Třicet stupňů ke krizi, krok za krokem…

Současná krize vznikala po dlouhá desetiletí, v podstatě již od Rooseveltova „Nového rozdání (karet)“ (New Deal). Její příčinou jsou státní intervence do ekonomiky svobodného trhu, obzvláště za Clintonovy vlády. Lidé, kteří krizi nezodpovědně vyvolali jsou dnes zodpovědní za její „léčbu“ a tvoří akční jádro Obamovy vlády. Může totéž myšlení, rozhodování a akce krizi jak zapříčinit, tak následně i vyléčit? Samozřejmě, že ne.

Šířící se vlna demonstrací proti vládám a jejich intervencím, které krizi jen prohlubují a prodlužují, probíhá pod heslem "Krize je v hlavách vládců, ne v ekonomice." Nelze než souhlasit.

Došlo a dochází k významnému útoku politických, finančních a mediálních elit na samotné instituce kapitalismu, svobodného trhu a demokracie. Znárodňování a socialismus se začínají veřejně debatovat - již 35% Demokratů se staví k socialismu kladně. USA se začíná transformovat na USSA: zpolitizovaná léčba je nebezpečnější než nemoc sama. Výkřik na titulní straně Business Week (9.2.2009): THE BAILOUT IS A BUST! (Volně: NOUZOVÝ BALÍK JE KAPUT) je bolestným svědectvím doby. Ani předchozí (TARP), ani dnešní (ARRP), ani budoucí „záchranné“ balíky nemohou krizi vyléčit, protože neadresují příčiny, ale jen symptomy krize. Obamův ARRP je nyní RIP (Requiscat in Pace). Základním pravidlem léčitele je: Aby nemocní opět nabyli zdraví, nařídím opatření podle svého nejlepšího vědění a posouzení a budu od nich vzdalovat všechno zlé a škodlivé. Neškodit a nezhoršit. Neutrácet a neplýtvat.

GENEZE KRIZE

1. Součástí Rooseveltovy reakce na „Velkou depresi“ po r. 1929 (která na burze trvala až do r. 1954) bylo založení Fannie Mae (Federal National Mortgage Association) v r. 1938. Cílem této první GSO (government sponsored organization) bylo zpřístupnit bydlení širokým vrstvám Američanů pomocí sekundárního nákupu hypoték z primárních bankovních zdrojů.

2. V r. 1977 prosadila Carterova vláda do zákona tzv. Community Reinvestment Act (CRA), ku pomoci ekonomicky slabým komunitám, které si nemohly dovolit rodinné domky a neměly přístup k půjčkám a hypotékám standardního typu.

3. Následkem CRA byly státem podporovány banky, které levnější hypotéky v chudších regionech poskytovaly. Tento mechanismus fungoval v tradičních standardech a za přísné regulace FDIC (Federal Deposit Insurance Corporation) i státního pojištění finančních rizik spojených s CRA.

4. Dne 8.12.1993 proběhla osudná tisková konference (“Hi, I am Bob Rubin”), kde Clintonův ekonomický poradce Robert E. Rubin (poradce Obamy, dnes v ústranní kvůli zruinování Citibank) oznámil novou CRA iniciativu pro podporu hospodářsky slabých komunit vnitřního města a venkova. Cílem bylo usnadnit poskytování hypoték, prosadit nová pravidla a zaručit zvýšení finančních toků do chudších lokalit. (Tehdy to znělo „sociálně“ a dost nevinně.)

5. Rok 1995: na naléhání prezidenta Clintona byla pravidla regulace CRA radikálně uvolněna a systém poskytování hypoték podroben zásadnímu reinženýringu. Politickým cílem masivní státní intervence bylo posílení a urychlení poskytování hypoték sociálně slabším vrstvám. Svět byl navždy změněn a kapitalismus svobodného trhu podroben bezprecedentní zkoušce.

6. „Clintonova revize“ zavedla systematické „bodování“ bank podle míry dodržování předpisů a cílů CRA. Banky byly nuceny uvolnit tradiční kritéria a standardy hypoték při nízkých úrokových sazbách (tzv. subprime rates). Strach ze sankcí nutil banky, aby podobné ústupky vyžadovaly i od svých poboček ostatních regionálních úvěrových institucí. Nákaza se začala šířit.

