Pro Transparency International, Milion chvilek pro demokracii, auditory Evropské komie a další přátele Andreje Babiše je odpověď na tuto otázku jasná. Pokud si ovšem v klidu přečteme zákon 159/2006 Sb. a několik paragrafů Občanského zákoníku a zamyslíme se nad jejich obsahem, zjistíme, že bychom se neměli divit, že Babiš má názor opačný. A také bychom si měli položit otázku, proč v této záležitosti není dávno jasno, proč už neexistuje pravomocné rozhodnutí správního soudu, zda Babiš zákon 159/2006 Sb. porušuje nebo ne. A proč podnět k tomuto rozhodnutí nepodali právě ti, kteří dnes Babiše nejvíce kritizují a obviňují ze střetu zájmů.

Na webové stránce Milionu chvilek pro demokracii bylo a stále je oznámení akce při příležitosti 50. výročí 21. 8. 1969, v němž se mimo jiné praví

Vadí nám, že premiér – trestně stíhaný bývalý agent StB – poškozuje svým obrovským střetem zájmů celou naši zemi.

Protože se řídím Manifestem, který na konci akce na Letné přečetla paní Rybníčková

„Zajímej se, informuj se, co se děje, na státní, ale i na lokální úrovni, ověřuji si zdroje, naslouchej, naslouchej, jak to vidí druzí, mají pro to své důvody, respektuj je, vysvětluj, vysvětluj, jak to vidíš ty, co podporuješ, co ti vadí, co bys chtěl, vysvětluj, nepřesvědčuj, tlak vyvolává protitlak, jednej, hledej co můžeš dělat ty, co funguje podporuj, co ti vadí změň, co ti chybí tvoř, inspiruj se a inspiruj, přijmi svou odpovědnost, každý svým dílem rozhodujeme o tom, jak náš společný prostor vypadá“.

dovolím si tvrdit, že Andrej Babiš náš zákon 159/2006 Sb. v původním i aktuálním znění neporušil a neporušuje. A nabízím fakta, která mne k tomuto závěru vedou. Pokud si čtenář chce udělat na tuto věc svůj vlastní názor a nespoléhat na to, co jedna paní povídala, musí věnovat chvilku času čtení ustanovení tohoto zákona a také ustanovení článků 420-421 a 1448-1471 Občanského zákoníku, kde jsou definovány klíčové pojmy „podnikat“ a „svěřenské fondy“. Je to trochu práce, ale stojí to za to. Protože nechci čtenáře hned na začátku zahltit spoustou paragrafů, začnu tím, že nejdříve uvedu své závěry a ustanovení těchto dvou zákonů a další technické informace nechám až do přílohy po nich.


Auditoři Evropské komise obviňují Babiše z porušení ustanovení odstavce (1) § 4 zákona 159/2006 Sb., který je v zákoně od počátku jeho platnosti v lednu 2007 a které členům vlády zakazuje podnikat a také konstatují, že bylo porušeno i ustanovení paragrafu 4c, který do zákona zanesla novela zákonem 14/2017 Sb. a který zakazuje poskytovat dotace podnikům ovládaným členem vlády. Doslovné znění uvedených těchto a dalších paragrafů zákona 159/2006 Sb. je v příloze.

Ad § 4(1)
Je zvláštní, že klíčový pojem „podnikat“, resp. „podnikatel“, není v zákoně 159/2006. Sb. definován a není ani odkaz na právní předpis, kde definován je. Tento pojem je nicméně definován v paragrafech 420-421 zákona 89/2012 Sb. (Občanského zákoníku), platného od 1.1. 2012.

Podnikatel
§ 420
(1) Kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.
(2) Pro účely ochrany spotřebitele a pro účely § 1963 se za podnikatele považuje také každá osoba, která uzavírá smlouvy související s vlastní obchodní, výrobní nebo obdobnou činností či při samostatném výkonu svého povolání, popřípadě osoba, která jedná jménem nebo na účet podnikatele.
§ 421
(1) Za podnikatele se považuje osoba zapsaná v obchodním rejstříku. Za jakých podmínek se osoby zapisují do obchodního rejstříku, stanoví jiný zákon.
(2) Má se za to, že podnikatelem je osoba, která má k podnikání živnostenské nebo jiné oprávnění podle jiného zákona.

