Jestli existuje pravomoc prezidenta, která by v očích společnosti neměla navozovat negativní pocity, je to právě udělování a propůjčování státních vyznamenání.

Honosný akt oslavující válečné hrdiny, vědce, umělce a jiné společensky významné osobnosti. Dekorace a řády byly běžně, a s přemírou, udělovány v období Rakousko-Uherska, ale pravděpodobně i podstatně dříve. Podoba, kterou známe nyní se začala formovat až v době po první světové válce, a to až s odstupem několika let. Ani společnost, ani státní správa tento ceremoniál nevyžadovaly. Svou roli pak sehrála druhá světová válka a následné totalitní vedení státu, které začalo udělovat nejrůznější ocenění velkému počtu jedinců i institucím. Veškerý věhlas tím v očích veřejnosti zcela degradoval. I proto se po revoluci vážně uvažovalo o smyslu předávání těchto ocenění.

Osobně velmi rád vidím skutečné hrdiny, válečné veterány a jiné významné osobnosti přijímat blyštivé medaile a řády v tlumeném světle honosného Vladislavského sálu. Vnímám to jako nutnost, připomenout si co pro stát a náš národ jednotlivec udělal. Důležitý prvek není jen samotné ocenění, ale i to, kdo ocenění předává. A tak mne napadá, zda v poslední době opět nedochází spíše k dehonestaci těchto významných osobností a slavnosti jako takové?

Válka zuří a u nás se oceňuje
Letos se po dvouleté absenci tohoto ceremoniálu v den narozenin T.G. Masaryka předávání uskutečnilo ve stínu války na Ukrajině. Té, kterou do poslední chvíle prezident zlehčoval v zájmu jeho osobních dobrých vztahů s ruským prezidentem. O to bizarnější je skutečnost, že se na základě doporučení rozhodl vyznamenat ukrajinského prezidenta nejvyšším českým státním vyznamenáním, Řádem Bílého lva. Tomuto sdělení z publika příhližela ruská pátá kolona, již reprezentoval Tomio Okamura a prezidentův poradce Nejedný.
Jak se dalo očekávat, projev prezidenta republiky se neobešel bez nevhodné kritiky novinářů a zcela nepatřičného zmiňování Grety Thunberg, čímž se snažil zastat oceňeného dětského psychiatra. A i kdyby měl Zeman v tomto případě svatou pravdu, načasování svého výlevu zlosti opět zvolil zcela nevhodně. Možná právě míra jeho přetvářky již dosahuje maxima a skutečné rysy opět nezastavitelně probublávají na povrch.

Polibek od Jiřiny
V posledních letech se také může zdát, že výběr oceněných závisí na míře pravděpodobnosti přijetí tohoto pozvání. A i přesto se najdou tací, kteří se zúčastnit odmítli, ať už z důvodu solidarity s Ukrajinou jako Lukáš Krpálek, nebo dokonce z důvodu odvolání ocenění právě u Pavla Rychetského. Medaili za zásluhy nepřijal ani psychiatr Jan Cymický, který se potýká s obviněním ze sexuálního obtěžování. Zde by se právem dalo pochybovat o volbě vyznamenaných, z nichž všichni musí splňovat jedno zásadní kritérium, tedy nejdenat nijak proti vůli Miloše Zemana, a zásluhy samotné ať zřejmě vezme čert. Řád Bílého lva byl přidělen bojovníkovi z východní fronty druhé světové války, Miloslavu Masopustovi, dále i Vladimíru Remkovi, jedinému československému kosmonautovi ve vesmíru, nebo také Jiřince Bohdalové, věrné podporovatelce našeho prezidenta. Jestli by vám však zásluhy oceněných přišly nesrovnatelné, jste dle Zemana jen závistivý novinář, který v životě mnoho nedokázal.

Pokud tedy nedojde k opětovnému rozpuku pandemie, nebo snad vyhrocení války, čeká nás ještě jeden potupný ceremoniá. A pak už je jen na nás, zda další předáváné vyznamenání budou v duchu důstojném, či naopak.