7. V letech 1993-1998 se CRA-garantované půjčky zvýšily o 39%, jejich nárůst byl dvakrát rychlejší než ostatní bankovní půjčky. Ještě 19. 4. 2000, ministr financí Larry Summers (dnes Obamův ministr) nemůže zakrýt své nadšení nad „úspěchem“ revize : „První dáma (Hillary Clinton, dnes Obamova ministrně) říká, že je třeba celé vesnice k výchově děcka; my říkáme, že je třeba kapitálu k budování vesnice.“ Bohužel nešlo o kapitál soukromý, ale o peníze daňových poplatníků.

8. Součástí Clintonovy revize bylo zavedení tzv. sekuritizace hypoték a jejich prodeje jako státem podporovaných obligací (CMO, CDO) investorům domácím i zahraničním. Kolaterál byly pozemky a domy, jejichž hodnota historicky pouze stoupala: nikdo nepředpokládal pokles cen nemovitostí. Zájemců o takto „jištěné“ investice bylo dost, v USA i po celém světě.

9. První veřejný prodej nově sekuritizovaných obligací se odehrál v r. 1997 skrze First Union Bank (později Wachovia Corporation) ve spolupráci s investiční bankou Bear Stearns. V r. 2003 dosáhl regulovaný trh s CRA hypotékami 600 miliard dolarů. Neregulovaný trh tvořil nezjistitelný mnohonásobek.

10.Rok 1998: Brooksley E. Born (Předsedkyně Commodity Futures Trading Commission) varuje před neprůhledností finančních derivátů a volá po jejich okamžité regulaci na ochranu americké i světové ekonomiky. Alan Greenspan i Bob Rubin, vládní ekonomové, se jí veřejně vysmívají: “Regulace derivátních transakcí, které jsou soukromě dohodnuty mezi profesionály, jsou nepotřebné.” (Greenspan) “Nová pravidla a regulační dohled může jen zvýšit právní nejistotu na kvetoucích globálních trzích“ (Rubin)

11.Rok 1999: Brooksley E. Born odstupuje z funkce. Povzbuzen, Phil Gramm předložil rozsáhlý deregulační zákon. Schváleno, Clintonem podepsáno. Cesta ke světové krizi otevřena. Neregulovaná hodnota finančních derivátů vzrostla z $50 na $550 bilionů – tolik peněz prostě v celém systému není.

12.Vznikl nový, divný svět. Přední investiční domy Wall Streetu začaly obchodovat s novými investičními nástroji. Clintonův předseda Fed Alan Greenspan, zahájil strategii nízkých úrokových měr a propadu US dolaru. Levné peníze zaplavily americké trhy. Stavební firmy si půjčovaly a stavěly nové domy; banky si půjčovaly a poskytovaly stále levnější úvěry; Wall Street si půjčoval až v poměru 40:1 (poměr dluhů k hodnotě aktiv). Nové finanční instrumenty a nový obor „finančního inženýrství“ dále stimulovaly „kreativitu“ chamtivců. Spekulativní bublina iracionálního nadšení a ziskuchtivé zaslepenosti se nafoukla téměř přes noc.

13.Toxické hypotéky vznikaly na běžícím pásu. Nikdo již neverifikoval příjmovou či kolaterální schopnost splácení půjček, hotovost pojistného vkladu nebyla vyžadována. Státní surrealismus završila Federal Reserve Bank of Boston, která určila, že účast v programu školení úvěrové poradny lze hodnotit jako důkaz žadatelovy schopnosti obdržet a uřídit své dluhy. Clintonova politika výrazně narušila tradiční principy svobodného trhu a zodpovědného podnikání. Svět se zbláznil.

14.Místní komunity zakládaly občanské iniciativy, jako ACORN (Association of Community Organizations for Reform Now), které pomáhaly prosazovat cíle CRA a bodování bank na lokální úrovni. Nástroje propagace, agitace, protestu a politického nátlaku byly použita proti institucím, které se snažily úvěrová pravidla zpřísnit. (Právní zástupce a „community organizer“ ACORN byl mladý advokát, Barack Hussein Obama.)

