Můj nejkratší blog bude asi právě tenhle: „Trump“.
Kdo vlastně tahá za nitky těchto loutek lidského hledání budoucnosti?

Napsal jsem o Trumpovi již mnoho, viz např. ZDE nebo ZDE.

Trump dává, vždy a všude, přednost jen sobě, ne Americe. (America First – je vlastně: Trump především!)
Trumpův jediný zájem je on sám; Amerika je pro něho pouhým „nosičem“ řešení osobních poklesků a pochybných ambicí.

Je smutné naslouchat trapným středoevropským mediálním podporám plíživého „trumpismu“ plagiátorských polovlád. Je ale až nevolno z EU-komentátorů, kteří odmítají pochopit cokoliv.

Putin je v podstatě šachista, který promýšlí své kroky na několik tahů dopředu. Ne nutně dobré kroky, ale dobře promyšlené. Trump, na druhé straně, je simpleton, který vrhá lepkavé špagety myšlení na stěny života, a doufá, že se některé přilepí. Čím více jich vrhne, tím více se jich uchytí. Oba dva styly se mohou doplňovat a navzájem posilovat. Žádný z nich však nemá naději na trvalé ovlivnění lidstva, fotbal-nefotbal.

Namísto mediálního blbnutí – jako, kdo na koho mrká, jak si kdo pokládá ruce nebo nohy, atp., bylo by užitečnější, kdyby se alespoň formálně registrovalo to, co vlastně Trump i Putin opravdu říkají a tvrdí.

Putin odmítl, že by o podnikateli Trumpovi při jeho pobytu v Rusku vůbec něco věděl: neznamená to však, že následně nevyužil dokumentace o jeho chování, které byly zaznamenány - i bez jeho přímých příkazů. Jinými slovy: na Trumpa má morálně zničující informace, a může ho tudíž úspěšně vydírat. Trump tedy musí hrát, a hraje, jeho hru.

Putin logicky tvrdí, že na Trumpa nic nemá, ale dal mu předem připravený pumlíč, aby si Trump uvědomil, že je nyní vše na něm, a že pumlíč je v jeho držení, tj. na jeho půli. Trump sám také ztvrdil, že Putin na něho nic nemá, ale: "I kdyby měl, tak je to už hodně dávno, když jsem byl ještě mladý." Proč to vlastně řekl?

I Putin se ovšem prořekl, a potvrdil, že si osobně přál Trumpovo vítězství ve volbách, oproti nenáviděné Clintonové. Putin nikdy nezapomíná. Jsou to ovšem jen slova, ale u hráčů tohoto rozměru, i prostá slova mají svůj význam.

Je tedy třeba naslouchat skutečným slovům, ne propadnout idiotickému mlžení jejich mrkání či poloze noh a rukou. Selhání českých medií, ale i tzv. mediálních "analytiků", je zde zcela transparentní.

Setkání Trumpa a Putina mohlo být novou nadějí pro lidstvo, kdyby nešlo o dva provinilce a lháře, kteří hrají své hry pro zachování vlastních osobních ambicí v prostředí rychle se měnících okolností. Nakonec jeden druhého zradí, a to velmi brzy. Jak se dalo očekávat, Američané pochopili svého Trumpa přesněji a spolehlivěji, než zoufalí analytici a politici z EU. Bude to mít svoji okamžitou dohru, buďme bez obav (i když s velkýmí obavami).

Putin a Trump nejsou žádní oponenti, ale spoluhráči. Podporují jeden druhého, jsou na sobě plně závislí. Trump musí Putinovi věřit více než vlastním profesionálům. Nakonec jeden druhého zradí, protože musí. Vnitřně už zradili; Helsinki byly faux pas. Utrpíme tím všichni. Bude to pro nás všechny temné prohlédnutí, ale nakonec, i osvobození naivního lidstva.

Váš,
Milan Zelený