Aspergeří mámy potřebují naději.

Maminka aspergera si mě našla na na mém blogu jinde. Nechtěla jsem sem už psát. Ale když se něco slíbí, má se to splnit.

A je to tak,jak to cítím a vnímám - potřebujeme naději. Naše středně a vysoce fukční aspegeří dítka prolézají školou základní. Ať už s asistentem nebo bez něj, integrovaní nebo ne, základní školu mají jistou všichni. Naštěstí jsou naši aspíci velice inteligentní týpci, takže školu zvládají většinou hravě a často i výborně. To je pro aspergeří mamky velká naděje. Dobré známky, střední škola a možná i vysoká a pak už se na nějakou výstřednost hlědět nebude - kdo umí fyziku, matematiku, programovat, psát, malovat jako bůh, skládat hudbu a tak podobně, ten může být klidně divně výstřední a zvláštní.

A je to tak,jak to cítím a vnímám - potřebujeme naději. Náš středně a vysoce fukční aspergeří dítka prolézají školou základní. Ať už s asistenetem nebo bez něj, integrovaní nebo ne, základní školu mají jistou všichni. Naštěstí jsou naši aspíci velice inteligentní týpci, takže školu zvládají většinou hravě a často i výborně. To je pro aspergeří mamky velká naděje. Dobré známky, střední škola a možná i vysoká a pak už se na nějakou výstřednost hlědět nebude - kdo umí fyziku, matematiku, programovat, psát, malovat jako bůh, skládat hudbu a tak podobně a podobně, ten může být klidně i divně výstřední a zvláštní. Ale co ti další apíci? Ty naše děti s poruchou autistického spektra, co se odmítají učit a socializovat? Pro ně náš školní systém po škole základní nemá nic. NIC. Ve škole vám nabidnou učební obor, protože váš aspík je sice nadaný,ale odmítá to dávat najevo a vůbec školně využívat. Jede si po svém. Co na tom, že vám třeba perfektně vysvětlí vznik a fungování černých dět, zánik hmoty, antihmotu a paralelní vesmír k tomu, když se ve škole nenaučí, co má? Nabídnou mu učební obor. A co je učební obor? Žádně myšlení a teorie,ale praktická dovednost a zručnost. Obávám se, že to mnoho aspíků neumí. Létají si nad naší realitou s hlavou v oblacích a chtějte po nich, aby vyrobili židli, hezky přesně, precizně. Nebo aby čistili komíny. Jak je znám, sedli by si ke komínu a inspirovali se oblohou k jiným činnostem. Takže co s nimi po základní škole? Není tu nic, co by se jim nabídlo, jako jinde ve světě. Potřebují jiné formy výuky, alternativní školy, které je ale neberou,protože být asperger je stigma a obava: " Bude to zvládat"? "Nebudou s ním potíže"? "Nebude brzdit jiné studenty", "Neměl by jít někam jinam"? Ale kam? I mně jako matce aspergera tohle trápí a moc bych potřebobala naději.
Naději, že můj středně funkční aspík, něco vystuduje a "neprošustruje" své nadání a talent. Naději že se sám uživí,až zůstane sám. Bez rodičů.

Takovou naději hledáme asi my všechny aspergeří matky. Náš školní systém nám moc nepomáhá. Střední škola a učební obor není povinný, takže bude stačit se neučit, nesoustředit se a aspík bude vyhozený bez zřetele na jeho specifické potřeby ve škole. Nebude mít vzdělání a tím nejspíš ani práci.
Uzavře se do svého světa a ten mu nepomůže. Začarovaný kruh se uzavře a my aspegeří matky( a samozřejmě i otcové) budeme v koncích. Co dál?
Jsem aspergeří matka a potřebuji naději. Něco se najde-snad-i bez vzdělání. Nakonec vysokou školu má dnes každý, kdo si ji zaplatí a vůbec o ničem nevypovídá. Naučíme své aspíky přežít, můžou dělat cokoli. A já věřím, že i stát si na ně jednou vzpomene. Jednou v jiném století. Naději budeme mít až do konce.....