15.V r. 2003 se Bushova vláda pokusila o přísnější regulaci státních agentur, Fannie Mae a Freddie Mac, které tvořily vlastně jediný dostupný hypotéční trh. Návrh zákona tzv. Bushovy revize díky opozici Demokratů neprošel. Demokraté nejen obhájili Fannie a Freddie, ale napadli Bushe, že se snaží omezit tzv. „affordable housing“ pro méně majetné skupiny obyvatel. Prezident Bush selhal: zaneprázdněný událostmi 9/11 a dvěma válkami, se o prosazení této potřebné regulace již dále nepokusil.

16.K 1. 9. 2005 Demokraté prosazují další významnou intervenci. Kreditní instituce s aktivy nad $250 milionů musely podstoupit tzv. třístupňový CRA kvalifikační test. Tento kvalifikační limit byl zvýšen na $1 miliardu. Ostatní instituce a menší regionální banky byly třístupňového testu zproštěny vůbec. Rasová diskriminace, ne schopnost splácet, byla užita jako argument pro rozšíření vlivu CRA. Žádný americký politik neměl dostatek odvahy, aby se postavil proti rasové linii argumentace. Sociální reinženýring zvítězil nad principy svobodného trhu, vznikl „trh volný“ a míra státního intervencionismu ztratila omezení i stud.

17.Finanční krize se po r. 2005 stala nezastavitelnou. Další a další instituce, nespadající ani pod slabé garance CRA, se vrhly na neregulované trhy vydávání, sekuritizace a prodeje toxických hypoték. Lidé bez stálých příjmů a schopnosti splácet dluhy byli vlákáni do nízkoúrokových kontraktů po statisících. Nízký dolar, levné peníze a levné hypotéky přilákaly i zahraniční banky, investory a suverénní fondy.

18.V r. 2008 spekulativní bublina praskla. Přebytek nových domů, marginálních pozemků a domů v hypotéčních aukcích zaplavily trhy a srazily ceny nemovitostí takřka přes noc. Mnohé nesplacené hypotéky byly vyšší než tržní hodnota nemovitosti. Předčasné vypovídání smluv nabylo kritických rozměrů. Celé globální řetězce prodeje a pojištění investic, založených na toxických hypotékách, spočívaly na iracionálním a hloupém předpokladu „trvale rostoucích cen nemovitostí“.

19.Důsledkem a hlavním symptomem krize je ztráta vzájemné důvěry mezi účastníky řetězce a následné zmrazení úvěrových toků. Ztráta důvěry, či nárůst globálního řetězec nedůvěry, je u kořene všech negativních dopadů a zároveň kritériem a mírou efektivnosti špatně naordinované léčby. Důvěra se ukázala být základním a nosným pilířem kapitalismu svobodného trhu. Bez důvěry nejsou trhy a bez trhů neznáme hodnotu a cenu ekonomických statků.

20.Role důvěry a důvěryhodnosti, psychologie chování davů, vliv strachu a obav na akce lidí, lidská adaptabilita a přizpůsobivost v reakcích na technické stimuly, iracionalita v rozhodování, atp., nejsou součástí klasické ekonomie a na vysokých školách se neučí. Naivní manipulace úrokových měr představuje vrchol našeho chápání ekonomických systémů.

21.I když krize narůstala celé dekády, její dopad udeřil „náhle“ v září 2008: díky toxickým hypotékám tok úvěrů „zamrzl“ a důvěra se z trhu vytratila. Neregulované investiční banky Wall Streetu začaly bankrotovat a dnes již neexistují anebo jsou transformovány na regulované banky komerční. Zatímco do září 2008 vláda tvrdila, že vše je v pořádku, během několika dnů začali Paulson, Bernanke i Bush strašit kolapsem celé ekonomiky. Totální neznalost role obav a strachu v ekonomice jim zabránila přemýšlet o dopadech.

22.Státní intervence do ekonomiky, v podobě masivních injekcí hotovosti, byla zvolena jako řešení, i když je známo, že státní intervence omezuje a ničí dynamiku svobodného trhu, zvyšuje nedůvěru, odnímá zodpovědnost a vede k závislosti na politickém rozhodování státních byrokratů. I když příčinou finanční krize byly masivní intervence státu do ekonomiky, nevyplývá z toho, že ještě větší intervence budou správnou cestou k řešení.

23.Záchranný balík H. Paulsona, tzv. TARP (Troubled Assets Relief Package), který byl původně prosazován jako plán nákupu toxických hypoték státem, se setkal s opozicí 70% občanů, většiny Republikánů a také kolem 200 předních ekonomů, kteří před záchranným balíkem varovali. I přesto se politikům podařilo návrh prosadit.