Stejná definice je i v materiálu Metodika k podávání oznámení veřejnými činiteli podle zákona o střetu zájmů , který vydalo Ministerstvo spravedlnosti v květnu 2018, tedy v době, kdy byl ministrem Jan Kněžínek, jako návod pro správné vyplňování oznámení, které jsou veřejní funkcionáři podle zákona 159/2006 Sb. povinni podávat:
Podnikání nebo provozování jiné samostatné výdělečné činnosti
Podnikání je činnost provozovaná podnikatelem, který vlastním jménem vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku. Za jinou samostatně výdělečnou činnost lze považovat např. výkon svobodných povolání (např. advokacie, lékařství) či výkon umělecké nebo jiné tvůrčí duševní činnosti (např. spisovatelská činnost, sochařství, skládání hudby), mimo jiné za účelem dosažení zisku.

Po vstupu do vlády Bohuslava Sobotky 29. 1. 2014 Babiš odstoupil z pozice předsedy představenstva Agrofertu, a. s. a zůstal jen jediným akcionářem Agrofertu. Splnil tím podmínku odstavci 4(1)b) (viz níže) a z hlediska definice podnikání tak, jak je uvedena v Občanském zákoníku také ustanovení odstavce 4(1)a), neboť Agrofert podniká pod svým a ne Babišovým jménem a účtem a v obchodním rejstříku je zapsán Agrofert a ne Babiš. Babiš proto již od roku 2014 ve svém oznámení o činnosti, které je od roku 2017 veřejně dostupné v Centrálním registru oznámení pochopitelně uvádí, že nepodniká. Pokud s tím někdo nesouhlasí, měl dávno podat podnět evidenčnímu orgánu (před rokem 2017 Mandátovému a imunitnímu výboru PS, nyní Ministerstvu spravedlnosti), v němž by vyslovil podezření, že Babiš ve svém prohlášení o činnosti (viz § 9 níže) uvádí nepravdivé údaje. Příslušný správní orgán by podezření prověřil a vydal rozhodnutí, které by mělo právní relevanci. Nikdo, ani Babišovi přátelé z opozičních stran či Transparency International takový podnět nepodal. I to o něčem vypovídá.

Auditoři mají ovšem jiný názor a tvrdí, že Babiš v době před 9. 2. 2017, kdy vložil firmy svého koncernu do svěřenských fondů, porušoval zákaz „zabývat se obchodními aktivitami“ (engaged in any business aktivity) protože jménem valné hromady Agrofertu, jímž byl jediným členem, zasahoval do jeho statutu a složení jeho orgánů, což podle auditorů naplňuje znak „engaged in business aktivity“. Jejich argument ukazuje, že neznají náš Občanský zákoník a neví o tom, že v něm je pojem podnikat, resp. podnikatel, definován jasně a stanoví kritéria, kterým Babiš evidentně nevyhovuje. Skutečnost, že si auditoři troufají interpretovat naplňování našich zákonů a neznají Občanský zákoník, základní právní normu občanského práva, je zarážející a varovná.

Ad § 4c
Pokud jde o tento paragraf, který do zákona 159/2006 Sb. zanesla až novela zákonem 14/2017 Sb., je třeba připomenout triviální, ale důležitou skutečnost, že tento zákona Babiš nemohl porušit, neboť omezuje poskytovatele, nikoliv příjemce, dotace. A poskytovateli byly Řídící orgány Operačních programů Podnikání a inovace, Zaměstnanost a Životní prostředí, což byla příslušní ministerstva, jež jsou organizačními složkami státu. Zde ovšem narážíme na určitý problém. Lex Babiš byl zjevně psán hodně horkou jehlou, protože v případě porušení tohoto ustanovení není na rozdíl od porušení zákona veřejnými činiteli v zákoně žádná informace o to, zda a kdo může podat podnět k přezkoumání oprávněnosti poskytnutí dotace, kam se má podnět směřovat, jaký správní orgán bude podnět posuzovat a jaké postihy (pokuty či jiné) dotčených ministerstev bude mít porušení tohoto odstavce za následek. A neřeší ani situaci, kdy je dotace poskytnuta společnosti vlastněné či ovládané osobou, která není členem vlády a na niž se tedy ustanovení paragrafu 4c nevztahuje a poté se členem vlády stane, což byl i případ Andreje Babiše, viz níže.

A nyní k meritu věci. Tím je zda Babiš i po převedení podniků skupiny Agrofert do svěřenských fondů dál tyto podniky ovládá a tedy se na poskytnutí dotací těmto podnikům vztahuje paragraf 4c, či nikoliv.
Auditoři Evropské komise tvrdí, že ano, protože

Vzhledem k tomu, že pan Babíiš definoval cíl fondů (zvláště ochranu jeho zájmů), stanovil jejich statut a jmenoval všechny jejich funkcionáře, které může také odvolat, pan Babiš v současné době vykonává rozhodující vliv na tyto dva fondy.

