Když začal vznikat nový Občanský zákoník (NOZ), mělo jít podle jednoho z autorů o tak jasnou, jednoznačnou a jednoduše konstruovanou normu, že měla zcela vyloučit jakékoliv interpretační pochybnosti. A měl ji pochopit každý, nejen právník. Už než v lednu 2014 začal platit, měli advokáti plné hlavy otázek a nejasností ohledně jeho interpretace. A hned se začalo mluvit o jeho novelizaci.


Ministerstvo spravedlnosti se tak dostalo do nepříjemného konfliktu – buď odmítat kritiku odborné veřejnosti, anebo přiznat chyby. Napříč právnickou obcí ale i mezi poslanci a senátory se ozývaly dva hlasy: První říkal, že je nutné co nejdřív vyřešit všechny nejasnosti a chyby znejišťující právní postavení nejen podnikatelů, ale i všech občanů. Druhý oponoval, že by bylo vhodné ještě chvíli počkat, jaké další problémy ještě praxe přinese. Abychom za chvíli nenovelizovali znovu.

Ministerstvo spravedlnosti se nejprve pustilo do novelizace naprosto zásadním způsobem, a to tak, že začalo s přepisováním NOZ od §1. Úprava spotřebitelských smluv měla být zcela zrušena a napsána znovu. Proti takto zásadní (a zbytečné) novelizaci se ale vznesla obrovská vlna odporu jak z řad advokátů a soudců, tak i z podnikatelského sektoru. Představa investice dalších milionů do přepisování nedávno přepsaných smluv a jejich další „přeuzavírání“ s klienty se stala noční můrou nejen bank a pojišťoven, ale všech velkých firem, které mají tisíce zákazníků. Plynáren, distributorů elektrické energie, telefonních operátorů… Pod tímto tlakem se nakonec ministerstvo rozhodlo pro pouze tzv. malou technickou novelu. Začátkem listopadu poslalo do připomínkového řízení návrh, který řeší omezené množství oblastí. Některé z nich jsou opravdu potřebné.

Máte firmu? Raději se nežeňte.

Za starého občanského zákoníku platilo, že stane-li se jeden z manželů společníkem v obchodní společnosti, stává se podíl v této společnosti součástí společného jmění manželů (pokud neměli manželé SJM rozdělené), avšak druhý manžel se nestával společníkem dotčené společnosti. Situace naprosto běžná, existují desetitisíce, možná statisíce, podnikatelů podnikajících prostřednictvím společností s ručením omezeným, akciových společností apod. K tomu tisíce lidí, kteří své investice vkládají do cenných papírů, jež reprezentují právě onen podíl na společnosti.

NOZ ovšem přišel s upraveným zněním příslušných ustanovení a nastal problém. Interpretace je možná dvojí, buď se nic nezměnilo, nebo nově se i druhý manžel stává společníkem v dané společnosti. Bohužel, podle většiny odborné veřejnosti je správná druhá varianta výkladu. To může být problém nejen při nakládání s podílem (například, když se podnikatel rozhodne „firmu prodat“ nebo podíl zastavit), ale i v běžném korporátní životě společnosti (hlasování na valných hromadách, nahlížení do dokumentace společnosti, apod.)

U investic do cenných papírů by to znamenalo, že k jakémukoliv pokynu k prodeji takového cenného papíru by měl být potřeba souhlas druhého manžela. Ministerstvo připustilo, že se opravdu jedná o problém a rozhodlo se jej vyřešit návratem k původní koncepci, tak jak platila do 31. 12. 2013. Návrh novely proto počítá s doplnění stávajících ustanovení tak, že „nabytí podílu však nezakládá účast druhého manžela na této společnosti nebo družstvu, s výjimkou bytových družstev“. Jinými slovy, jako do 31. 12. 2013, podíl na společnosti bude vstupovat od společného jmění manželů – nebude-li smlouvou ošetřeno jinak – avšak společníkem bude nadále pouze manžel, který podíl nabyl a práva a povinnosti společníků budou náležet jen jemu.

Přitažení otěží svěřenským fondům

Asi největší část novely se zabývá změnou úpravy svěřenských fondů. Návrh vychází z výhrad různých orgánů včetně Vrchního státního zastupitelství v Praze. Na mnoha místech totiž vznikla obava, že tento institut bude zneužíván pro ukrývání majetku.

Proto ministerstvo navrhuje zřídit evidenci svěřenských fondů s identifikací beneficiantů, aby nemohli zůstat v anonymitě. Stejně tak již nebude neznámý okamžik vzniku takového fondu, neboť novela počítá s konstitutivním zápisem fondu do evidence. Fondů zřízených poslední vůlí se konstitutivnost zápisu logicky týkat nemá. Do evidence svěřenských fondů by v zájmu ochrany třetích osob měl být zapsán i počet a způsob jednání správců.

V souvislosti s evidencí fondů ve veřejném rejstříku se zakotvuje i povinnost ukládat dokumenty do Sbírky listin. Jde například o smlouvu o vytvoření svěřenského fondu (vyžaduje-li zákon písemnou formu), statut svěřenského fondu (není-li součástí smlouvy) či rozhodnutí o jmenování nebo odvolání svěřenského správce.

Ministerstvo návrh předložilo mimo jiné s následujícím průvodním komentářem: „Důvodem předložení návrhu zákona je snaha poskytnout řešení pro některé zásadní problémy, s nimiž se praxe po zavedení nového civilního kodexu potýká a pro něž úprava tohoto kodexu neposkytuje uspokojivá řešení. K novelizaci byly vybrány především takové oblasti, jejichž stávající úprava může výrazně omezit, znepříjemnit či nevratně změnit život lidí, kterých se povinnosti, plynoucí z nového občanského zákoníku a zákona o obchodních společnostech a družstvech, přímo dotýkají.“.