24.První pokus o přijetí zákona tedy neprošel. Dne 29. 9. 2008 nastal největší propad akcií od 2. Světové války, o 777 bodů. Burza byla vystrašena vládní kampaní strachu o kolapsu ekonomiky, očekávala státní „záchranu“ a tudíž první reakce byla negativní.

25.Politický proces kolem balíku způsobil navěšení „vánočních ozdob“ na dárkový stromek, jako např. pomoc vlastníkům závodních drah NASCAR, investorům do državy Americká Samoa, výrobcům dřevěných šípů a výrobcům rumu v Portoriku. (celkem 16 takových položek tzv. „vepřového“, podobné českému „porcování medvěda“. Také $20 milionů pro ACORN.) Stejný přístup "vepřového sudu" dnes zvolil i Obama ve svém 900 miliardovém ARRP.

26.Původní třístránkový Paulsonův návrh se rozrostl na 450 stránek, které nemohl nikdo zodpovědně před hlasováním vyhodnotit. Panikáři Bush, Obama i McCain se shodli na podpoře záchranného balíku.

27.V polovině listopadu Paulson oznamuje masivní změnu strategie TARP: namísto nákupu toxických hypoték se má přejít na přímé investice do akcií bankovního sektoru (forma znrodňování). Nedostatek průhlednosti a zodpovědnosti dovoluje radikální změnu v užití peněz TARP; zákonodárci již jsou bezmocní a irelevantní.

28.Nastává čas „morálního hazardu“: o státní „bakšiš“ se ucházejí nejen banky, ale i stavební firmy, automobilky, nemocnice a městské i regionální samosprávy. Podmínkou získání podpor je prokázaná neschopnost fungovat v prostředí svobodného trhu. Podniky a instituce uměle zhoršují své výsledky (nebo kupují problémové podniky), aby získaly miliardové půjčky. Přichází nová vlna strachu a zastrašování. Politici opět „zachraňují“ a opět s penězi daňových poplatníků. Obama do své vlády nominoval čtyři Demokraty-neplatiče daní: Richardson, Daschle a Killefer již odstoupili, Geithner (k ostudě prezidenta i Kongresu) prošel. Další neplatič, Rangel, stále vede nejvlivnější kongresovou komisi. Tak začala éra „změny“, „nové etiky“ a "nové zodpovědnosti".

29.Dnes je do US ekonomiky nesmyslně napumpováno historicky nejvyšší množství hotovosti, ale přesto se úvěrové trhy neuvolnily: banky „sedí“ na balících finančních rezerv a stát snižuje úrokové míry na virtuální nulu, jakoby nic jiného z ekonomie neuměl. Kromě nedůvěry se ekonomikou začíná šířit emoce, zmatek, neznalost a hloupost, tedy virové nákazy proti nimž jsou tradiční, unavená „antibiotika“ bezmocná.

30.Vznikla mocná aliance Big business-Big government-Big unions, která je nyní schopná s pomocí Big media prosadit cokoliv k dalšímu omezení funkce svobodného trhu, oddálit potřebnou kreativní destrukci, která by umožnila vstup novým podnikům, novým investorům a novým podnikatelským modelům. Trvání krize se tím prodlužuje na neurčito.

Závěrečné poznámky.

Krize je přirozenou součástí kapitalismu. Socialismus se o trvale nekrizový vývoj pokusil, ale selhal. Krize má totiž očistnou funkci a zabraňuje hospodářské skleróze. Má identifikovat špatné podniky a manažery a vytvořit tak prostor pro podniky i podnikatele nové (Schumpeterova „kreativní destrukce“). Pakliže Stát periodické očistě zabrání, nevytvoří se nový prostor, ekonomika začne stagnovat a transformovat se do socialismu.

Základní premisou svobodného trhu je, že při každé transakci musí obě strany, prodávající i kupující, realizovat přidanou hodnotu, benefit či zisk. Jinak by do tržní transakce nemohly vstoupit svobodně, ale jen na základě donucení, klamu, podvodu, dezinformace, zamlčení anebo hrozby, okradení, hlouposti, zneužití a neprůhlednosti… takový „trh“ jistě není svobodný.