Všechny uvedené skutečnosti jsou přesně v souladu s ustanoveními paragrafů 1455-1457 Občanského zákoníku a tvrzení o „rozhodujícím vlivu“ proto nemá žádný právní obsah a je synonymem pro "založení svěřenského fondu podle zákona". Auditoři z toho ovšem vyvozují

Na základě toho jsou právníci Komise („Commission services“) toho názoru, že článek 4c se vztahuje i na situace, kdy veřejný činitel vykonává rozhodující vliv na obchodní korporaci prostřednictvím kontrolované entity, která není obchodní korporací komerčním a která nemusí mít právní subjektivitu, jako jsou svěřenské fondy.

Zde se auditoři dopouštějí hrubé chyby, svědčící o tom, že náš zákon 150/2006 Sb. neznají. Omezení v paragrafu 4c se totiž netýká „veřejného činitele“, ale výhradně jen člena vlády (nebo vedoucího jiného ústředního správního úřadu, v jehož čele není člen vlády), tedy nikoliv třeba poslance. To je i případ Andreje Babiše, viz konec textu. Auditoři uzavírají tuto část slovy

Pan Babiš tedy kontroluje dva svěřenské fony a prostřednictvím nich kontroluje také skupinu Agrofert. Na základě této skutečnosti jsou právníci Komise toho názoru, že skupina Agrofert spadá pod zákaz v paragrafu 4c zákona 159/2006 Sb. Společnostem této skupiny proto neměly být poskytnuty dotace a všechny veřejné granty včetně z fondů ERDF, ESF a CF poskytnuté po 9. únoru 2017 porušují článek 4c zákona 159/2006 Sb. o konfliktu zájmů a jsou proto protiprávní.

Zde je tvrzení auditorů v přímém rozporu s názorem Jana Kněžínka z 30. 11. 2018, kdy byl ministrem spravedlnosti. V dokumentu Stanovisko Ministerstva spravedlnosti k výkladu podmínek aplikace zákazu poskytnuti dotace a investiční pobídky podle § 4c zákona č. 15912006 Kněžínek podrobně vysvětluje, proč lze pojem "ovládaná osoba" aplikovat podle paragrafu 74 zákona 90/2012 Sb. jen na obchodní korporace a nikoliv na svěřenské fondy. Nejdůležitější část jeho stanoviska je v poslední větě závěru:

Jde-li o svěřenské fondy, tyto nelze chápat ani jako obchodní společnost, která má být příjemcem dotace nebo investiční pobídky podle zvláštních právních předpisů, ani jako ovládanou osobu ve smyslu § 4c zákona o střetu zájmů, a potud se tedy zákaz stanovený v odkazovaném ustanovení neuplatní. Svěřenský fond nicméně může hrát roli non-subjektu, prostřednictvím nějž je uplatňován rozhodující vliv na obchodní korporaci (ovládanou osobu), která vlastní v obchodní společnosti – potenciálním příjemci dotace nebo investiční pobídky podle zvláštních právních předpisů – podíl představující alespoň 25% účasti společníka v obchodní společnosti; pokud tomu tak bude, je na místě přistoupit i k aplikaci § 4c zákona o střetu zájmů. S ohledem na skutečnost, že svěřenský fond nemá právní subjektivitu a že rozhodující úlohu ve vztahu ke správě majetku ve svěřenském fondu má svěřenský správce, je možné vyvodit závěr, že rozhodující vliv by musel být uplatňován prostřednictvím svěřenského správce.

Tedy, že ovládající osobou společností vložených do svěrenských fondů, založených Babišem není on jako zakladatel fondů, ale jejich správci. Podle Stanoviska Ministerstva spravedlnosti tedy poskytnutím dotací společnostem skupiny Agrofert nebyl paragraf 4c zákona 159/2006 Sb. porušen. Kněžínek je ovšem opatrný a na úplný závěr připomíná, že

Ministerstvo spravedlnosti není zákonem zmocněno k podávání závazného výkladu právních předpisů, a to ani v případech, kdy ve vztahu k těmto předpisům vystupuje v roli gestora. K závaznému výkladu právních předpisů jsou povolány v rámci svých zákonných zmocnění toliko soudy, resp. též jiné orgány aplikační praxe. Z tohoto důvodu je třeba výše uvedené stanovisko vnímat spíše jako orientační.

