Rok 2011 pomalu končí, je čas na krátké ohlédnutí a přání všeho nejlepšího v roce nadcházejícím.

Začnu odzadu.

Přeji všem (sobě též), kdo tyto stránky navštěvují, píší na ně či třeba jen čtou, co napsali druzí, ať se zde setkáváme ve zdraví i nadále.

Co se ohlédnutí týče, sepsal jsem pro Ročenku Aktuálně.cz pár údajů, které mi v souvislosti s uplynulým rokem na těchto stránkách přišly zajímavé. Možná někoho zaujmou i zde.


Jak zajistit svému blogu co největší zájem čtenářů? Žádný zaručený recept asi neexistuje (i když stojí za to jej neustále hledat, tedy pokud chcete, aby lidé četli to, co jste napsali, což většina blogerů chce).

Alexandře Alvarové se však dvěma větami (včetně titulku, dohromady čtrnáct slov) podařilo v právě uplynulém roce vyvolat jednu z nejdelších diskusí na Aktuálně.cz (před koncem prosince v ní bylo už kolem dvanácti set příspěvků, podívejte se ZDE). A asi to v tomto případě nebyl ani záměr. Ukazuje se, že diskurs na internetu dokáže žít svým vlastním životem a probudit jej může i dost nečekaný impuls.

Na druhou stranu blogy Václava Hořejšího (který ovšem nedávno oznámil, že s jejich psaním končí), vyprovokovaly mohutnou debatu prakticky vždy. V první desítce nejdiskutovanějších se jich za poslední rok umístilo osm (text Růžový tank: Bože, jak hluboko jsme klesli.... drží absolutní letošní rekord, kolem 1700 reakcí).

Koho čtete nejvíce, kdo nejvíce píše

Jinou pětici zase nabízí žebříček blogů nejčtenějších. Největší pozornost zaznamenal redakční blog kolegy Davida Slížka, v němž popisoval, jak svět obletěla podvržená fotografie teroristy bin Ládina, údajně pořízená bezprostředně po jeho smrti (bezmála šedesáti tisícům návštěv tohoto blogu neměl šanci nikdo jiný konkurovat).

Kromě dalších dvou redakčních kolegů, Zdeňka Johna a Jana Lipolda (první psal o sportu v ČT a druhý o zadních sedadlech v autobuse) přečetlo nejvíce lidí blog Jana Urbana Svéráz národního fňuku a vzpomínku Karla Hvížďaly na Jiřího Dienstbiera.

Hvížďala v roce 2011 také uveřejnil vůbec nejvíce blogů (bezmála 150), přes stovku se ještě přehoupl Jiří Pehe (dalších šest - Fabiano Golgo, Jiří Havel, Bohuslav Sobotka, Jiří Paroubek, Benjamin Kuras a Petr Havlík - pokořilo padesátku).

Od začátku roku přibyly na tři desítky nových autorů (například publicistka Alexandra Alvarová, právnička Vladimíra Glatzová, lidé z nestátních organizací, kteří se snaží bojovat s korupcí jako např. Karel Janeček, Hana Marvanová či Jiří Skuhrovec. Z politiků pak třeba Miroslav Kalousek, František Bublan, Bohuslav Svoboda, Vít Bárta či Pavel Bělobrádek).

Přibližně stejný počet autorů se rozhodl s psaním skončit. Někteří to podobně jako Václav Hořejší či Klára Samková oznámili posledním textem, jiní do svého blogu bez upozornění přestali psát. Za tři další blogery z Aktuálně.cz bohužel udělal toto rozhodnutí osud. V roce 2011 zemřeli Jiří Dienstbier, matematik Milan Mareš a patolog Milan Elleder.

Počet blogerů z řad zajímavých osobností se tak už delší dobu pohybuje kolem dvou stovek a pár desítek. Denně nabídnou čtenářům kolem deseti nových blogů (někdy více, o víkendech zpravidla méně).

Blogeři píší pro desítky tisíc čtenářů

A kolik lidí celkem blogy a názory na Aktuálně.cz vlastně čte? V průměru na ně zavítá něco kolem šedesáti tisíc lidí týdně (když se ale něco zajímavého děje a blogeři a komentátoři se tomu věnují, je jich kolem stovky tisíc). To dělá něco mezi půlmiliónem a miliónem shlédnutých stránek týdně.

Závěrem ještě jedna zajímavost: Mohlo by se zdát, že Alexandra Alvarová zde drží blogem zmiňovaným v úvodu absolutní rekord v disciplíně „Nejkratší blogerský příspěvek". Není to ale pravda. Spisovatel Ivan Kraus v roce 2010 zveřejnil blog, který má ještě o pár písmen méně. Nevěříte? Tak se podívejte ZDE.

V ročence mimojiné vyšly i dva souhrny blogů, které dle mého charakterizovaly právě uplynulý rok. Jde o ryze subjektivní výběr, nedělám si nárok na to, že jsem vybral to nejlepší či nejzajímavější. Šlo mi spíše o mapování událostí, které se odrážely i na těchto stránkách (a i tak mi jistě mnohé uniklo, ostatně od počátku právě končícího roku zde vyšlo na 3500 textů, v průměru deset denně. A jen pro zajímavost, celkově jich za těch bezmála pět let je již přes patnáct tisíc. A stejně tolik debat).

» Krize, Breivik, korupce aneb To nejlepší z blogů I.
» Penze, kojeňáky, ceny knih aneb To nejlepší z blogů II