Co se stalo dobrého: chování obou kandidátů týkající se boje o křeslo prezidenta bylo dobrým vzorem pro všechny budoucí politické zápasy. Od začátku se oba kandidáti vyjadřovali slušně a kritizovali jeden druhého spíše přes otevřené pojmy, a to i při jediném otevřeném předvolebním televizním setkáním na půdě Senátu. Jejich sumarizující řeči ve Španělském sále byly prezidentského kalibru, obě hodné hlavy státu, zdůrazňující jak směr, tak i způsob prezidentování, jež daný kandidát nabízel. Pro český národ tu byla hozená rukavice viditelného rozdílu - pokračování dosavadní cestou „správného směru“ Václava Klause, anebo „malé zemětřesení“ pro republiku „bez bariér“ Jana Švejnara. Jasný a čistý rozdíl, tak, jak to má být.

Fráze, že jako Češi „nedovedeme si nad sebou vládnout,“ je známá. Vychází z historických důvodů, ale brána v perspektivě, osmnáct let po revoluci by to s námi mohlo být mnohem horší - desátého ledna ve Španělském sále totiž seděli dva muži skutečně prezidentského kalibru. Honosný historický sál na Pražském hradě byl připraven pro důstojné rozhodnutí, ale místo toho se během pár krátkých hodin podařilo našim zákonodárcům proměnit sál v prostředí pro mnoho z nich bližší – v bahnitý močál.

Cílem parlamentní politiky je, aby každá strana získala co největší vliv. Tzv. „politikaření“, i během volby prezidenta, je legitimním nástrojem všech politických stran všech zemí. Když se ale kombinovalo posledně-minutové politikaření s absencí vzoru a nezkušeností, vznikl trapas, který snížil laťku našich politiků na polistopadové dno.

V jiných zemích existuje instituce, jež se jmenuje „volební komise,“ která určuje mechanizmus volení. Každá politická strana vyšle svého zástupce do komise, která za uzavřenými dveřmi rozhodne mechanizmus volení, od volby tajné či veřejné, až po způsob sečtení hlasů. Dokud se komise nedohodne, není hlasování. Naši politici ale stále stráví čas, že musí vymyslet to pravé české kolo, aniž by si uvědomili, že to, o co usilují, už někdo jiný dávno vymyslel. Pokud by si to uvědomili, vyhnuli bychom se dvěma hlavním trapasům prvního kola voleb: nedůstojnému debatování o veřejném či tajném hlasování a sečítání hlasů zákonodárců skupinkou starých učitelek, které počítaly hlasy na prstech ruky.

K tomu prvnímu: výhružné esemesky a nevídané osobní tlaky vytvořily jednosměrnou trasu mezi Španělským sálem a nejbližší nemocnicí pro kolabující zákonodárce, což potvrdilo mafiánské praktiky některých zákonodárců a tvrzení určitých politiků, že pouze při tajném hlasování by nedošlo k takovým nešvarům. K tomu druhému: elektronická tlačítka jsou úžasným nástrojem, dokonce je najdete v lavicích jak v Parlamentu, tak Senátu. Nikoho ale nenapadlo, že by tlačítka mohla sloužit i při volbě prezidenta – nejenže sečítají hlasy, ale dávají všem jasně najevo, kdo volil pro koho. Páni poslanci - pokud tedy to myslíte vážně s tou transparentností, do pátku si je jistě můžete pořídit.

Za pár dní vše začne znovu. Budeme svědky dalšího politického lavírování, zmíněný dojem důstojné debaty mezi dvěma kandidáty bude postupně utopen stoupajícím močálem stranické rétoriky našich politiků, která pohltí všechny kandidáty, staré anebo nové. Právě proto musí příští prezidentské volby být jiné. Prezidenta musí volit lidé, my, občané. Tím se docílí důležitý prohlubující krok demokratizace. Autorita prezidenta bude vycházet z každého z nás, bude nestranicky podložena. Někteří tvrdí, že post presidenta se dá „koupit“ přes peníze pod stolem či na něm. To je sice pravda, ale to závisí na bilanci mezi transparentností hlasování na jedné straně a charakterem společnosti na druhé. Takové poznámky (a mnohokrát i lidé, kteří je tlumočí) jsou přinejmenším cynické a přinejhorším trapně podkopávají potenciál naší společnosti.

Ať bude zvolen kdokoliv, pachuť z těchto prezidentských voleb bude přeci jen trvat určitou dobu. Než bude zapomenuta, hlavním úkolem jak zákonodárců, tak veřejnosti by mělo být uznat současný směr a co nejrychleji prosadit změnu ve volebním zákoně, aby příští volby byly volby veřejné. Ostatně většina politických stran je dnes pro prosazování této změny. Nicméně pokud jde o současné volby, příští prezident bude více jejich než náš.

Článek byl otištěn v Právu