Pokud si tedy někdo myslí, že zákon zmíněnými třemi ministerstvy porušen byl, měl více než dva roky na to, aby podal podnět příslušnému správnímu orgánu, aby věc rozhodl. Ani to se nestalo.

A nakonec ještě drobnost. V důsledku neznaosti zákona 159/2006 Sb. auditoři při výpočtu finanční korekce zjevn nezohlednili skutečnost, že omezení v paragrafu 4c se vztahuje jen na členy vlády a nikoliv na poslance či senátory. Babiš nebyl ovšem od 24. 5. do 29. 12. 2017, tedy plných 7 měsíců, členem vlády a omezení se na něho tedy nevztahovalo.


Původní znění tohoto zákona platné od 1. 1. 2007 bylo novelizováno celkem již 17krát, rozsáhlým způsobem zákonem 14/2017 Sb. (Lex Babiš), jeho klíčové nové články 4a., 4b a 4c s platností od 9. 2. 2017. V následujících odstavcích připomenu klíčová stanovení tohoto zákona v původním i současném znění.

V § 2 je definován veřejný funkcionář. Jeho definice se různými novelami měnila, pro nás je podstatné, že největší omezení je kladeno na členy vlády a § 3 definuje to, co se myslí pod pojmem "střet zájmů"
(1) Veřejný funkcionář je povinen zdržet se každého jednání, při kterém mohou jeho osobní zájmy ovlivnit výkon jeho funkce. Osobním zájmem se pro účely tohoto zákona rozumí takový zájem, který přináší veřejnému funkcionáři, osobě blízké veřejného funkcionáře, právnické osobě ovládané veřejným funkcionářem nebo osobou blízkou veřejného funkcionáře zvýšení majetku, majetkového nebo jiného prospěchu, zamezení vzniku případného snížení majetkového nebo jiného prospěchu nebo jinou výhodu; to neplatí, jde-li jinak o prospěch nebo zájem obecně zřejmý ve vztahu k neomezenému okruhu adresátů.
(2) Dojde-li ke střetu řádného výkonu funkce ve veřejném zájmu se zájmem osobním, nesmí veřejný funkcionář upřednostňovat svůj osobní zájem před zájmy, které je jako veřejný funkcionář povinen prosazovat a hájit.
(3) Veřejný funkcionář nesmí ohrozit veřejný zájem tím, že
a) využije svého postavení, pravomoci nebo informací získaných při výkonu své funkce k získání majetkového nebo jiného prospěchu nebo výhody pro sebe nebo jinou osobu,
b) se bude odvolávat na svou funkci v záležitostech, které souvisejí s jeho osobními zájmy, zejména s jeho povoláním, zaměstnáním nebo podnikáním, nebo
c) dá za úplatu nebo jinou výhodu ke komerčním reklamním účelům svolení k uvedení svého jména, popřípadě jmen a příjmení nebo svolení ke svému vyobrazení ve spojení s vykonávanou funkcí.

Ačkoliv právě o tento článek by se mělo opírat tvrzení, že Babiš je ve střetu zájmů, ve skutečnosti nikdo, ani bruselští auditoři ve své zprávě, neuvádí konkrétní případy, kdy Babiš odstavce (1)-(3) porušil.
Veškeré argumenty auditorů i Transparency International se týkají údajného porušení odstavce (1) paragrafu § 4, který byl v téměř nezměněné dikci v zákoně od samého počátku v roce 2007:

§ 4
(1) Veřejný funkcionář uvedený v § 2 odst. 1 písm. c) až m) nesmí
a) podnikat nebo provozovat jinou samostatnou výdělečnou činnost,
b) být členem statutárního orgánu, členem řídícího, dozorčího nebo kontrolního orgánu právnické osoby, která podniká (dále jen „podnikající právnická osoba“), pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak, nebo
c) být v pracovněprávním nebo obdobném vztahu nebo ve služebním poměru, nejde-li o vztah nebo poměr, v němž působí jako veřejný funkcionář.
(2) Omezení podle odstavce 1 se nevztahuje na správu vlastního majetku a na činnost vědeckou, pedagogickou, publicistickou, literární, uměleckou nebo sportovní, nejde-li o vlastní podnikání v těchto oborech.
(3) Veřejní funkcionáři uvedení v odstavci 1 jsou povinni činnosti tam uvedené ukončit bez zbytečného odkladu poté, co začali vykonávat svou funkci, nejpozději však do 30 dnů ode dne zahájení výkonu funkce. Není-li k ukončení činnosti z důvodů nezávislých na vůli veřejného funkcionáře možné dodržet lhůtu uvedenou v předchozí větě, veřejný funkcionář o této skutečnosti v dané lhůtě informuje evidenční orgán a provede současně všechna potřebná opatření směřující k ukončení činnosti. Ustanovení zvláštních právních předpisů tím nejsou dotčena.

