Katolický biskup Václav Malý, prezidentův poradce Ladislav Jakl, Magdalena Souček z poradenské firmy Ernst&Young a komentátor Jindřich Šídlo.

Čtyři osobnosti, které jsme společně s Tomášem Sedláčkem a Štěpánem Kubištou pozvali na pódium Nové scény ND, abychom je spolu s vámi ve čtvrtek 26. května interpelovali (podrobnosti najdete na stránce www.interpelace.cz).

A proč právě je? Všichni mají dle našeho názoru co říct k tématu, které jsme pro toto, v pořadí již čtvrté diskusní setkání, tedy k Umění poradit, vybrali.

Postupně vám je zde opět představíme. Respektive necháme je, aby se představili sami. Kromě stručného životopisu (který jsme sestavili z otevřených zdrojů na webu) přetiskneme jejich odpovědi na čtyři stejné otázky, jež souvisejí s tím, o čem si ve čtvrtek chceme povídat.

Jako první odpověděl biskup Václav Malý.

Nejdříve několik životopisných dat.

V letech 1969–1976 studoval na CMBF v Litoměřicích. Na kněze byl vysvěcen v 26. června 1976. V roce 1977 podepsal Chartu 77 a o rok později byl jedním ze 17 zakladatelů VONS. V lednu 1979 byl zbaven státního souhlasu, od 22. května do 22. prosince 1979 byl bez soudu vězněn (obviněn z podvracení republiky). V letech 1980–1989 pracoval jako topič a zeměměřičský figurant, zároveň však působil tajně jako kněz a podílel se na tvorbě katolického samizdatu. Rok byl mluvčím Charty 77 (13. ledna 1981 – 7. ledna 1982). Od roku 1988 byl členem Československého helsinského výboru.

Do podvědomí široké veřejnosti vešel v roce 1989, kdy moderoval velká shromáždění, například ro, při němž se na Letenské pláni sešlo 25. listopadu tři čtvrtě milionu lidí. Patřil mezi spoluzakladatele a byl prvním mluvčím Občanského fóra.

V letech 1990–1996 působil jako kněz v Praze. v roce 1996 byl jmenován kanovníkem Metropolitní kapituly u sv. Víta, tézož roku jej papež Jan Pavel II. jmenoval titulárním biskupem marcelliánským a pomocným biskupem pražským. Vysvěcen byl 11. ledna 1997. Jeho biskupské heslo zní Pokora a pravda.

V současné době se věnuje své práci v církvi, často jezdí po zemích, v nichž jsou vězněni lidé za své politické názory. Navštívil mimojiné Bělorusko, Moldávii, Kubu, Čínu a Írán.

Roku 1998 mu byl propůjčen Řád T. G. Masaryka III. třídy. Je rovněž nositelem Čestné medaile Tomáše Garrigua Masaryka za věrnost jeho odkazu.

Na co by měl člověk nejvíce myslet, když se chystá někomu něco poradit?

Upřímně si přiznat, zda o záležitosti nebo věci, ve které chce radit, něco ví. Měl by zvážit na základě argumentace všechna pro a proti. Spoléhat na intuici a momentální nápady je šalebné.

Necháváte si radit od jiných? Od koho nejčastěji a proč? A od koho byste si nikdy poradit nenechal?

Dám na rady nejbližších spolupracovníků, kteří se léty ve svých úsudcích osvědčili. Rovněž beru vážně názory svých přátel, kteří mi rozšiřují a prohlubují obzor. Nedám na rady těch, kteří mě chtějí manipulovat nebo příliš suverénně a jednostranně něco prezentují.

Baví Vás radit druhým?

Jsem poměrně často žádán, abych poradil především v osobních niterných záležitostech. Přistupuji k tomu s velkou ostýchavostí. Rozhodně mi to nelichotí ani v tom nemám zálibu.

Představte si, že byste si nyní mohl vybrat jednoho člověka, třeba politika, který by se řídil Vaší radou. Koho byste si vybral a co byste mu poradil?

Napadá mě pan ministr spravedlnosti Pospíšil. Povzbuzoval bych ho, aby statečně dohlížel na justiční orgány, které nejednou selhávají při řešení markantních kauz a žonglují s paragrafy, za něž schovávají svou zbabělost a neochotu kousnout do kyselého jablka.