Regulace trhu je nutná k ochraně a zajištění svobody obou stran. Tak jako svoboda občanská není svobodou střílet, ale hlavně nebýt zastřelen, tak i svoboda tržní není svobodou okrádat, ale nebýt okraden.

Existuje podstatný rozdíl mezi svobodným a volným trhem. Volné trhy umožňují neregulované intervence do tržních transakcí státem, politickými stranami, monopoly a sdruženími výrobců, konzumentů a poskytovatelů, kteří sledují svůj zisk pouze na úkor zisku druhé strany. Tržní intervence uměle (netržně) zvýhodňuje jednu či druhou stranu, zatímco tržní regulace zajišťuje přirozenou (tržní) rovnováhu, tj. čestnost, průhlednost a korektnost v jednání obou stran - jakož i prosté dodržování zákonů.

Současná krize vznikla na průsečíku nedostatečné regulace a přebujelé intervence. Stát selhal v obou případech. Když stát a instituce přestanou regulovat tržní chování obou stran a začnou netržně intervenovat ve jménu nebo zájmu jedné či druhé strany, pak nastává útlum regulačních a seberegulačních tržních sil a nastupuje nerovnováha, chaos, recese a krize. Intervenovat ve jménu voličských skupin proti dopadům krize nemá nic společného s řešením krize.

Příčinou současné krize byly a zůstávají státní zásahy do fungování ekonomiky svobodného trhu, s následným nárůstem bublin ve virtuální ekonomice finančních spekulací. Arogance, chamtivost, podvody a korupce bossů Wall Streetu nejsou příčinou, ale spíše zavrženíhodným, i když stále lidským, následkem či symptomem hlubší politické zvůle, klamu a touze po moci.

Ekonomika nefunguje jako stroj, který na daný vstup reaguje fixovaným, předvídatelným výstupem. Ekonomika se chová jako organismus, který na daný vstup může reagovat celou škálou výstupů a reakcí. Adaptabilita lidského chování a rozhodování zaručuje, že reakce systému na daný vstup bude vždy jiná. Každá krize je tudíž unikátní a vyžaduje svá specifická, nová a unikátní, opatření - ne bezduchou aplikaci učebnicových pouček.

Když dáte lidem peníze, tak je ještě nemusí utratit. Když dáte peníze bankám, tak je mohou vydat na bonusy manažerů. Když dáte podnikům finanční injekce, tak nemusí nutně přijít s novými výrobky, ale splatit závazky odborům. Když snížíte úrokové míry, tak si lidé nemusí začít půjčovat. Když utratíte státní peníze, tak sice zadlužíte daňové poplatníky, ale nemusíte tím „stimulovat“ ekonomiku. Když financujete nepotřebné práce, nevytváříte tím nová pracovní místa, ale jen dočasné „joby“. Když v ekonomice chybí důvěra, investiční příležitosti, inovace a nové podnikatelské modely, tak vám nic paleo-keynesiánského nebo jura-friedmanovského nepomůže. Jen svobodný trh, ne státní intervencionismus, může stimulovat ekonomiku, přinášet nové výrobky a služby, generovat pracovní příležitosti.

Obamo-clintonovský návrh makroekonomického balíku, zřejmě nejhorší plán v historii vládních intervencí, vrací USA do keynesiánského středověku a friedmanovského simplicismu - jako předzvěst v USA dosud nepoznaného, unikátního socialismu.

Váš,
Milan Zelený

P.S. Politické partajnictví je samozřejmě u kořene předlužení, korupce a hospodářské devastace společnosti:
http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/milan-zeleny.php?itemid=12940




Použité zdroje:

Co je v nepořádku s americkou ekonomikou? Czech Business Weekly, 31. března, 2008.
What is wrong with the U.S. economy? Czech Business Weekly, March 31, 2008.
World financial crisis has long roots, Czech Business Weekly, September 29, 2008.
Nastává očista, Týdeník Euro, 30. září, 2008.
Superdrahý balík, který je k ničemu, MF Dnes, Názory, s. 8, 3. října.2008.
Virtual economy must not infect real economy. Czech Business Weekly, October 17, 2008.
The time is right for iconoclasts, Czech Business Weekly, January 5, 2009.
Státem ekonomiku nenakopneš, MF Dnes, Názory, s. A13, 23. ledna, 2009.