Máme Ústavní soud, na který můžeme být pyšní a který hraje v našem politickém systému nezastupitelnou roli. Už tak je zahlcený spoustou kauz a neměli bychom ho proto dále zatěžovat kauzami, které nemají jasně ústavní charakter, jako je například právě spor o to, kdo má dostat navýšení rodičovského příspěvku.

Má-li být diskuze o rodičovském příspěvku smysluplná, je třeba důsledně oddělit otázku, zda schválený způsob navýšení je či není spravedlivý/férový od otázky, zda je neústavní. Vláda možná měla ve vlastním zájmu najít těch cca 5 miliard potřebných k tomu, aby navýšení dostali rodiče všech dětí do 4 let, včetně těch, kteří již částku platnou před 1. 1. 2020 vyčerpali, ale to je otázka politická. Rozhodnutí lidovců napadnout vládní novelu zákona 117/1995 Sb. v části týkající se rodičovského příspěvku ukazuje na zásadní nepochopení, k čemu je a není Ústavní soud určen. Argumenty, které pro rozhodnutí zatěžovat svou stížností Ústavní soud lidovci uvádějí, jsou nelogické a nepřesvědčivé a Ústavní soud je jistě odmítne. Nejlépe by udělal, kdyby se žalobou odmítl vůbec zabývat.


Zákon č. 117/1995 Sb. ve znění před 1. 1. 2020
§ 30
(1) Rodič, který po celý kalendářní měsíc osobně celodenně a řádně pečuje o dítě, které je nejmladší v rodině, má nárok na rodičovský příspěvek nejdéle do 4 let věku tohoto dítěte, a to nejdéle do doby, kdy byla na rodičovském příspěvku vyplacena z důvodu péče o totéž nejmladší dítě v rodině celková částka 220 000 Kč, není-li dále stanoveno jinak. V případě, že nejmladším dítětem v rodině jsou 2 či více dětí narozených současně (dále jen „vícerčata“), má tento rodič nárok na 1,5násobek částky 220000 Kč.
§ 31
(3) Podmínka osobní celodenní péče se též považuje za splněnou a rodičovský příspěvek náleží, jestliže
a) dítě, které nedosáhlo 2 let věku, navštěvuje jesle, mateřskou školu nebo jiné obdobné zařízení pro děti v rozsahu nepřevyšujícím 46 hodin v kalendářním měsíci,
e) rodič zajistí péči o dítě jinou zletilou osobou, nejde-li o případy uvedené v písmenu a), v době, kdy je výdělečně činný nebo je žákem nebo studentem soustavně se připravujícím na budoucí povolání (§ 12 až 15), s výjimkou studia za trvání služebního poměru příslušníků ozbrojených sil;

Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 16. 5. 2017, čj. 6 Ads 21/2017-23 zdůraznil, že „Rodičovský příspěvek dle § 30 a násl. zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, je nárokem pečujícího rodiče, nikoli nárokem dítěte, o něž rodič pečuje.“ To je téměř triviální závěr ze znění citovaného článku 30, ale připomínám ho proto, že právě tento aspekt rodičovského příspěvku lidovci ignorují. Nárokových 220 tisíc musí rodič vyčerpat nejdéle do 4. let věku dítěte, a jakmile je vyčerpá, jeho nárok končí, stát splnil, co slíbil, a dotyčný rodič nemůže argumentovat, že rodiče, kteří rodičovský příspěvek 1. 1. 2020 ještě pobíraly, dostanou přidáno.


Poslanecká sněmovna mohla schválit novelu ve znění, kde by se navýšení týkalo jen nově podaných žádostí, a nikdo by nemohl říci ani popel. Tak to u zákonů bývá, že právní ujednání vzniklé před platností novely příslušného zákona se řídí podle předchozí verze, aby byla dodržena zásada předvídatelnosti právních norem. V případě navýšení rodičovského příspěvku byl zákonodárce vstřícný a navýšení poskytl i těm rodičům, které k 1. 1. 2020 pobírali rodičovský příspěvek. To rozhodně nemusel. Vyčítat mu, že navýšení neposkytl i těm rodičům, kteří rodičovský příspěvek vyčerpali před 1. 1. 2020, je sice možné, ale je třeba argumentovat politicky a nikoliv jako lidovci tvrzením, že tím byly porušeny zásady právního státu a hnát spor k Ústavnímu soudu. Novela žádné „dvě kategorie občanů“, jak tvrdí Marek Výborný, nevytvořila a u Ústavního soudu lidovci neuspějí.

Situaci je stejná, jako když jedeme na dovolenou s cestovkou. V lednu si koupíme zájezd na Mars a těsně před odletem zjistíme, že v rámci „last minute“ lze týž zájezd pořídit o třetinu levněji. Můžeme se zlobit, ale nemáme právo požadovat snížení ceny na úroveň „last minute“. Cestovka to může udělat z vlastní vůle, aby si zajistila naši přízeň, ale nárok na to nemáme. Podobně v případě koupě bytu v nově postaveném domě. Stejný byt, který nám developer prodal v lednu za 5 milionů, nabízí v červnu v témže domě tentýž developer za 4 miliony.


V Událostech a komentářích na ČT24 v pondělí 6. 1. 2020, moderovaných Marcelou Augustovou, v nichž vystupovali také Roman Sklenák z ČSSB a Aleš Juchelka z ANO, odůvodnil rozhodnutí lidovců hnát případ před Ústavní soud jejich předseda Marek Výborný slovy

Kolegové se tady podle mne snaží vysvětlit nevysvětlitelné, samozřejmě je to nespravedlnost, stát tady trestá rodiče, kolega Juchelka sám má děti a ví, že to není pravda, že ten příspěvek má podporovat tu péči o dítě a je úplně jedno, jestli přitom chodím do zaměstnání nebo nechodím do zaměstnání a samozřejmě s věkem toho dítěte ty finanční nároky také rostou….

A poté Marek Výborný odůvodnil, proč poženou spor k Ústavnímu soudu

Kdyby se rozhodla vláda, že dá příspěvek všem dětem narozeným po 1. 1. 2020, tak my nemůžeme říct ani popel, budeme říkat, že to je špatně, mělo to být i pro ty, kdo ho dneska pobírají, ale nebylo by to na žádnou ústavní stížnost, tady se vytvořily dvě kategorie a nějakých 60, 70 tisíc rodičů je hozeno vládou přes palubu…

Je zjevné, že Marek Výborný si své tvrzení nepromyslel. Právě to, proti čemu „by nemohl říci ani popel“ by byl ve skutečnosti jasný důvod, proč novelu napadnout u Ústavního soudu. Vláda nemůže „dát příspěvky všem dětem narozeným po 1. 1. 2020“, protože rodičovský příspěvek je nárokem rodiče, ne dítěte. A proto nemůže být datum narození dítěte kritériem pro poskytnutí příspěvku, pokud jde o první dítě a v okamžiku podání žádosti je mladší než 4 roky.

Velmi doporučují lidovcům na Ústavní soud se neobracet.