Ve státních firmách se buď bude dál krást, nebo budou transparentní a zkrachují. Vyberte si.

Tak jsem se dočetl v prohlášení ČEZu, že uveřejňovat smlouvy sice mohou - ale bude to stát zhruba 70 milionů Kč ročně. Proč? Pracovník ČEZu totiž stihne zveřejnit jednu smlouvu za 8 hodin (zatímco třeba v Semilech to stíhají pod 5 minut).

Tak jsem o tom přemýšlel, a asi bych chtěl pracovat v ČEZu. Tamní pracovní tempo musí být skutečně strhující. Pět minut zveřejňuju, a zbytek dne mám padla. Co byste taky chtěli od zaměstnance státní firmy, že? Nemá ostatně tenhle národ za sebou čtyřicet let zkušeností, že veřejně vlastněné firmy zpravidla fungují mizerně až vůbec? Proč ta firma zůstává pořád státní?

Á, jasně strategické zájmy státu. Náš stát totiž nutně potřebuje investovat do elektráren v Bulharsku a Rumunsku (a nota bene na tom tratit). Stejně jako musí strategicky jezdit mašinkama, vozit balíky, kácet stromy, kšeftovat s benzínem a vařit pivo. Nic z toho by přeci normální soukromé firmy nezastaly. A teď si představte, že nějaká banda neziskových usmrkanců chce tyhle strategické aktivity státu ohrozit nápadem, že by měly být související smlouvy veřejné.

Obhajoba státních firem je na druhou stranu přesvědčivá a pochopí ji každý kdo čuchnul k byznysu - dnes totiž prý nakupují velmi levně. Kdyby musely ceny vyklopit na internet, slevu příště nedostanou a přijdou o peníze. Doložit ty úžasné slevy ale nelze, musí přece zůstat tajné. Tak trochu začarovaný kruh. Musíme proto státním firmám věřit, že šetří. Sice jejich lidé zvládnou zveřejnit jen jednu smlouvu za osm hodin, ale jinak jistě nakupují super efektivně a vůbec nekradou.

Když to zjednoduším, máme na výběr. Buď bude dál ve státních podnicích prostor krást ve velkém (protože kontrola žádná a majitel nikde), a nebo je vystavíme přísnější veřejné kontrole a zbankrotují. Situace bezvýchodná. Jestli on to od pradávna neni důvod, proč stát raději nemá podnikat. To se ví, že transparence stojí peníze - jenže státní podnik musí být transparentní, a nebo nemá být státní. Než dávat politikům do rukou podniky bez jakékoliv veřejné kontroly, to ty podniky je snad lépe prodat.

Jenže to se neděje. U nás sektor státních firem spíš roste (viz naše studie), namísto aby se jich stát postupně zbavoval.

Nač čekat? Pokud (a to je pokud s velkým p) stát ty firmy není schopen transparentně spravovat, měl by je privatizovat. I když to slovo v našich krajích budí lecjaké emoce, viděl bych v něm menší zlo, než v současné situaci - kdy se většina státem vlastněných podniků potácí v bludném trojúhelníku mezi trafikantstvím, korupcí a potřebou sanace. Ptám se naprosto vážně - jakou roli ty podniky reálně pro stát plní, tedy mimo hraček pro jednotlivé ministry?

Co to vlastně jsou ty strategické zájmy? Popsal je někdo někam, řekl dozorčí radě "dohlédněte aby firma dělala to a to" (zde jedna světlá výjimka, snad přežije i příštího ministra..)? Chce stát po těch firmách vůbec něco (vyjma trafik)? Hezky otázku komentuje Výroční zpráva BIS 2013: "Příkladem je nedůsledný způsob, jakým stát uplatňuje svá vlastnická práva v obchodních společnostech a státních podnicích. Často pouze formální výkon funkce dozorčích rad, které by měly být hlavním nástrojem vlastníků pro kontrolu společností, vede k výraznému nárůstu vlivu managementu." Jinými slovy, management si dělá co chce. Státní firmy tedy jistě slouží nějakým zájmům, že by to ale byly strategické zájmy státu je nepravděpodobné. Ostatně i nějaký Schwarzenberg v televizi říkal, že ČEZ tajně sponzoruje politické strany. Tak proč to měnit, že?

Pěkný víkend