Kdysi dávno jsme oceňovali, když jídlo skvěle chutnalo a vonělo. Hlavním zdrojem potravin byly produkty od farmáře a chovatele.

Pak se namísto potravin z přírody začaly propagovat a oceňovat produkty z fabriky. Složení těchto produktů se upravovalo podle aktuální módy – neobsahovaly to, co se zrovna kritizovalo (cholesterol, tuky nebo příliš mnoho kalorií). Pak přišly roky, kdy se na výsluní dostaly produkty, které obsahovaly něco, co nám zrovna mělo chybět. Jako příklad poslouží produkty s přidanou vlákninou, probiotiky a nejnověji s omega-3 tuky.

Posedlost bílkovinami
Hlavním prodejním trikem dnes jsou bílkoviny. Bohužel nejsme fascinováni lososem a vajíčkem, ale ultra zpracovanými produkty, které jsou o bílkoviny obohaceny (byť třeba jen v homeopatickém množství). Dejte nápis protein na obal a máte prodejní trhák! Farmáře a chovatele už nepotřebujeme, zázraky se kouzlí v laboratořích a chutě, vůně a barvy dodávají chemici. Nač se obtěžovat přípravou vajec nebo ryby, když můžeme rychle sáhnout po cereálních srdíčkách s proteiny anebo jen míchat prášky ve vodě.
Potravinářský průmysl módu následuje a přidává bílkoviny, kam jen to jde. Vedle běžných proteinových kuliček, tyčinek a koktejlů můžete koupit proteinové těstoviny, housky nebo sušenky. Dnes se dokonce vylepšují i opravdové zdroje bílkovin. Můžete si nalít sójové mléko s extra proteinem. Dochází k tomu, že strach z nedostatku bílkovin podněcuje ke konzumaci vysoce zpracovaných potravinářských produktů namísto jídla.

Kde se vzala proteinová móda?
Přišla jako důsledek války mezi tuky a sacharidy. Po letech protitukové hysterie k nám dorazil boj proti sacharidům. Znáte to, když se dva hádají, zvítězí třetí. A to přesně dostalo bílkoviny na výsluní. Mnozí z nás se strachují z tuků, mnozí ze sacharidů a někteří z obojího. Jenže něco přeci jíst musíme, a aktuálně se jako nejbezpečnější jeví bílkoviny.
Často si neuvědomujeme, že takový přístup je jen pokračováním nesmyslné konzumace živin namísto skutečného jídla. Naše posedlost bílkovinami a obecně nepochopitelná popularita práškovaných směsí je poslední manifestací tzv. nutricionismu, fenoménu, který popisuje a kritizuje Michal Pollan už více než deset let.

Kdo skutečně trpí nedostatkem bílkovin?
Jestli čtete tento text a obáváte se nedostatku bílkovin, je skoro jisté, že jich máte dost. My z vyspělých zemí a vyšším vzděláním zpravidla máme dost potravin (tedy spíš nadbytek), obvykle se jimi přejídáme. Tím nechci zpochybňovat, že jsou pro nás bílkoviny ve stravě nezbytné. Stejně jako tuky jsou esenciální složkou a potřebujeme je jíst. Problém je, že běžný člověk ve vyspělých zemích má dostatek bílkovin, případně má možnost jich dostatek získávat ze skutečných potravin. Sypání extra proteinů do jídla je řešení problému, který neexistuje.
Nedostatek bílkovin je vážný problém, který hrozí v chudých zemích a lidem s nižšími příjmy – tedy ne naší privilegované skupině. A to prosím vůbec nemyslím špatně, podobně jako když Hans Rosling píše ve Faktomluvě o čtyřech příjmových skupinách, přičemž čtenáři jeho textů skoro jistě patří do té nejbohatší.

Skutečný problém
Základní doporučované množství bílkovin je 0,8 gramu na kilogram hmotnosti člověka. Potřeba se zvyšuje v náročných životních obdobích, jako například v těhotenství, při sportovní zátěži nebo ve stáří. S věkem se totiž zvyšuje ztráta svaloviny, běžně dochází k omezení pohybu a zhoršuje se chuť k jídlu. Proteinová malnutrice je proto nejčastější výživový problém spojovaný se staršími hospitalizovanými pacienty – a mnozí čeští experti tím argumentují, když podporují koblihy a rohlíky v nemocnicích. Lidé s nedostatkem bílkovin ale potřebují výživově bohatou stravu, ne cukry.
Namísto proteinových tyčinek pro mladé a zdravé bychom měli zajistit výživově bohatá jídla pro ohrožené. Namísto koblih a rohlíků v nemocnicích bychom měli nabízet vaječnou omeletu, rybí pomazánku nebo čočkovou polévku. A domů bychom měli nakupovat skutečné potraviny, které proteiny přirozeně obsahují.