Když jsem si dnes přečetl začátek článku ČTK „Elektronické zdravotní knížky se za deset let příliš neprosadily“, napadlo mě jediné. Svatá prostoto! A musel jsem dát za pravdu Miloši Zemanovi, že novináři ničemu nerozumí. Přesněji řečeno, někteří novináři.

Hned ve třetím odstavci se v uvedeném článku píše: „EZK je jakousi internetovou kartou pacienta. Obsahuje přehledy vykázané péče, uhrazených regulačních poplatků nebo doplatků za léky. Umožňuje kontrolovat historii pojištění a plateb pojistného. Pacient tak má přehled, kolik péče o jeho zdraví stojí, a může kontrolovat, jaké úkony si na něho lékař vykázal.“

Tak přesně tohle elektronická zdravotní knížka (EZK) firmy IZIP, a.s. není. Ta obsahuje (měla obsahovat) zdravotní dokumentaci pacienta v elektronické podobě, pro rozlišení si ji označme jako EZD (dokumentace), zatímco v článku uváděný popis představuje pouze elektronický přístupný přehled vykázané a pojišťovnou uhrazené péče pacienta plus některé další nezdravotní informace, pro rozlišení tedy EZP (péče).

Rozdíl mezi EZD a EZP je nebetyčný. Zatímco v prvním případě si lékař do své papírové dokumentace nebo do svého počítače zapíše např. (zjednodušeně): „Pacient uvádí 2 dny teploty 37 – 38 °C, průjem, bolesti břicha vpravo, odesílám k hospitalizaci s podezřením na zánět slepého střeva“, ve druhém případě pro pojišťovnu vykáže pouze pětimístný číselný kód výkonu, představující „vyšetření břicha“. Pokud má lékař počítač, internet a další náležitosti a pacient je zaregistrován v systému IZIP, odešle lékař text svého vyšetření do EZD pacienta, tzn. do databáze firmy IZIP a kód výkonu odešle do pojišťovny do EZP, aby mu tuto péči pojišťovna uhradila.

I malému dítěti tak musí být jasné, že centrálně vedená EZD je kapacitně řádově větší než EZP a obsahuje vysoce citlivé údaje o zdravotním stavu pacienta, jakými jsou textové popisy jeho potíží, výsledky laboratních vyšetření, operační protokoly atd. Naproti tomu EZP je mnohem stručnější, mají ji všechny pojišťovny již od svého vzniku a na vyžádání pacienta mají povinnost mu ji v listinné podobě 1x ročně zaslat. Novinkou je pouze umožnění přístupu k EZP přes internet.

Směšování, resp. účelové zaměňování EZD a EZP příznivci systému IZIP, je pouze jejich chytrý marketingový tah nebo prostá neznalost. Ani na okamžik není pochyb o tom, že na začátku akce IZIP nebyla provedena žádná analýza možností řešení a že celá záležitost byla a je asi stonásobně předražena. Kartu života, obdobu EZP, přístupnou po internetu a mobilními telefony, pořídila pojišťovna Ministerstva vnitra (ZPMVČR) za cca 4 mil. Kč a bankovní pojišťovna (OZP) mVITAkartu, přístupnou přes mobilní telefony, ještě levněji.

To, že IZIP končí, není způsobeno tím, že nebylo vypsáno výběrové řízení, že ho dělala soukromá firma nebo že do něj nebyli lékaři povinni zapisovat, ale naprosto chybnou filozofií celého řešení ukládat na jednom místě všechny části zdravotní dokumentace pacientů. Jak jsem psal již dříve a opakuji to dnes naposled: „Z pohledu obyčejné medicínské praxe je celý IZIP nesmysl. Pomineme-li nutné vybavení lékaře, tj. počítač, připojení na rychlý internet a lékařův elektronický podpis, má IZIP dvě základní chyby. Pokud nejsou zdravotní záznamy pacienta kompletní, a to vzhledem k počtu lékařů a možných záznamů nikdy nebudou, je IZIP nepoužitelný a pokud by záznamy kompletní byly, tak nemají lékaři čas dokumentaci neznámého pacienta z obrazovky počítače ani číst, některé její části rychle zastarávají a řada zdravotních problémů, které pacienta v průběhu života potkaly, spolu vůbec nesouvisí.“

Omlouvám se všem, kterým byl rozdíl mezi centrálním shromažďováním zdravotní dokumentace (EZD) v rámci projektu IZIP a přístupem k pojišťovnouami vlastněné vykázané zdravotní péči (EZP) naprosto jasný už od samého začátku, že jsem musel klesnout tak hluboko a naprosto polopatisticky vysvětlit tento rozdíl i těm, kteří ho ještě nepochopili.