a paragrafů 4a-4c, které do zákona zavedl až zákon 14/2017 Sb. s platností od 9. 2. 2017:

§ 4a
(1) Veřejný funkcionář uvedený v § 2 odst. 1 nesmí být provozovatelem rozhlasového nebo televizního vysílání nebo vydavatelem periodického tisku ani společníkem, členem nebo ovládající osobou právnické osoby, která je provozovatelem rozhlasového nebo televizního vysílání nebo vydavatelem periodického tisku.
(2) Veřejný funkcionář uvedený v odstavci 1 je povinen ukončit provozování rozhlasového nebo televizního vysílání nebo vydávání periodického tisku nebo ukončit svou účast nebo členství v právnické osobě, která je provozovatelem rozhlasového nebo televizního vysílání nebo vydavatelem periodického tisku, bez zbytečného odkladu poté, co začal vykonávat svou funkci, nejpozději však do 60 dnů ode dne zahájení výkonu funkce. Není-li z důvodů nezávislých na vůli veřejného funkcionáře možné dodržet lhůtu uvedenou v předchozí větě, veřejný funkcionář o této skutečnosti v dané lhůtě informuje evidenční orgán a provede současně všechna potřebná opatření směřující ke splnění povinnosti uvedené podle věty první. Ustanovení zvláštních právních předpisů tím nejsou dotčena4).
(3) Veřejný funkcionář, který neukončil svou účast nebo členství v právnické osobě, která je provozovatelem rozhlasového nebo televizního vysílání nebo vydavatelem periodického tisku, podle odstavce 2, nesmí v této obchodní korporaci vykonávat hlasovací práva. Pokud je veřejný funkcionář jediným společníkem v obchodní společnosti, nesmí při výkonu působnosti nejvyššího orgánu této obchodní společnosti činit jiná rozhodnutí, než která ukládá zákon nebo která se týkají zrušení obchodní společnosti, anebo volit orgány obchodní společnosti nebo jejich členy, ledaže jim zanikla funkce.
§ 4b
Obchodní společnost, ve které veřejný funkcionář uvedený v § 2 odst. 1 písm. c) nebo jím ovládaná osoba vlastní podíl představující alespoň 25 % účasti společníka v obchodní společnosti, se nesmí účastnit zadávacích řízení podle zákona upravujícího zadávání veřejných zakázek jako účastník nebo poddodavatel, prostřednictvím kterého dodavatel prokazuje kvalifikaci. Zadavatel je povinen takovou obchodní společnost vyloučit ze zadávacího řízení. Zadavatel nesmí obchodní společnosti uvedené ve větě první zadat veřejnou zakázku malého rozsahu, takové jednání je neplatné.
§ 4c
Je zakázáno poskytnout dotaci podle právního předpisu upravujícího rozpočtová pravidla nebo investiční pobídku podle právního předpisu upravujícího investiční pobídky obchodní společnosti, ve které veřejný funkcionář uvedený v § 2 odst. 1 písm. c) nebo jím ovládaná osoba vlastní podíl představující alespoň 25 % účasti společníka v obchodní společnosti.

Hlava IV obsahuje velmi důležitá ustanovení týkající se podávání oznámení o osobním zájmu, o činnostech, majetku, příjmech, darech a závazcích, nás zajímá především oznámení o činnosti. § 9 v platné verzi stanoví:

Veřejný funkcionář je povinen přesně, úplně a pravdivě oznámit, že
a) podniká nebo provozuje jinou samostatnou výdělečnou činnost, a předmět, způsob a místo výkonu podnikání nebo této činnosti,
b) je společníkem nebo členem podnikající právnické osoby, a o jakou podnikající právnickou osobu jde (obchodní firma nebo název, identifikační číslo osoby a sídlo),
c) je členem statutárního orgánu, členem řídícího, dozorčího nebo kontrolního orgánu podnikající právnické osoby, a o jakou podnikající právnickou osobu jde (obchodní firma nebo název, identifikační číslo osoby a sídlo),
d) vykonává činnost v pracovněprávním nebo obdobném vztahu nebo ve služebním poměru, nejde-li o vztah nebo poměr, v němž působí jako veřejný funkcionář,
e) je provozovatelem rozhlasového nebo televizního vysílání nebo vydavatelem periodického tisku, anebo společníkem, členem nebo ovládající osobou právnické osoby, která je provozovatelem rozhlasového nebo televizního vysílání nebo vydavatelem periodického tisku.

