Neodolal jsem a tu starou pohlednici si za sto korun pořídil. Nevím, kolikrát jsem ji – uloženou v celofánovém sáčku – vzal od té chvíle do rukou, ale bylo to už mockrát.

Na líci má vymalovaného gigantického slona. Do jeho útrob vede schodiště, po němž stoupají pánové a dámy oblečení do módy typické pro La Belle Époque. Soudě podle jejich postav přesahuje výška slona sedm metrů. Na zádech navíc nese tři ohromné pivní sudy a postavu stylizovaného patrona pivovarníků, který svůj půllitr zvedá – hrubým odhadem - do úrovně pátého patra dnešních činžáků. Vyobrazení je doplněno německými nápisy sdělujícími, že pohlednice byla vydána roku 1908 u příležitosti Jubilejní výstavy v Praze a že je na ní zachycen Navrátilův restaurant U Slona.

Na rubu pohlednice je nalepena pětihaléřová známka s portrétem Františka Josefa I. a datum razítka dokládá, že byla z Prahy odeslána 17. září. Popsána je německy, škrabopisem, který bylo krajně obtížné rozluštit a přeložit. Urozenému pánovi Franzi X. Weyersovi (nebo Meyersovi) na ní do Vídně psal jakýsi Pauli.

„Milý Xaverku! Nevěřil bys, kolik alkoholu má takový slon v žaludku. Hergot, dvě města se můžou úplně ožrat. (…) Zítra v poledne už zase pokračuju dál. 18-19-20, resp. 21/22 v Berlíně! Pak Hamburk. (…)Je tu pěkně, jídlo dobré, pití fajnové.“ A tak podobně.

Pivním oparem zahalené dojmy adresované kumpánovi z mokré čtvrti. Nic, k čemu by stálo za to se po víc než sto letech vracet, byť snad určitým způsobem zrcadlí dobu a atmosféru, v níž se zrodil dobrý voják Švejk. Rozhodně není těžké představit si Pauliho, popíjejícího v břiše Navrátilova pivního slona s Jaroslavem Haškem.

Diamanty historie se ale často zatřpytí nečekanými odlesky, a tak návštěvu tohoto podivuhodného restaurantu máme doloženu nikoli ve vzpomínkách (na) Jaroslava Haška, nýbrž zcela jiného literáta.

„…obrovský slon, v jehož břiše byla pohodlná pivnice, to byl zážitek na dlouhá léta. Ještě se vidím, jak s otcem vstupujeme po schůdkách do jeho hlavy, kde bylo také několik stolů. Bylo to všechno dost nevkusné. Pro mne však nikoliv. Byl jsem vzrušen.“

Kdo ví, třeba ten citlivý chlapec, který měl za týden oslavit sedmé narozeniny, stoupal se svým otcem do sloní hlavy zrovna ve chvíli, kdy si u jednoho ze stolů objednával další půllitr Pauli. Pravděpodobnost takového setkání je sice nepatrná, ale přece…

…přece má ta pohlednice - téměř nečitelně počmáraná Paulim - najednou zcela jinou cenu. Přes propast více než století nás přenáší do blízkosti chlapce, ze kterého vyrostl největší český básník.

Ten chlapec se jmenoval Jaroslav Seifert.