Na rekonstrukci rodinného domu dosud přispíval dotační program Nová zelená úsporám průměrnou částkou 240 tisíc korun. Jeho dalším dějstvím je program nazvaný Oprav dům po babičce. Novinka vládního programu, kterou představil ministr životního prostředí, Petr Hladík, má za cíl poskytnout významné dotace ekonomicky aktivním vlastníkům rodinných nebo rekreačních domů na rekonstrukci jejich nemovitostí, tento týden vzbudila poprask nejen na sociálních sítích!

„Snad je to špatný vtip. Z pohledu bytové politiky je to nejhorší program za posledních dvacet let,“ cituji sociologa Martina Luxe.

Štědré financování ve výši 40 miliard korun nepochází tak úplně z peněz Evropské Unie, poněvadž je dotován z prodeje emisních povolenek, které vybírá stát. Ono, jestli jsou peníze naše či evropské, stejně nehraje roli. Peníze, ať jsou z jakýchkoliv zdrojů, by se měly investovat svědomitě.
Hlavním cílem programu je pomoci lidem vytvořit energeticky úsporné nemovitosti a zamezit dalšímu zastavování půdy, což bychom mohli považovat za noblesní iniciativu. Energeticky úsporné domy mohou snížit náklady domácností, zvýšit energetickou bezpečnost a pozitivně ovlivnit české HDP. Kromě toho se očekává, že program podpoří firmy zabývající se zateplováním budov, instalací fotovoltaik a tepelných čerpadel.

Idea dobrá ale…

Financování programu je vyšší než u jemu podobných, pokrývá totiž dvě třetiny celkových investičních nákladů. Příjemci dotace také budou mít možnost žádat od příštího roku o zvýhodněný úvěr na pobočkách stavebních spořitelen, který pokryje rozdíl mezi náklady a poskytnutou dotací, aniž by museli dávat nemovitost jako zástavu. Čerpající by ovšem měl mít v nemovitosti trvalé bydliště (šlo by i v rekreačním objektu) a deset let nemovitost neprodat. Kdo ovšem umí plánovat na deset let dopředu?
Vyvstávají ale obavy ohledně účinnosti těchto investic v oblasti generování dostatečných úspor. Podle jednoho odhadu by efektivita programu mohla být absolutně nedostatečná. Poněvadž významným aspektem je právě možnost využití dotace na rekonstrukci rekreačních nemovitostí. Ovšem rekreační objekt obývá průměrný člověk dva dny v týdnu, takže na základě této úvahy tolik nespotřebuje tedy ani neušetří.

Zmínil bych i zdroj financování programu, což je Modernizační fond z evropských finančních prostředků získaných z prodeje povolenek na emise. Náklady na tyto povolenky v konečném důsledku ale nesou spotřebitelé, zejména ve formě cen elektřiny z uhelných elektráren. Lze tedy tvrdit, že náklady na zelenou politiku nese spíše veřejnost než korporace.
V době, kdy se poslanecká sněmovna hádá o každé dvě, tři miliardy by najednou rozdávala 40 mld. bez většího omezení.
Možné dopady masivního přerozdělovacího programu by mohly vést k situaci, kdy movitější majitelé domů jen dále zhodnocovali své nemovitosti na úkor slabších soc. vrstev. O zateplování bytů už také řeč není.

Tento program bez příkras působí jako úlitba politiků KDU, kteří se snaží získat podporu potenciálních voličů, zejména svého tradičního elektorátu, jak třeba ukazuje i zavedení dětského bonusu 50 000 pro příjemce dotací. To už působí jako míchání jablek s hruškami. Myslím, že by se na celý tento kolos musel najmout nový úřednický aparát, který by žádosti zpracovával, což samozřejmě v celkové potenciální sumě započítáno není.