O jedné lži v politice a v médiích, která se Andreji Babišovi zalíbila a hodí se mu do krámu. Nákaza orbánismu je na cestě do Prahy.

Pravda i lež v politice vždy něčemu slouží, a proto s nimi bývá potíž. Máme-li se potíží vyvarovat, nezbývá než se stále znovu pokoušet pravdu a lež v politice rozlišovat a pozorně se dívat, jaké „velké“ věci politici s jejich pomocí chtějí udělat a jaké boudy při tom na nás hodlají ušít. V tomto ohledu si nelze nevšimnout, že se o slovo nyní mocně hlásí Andrej Babiš. Nedávno poskytl několik rozhovorů, v nichž se pořádně svezl na antiimigrantské vlně (MFDnes 13.1.2016, Právo 16.1.2016). Rozjel se přitom tak dynamicky, že se zřejmě hned tak nehodlá zastavit a lze tušit, že to není nic momentálního, ale ostrý start, aby také on pomohl dát této vlně „příslušný“ středoevropský politický tvar s cílem postavit nás proti Německu a proti Bruselu.
Dosud se říkalo, že hnutí ANO nemá politický program, že jeho programem je Andrej Babiš sám. Nyní se tedy politicky vybarvuje a hledá si svůj klub. Jaký? No, je zde přeci středevropský klub politických vůdců, kteří kašlou na starou Evropu liberálních demokracií, které po 2. světové válce vybudovaly své sociální státy na základě historického kompromisu mezi reformní demokracií sociální a křesťanskou. Tento kompromis se politicky vyprázdnil i v západní Evropě a nové politické síly jsou uvedeny do chodu. Dáváme těmto silám různá jména: nacionalismus, xenofobie, populismus, ale to neznamená, že jim rozumíme. Každopádně imigrantská krize se stává katalyzátorem politických změn a střední Evropa je jedním z takových politických experimentů. Není divu, že Andrej Babiš cítí příležitost, a tak se mu zřejmě zalíbila nákaza orbánismu, jež se pod hlavičku neliberální demokracie šíří střední Evropou. Nejprve Budapešť, potom Varšava. Nyní má tedy zaděláno i Praha? Ovšem až po Bratislavě, která si svou ficovskou verzi pěstuje již delší čas.
Lež k nacionalismu, xenofobii a populismu bytostně patří. S několika takovými zahájil Andrej Babiš své tažení. Jedna se mu na jeho hnědém startu obzvláště zalíbila. Z několika důvodů je klíčová a stala se již pravdou značné části české mediální a subpolitické scény. Je to tvrzení, že uprchlickou vlnu vyvolalo Německo, jmenovitě kancléřka Merkelová, když utečence pozvala do Evropy. V podání Andreje Babiše zní takto: „Předtím, než ty lidi paní Merkelová pozvala, tak na mír v Sýrii čekali v táborech v Turecku, Libanonu a Jordánsku.“ Z tohoto tvrzení lze odvodit další důležité „pravdy“: i) když si utečence pozvali Němci, ať se o ně sami postarají, ii) my nemusíme nikoho přijímat. V Babišově podání: i) „ať nám nevnucují svoje rozhodnutí, že někoho pozvali“, ii) „nemáme povinnost a podle mě v této chvíli ani nemůžeme vůbec nikoho přijímat.“
Není obtížné dohlédnout toho, že účelem těchto tvrzení je nabourat dosavadní oficiální pozici české vlády v této věci a v delší vyhlídce potom postavit českou politiku proti Německu a proti EU. Česká vláda totiž dosud zastávala stanovisko, že problém imigrantů může být řešen v Evropě jen společně a existuje tedy něco jako společná evropská odpovědnost. Leč, právě to Andrej Babiš nyní popírá, když říká, ať si to vyřeší Němci, když uprchlíky pozvali. A když dodává, že vůbec nemáme povinnost přijmout nějaké uprchlíky, tak podkopává tvrzení vlády, že jsme ochotni přijímat uprchlíky na dobrovolné bázi, a odmítá závazek přijmout přes tisíc uprchlíků na základě závazného rozhodnutí ministrů vnitra EU, který vláda akceptovala. Andrej Babiš se tedy přidal k Robertu Ficovi, který prohlásil, že Slovensko žádné imigranty nepřijme a odmítl i finančně přispívat do příslušných evropských fondů. Andrej Babiš tyto věci říká v plurálu. Má to znamenat, že na příštím zasedání se vláda přidá ke slovenské žalobě na EU? Andrej Babiš se již přidal.
Nemělo by zapadnout, že celé tvrzení o tom, že uprchlíky do Evropy pozvala Angela Merkelová je lživé. Kancléřka Merkelová prohlásila, že Německo přijme uprchlíky ze Sýrie koncem srpna. V té době bylo již v Evropě podle Mezinárodní organizace pro migraci přes 230 tisíc utečenců, z toho zdaleka největší část šla přes Řecko. Maďarsko již v půli srpna hlásilo přes 60 tisíc nelegálních migrantů a před vlakovým nádražím v Budapešti jich „kempovalo“ přes 10 tisíc, pro něž vláda nedokázala zajistit ani potraviny, ani hygienické zázemí. Celý systém azylového řízení založený na dublinských dohodách se zhroutil. Nezhroutil se však proto, jak se u nás s oblibou říká, že to nezvládlo Řecko, nebo Itálie. Tento systém totiž vůbec nebyl na takový nával imigrantů stavěný. I dobrý most, pokud je přetížen, se zbortí. A v této situaci Angela Merklová prohlásila, že Německo přijme imigranty ze Sýrie, i když neprošli azylovým řízením.
Nabízely se v dané situaci jen dvě cesty. Jedna byla maďarská, ta druhá německá. Maďarská v kostce řečeno byla tato: Postavíme na hranicích ploty a imigranty k nám nepustíme. Budiž, ale co uděláme s těmi, kteří již tady jsou - a byly jich statisíce? Jeden maďarský pokus jsme viděli. Nevím, jestli se to dá označit jako „milosrdná lež“, ale byl to pořádný cirkus. Tehdy na začátku září úřady uprchlíkům na nádraží slíbily, že je pustí do Německa a nechaly je nastoupit do vlaku na Šoproň, na který vyvěsily německou vlaku, aby to někdo náhodou nespletl. A pak hurá s utečenci do uprchlického tábora do detence! Scény to byly děsivé a maďarské úřady raději ustoupily, jinak by musely pozvat armádu. Kdyby toto mělo být řešení pro ty statisíce, jak by to vypadalo? Vytvořili bychom koncentrační tábory? Nasadili ozbrojené stráže a hlídací psy? A hlavně, kam bychom ty lidi odvezli? Mohli je Maďaři odvézt do Srbska? Do Chorvatska? Jak do Řecka? Nebo je mohli vlakem poslat do Turecka? Sotva, vždyť všude by reagovali stejně: postavíme ploty a imigranty k nám nepustíme.
Pravda je prostá. Angela Merkelová v dané situaci zachránila společnou Evropu. Uvidíme na jak dlouho. Bohužel, Andrej Babiš si nyní přiložil své polínko.