Tato oznámení se posílají evidenčnímu orgánu, jímž by v případě členů vlády v původní znění Mandátový a imunitní výbor Poslanecké sněmovny a v platném znění to je Ministerstvo spravedlnosti. V platném znění zákon stanoví (vybírám jen hlavní odstavce, v původním znění zákona bylo možno do registru oznámení nahlížet na základě písemné žádosti).

§ 13
(1) Zřizuje se registr oznámení jako informační systém veřejné správy, jehož správcem je Ministerstvo spravedlnosti, nestanoví-li tento zákon jinak.
(3) Každý má právo bezplatně nahlížet prostřednictvím veřejné datové sítě v rozsahu stanoveném tímto zákonem do registru oznámení. Oznámení veřejných funkcionářů uvedených v § 2 odst. 1 jsou dostupná bez předchozí žádosti. Do oznámení veřejných funkcionářů uvedených v § 2 odst. 2 je možné nahlížet na základě žádosti.
(6) Každý má právo sdělit evidenčnímu orgánu skutečnosti, které nasvědčují nepravdivosti nebo neúplnosti údajů uvedených v oznámeních evidovaných v registru oznámení. Evidenční orgán do 30 dnů ode dne obdržení sdělení oznámí tomu, kdo sdělení podal, jak bylo s jeho sdělením naloženo.
(7) Evidenční orgán porovnává údaje uvedené v registru oznámení s údaji uvedenými v jiných informačních systémech v rozsahu stanoveném v § 14c. Pokud se evidenční orgán dozví, že došlo k jednání, které má znaky přestupku podle tohoto zákona, oznámí takovou skutečnost bezodkladně správnímu orgánu příslušnému k projednání přestupků podle tohoto zákona.

Projednání přestupků veřejného funkcionáře probíhalo pole původního znění zákona rovnou správními soudy, podle platného znění je projednává nejdříve obecní úřad obce s rozšířenou působností, v jejímž územním obvodu má veřejný funkcionář pobyt. Proti jeho rozhodnutí se lze odvolat je krajskému úřadu a i jeho rozhodnutí lze napadnou u správního soudu. Za spáchání přestupku lze udělit pokutu. Odstavce (6) a (7) jsou velmi důležité, neboť dávají každému občanovi právo iniciovat posouzení, zda veřejný funkcionář porušil, či neporušil zákon o střetu zájmů našimi správními soudy.

Občanský zákoník
§ 1448
(1) Svěřenský fond se vytváří vyčleněním majetku z vlastnictví zakladatele tak, že ten svěří správci majetek k určitému účelu smlouvou nebo pořízením pro případ smrti a svěřenský správce se zaváže tento majetek držet a spravovat.
(2) Vznikem svěřenského fondu vzniká oddělené a nezávislé vlastnictví vyčleněného majetku a svěřenský správce je povinen ujmout se tohoto majetku a jeho správy.
(3) Vlastnická práva k majetku ve svěřenském fondu vykonává vlastním jménem na účet fondu svěřenský správce; majetek ve svěřenském fondu však není ani vlastnictvím správce, ani vlastnictvím zakladatele, ani vlastnictvím osoby, které má být ze svěřenského fondu plněno.

Zákon 90/2012 Sb. o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích)
Ovládající a ovládané osoby
§ 74
(1) Ovládající osobou je osoba, která může v obchodní korporaci přímo či nepřímo uplatňovat rozhodující vliv. Ovládanou osobou je obchodní korporace ovládaná ovládající osobou.
(2) Je-li ovládající osobou obchodní korporace, je mateřskou obchodní korporací, a je-li ovládanou osobou obchodní korporace, je dceřinou obchodní korporací.
(3) Řídící osoba podle § 79 a většinový společník jsou vždy ovládajícími osobami, ledaže ve vztahu k většinovému společníkovi § 75 stanoví jinak. Řízená osoba podle § 79 je vždy ovládanou osobou.