Zpráva StB pro vedení XI. Správy SNB, leden 1988, (Archiv bezpečnostních složek)

Jistý G. Soros navštívil exponenty pravice

V 80. letech minulého století shromažďovala v tehdejším Československu komunistická tajná policie pravidelné týdenní nebo měsíční celorepublikové zpravodajské informace. Například na začátku roku 1986 upozornila StB na jedno státně bezpečnostní riziko: „na SPK jsou na všech důležitých odborech rozmístěny osoby židovského původu, které se vzájemně prosazují do funkcí a na odměny. Řada z nich jsou zastánci maďarského modelu řízení čs. ekonomiky.“

Ve stejné době dle operativních poznatků StB zjistila, že „v období od 1. 2. 1986 do 5. 2. 1986 byli na návštěvě v ČSSR USA st. příslušníci SOROS Georgie s Soros Suzan jako hosté velvyslance USA. V době svého pobytu v ČSSR navštívili Vladimíra Kadlece v jeho bytě.“ Tento signatář Charty 77, bývalý ekonom a ministr školství v období pražského jara, byl komunistickým režimem označován jako „představitel a exponent pravice“.

O dva roky později, v roce 1988, StB zaznamenala „zájem Američanů a dalších KS o čs. vědecké pracovníky a jejich vědní úspěchy“ prostřednictvím Meziakademického výměnného programu NAS (Organizace vědců a inženýrů zaměřená na rozvoj vědy a její využití). Jako příklad takového zájmu uvedla právě skutečnost, že „v roce 1986 navštívil ČSSR jistý G. Soros, odborník pro Východní Evropu, který za spolupráce ZÚ USA a pravicových exponentů (akce VĚDEC) získával typy odborníků ke zvaní na různé stáže do USA.“ Pro StB byla v období studené války bezpečnostním rizikem sama skutečnost, že se na vědecké stáže dostávali odborníci, kteří nebyly členy KSČ.


Latentní antisemitismus

Politický jazyk se v průběhu času sice mění, ale jeho obsah zůstává často stejný nebo podobný. Příkladným způsobem to ilustruje místopředseda ČSSD Jaroslav Foldyna, který 10. května 2018 v rozhovoru pro Aktuálně.cz prohlásil: „Nevím, kolik neziskovek tu financuje pan Soros. Nevím, ale určitě tu nějaké budou.“ Podle tohoto čelního politika sociální demokracie jsou „takové neziskovky pro demokracii nebezpečné“, neboť „neziskové organizace, které se nezabývají sociální činností, ale zabývají se politikou, jsou hybridní politické nástroje často financované ze zahraničí“. Foldyna jako výrazný představitel ČSSD označuje některé aktivisty neziskových organizací za „hybridní politiky“ provozující „hybridní válku“ a obviňuje je ze zbabělosti, neboť nemají odvahu vstoupit do „klasické politické strany“.

Foldyna nehovoří o studené válce, ale o hybridní, neříká, že političtí protivníci jsou „představitelé a exponenti pravice“, ale představitelé a exponenti „hybridní politiky“. Své politické nepřátele nekritizuje proto, že nejsou v KSČ, ale že nejsou v „klasické politické straně“. Místopředseda ČSSD považuje - podobně jako StB - za státně bezpečnostní riziko existenci „jistého G. Sorose“.

Byť se místopředseda ČSSD chlubí provozováním přímé a otevřené politiky, v tomto případě naopak maskuje, že protisorosovská nálada je nesena na vlně současného antisemitismu. I když Jaroslav Foldyna nehovoří otevřeně o nebezpečném vlivu osob židovského původu, spojuje tradiční vnímání JINÉHO s představou nepřátelského modelu politického řízení. Bývalá StB a současný místopředseda ČSSD mají podobný způsob myšlení.

Pokrytecké myšlení nejen Jaroslava Foldyny, ale i ČSSD spočívá v populistické rezervě toho, co je politicky nevyřčené. Je to spojující politický mezičlánek mezi minulostí z pohledu StB a novou stranicko-vládní současností v politickém triumvirátu Babiš-ČSSD-KSČM. Současná rétorika ČSSD má ještě jednu podstatnou příbuznost s normalizací: i tehdy mnozí funkcionáři na vedoucích postech alibisticky tvrdili, že když by tam nebyli oni, přišli by tam ještě horší političtí funkcionáři. ČSSD se stylizuje do normalizační role pod rouškou politické záchrany občanů, například před xenofobní a demagogickou stranou Tomia Okamury. Ze svých historických politických omylů je ČSSD nepoučitelná (například sloučení s KSČ) a Jaroslav Foldyna je právě přesně typ nepoučitelného politika minulosti.


Videomanifest pseudoheroické retromaskulinity a levicového džihádismu

Místopředseda ČSSD na svou tréninkovou videokameru* zaznamenal jakýsi manifest krizové primitivní maskulinity, jenž je směsicí okázalého politického siláctví a nechutné narcistní usmrkanosti. Z politického tréningového videa se totiž do mediálního popředí dere obraz muže psychicky pánovitého, emocionálně narcistně agresivního, mentálně uzavřeného a duchovně dogmatického. Jestliže na přelomu 21. století mnohé feministky očekávaly politický příchod „nového mužství“, současnost nabízí spíše pseudoheroický obraz v podobě retromaskulinity, ať už v extrémně levicovém, nebo pravicovém rouše.

Pokud však pánovitý a agresivní místopředseda ČSSD na závěr rozhovoru v duchu pseudoheroické retromaskulinity prohlašuje, že se nikoho nebojí, „jenom Boha“, potom se nabízí otázka, zda neprezentuje spíše politiku levicového džihádismu.


* https://zpravy.aktualne.cz/domaci/foldyna-z-koberecku-u-hamacka-nemam-strach-bojim-se-pouze-bo/r~ace7c83e537711e89509ac1f6b220ee8/