Stát posílá eurodotace především sobě. Osm z každých deseti eur
Většinu prostředků z EU za období 2007-2013, fakticky končíciho až letos, si rozdělila státní správa a města. Z celkových 736 miliard Kč přidělených dotací zbylo na podnikatele pouze 19 %. Vyplývá to z dat našeho sdružení EconLab.
U některých operačních programů je tato skutečnost pochopitelná - například z fondu Doprava úřady kryly výstavbu dálnic či železnic. U jiných je však lví podíl peněz, které stát rozdělil sám sobě, na pováženou. Z větších operačních programů jediný OP podnikání a inovace šel převážně do soukromé sféry (89 % prostředků). V dalších programech na soukromé firmy zbyla zpravidla jen malá část - 24 % (OP Lidské zdroje a zaměstnanost), 14 % (Praha Konkurenceschopnost), 18% (Vzdělávání pro konkurenceschopnost), nebo 8 % (Výzkum a vývoj pro inovace).
Nebylo to tak plánováno od začátku, například programový dokument posledního jmenovaného programu tvrdí, že "zapojení partnerů z podnikové sféry do výzkumných a inovačních aktivit je považováno za jeden z nejdůležitějších aspektů OP Výzkum a vývoj pro inovace." Ve výsledku z programu ale více než 90 % peněz, tedy 46 miliard Kč, skončilo u státu - převážně škol a výzkumných institucí.
Člověk by nějak čekal, že když má například program za cíl podporu konkurenceschopnosti, bude právě cílený na soukromé firmy - které jsou primárním motorem rozvoje ekonomiky. Přesto největší investice z programu Praha Konkurenceschopnost skončily u pražského dopravního podniku a nemocnic. Je na místě otázka, jestli operační program skutečně splnil své cíle, a nebo sloužil spíše k sanaci veřejných rozpočtů.
Že je příjemcem stát ale nutně neznamená, že peníze skončí u něj. Řada institucí si sice dotacemi vylepšuje rozpočty na běžné agendy (což mimochodem ukazujeme v novém článku s kolegy Janským a Křehlíkem), ale větší objemy si stát dává, aby je mohl dále rozdělovat. Ovšem rozdělovat už mimo svazující režim evropské dotace. Je to transparentní? Ne. Efektivní? Těžko říct. Přidává se tu další stupeň do řetězu přerozdělování - a na to potřebujete lidi, kanceláře, počítače ... možná zůstane někomu i něco za nehty.
Začíná nové programovací období, kde se fondy mají rozdělovat lépe - na základě reálně měřitelného přínosu, který je u státu často pochybný. Jak to zatím vypadá v praxi? Ministerstvo pro místní rozvoj zveřejnilo před týdnem seznam prvních 46 evropských projektů za úctyhodných 11 miliard. Z nich ovšem 99% míří opět směrem ke státu - na Úřad práce, krajské úřady a Ministerstvo průmyslu a obchodu.
Psáno pro hlidacipes.org.
U některých operačních programů je tato skutečnost pochopitelná - například z fondu Doprava úřady kryly výstavbu dálnic či železnic. U jiných je však lví podíl peněz, které stát rozdělil sám sobě, na pováženou. Z větších operačních programů jediný OP podnikání a inovace šel převážně do soukromé sféry (89 % prostředků). V dalších programech na soukromé firmy zbyla zpravidla jen malá část - 24 % (OP Lidské zdroje a zaměstnanost), 14 % (Praha Konkurenceschopnost), 18% (Vzdělávání pro konkurenceschopnost), nebo 8 % (Výzkum a vývoj pro inovace).
Nebylo to tak plánováno od začátku, například programový dokument posledního jmenovaného programu tvrdí, že "zapojení partnerů z podnikové sféry do výzkumných a inovačních aktivit je považováno za jeden z nejdůležitějších aspektů OP Výzkum a vývoj pro inovace." Ve výsledku z programu ale více než 90 % peněz, tedy 46 miliard Kč, skončilo u státu - převážně škol a výzkumných institucí.
Člověk by nějak čekal, že když má například program za cíl podporu konkurenceschopnosti, bude právě cílený na soukromé firmy - které jsou primárním motorem rozvoje ekonomiky. Přesto největší investice z programu Praha Konkurenceschopnost skončily u pražského dopravního podniku a nemocnic. Je na místě otázka, jestli operační program skutečně splnil své cíle, a nebo sloužil spíše k sanaci veřejných rozpočtů.
Že je příjemcem stát ale nutně neznamená, že peníze skončí u něj. Řada institucí si sice dotacemi vylepšuje rozpočty na běžné agendy (což mimochodem ukazujeme v novém článku s kolegy Janským a Křehlíkem), ale větší objemy si stát dává, aby je mohl dále rozdělovat. Ovšem rozdělovat už mimo svazující režim evropské dotace. Je to transparentní? Ne. Efektivní? Těžko říct. Přidává se tu další stupeň do řetězu přerozdělování - a na to potřebujete lidi, kanceláře, počítače ... možná zůstane někomu i něco za nehty.
Začíná nové programovací období, kde se fondy mají rozdělovat lépe - na základě reálně měřitelného přínosu, který je u státu často pochybný. Jak to zatím vypadá v praxi? Ministerstvo pro místní rozvoj zveřejnilo před týdnem seznam prvních 46 evropských projektů za úctyhodných 11 miliard. Z nich ovšem 99% míří opět směrem ke státu - na Úřad práce, krajské úřady a Ministerstvo průmyslu a obchodu.
Psáno pro hlidacipes.org.