletí je zajímají daleko méně? Kde se vzala?

Řekl bych, že odklon od ideologického nacionalismu a jeho zatracení jako zhoubného jevu, který vede k nacismu a rasismu, a vůbec odklon od veškerého kolektivismu, měl určitě svoje oprávnění. A to do té doby než se začala z tohoto odporu formovat další ideologie jakéhosi odmítnutí společenské sounáležitosti a vyzdvižení lidského jedince jako modly. Začalo to lidskými právy, které postrádají reciproční povinnosti ke společnosti, jakoby už společnost neexistovala a práva prostě padala shůry. Jakoby práva prostě bylo možno rozdávat zcela zadarmo každému, kdo přijde třeba z druhé strany světa, a společnost, tedy většina občanů, je povinna je plnit.

Tyto názory jsou podporovány slábnutím státu jako útvaru, který ve světě pozbývá vlivu, jeho občané k němu stále méně něco cítí, nechtějí se nezištně společensky angažovat a stále více požadují od něj jen služby a stále méně mu nezištně dávají. Celý tento odklon od kolektivní sounáležitosti směřuje k izolaci jednotlivce, který je pouhým konzumentem, který už nežije domovinou, nepracuje v politických stranách. Spolky jsou jen účelové a politika je jen příležitost k nahrabání peněz. Vyprázdněná společnost podléhá iluzím více než realitě a beznadějně se vyvíjí k escapismu, stále většímu unikání realitě, a stále většímu příklonu k iluzím. Escapismus je samozřejmě o to větší, o co jsou lidé vzdáleni životu v této zemi, nemají rodinu a cestují světem; nejsou ukořeněni v domově a jejich zájmy nejsou s domovem spojeny. Únik od reality domova podporuje též únik od zodpovědnosti za něj.

Nihilistická společnost, která v podstatě nemá jiné cíle než jen uspokojení individuálních potřeb, která už dávno vychovává děti jen k osvojení dovedností a nástrojům chování, nemůže směřovat k ničemu jinému než k duchovní prázdnotě. Ta se částečně zaplňuje ideologiemi a vizemi. Odmítnutí nacionalismu k tomu přispělo jaksi navíc, ale vidina postnacionální společnosti je stejně prázdná jako celá kultura. Na místo nacionalismu nenabízí nic nebo únikové iluze. K těm patří též ta, o krásném duhovém světě, ve kterém se budou všechny odlišnosti tolerovat. Nereálné fantazírování nespočívá v toleranci odlišností biologických, ale kulturních a ideových.

Petice „vědců“ má tedy kromě jisté míry vystrašení ještě další náboj – iluzi, že lze problém migrantů řešit přesvědčováním veřejnosti, aniž by tato byla manipulována a její svobodná vůle omezena…

Domnívám se, že se schyluje především ke konfrontaci lidí, které je možno nazvat vlastenci, s lidmi, které je možno nazvat ideology(nebo fantasty). Vlastenci budou hájit svoji zemi a její budoucnost jako hodnotu skutečnou a přirozeně rostlou a možná se i postaví proti všeobecně uznávaným humanistickým ideálům, ideologové budou hájit psychologické iluze, tedy ideály samy od sebe bez zakotvení v realitě. Přitom tím nemyslím, že ti, kteří napsali a podepsali petici „vědců“, jsou jednoznačně zařazeni v některé ze skupin.