Kreativní matematické myšlení rozhodně nezlepšíme, tím, že uděláme maturitu z matematiky povinnou pro většinu středních škol, pokud nezměníme výuku. To, co se jenom nabiflujeme, rychle zase zapomeneme, protože jsme nepochopili logiku a myšlenkový systém daného oboru. To platí o všech lidských projevech.

Báseň nepochopíme, když se ji naučíme nazpaměť, protože nejde o veršované psaní, ale ve skutečnosti jde o určitou osobitou koncepci krásy, výbuch zázračného, koncentrovanou emoci, originalitu pohledu a fascinující překvapení, které každý čtenář vnímá po svém, a proto školometská otázka, o čem je báseň, je zcela zavádějící. Podobně řádný román není ilustrací doby pomocí příběhu, ale analýzou lidské situace, která nepřísluší žádné vědecké disciplíně a ani nemá někoho přesvědčovat o nějaké pravdě. Skutečný román odsystematizovává myšlení. Proto učit se jména autorů a obsahy knih nemá vůbec žádný význam a odpuzuje studenty od literatury, odvádí je od dobrodružství poznání.

Podobně je to s učením jazyků: drtit se slovíčka, učit se gramatiku je nudné a přitom vstupovat a porozumět cizímu jazyku je velké dobrodružství, o které naše školství studenty často připravuje. Když po mnoha letech a i maturitní zkoušce z jazyka se studenti ocitnou v zahraničí, lidem často nerozumí. Proto se studenti posílají do zahraničí, kde se učí cizí jazyk stejně, jako se učili mateřštinu, nebo je učí cizinec, který na ně hovoří výhradně cizím jazykem: studenti intenzivně poslouchají a po čase začnou rozumět a pokud jde o jazyky idiomatické, i gramatiku postupně zvládnou, u ostatních jazyků se ji později musí sami naučit.

A podobně, tvrdí matematici, je to i s matematikou: jde taky o cizí jazyk, který slouží k popisu kvantifikovaných jevů. Má rovněž svá slovíčka: čísla, symboly, pojmy a svou gramatiku: pravidla a poučky a taky se u nás většinou učí podobně špatně jako cizí jazyky. To znamená, že žáci se učí nazpaměť řešit různé abstraktní úlohy a teprve časem se po nich chce, aby pomocí nabiflovaných pravidel řešili skutečné problémy ze života. Pokud tedy matematika někomu nejde, je to jen tím, že dotyčný nepřišel na kloub věcem, které se má učit.

Sám se moc dobře pamatuji, jak jsem se kdysi učil nazpaměť dějiny středověku a moc mě to nebavilo, protože jsem se to učil jako básničku, jako zmíněnou gramatiku. Teprve, když se mě otec optal, nad čím tak smutně sedím, pravil: středověk je zajímavý, protože v něm v Evropě vznikla nová společnost: zvítězilo křesťanství a odehrál se boj o moc mezi mocí profánní a sakrální, tedy mezi mocí světskou, královskou a církevní. Stačila tahle věta, kterou si pamatuji dodnes, aby mě to začalo bavit. To nám ale ve škole nikdo neřekl.

Tedy: Pokud nezměníme na našich školách výuku, zákony naši vzdělanost nezvýší, už taky proto ne, že redukce zkoušek na testy nikdy nemůže pomoci porozumění a jen podporuje pouhé biflování. Proto maturitu z matematiky bude řada studentů vnímat jako trest.

(Psáno pro ČRo Plus)