Tehdáž na jedné okenici ledu mladík stojící, proudem ploul, ruce lomil, na vše strany se ohlídaje o pomoc v pláči volal, ale v tom okamžení se potopil. Za ním na kolébce dítě, škopky, necky, stoly skříně, bečky, kádě, vědra pohromadě skrz Prahu plynuly. Za tímto nábytkem opět tonula matka s nemluvňátkem na posteli sedící, rukama lomíc o pomoc stojící diváky s pláčem prosila; však na to ji hned vlny čeřivé zakryly.

Tolik ze zprávy o povodni, která postihla Prahu v únoru roku 1784. Ze zprávy o jedné z mnoha a mnoha povodní, které Prahu postihly. Ostatně jen za posledních dvaaosmdesát let, po které existuje pražská zoologická zahrada, ji Vltava fatálně zaplavila hned třikrát – v letech 1940, 2002 a 2013.

A další povodně nás pravděpodobně čekají. Geolog Václav Cílek, který zpracoval výhled na příštích padesát let a z něj vycházející doporučení k ochraně a rozvoji Zoo Praha, předpokládá, že v tomto období přijdou dvě až tři povodně nad úroveň desetileté vody, z toho jedna snad ještě větší, než v roce 2002. Navzdory tomu je přesvědčen, že ochrana Zoo Praha je relativně jednoduchá a není drahá.

Povodně jsou extrémními událostmi, ale bylo by chybou uvažovat o budoucnosti pouze v krajních polohách. Na jedné straně si nepřipouštět, že by velká povodeň mohla přijít, na straně druhé se předem vzdát. To první vede k fatálním chybám, jakou bylo například vybudování Pavilonu goril v nejnižším místě zoologické zahrady, to druhé k nesmyslným návrhům, aby byla zcela opuštěna ohrožená území, v případě Zoo Praha spodní část areálu, která je přitom pro její fungování a přitažlivost zcela zásadní. Rozumné je usilovat o co nejlepší protipovodňovou ochranu – a současně být připraveni, že ani ta nemusí úplně vždycky stačit.

Podobná snaha prochází i dějinami Prahy. Patrně nejvelkorysejší projekt na ochranu centra před povodněmi se uskutečnil nikoli po roce 2002, nýbrž na počátku 14. století, za vlády Jana Lucemburského. Tehdy byl o čtyři až šest metrů (!) zvýšen terén na pravém břehu Vltavy, v prostoru Staroměstského rynku a dnešního Mariánského náměstí, kde sídlí magistrát. Mnohokrát se to vyplatilo. Přesto přišly povodně, na které ani toto opatření nestačilo. Na Staroměstském náměstí na loděch se vozili, a na Ovocném trhu tekla prý voda jako řeka veliká, čteme například v záznamu o povodni z července 1432.

Výška vody se po staletí měřila na reliéfu Bradáče v místech, kde kdysi končil Juditin most. Až od začátku 19. století máme k dispozici exaktní údaje. Na velmi dlouho největší průtok 4500 m3/s byl zaznamenán za povodně v březnu 1845. Očitý svědek o ní píše:

Nejhůře bylo s oněmi ulicemi, do nichž prudkost praudu sílu ker nahrnula, kde pontony a loďky službu konati nemohly. Z mnohých oken vyšších poschodí mužové, ženy, děti po řebřících, provazích buďto sami, nebo pomocí jiných do člunu vstupovali. Mnozí byli tak opovážliví smělci, že na plovaucí haupavé kry anebo ledové balvány vstupovali, aby se buďto zachovali aneb potravy donesli.

Ještě horší povodeň přišla po dalších 157 letech, v srpnu 2002. Tehdy vltavským korytem protékalo až 5300 m3/s a jediné štěstí bylo, že k této katastrofě nedošlo v zimě či časně na jaře….

Je zřejmé, že před povodněmi, jaké nastaly v roce 1845 nebo 2002 lze v Praze ochránit pouze osídlená místa, a možná ani ta ne všechna, avšak nikoli spodní část areálu Zoo Praha. Na druhé straně, dvě ze tří povodní, které ji katastrofálně poškodily, nepřesáhly průtok 3200 m3/s. Aby se během nich zabránilo jakýmkoli škodám, bohatě by postačovala opatření proti padesátileté vodě.

Nyní, krátce před oslavami dalšího výročí otevření Zoo Praha, netrpělivě čekáme na oznámení výsledků analýz, které mají ukázat, do jaké úrovně by bylo možné ji před velkou vodou ochránit – a to aniž by se zhoršila situace v centru Prahy. Pevně věřím – co víc, jsem přesvědčen -, že protipovodňová opatření minimálně na úroveň padesátileté vody bude možné v Troji vybudovat. A čelit během jediného století katastrofě třikrát či ještě vícekrát anebo pouze jednou, to je veliký rozdíl.

(Citáty pocházejí z díla Kronyka čili dějepis všech povodni poslaupných let... Od příchodu našich pradědů Českoslovanských až po letošní povodně hrůzné s výstrahami poučlivými a pravidly opatrnosti, které sepsal Wácslav Krolmus. Vyšlo v Praze roku 1845.)